Číslo 21.199028. února

OBSAH:
the AAVSO
Mlhovina M42
Poznámky k Atlasu Coeli

Takže už je tady zase

AHOJ!!!!

Pro všechny jen jedna velice důležitá zpráva. Leoš totiž 14. března odchází na jiné stanoviště. Tak už mu prozatím neposílejte svá pozorování. Brzo uveřejníme jeho novou adresu a vše bude při starém.
Jirka Dušek

PS: Posílejte příspěvky!!!

the AAVSO

It was in l909, during a meeting of the American Association for the Advancement of Science, that William Tyler Olcott, a New England amateur astronomer and lawyer, became inspired by variable stars. The next year he started to observe them, under the guidance of Pickering and Leon Campbell, an astronomer on the Harvard Observatory staff. By l9ll Olcott, Campbell, and Pickering decided to form an amateur organization for the study of variables, and they named it the American Association of Variable Star Observers. Members were to observe variables systematically and to make the data available to professional astronomers.

The initial participants were six amateurs later nicknamed "the old guard," and they were guided by Pickering and Campbell. That nucleus grew until the AAVSO became the largest variable star observing group in the world (now with about l,l00 members) and the only one in the United States. Over 4,000.000 observations have been made by its members, who have realized the vision of Argelander.

OBSAHtiskSky and Telescope, September, 1980


Mlhovina M42

To není plán starověkého přístavního města v některé římské provincii, ale mapka střední části Velké mlhoviny v Orionu podle starých kreseb. Jednotlivé názvy světlejších a tmavších útvarů zavedl John Herschel, Rosse, Lasell a d´Arrest. Regio je latinsky oblast, Sinus-záliv, Lacus-jezero, Pons-most.

OBSAHtiskPodle B. Chmelaře


Poznámky k Atlasu Coeli

Leoš kdysi dávno sepsal seznam chyb v Atlase Coeli. Tento seznam před nedávnem vyšel ve zpravodaji ČAS Kosmických rozhledech. Protože se vám všem nedostává do rukou, převzal jsem ho z něj s tím, že v příštím čísle bude následovat jeho doplněk o nově objevených chybách.

Během práce na Amatérské přehlídce oblohy, při vlastním pozorování nebo při studiu různých pramenů (hlavně časopisu Sky and Telescope), vycházejí postupně najevo některé nesrovnalosti a drobné nedostatky v Bečvářově Atlasu Coeli. Touto formou bych chtěl informovat všechny zájemce z řad uživatelů tohoto jinak skvělého mapového díla o těch, které jsou mi zatím známé.

galaxie NGC 5866 (M 102) Dra

Původní Messierův katalog obsahoval 103 objekty, z nichž mnohé objevil jiný francouzský lovec komet, stavitel Pierre Méchain (1744 - 1805). Objekty uvedené na konci katalogu Messier sám nekontroloval a uvedl jejich polohy a vzhled jen na základě Méchainova sdělení. Na místě, kde katalog uváděl galaxii M 102, však na obloze ve skutečnosti žádný objekt nebyl. V roce 1844 vydal anglický astronom amatér, admirál W. H. Smyth, průvodce po obloze, ve kterém se domníval, že Messierem uváděné souřadnice jsou chybné a ztotožnil galaxii M 102 Messierova katalogu a galaxii NGC 5866 katalogu Dreyerova. Tuto identifikaci později obecně převzaly mapy i knižní publikace. Krátce po druhé světové válce však H. S. Hoggová upozornila na existenci dopisu, který zveřejnil Méchain rok po publikaci Messierova katalogu. V tomto dopise Messierovi píše, že sdělení o pozorování nového objektu M 102 je ve skutečnosti pozorováním galaxie M 101 (nad ojí Velkého vozu) s chybně udanými souřadnicemi. Galaxii NGC 5866 neznal tedy ani Messier ani Méchain (přinejmenším v době sestavování katalogu (a není tedy korektní přiřazovat jí messierovské číslo).

planetární mlhovina IC 1298 Sct

V místech, kde je zakreslena a v katalogu Atlasu Coeli uvedena takto označená planetární mlhovina, je skutečně objekt tohoto typu, ale jde o planetární mlhovinu IC 1295.

galaxie NGC 2903 Leo

V tomto případě nejde ani tak o chybu Bečvářova atlasu, jako spíš o historickou zajímavost. Tuto poměrně jasnou a nápadnou galaxii objevil John Herschel v roce 1827. Ve svém dalekohledu ji viděl ve dvou částech, proto má původně a správně historicky dvě NGC čísla - historicky věrné označení této spirální galaxie je NGC2903-05. V časopise Sky and Telescope (1980, March, s. 265) je reprodukce kresby Johna Herschela, která sice neukazuje tuto galaxii ve dvou oddělených částech, v každém případě však zachycuje dvě zhuštění. Objektů, které mají dvojité NGC označení, je víc - například známá planetární mlhovina M 76 (NGC 650-1), nebo méně známá planetární mlhovina NGC 2371-2 v souhvězdí Blíženců. V případě této galaxie je však pozoruhodné, že obě čísla se neliší o jedničku. Proč? Podívejme se na příslušné tři řádky do NGC (Dreyer 1888):

2903 9hod.24min14sec 67°53'1" značně jasná, velmi velká, protáhlá, postupně se do středu velice zjasňuje, rozlišitelná
2904 9hod.24min15sec 119°46'8" slabá, malá, poněkud protáhlá, značně náhlé zjasnění středu
2905 9hod.24min16sec 67°52'0" velmi slabá, značně velká, kruhová, značně náhlé zjasnění středu, rozlišitelná (ne rozlišená!)

