Tyto dvě hvězdy naleznete 30o jihozápadně od Vegy - napravo od ní, když je na východě v půli cesty k zenitu, jak to bývá o červnových večerech. Nákres vpravo tuto scénu ukazuje.

Alfa Herculis a Alfa Ophiuchi začnou naši cestu s dalekohledem po obloze, plánovanou pro jarní a letní noci. Naší cestovní mapou bude list z Wil Tirion´s Sky Atlas 2000,0 na druhé straně. Bílé kruhy označují zajímavosti.

1. Alfa Herculis je dvojhvězda a jedna z nejjasnějších červených polopravidelných proměnných hvězd na obloze. Její jasnost se pomalu a nepravidelně mění mezi 3. a 4. magnitudou. Při odhadu její jasnosti pouhým okem ji srovnávejte s řadou hvězd Beta, Delta, Lambda a Mí Herculis, jejichž hvězdná velikost je vyznačená na nákresu uvedeném výše.
   9. dubna jsem Alfě Her přisoudil 3,2 mag. To bylo příliš slabé, kvůli její červené barvě, viditelné pouhým okem (mým rozhodně). Pouze nejpřirozenější optický prostředek ukáže ohnivé zabarvení této hvězdy typu M5.
   Malý dalekohled odhalí 5,4 magnitudového průvodce, vzdáleného 4,6" na východ (v pozičním úhlu 105°) u okraje oslnivě svítícího červeného obra. Tuto dvojici nejsnadněji rozlišíte, když je jasnější hvězda blízko minima a tím pádem je rozdíl jasností nejnižší.
   Průvodce, Alfa Herculis B, je obr spektrální třídy G5, a proto by měl být žlutý. Ale 15cm reflektorem vidím jeho barvu jako šedobílou. Mary Proctor, autor Evenings with the stars (1924), ji nazývá "smaragdově zelená," jak ji viděl ve velkém refraktoru. William Henry Smyth, který také používal refraktor, nazývá Alfu B ve svém Bedford Catalogue z roku 1844 "smaragdově nebo modravě zelenou." Také si poznamenal "dvě vzdálené hvězdy 10. a 12. magnitudy" v poli "které jsou nápadné svým šeříkovým zbarvením." Bezpochyby jsou kontrastové efekty s oranžovou barvou primární složky. Snad hraje roli také chromatická odchylka. Jak se jeví barvy hvězd vám?
   Alfa Herculis je vzdálená okolo 600 světelných let. Jestliže je vzdálenost správná, je tento červený obr jedna z největších známých hvězd - více než 5 astronomických jednotek v průměru, velká natolik, aby zaplnila sluneční soustavu až po pásmo asteroidů. Jestliže by Slunce bylo žlutobílý hrášek, alfa Her by byla chomáčovým oranžovým míčem, okolo 3 metrů širokým.
   Alfa Herculis B leží nejméně 800 AU od A (necelých 5 kilometrů od našeho modelu) a může ji obíhat za 3000 nebo 4000 let. Samotná složka B je spektroskopická dvojhvězda, sestávající z obrů typů G a F, obíhajících se za 52 dní - poněkud jako Capella. V našem zmenšeném modelu by mohly vypadat, jako tenisový míček obíhající okolo golfového míčku, zhruba 30 cm vzdálené.
   
2. Alfa Ophiuchi, 2,1 mag., je jasnější než Alfa Herculis a leží 5° východojihovýchodně.
   Alfa Ophiuchi patří mezi zcela jiný druh objektů než je systém Alfa Herculis. V našem modelu by to byla pouze malá hrací kulička, třpytivě bíle svítící a mírně zploštělá rotací. Alfa Ophiuchi je hvězda hlavní posloupnosti, spektrální třídy A5,50 světelných let vzdálená, dvakrát více svítivější než Sírius a 40x více svítivější než Slunce. Její široké spektrum ukazuje, že velmi rychle rotuje.
   Při nejmenším zvětšení je v poli ještě vidět široká dvojice 7magnitudových hvězd, nacházející se 0,6° severně od Alfy Oph. Západnější a jasnější z nich je 54 Ophiuchi, široká, nestejná dvojhvězda. Složky mají 6,7 a 11,6 mag., jejich vzdálenost je 21,5´a poziční úhel je 72° (znamená to, že slabší hvězda je východoseverovýchodně od jasnější). "Nejdelikátnější dvojhvězda na vrcholu hlavy Hadova nosiče," napsal Smyth, "bledě slámová barva a bílá."
   Jasnější hvězda je žlutý podobr typu G5. Slabší, v 15cm dalekohledu při zvětšení 100x lépe viditelná bočním viděním, je trpaslík, asi 20x méně svítivější než Slunce. Systém je vzdálený 160 světelných let, soudě podle předpokládané jasnosti jasnější hvězdy.
   
