| Číslo 45. | 1990 | 14. Březen |
OBSAH:
Úvod
Planetárky sněhem (ne)zaváté
Ze zpravodajské sítě Bílého trpaslíka
Tento obrázek taky předznamenává, že dnešní Trpaslík je opět věnován ..........
| OBSAH | tisk |
Planetárky sněhem (ne)zaváté
O letních prázdninách ´90 proběhla malá pozorovací kampaň na získání reálnějších hodnot vizuálních hvězdných velikostí vybraných nápadných planetárních mlhovin letní oblohy. Zúčastnilo se jí celkem 11 pozorovatelů, kteří získali 89 souborů odhadů hvězdných velikostí 25 planetárních mlhovin.
1.1 Způsob pozorování
K pozorování byly použity běžné dalekohledy, především triedry a Somet binar 25x100. Hvězdná velikost planetární mlhoviny (stelárního vzhledu) byla porovnávána Argelanderovou metodou (nikoli "brněnským proměnářským způsobem") s několika úhlově blízkými obdobně jasnými srovnávacími hvězdami. K identifikaci mlhoviny a k vyznačení použitých srovnávacích hvězd byly použity výřezy z atlasu Uranometria 2000.0.
1.2 Získaný materiál
Přes relativní množství pozorování bylo možné k dalšímu zpracování zatím použít jen 59 pozorování (2/3 z celkového počtu) a k výslednému stanovení odhadnuté vizuální hvězdné velikosti mlhoviny jen 41 pozorování (tedy asi jen 1/2 z celkového počtu). Zpracovány nebyly všechny, které byly jediné k dané planetární mlhovině. Dále ty, u kterých se nepodařilo použité srovnávací hvězdy identifikovat (taková situace nastávala, když pozorovatel zaslal místo použitého výřezu z atlasu svoji špatnou kresbu hvězdného okolí mlhoviny). Slabé srovnávací hvězdy také nemusely být uvedeny v SAO katalogu (a neznáme tedy jejich hvězdné velikosti v oboru V). Dále byla vyřazena všechna pozorování jednoho pozorovatele, který nepoužil předepsanou metodu odhadování. K výslednému stanovení hvězdné velikosti byly nakonec použity jen ty soubory odhadů, kdy byla známa hvězdná velikost u alespoň tří srovnávacích hvězd.
1.3 Stanovení hvězdné velikosti planetární mlhoviny
Pro jednu planetární mlhovinu byly nejdříve zpracovány jednotlivé soubory odhadů, a ty pak normálními statistickými metodami sdruženy. K zpracování souboru odhadů byla použita metoda nejmenších čtverců. Postup byl následující - Nejdříve se vynesly do grafu body závislosti odhadnutého rozdílu mlhoviny a použité srovnávací hvězdy v odhadních stupních (na vodorovné ose) na hvězdné velikosti (obor V) použité srovnávací hvězdy (na ose svislé). Těmito body byla již výše zmíněnou metodou nejmenších čtverců proložena přímka vyjádřená ve tvaru y=px+q (zároveň stanovena směrodatná odchylka koeficientů p, q - t.j. v jak velkém intervalu leží hodnoty p, q s pravděpodobností asi 68%). Koeficient q udává vypočítanou hvězdnou velikost planetární mlhoviny, koeficient p (směrnice stanovené přímky) pak udává velikost jednoho odhadního stupně.
2.l Výsledky pozorování
zahrnuje uvedená tabulka, která obsahuje všechny podstatné údaje charakterizující každý soubor odhadů - velikost jednoho odhadního stupně v decimagnitudách p a jeho směrodatná odchylka, odhadnutou hvězdnou velikost q s chybou (opět v decimagnitudách) a počet jednotlivých odhadů, ze kterých se vycházelo při stanovení těchto hodnot (tedy vlastně počet použitých srovnávacích hvězd, u kterých byly známé hvězdné velikosti uvedené v SAO katalogu). Je-li místo údaje uvedeno písmeno N, byl získaný soubor z mnoha důvodů nezpracovatelný, písmeno S pak signalizuje, že použité srovnávací hvězdy nebyly v SAO katalogu uvedeny.
Ve spodní části tabulky jsou uvedeny výsledné (sdružené) hvězdné velikosti mlhovin a dále pro porovnání údaje ze Sky Catalogue, katalogu k Atlasu Coeli, NGC katalogu, Burnhamś Celestial Handbook a Hvězdářské ročenky 1991 (viz článek V. Znojil Planetární mlhoviny).
