Číslo 28.19904. Červen

OBSAH:
Úvod
Pozorujte Sluníčko !
BT prosí a informuje:
O jabloních, galaxiích a lásce

Úvod

OBSAHtisk 


Pozorujte Sluníčko !

Když jsem před časem psal svému příteli Hynku Faltovi dopis mimo jiné o tom, jak tady v Brně chystá Jan Hollan pozorování Slunce očima, myslel si, že si dělám legraci. Ale ona to tak úplně legrace nebyla. Na Slunci, jak všichni jistě víme, skvrny čas od času očima vidět jsou. Za předpokladu, že lidské oko má rozlišovací schopnost 30", musí skvrny nabýt průměru téměř 22000 km. A to pokud se nachází uprostřed slunečního kotouče. Jestliže jsou blíže k jeho okraji, musí mít samozřejmě průměr větší.

22 000 km, je to moc, nebo málo? Vyskytují se na Slunci běžně skvrny těchto průměrů?

Běžně se můžeme dočíst, že skvrny na Slunci viditelné očima jsou spíše kuriozita než pravidlo. Že totiž na Slunci je vidět v průměru tak jedna skvrna někdy v maximu činnosti během jedenáctiletého cyklu. A ten kdo se o Sluníčko příliš nezajímá, vám tento údaj s největší pravděpodobností potvrdí. Zajímavé je, že ve středověku se skvrny na Slunci nepozorovaly téměř vůbec. (Spörerovo a Maunderovo minimum). Je to snad proto, že se na Slunci opravdu větší skvrny nevyskytovaly, nebo proto, že je tam lidé poučení vírou prostě nechtěli vidět?

Faktem zůstává, že v tomto století jich je vidět celkem hodně. Rozhodně víc, než ta zmíněná jedna za jedenáct let. Máme navíc to štěstí, že se v současné době nacházíme na vrcholu 22. slunečního cyklu, který je spolu s 19. cyklem vůbec nejaktivnějším. Relativní čísla jsou stabilně velmi vysoká a skvrny dosahují obrovských průměrů. V současné době není příliš složité objevit na Slunci skvrnu okem.

Tento článek jsem napsal pod dojmem velmi silného zážitku. Když jsem byl na geodetické praxi v Bílých Karpatech na pomezí Moravy a Slovenska, objevil jsem v jedné krabici s teodolitem mimo jiné sluneční filtr. A protože bylo zrovna jasno, podíval jsem se s ním na Sluníčko. Ke svému úžasu jsem zjistil, že je tam celá skupina skvrn. Jedna velmi nápadná, protáhlá, která se při podrobnějším pohledu rozdělila na dvě a jedna mimo ně, symetricky na protější straně slunečního kotouče. Volným okem jsem tolik skvrn na Slunci ještě nikdy neviděl, i když takovýto jev bylo možno pozorovat již minulý rok. Toto může potvrdit například Jiří Grygar. Já osobně jsem Slunce sice zakresloval, ale pouze pomocí dalekohledu. Podívat se na něj jenom prostým okem mne nenapadlo.

Bylo by jistě velmi zajímavé dělat i pozorování tohoto druhu. Profesionální observatoře, pokud je mi známo, se pozorováním Slunce očima nezabývají a tak se opět naskýtá pěkná možnost pro amatéry. O zajímavosti této činnosti svědčí také zpráva, která nedávno vyšla v Říši Hvězd. Pojednává o pozorování J. E. Mossmana, který z 233 pozorovacích dnů uviděl okem skvrny ve 170 dnech. Svá pozorování si dodatečně ověřoval dalekohledem. Proto vyzývám všechny apače:

Pozorujte Sluníčko očima! Stačí vám k tomu obyčejné sklíčko začouzené nad svíčkou. Své výsledky posílejte do Brna, nejlépe asi svému trpaslíkodárci Jirkovi Duškovi a pamatujte, že nejen nocí astronom je živ.

Obrázek: Skvrny na Slunci

Stanoviště: Suchá loz

Pozoroval: K. Trutnovský

pouhým okem, přes sluneční filtr

datum: 17. 5. 1990

čas: 13:15 SEČ

OBSAHtiskKarel Trutnovský


BT prosí a informuje:

  • po uveřejnění článku o APO v ASTRU se nám hlásí noví zájemci. Všem posílám krátký úvodní dopis, povídání o tom, jak se do APO zapojit a jednoho BT na ukázku. A Ján Mušinský nám o něm napsal: "Váš BT sa mi toľko zapáčil, že už na druhú noc som išiel pozorovať, aby som mohol získať BT, ktorý vyjde zajtra." To je tedy jeden z prvních ohlasů na naši devizu.
  • dnešní BT bohužel už nedostanou někteří "odpadlíci", ale zase máme o několik nových pozorovatelů více. V jednom z dalších BT vyjde aktualizovaný seznam všech účastníků.
  • mám pro vás pozvánku na vídeňskou hvězdárnu. Byla založena před více než 100 lety a vlastní velké množství historických přístrojů. Pro našince je potěšitelné, že vstupné je zdarma, jen musíte umět německy nebo anglicky. Tuto hvězdárnu jsem navštívil spolu s Jeníkem Hollanem a v případě, že pojedete do Vídně, si ji nenechte ujít !!!