3. 53 Ophiuchi. Přesuneme se 3° na jih od Alfy Oph a nalezneme tento 6magnitudový přechodný bod na naší cestě na jih. Tato velmi široká dvojhvězda má složky 5,8 a 8,5 mag., vzdálené 41,2" v pozičním úhlu 192°. Zdají se mně bílá a purpurová.
   
4. NGC 6384. Přeskočíme pečlivě dalších 2 1/2° a nalezneme nejasnou, odlehlou malou galaxii, příležitost pro něco méně než velmi tmavou oblohu. Za noci s mírnou mlhou jsem ji v l5cm reflektoru sotva viděl - svítila tak slabě, že možná existovala pouze v mé fantazii. Jak těžké je zvážit, zda je tento náznak šmouhy skutečný nebo ne! Je to obří spirálová galaxie typu Sb, velmi podobná naší Mléčné dráze, sestávající z miliard hvězd.
   Radiální rychlost NGC 6384 naznačuje, že je vzdálená 50-100 milionů světelných let, téměř milionkrát více než typické hvězdy okolo ní v zorném poli vašeho dalekohledu. Jestliže by tyto hvězdy byly zrnkami prachu vzdálenými od vás tak, že byste se jich mohli dotknout, NGC 6384 by bylo obrovské mračno prachu, vzdálené více než 150 kilometrů. Není známý podobný případ tak vzdálené galaxie, viditelné v amatérském dalekohledu.
   
5. IC 4665. Vraťme se do pohodlných hranic naší Mléčné dráhy! Zhoupneme se 4° jihovýchodně a nalezneme hvězdu 3. magnitudy, Betu Oph, Hadonošovo rameno. Odtud ještě 1 1/2° severovýchodně a jste ve středu obrovské, volné otevřené hvězdokupy IC 4665.
   Tento velký překrásný objekt by zasluhoval dostat se do Messierova katalogu. V triedrech a hledáčcích je vidět nejlépe - dobře rozlišitelné, mlhavé hejno hvězd, mající průměr okolo 2/3°. V hvězdokupě je asi 30 hvězd 7. magnitudy a slabších. Skupina má celkovou hvězdnou velikost 4,2 mag, takže teoreticky by měla být viditelná pouhým okem. Avšak já jsem ji při mhv 5,5 mag. neviděl. Hvězdná velikost často hovoří o viditelnosti velkých a difusních objektů málo.
   Vnitřní skupina jasných hvězd předsdtavuje neupravené slovo "HI" (anglicky hej!), když je jihozápad nahoře. Když o pozdravu nevíte, není vůbec nápadný.
   Ve větších zvětšeních jsou jednotlivé hvězdy hvězdokupy od sebe tak vzdálené, že hvězdokupa ztrácí svou identitu. Hvězdokupa je okolo 1400 světelných let vzdálená a její hvězdy jsou staré 35 milionů let.
   
6. Barnardova hvězda. Tento červený trpaslík je ke Slunci po systému Alfa Centauri druhá nejbližší hvězda. Je vzdálená 6 světelných let. K nalezení použijte hledací mapku na této straně.
   V roce 1916 objevil Edward Emerson Barnard, že tato hvězda, vypadající bezvýznamně, má extrémně rychlý vlastní pohyb. Dokonce dodnes je se svým vlastním pohybem 10,31" za rok (1° za 350 let) hvězda s největším známým vlastním pohybem. Barnardova hvězda, spektrální třídy M4, je dobrý exemplář slabých, ale hojných červených trpaslíků, kteří osídlili vesmír téměř bez povšimnutí. Má absolutní zdánlivou hvězdnou velikost pouze 13,2 mag., což znamená, že je 2300x méně svítivější než Slunce.
   