V posledním levém sloupci je pak uvedena průměrná velikost jednoho odhadního stupně každého pozorovatele (tento údaj je však velmi orientační).
3.1 Interpretace výsledků
Velké rozdíly jednotlivých odhadů (i velké směrodatné odchylky) mlhovin mají mnoho důvodů. Tím nejpodstatnějším je, že planetární mlhoviny jsou téměř monochromatickými zdroji světla. V tom případě pak velmi záleží, jakým způsobem provádíme porovnávání (díváme-li se doprostřed mezi srovnávané objekty, nebo přejíždíme-li očima mezi nima), díváme-li se centrálním nebo bočním viděním, mezi kterými je velký rozdíl v citlivosti. U jasných planetárních mlhovin se může uplatnit i barevné vidění (mnohé mlhoviny jsou vidět modré či zelené - typickým příkladem může být NGC 7662). Svou roli zajisté hraje použitý přístroj, pozorovací podmínky. Mnohé chyby by mohl způsobit i SAO katalog, který není vždy spolehlivým zdrojem údajů. Předpokládáme-li, že můžeme odhadovat vhodnou metodou hvězdné velikosti s přesností O,O5 mag, je SAO katalog udávající hvězdné velikosti na desetinu magnitudy "příliš hrubý".
Dalším zajímavým údajem je velikost jednoho odhadního stupně. Můžeme říci, že jeho velikost je přímo úměrná nezkušenosti pozorovatele. Začátečník má velikost jednoho odhadního stupně okolo O.5 mag, se vzrůstající zkušeností v odhadování klesá i velikost tohoto stupně. Zkušený pozorovatel ho má velký asi 0.1 mag a vhodnou metodou pozorování "se může dostat i méně".
Vypočítaný údaj je však jen jakási orientační hodnota. K proložení byla totiž použita lineární regrese za mylného předpokladu přesných údajů hvězdných velikostí srovnávacích hvězd v SAO katalogu. Proto vycházejí tyto hodnoty pro jednoho pozorovatele velmi rozdílné.
3.2 Zpřesnění výsledků
lze provést několika směry. Protože nejsou dodnes mnohdy ani orientačně prostudovány velikosti a formy jednotlivých vlivů na stanovení hvězdné velikosti, je třeba sesbírat co nejvíce dalších takovýchto pozorování, na kterých by bylo možné tyto vlivy studovat (což se v první řadě týká především pozorování proměnných hvězd). Samotný výsledek lze také zpřesnit použitím co největšího počtu srovnávacích hvězd, které by měly mít vůči mlhovině rozdíl hvězdných velikostí kolem jednoho až dvou odhadních stupňů (těch, u kterých je rozdíl 3 odh. stupně a více by mělo být používáno až na druhém místě). Problémem však je většinou nedostatek takovýchto vhodných hvězd ("teorie je sice pěkná věc, ale realita je mnohem horší").
Dalším možným krokem by bylo použití rozostřovací Hollanovy metody (určitě u nestelárních mlhovin) u jasnějších planetárních mlhovin, u kterých lze takové rozostření provést. I to však musí být podrobeno zkoumání.
4.1 Porovnání získaných výsledků s katalogovými údaji
Je všeobecně známo (alespoň mezi pozorovateli oblohy), že nelze věřit katalogovým údajům, ba se jimi dokonce řídit. Z tabulky je vidět, že údaje získané pozorovateli jsou vždy menší (tedy jsou jasnější), než uváděné hodnoty v katalozích. Jde o to, že katalogové údaje uvádějí jasnosti planetárních mlhovin v různých barevných systémech, na různých vlnových délkách, popř. se udává fotografická hvězdná velikost. Dobrým příkladem může být Perkův, Kohoutkův Katalog planetárních mlhovin. Se zjištěnými údaji velmi dobře korespondují data uvedená Vladimírem Znojilem, která uvádí zřejmě na základě svých bohatých pozorovatelských zkušeností, částečně se k nim blíží i údaje uváděné v knize Burnham´s Celestial Handbook.
5.1 Výhledy do budoucnosti
Samozřejmě i letos o prázdninách se vrátíme k mlhovinám. Nyní se ovšem budeme muset zaměřit na několik málo jasných, ke kterým bychom měli získat co největší množství odhadů. Zapojti se musí především ti, kteří pozorovali již v roce 1990. Na získaném souboru dat, bude-li dostatečně veliký, pak bude možné zkoumat již výše zmíněné vlivy na přesnost odhadu, ale také i změny, kterými "prošli jednotliví pozorovatelé" během uplynulého roku.