Odpověď je tedy prostá. Dreyerův NGC uvádí objekty podle rostoucí rektascenze (k roku 1860,0) - druhým údajem není deklinace, ale vzdálenost od severního pólu. I když obě části galaxie dělí v rektascenzi jen dvě sekundy, stačilo to v příslušné epoše k tomu, aby se mezi ně vetřel objekt NGC 2904, ležící tehdy asi 52 stupňů jižněji. Dodejme snad ještě, že na fotografiích vypadá NGC 2903-5 jako normální spirála a rozdělení do dvou částí je jen vizuálním efektem, na rozdíl od jiných objektů (třeba M 76), kde lze skutečně pozorovat dvě výrazně definované dotýkající se části.

planetární mlhovina NGC 2474-5 Lyn

Další případ zmatené identifikace objektu, není však se čemu divit, stejná chyba je i v nejznámějším katalogu planetárních mlhovin autorské dvojice Perek a Kohoutek (Catalogue of Galaktic Planetary Nebulae, Praha 1967) a opakují ji i poslední monografie o tomto druhu mlhovin. Katalog Atlasu Coeli tedy uvádí v souřadnicích 7h53,8m, +53°33´(1950,0) planetární mlhovinu NGC 2474-5. V tomto místě je skutečně planetární mlhovina, ta však nemá NGC číslo, protože byla objevena fotograficky až v roce 1939 (R. Jones, R. Emberson - Harvardská obs.). Chyba vznikla pravděpodobně tak, že dvě výrazná zhuštění položená na slabém prstenci planetární mlhoviny považovali za objekty NGC s čísly 2474 a 2475, aniž si všimli mírné nesrovnalosti v poloze. Tato dvě čísla totiž označují dvojici velmi malých galaxií, které leží asi 34 úhlových minut od planetární mlhoviny. První z nich objevil W. Herschel. Skutečně - popis jeho syna v NGC odpovídá spíš této galaxii než jednomu ze zjasnění prstence planetární mlhoviny: "slabá, značně malá, protáhlá?, jasnější střed, velmi malá hvězda? velká hvězda severně následuje." Lord Rosse a jeho asistenti pak při pozorování 72-palcovým reflektorem zjistili, že se ve skutečnosti jedná o velmi těsný pár galaxií, které, jak víme dnes, patří mezi galaxie eliptické. Jediným správným označením planetární mlhoviny vyznačené v Atlasu Coeli severovýchodně od hvězdy 27 Lyn je tedy označení ze zmíněného katalogu dvou českých autorů, PK 164 +31°l.

difúzní mlhoviny IC 59, IC 63 Cas

Tentokrát jde skutečně o objekty tohoto typu (tedy difúzní mlhoviny buzené krátkovlnným zářením hvězdy spektrální třídy 0e), mají dokonce i správné označení (IC je v tomto případě označení Index Catalogue of Nebulae found in the Years 1888-1894, který roku 1895 uveřejnil J.L.E. Dreyer), pro změnu jsou ale zakreslené ve špatné poloze. Tuto dvojici vějířových mlhovin poprvé na fotografiích zachytil profesor Barnard 2. února 1894 v bezprostřední blízkosti jasné gama Cas. Jak je vidět z Barnardova situačního náčrtku (obr.), nebo z přímých detailních fotografií okolí této hvězdy (viz například Vehrenberg, Mein Messier-Buch, str. 23), je v Atlasu Coeli tato dvojice oproti skutečnosti pootočená o devadesát stupňů kolem gama Cas. To mě vede k domněnce, že tyto mlhoviny nebyly do atlasu vynášeny podle svých rovníkových souřadnic, ale podle fotografie těsného okolí hvězdy.

otevřená hvězdokupa NGC 2343

Katalog Atlasu Coeli ji uvádí (souřadnice 7h05m9s - 10°34´), v mapě však zakreslena není.

planetární mlhovina NGC 1360 For

Tento objekt byl objeven v roce 1857 Lewisem Swiftem a později nezávisle dalším lovcem komet, Augustem Winneckem. Není vůbec jasné, jak ji mohl John Herschel při systematické prohlídce jižního nebe z Mysu Dobré naděje přehlédnout. Kalifornský pozorovatel Hansen ji popisuje takto: střední jasnosti, velká, oválná, nekoncentrovaná, zářící oblak, celková hvězdná velikost 7 až 8 mag, pozoruhodný objekt. Podle W. S. Houstona, autora rubriky Deep-sky wonders v časopisu "Sky and Telescope" odpovídá tento popis skutečnosti - pozoroval ji 5-palcovým dalekoheldem, 4-palcovým refraktorem však neuspěl. Souřadnice této planetární mlhoviny jsou 3h31mls a -26°02´(l950,0). S Pottasch uvádí její poloměr 214 úhlových vteřin, což je víc než má populární činka, a hvězdnou velikost centrální hvězdy 11,35 mag. Hvězdnou velikost celé mlhoviny neuvádí a tento údaj chybí i ve Sky Catalogue 2000,0.

OBSAHtiskLeoš Ondra