7. 70 Ophiuchi. Zde je další klidný trpaslík - vlastně dvojice trpaslíků - ačkoli ani zdaleka ne tak slabý jako Barnardova hvězda.
   Povšimněte si seskupení hvězd 66, 67, 68, 70 a 73 Ophiuchi, dávajícího dohromady tvar písmena V. Na tmavé obloze je dobře vidět pouhým okem. Je to "Taurus Poniatovii," Býk Poniatowského, souhvězdí zavedené v roce l777 knížetem Poczobutem na počest polského krále Stanislause Poniatowského. Tvar připomněl Poczobutovi Hyády v Býkovi, takže máme slabšího Býka na letní obloze, jako dvojníka zimního Býka. Jedno z jeho očí je hvězda 70 Ophiuchi. V odbrých dalekohledech je znamenitá vzhledem k tomu, že 70 Ophiuchi je zajímavá dvojhvězda. V roce l989 byly její složky 4,2 a 6,0 mag. pouze 1,5"vzdálené. To jsou právě nejblíž ve svém 88letém oběhu. V roce 1995 budou hvězdy vzdálené 2,5"a v roce 2010 se jejich vzdálenost rozšíří na 6".
   Obě hvězdy jsou oranžoví trpaslíci typů KO a K4, 16 světelných let vzdálení. Vydávají 40 a 8 procent záření, které vydává Slunce a jejich vzájemná vzdálenost se mění v rozsahu od 11 do 33 AU. Systém by měl nechávat dosti místa pro planety podobné Zemi, obíhající ve stabilních drahách okolo jedné ze dvou hvězd. Systém byl dlouho podezírán z toho, že má třetí neviditelnou lehkou složku - obří planetu - ale poslední práce ukázaly, že opak je pravdou.
   
8. NGC 6572. Pečlivý skok téměř 5° severoseverovýchodně nás přivede k této znamenité drobné planetární mlhovině. Snad nejlepší cesta je vrátit se k 66 Oph, potom se zdvihnout 2° na sever k roztroušené řadě hvězd a vypravit se podél ní na západ.
   NGC 6572 je drobounký, jasný ovál 9. magnitudy mající 8" v průměru. V malém zvětšení ji snadno zaměníte s hvězdou. Až ji budete pozorovat, buďte ostražití nejen proto, že má drobný disk, ale také kvůli její barvě, nevyskytující se u hvězd. Někteří pozorovatelé ji viděli jako zelenou, další tvrdí, že je modrá.
   Když ji budete chtít identifikovat jako mlhovinu, použijte velké zvětšení. Vysoká plošná jasnost - asi 100x vyšší než u Prstencové mlhoviny M 57 v Lyře - by měla dělat tento NGC objekt viditelný dokonce i přes nejhorší velkoměstské znečistění.
   Odhady jasnosti centrální hvězdy se pohybují od 10 do 13,6 mag. Není pochyb o tom, že kolísavost výsledků plyne z obtížnosti určení jasnosti hvězdy na jasném mlhovinném pozadí. Walter Scott Houston viděl centrální hvězdu v 10cm refraktoru. Další pozorovatelé byli neúspěšní s 25cm dalekohledy. Když po ní budete pátrat, použijte své největší možné zvětšení.
   NGC 6572 je vzdálená 2000 světelných let - blízko vzhledem k ostatním planetárním mlhovinám - a má průměr okolo 5000 AU (1/12 světelného roku).
   
9. NGC 6633 je další jasná volná hvězdokupa, které by náleželo být messierovským objektem. Jejích přibližně 30 hvězd 8. magnitudy a slabších, vytváří oblouk, soustředěný na 6magnitudové hvězdě, 1/3° na západ. Celková hvězdná velikost, této v triedrech a hledáčcích třpytivě mlhavé hvězdokupy, je 4,6 mag. NGC 6633 je okolo 1000 světelných let vzdálená a 660 milionů let stará.
   
10. IC 4756. K nalezení našeho posledního objektu této noci se přehoupneme do Ocasu Hada. Je zde velmi rozlehlá, chudá hvězdokupa s asi 80 hvězdami 9. magnitudy a slabšími, rozprostřená na ploše téměř přes 1°. Je to jen nepravidelné zhuštění hvězdného pole. V triedrech 10x50 je ji možno pěkně rozeznat, ale bohatá pole dalekohledu s 3° zorným polem může být nejkrásnější. Hvězdokupa je okolo 1300 světelných let vzdálená a 600 milionů let stará.

Všechny večery jsme se posouvali východním směrem, protože obloha se otáčí na západ. Jestliže si vymezíte hodinu a půl na pozorování výše uvedených objektů - určitě rozumný čas na zdržení se u více než 10 objektů - zaměřujete po celou dobu do téměř stejné výšky nad obzorem. Více zázraků leží spíše východně od naší mapy - znamenitá dvojhvězda Theta Serpentis pouze 4o východojihovýchodně od našeho posledního objektu a další množství pěkných věcí spíše v bohaté letní Mléčné dráze. Ale jejich čas přijde později. Zatím nejsou pozorovatelné v celé své nádheře, čekajíce na další noc.