  • prozradím vám jednu zajímavost: Kozmos č. 5 bude věnovaný pozorování Marsu (převzato ze zpravodajské sítě APO).
  • blahopřeji všem apačům, kteří udělali maturu a držím palce u přijímaček.

OBSAHtiskJiří Dušek, Leoš Ondra


O jabloních, galaxiích a lásce

"Vejděte těsnou branou (prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby) a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá"

MT 7, 13 - 14
Zdravím zase po čase všechny, kdo pod tou oblohou obdařenou hvězdami cítíte stejnou krásu, poezii a možná i pokoru jako já. Jaro vybuchlo velkým třeskem, létu se protrhly hráze a zaplavilo nás taky, a tak jenom hvězdy prozrazují, co je vlastně za roční čas a stejně jako před čtyřmi roky, kdy vznikla první myšlenka Amatérské (tenkrát vlastně ještě Brněnské) prohlídky oblohy, se stovky jabloní bláznivě rozjařily a obsypaly se bílou a něžně růžovou a voňavou krásou.

A chtěl bych se vám vyzpovídat ze spousty věcí.

Třeba bych vám chtěl prozradit, jak opravdu vznikla tahle prohlídka nebe, která, jak někteří z vás vědí a někteří možná tuší, je bez nadsázky to samé, co můj život, obětuju tomu všechno. Ten nápad vznikl u moravskýho vína a pod moravskýma jarníma hvězdama (který jsou tak kouzelně stejný jako všude jinde na světě), pod dlouhými zlatými Vlasy Bereniky a tváří v tvář kupě galaxií v Panně, kde je okolo Messierovy šestaosmdesátky vidět Sometem pohromadě hned sedm galaxií (to nejmíň), a je to fantastický si při tom pohledu uvědomit, že se dívám na miliardy hvězd, kolem nichž může být život, vždycky, když jsem se pak na tohle díval, mrazilo mě při té představě v zádech, přesto, že v sadu za mnou kvetly jabloně, představoval jsem si při tom vždycky, že se dívám přes hluboké údolí na nejbližší sousední obydlenou vesnici, vím, ž jsou i galaxie mnohem bližší (zrovna dnes jsem takhle v Lidových novinách četl o tom, že se něco takovýho našlo hned za našimi galaktickými humny), ale já tenhle pocit mám, když se dívám sem. Nedokážu popsat, co všechno se mi při brouzdání mezi galaxiemi kupy honí hlavou, myslím si ostatně, že to ani nedokážeme pochopit. Kde jinde než tady bych měl přemítat o nekonečnosti vesmíru a jeho obydlenosti, než tady, kde i ta ušmudlaná malinká skvrnka může ukrývat cokoli, a kdyby ukrývala jenom jednu další Zemi, nebo jenom jednu kvetoucí jabloň, bylo by to něco zázračného.

Moc dobře si pamatuju, s jakým strachem jsme se chystali na tenhle kousek oblohy, jakoby už dopředu zklamaní z toho, že tady nic nenajdeme a neuvidíme. Až později jsem pochopil, že galaxie této panenské kupy musejí být vyvrcholením jakéhokoli průvodce po hvězdách, vyvrcholením monumentálním. Tady se naprosto intimně setkáváme s nejvyšším pozorovatelným celkem hierarchie vesmíru, s nejvyšší strukturou. Tady se setkáváme s rozpínáním vesmíru. To bezprostředně nemění nic na našem bezprostředním okolí a tom, co očima vidíme na nebi, protože žijeme v gravitačně vázané soustavě, zvané podomácku Místní, a věci kolem nás drží pohromadě silami ještě niternějšími. Sluneční soustava ani Polárka se od nás díky velkému třesku nevzdalují ani se nezvětšují, celá kupa v Panně však je tím pohybem unášena.

Prohlídka tedy byla počata pod dlouhými zlatými Vlasy Bereniky, tváří v tvář kupě galaxií v Panně, zrodila se však až o několik měsíců později, zásluhou dívky, kterou jsem tenkrát miloval a kterou jsem poznal pod hvězdama. Bez ní, bez toho, že se naše životy tenkrát protnuly, by Amatérská prohlídka oblohy dnes nebyla. Jí jsem totiž slíbil, tenkrát a natrvalo, že napíšu průvodce po obloze, o tom, co je na ní nejkrásnější, a toho jí věnuji. A já jsem hlava tvrdá a umíněná. Takže ta kniha, na které se svým pozorováním podílíte i vy všichni, bude věnovaná jedné zlatovslásce, která stejně jako vy čte tyhle řádky, protože taky dostává Bílého trpaslíka. Musel jsem vám to napsat, protože mě trochu tížilo svědomí. Možná by bylo správnější věnovat průvodce právě vám, kteří trávíte noci u dalekohledu. V žádným případě si vaše pozorování nechci nijak přivlastňovat, ta kniha bude naším společným dílem. Ale tenkrát, když jsem tu knihu slíbil napsat, jsem ještě ani netušil, že práce na ní bude mít dnešní podobu, že spojí tolik lidí dohromady. Takže rozhřešení je na vás všech.

OBSAHtiskLeoš Ondra