Pozorování však bude trochu jinak organizované. Pozorovatelé budou většinu svého získaného materiálu sami zpracovávat a do centra posílat již "přetavené" údaje. Tak se aktivně zapojí i sami pozorovatelé.
Každý zájemce obdrží před začátkem pozorovací kampaně podrobné pokyny.
5.2 Závěrem
Závěrem bych chtěl poděkovat všem zúčastněným pozorovatelům: Marcele Mackové, Denise Dvořákové, Petru Štěpánovi, Petru Hlousovi, Hynku Faltovi, Peteru Begenimu, Palovi Jablonickému, Petru Pravcovi, Honzovi Horkému, Tomášovi Markovi a Michalovi Nováčkovi za to, že pozorovali a dále pak RNDr. Zdeňkovi Mikuláškovi, CSc. za to, že obětoval svůj čas na mé problémy a pomohl mi se statistickým zpracováním. Ještě jednou děkuji.
NGC
3587
6210
6572
6781
6804
6818
6826
6884
6891
6905
7027
7662
pozorovatel
p
6,9
6,8
6
1,3
3,4
4,8
op
0,6
1,2
1,2
2,5
3,2
1
q
Štěpán
S
80,5
80,4
88,5
N
-
83,3
101,6
S
S
N
N
oq
0,8
1,5
2,6
3,3
10,1
N
4
4
5
4
6
p
3,1
3,4
2,7
1,7
2
2,6
2,7
op
1,4
0,7
1,2
0,6
1,1
0,3
0,4
q
Macková
N
83,3
82,1
82,6
S
S
84
S
S
S
103,5
88
oq
4,2
1,6
3,6
1,3
3,4
1,1
N
4
6
5
6
4
5
p
9,9
3,4
6,7
op
0,4
2,9
2
q
Nováček
N
-
-
-
-
-
96,3
-
-
-
90,7
-
oq
5,8
6,1
N
3
3
p
2,7
1,5
0,8
2,2
2
2,5
3,6
6,3
2,8
op
0,3
1,8
0,3
0,9
4,6
2,7
1
1,1
0,6
q
Hlous
-
82,7
84,2
-
-
92,5
80,6
N
95
94,2
81,6
79,8
oq
1,2
5,1
1,3
2,2
10,9
9,1
2,9
2,3
N
6
7
6
7
3
3
7
7
p
5,1
1,9
3,5
op
0,5
1,1
0,7
q
Falta
-
86,6
N
86,1
-
-
-
-
N
-
-
-
oq
1
2,3
N
6
6
p
1,3
4,6
2,3
2,6
op
0,2
0,2
1,1
0,6
q
Begeni
N
89,5
75,7
-
-
-
83
-
S
-
-
-
oq
0,3
1,3
1,8
N
5
2
7
p
2,4
3,2
3,1
1,2
2
2,5
op
0,9
1,6
1,7
0,7
0
0,6
q
Dvořáková
-
83,5
79,3
88,5
S
-
-
89,8
91
S
-
-
oq
2,2
1,9
2,6
0,7
0
N
6
8
5
5
3
p
6,8
3,4
5,2
4,7
op
1,8
1,7
0,8
0,9
q
Jablonický
-
81,8
-
-
-
-
85,6
-
-
-
81,4
-
oq
2,4
3,7
1,8
N
4
9
7
p
3,9
1
0,2
1,9
2,3
1,8
op
0,7
0,4
0,4
0,6
0,5
0,3
q
Pravec
-
86,6
80
-
-
-
82,8
-
-
S
86,1
82,4
oq
0,6
1,1
0,7
1,6
1
N
5
7
5
7
7
p
1,3
1,3
op
0,7
0,7
q
Dušek
-
-
79,6
-
-
-
-
-
-
-
-
-
oq
2,1
N
5
q
-
84,6
80,5
89,4
-
92,5
84,3
96,2
933,7
94,2
86,7
82,9
oq
0,7
1
2,2
1,3
1,2
5,6
3,3
9,1
1,8
1,2
Sky Cat.
120
93
90
118
122
99
98
126
117
119
104
92
Katalog AC
120
97
96
125
133
99
88
126
114
119
104
89
Burnham
110
85
90
125
130
100
88
125
100
120
90
85
V. Znojil
90
85
80
115
133
90
85
105
95
110
85
80
| OBSAH | tisk | Jiří Dušek |
Ze zpravodajské sítě Bílého trpaslíka
| OBSAH | tisk | Jirka Dušek |