OBSAH:
Motto: Přísně tajné. Před přečtením spálit!
SS Cygni - další zjasnění
Hvězdná velikost NGC 6818
Hvězdy, které se zapomněly
Hvězdné velikosti některých kulových hvězdokup
V zajatí apačov
Sůl v kávě aneb čím jsme se živili tentokrát
Pozorování malým dalekohledem
Opět je co rozostřovat!
Hvězdářský arzenál Úpicka
Kulovky a chemie

Motto: Přísně tajné. Před přečtením spálit!

Po dvou měsících se konala další Expedice Roztoky II. a dopadla samozřejmě opět skvěle. Z toho, co jsme na ni získali, ale i z toho, co jste nám poslali během prázdnin, je sestaven dnešní Bílý Trpaslík. Vzhledem k stále sychravějšímu počasí Vám k němu doporučujeme trochu burčáku a dobrý bramborák.

Jirka Dušek

Po dvou měsících se opět ocitám v Roztokách na Expedici Roztoky II. Ovšem mohu-li tak nazvat sešlost šesti lidí včetně mě. Roztoky jsou totiž skutečně "trošku" z ruky (sedmnáct hodin trvající cesta mluví sama za sebe), ale kdo tu stráví pod noční oblohou alespoň jednu noc, určitě nelituje předchozích útrap. Rychle si tu zvykne na tmavou oblohu, na které začne objevovat objekty pro Apače dosud jakoby zakleté. Počínaje slabými mlhovinami v Perseu (např. NGC 1333, 1491, 1624), přes galaxie v souhvězdí Vodnáře a Velryby až po objekty těsně nad obzorem (kolem 6°). Různé zapomenuté mlžinky si můžete prohlížet tak nízko, že vám v pozorování budou vadit pouze stromy. Důvěrně známými se vám tak začnou stávat souhvězdí Jižní Ryba, Sochař i Fornax. Mé největší pozorovací zážitky z ráje astronomů (Roztoky jím určitě bez nadsázky jsou) pocházejí právě z loupeživých výprav do jižních souhvězdí.

Jednu z prvních roztockých procházek po noční obloze jsem začala ve Střelci. Dobře víte, kolik toto souhvězdí ukrývá pěkných kulovek. Já jsem se však nedívala na ně, ale na galaxii NGC 6822 v jihovýchodní části souhvězdí. Poblíž ní je také planetárka NGC 6818 (jasná mlhavá hvězdička). U planetárek jsem pak zůstala trochu déle. Svou nápadností mě překvapil Saturn, šokoval Helix (viděla jsem i tmavší střed o průměru asi 2/3 celého obláčku). Další milá překvapení, tentokráte v podobě galaxií, na mě čekala ve Velrybě (NGC 151, 157, 255, o něco slabší 247 pod ß Ceti).

Pak jsem se podívala ještě níže a spatřila jsem něco nádherného - galaxii NGC 253 v souhvězdí Sochaře (dokonce jsem ji i nakreslila). Už při letmém pohledu Sometem (přineseným v krosně na vlastních zádech) "bila" do očí. Jevila se jako protáhlý obláček (ve směru NE - SE) s jasným jádrem.

Nezapomněla jsem se podívat ani na kulovou hvězdokupu NGC 288 (asi dva stupně jihovýchodně od předcházející galaxie). Nečinila žádné problémy, viděla jsem ještě další jižnější galaxie. Prostě nádherná noc, kdy se nerosily Somety (se zamlženými objektivy jsme mívali často starosti, ale i na ně byl lék - opékání přístrojů, i nás samotných, na kuchyňských kamnech), nemrzly ani prsty u rukou a kromě jelenů v říji nás nikdo nerušil. Takže jsem se také podívala na kulovky NGC 1049 ve Fornaxu. Namířila jsem Somet na správné místo, zakoukám se a řečeno dvěma slovy, je tam! (Podrobně viz na jiném místě Trpaslíka.)

To však ještě nebylo vše.

Je pátek třináctého, nad východem svítá. Nejprve vyšla Venuše, po ní jsme na obloze spatřili Regula. Pak jsem poprvé v životě viděla Sometem Jupiter. Divíte se mi? On ovšem vycházel spolu se třemi měsíčky zpoza obzoru... Tím však nic neskončilo. Vrcholem představení byl východ Merkura. Ranní divadlo skončilo Sluncem, které jsme viděli čtyřikrát vycházet.

Na vašem místě bych tomuto vyprávění příliš nevěřila. Mám ale jednu radu - neposlouchejte pohádku o krásné obloze, ale přijeďte na ni pozorovat!

OBSAH

tisk

Lucie Bulíčková, Sány

A opět odpozorováno na akci v Roztokách

OBSAH

tisk

Jiří Dušek

Během prázdnin jsem prozatím získal tři hodnoty jasnosti této nápadné planetárky ve Střelci. Dva mé 9.2+/-0.2 mag, 9.4+/-0.2 mg a jeden od Lucky Bulíčkové 9.1+/-0.2 mag. Katalogy pak uvádějí: NGC 10p, Burnham 10 mag a V. Znojil 9 mag.

OBSAH

tisk

Jiří Dušek

Noční oblohu v nejtemnějším koutu Slovenska poznával každý podle své chuti. Já jsem pokračoval v putování Mléčnou dráhou, tentokrát její podzimní a zimní částí, objevoval jsem ke svému údivu opomíjené difúzní mlhoviny a kreslil otevřené hvězdokupy. Jednou z těch, které mi visely modelem byla také NGC 7789 na západním konci Kasiopeje. Hvězdokupa za těch podmínek okouzlující, navíc však i poučná. Je totiž tou nejlepší příležitostí seznámit se s podivuhodnou odrůdou hvězd, které porušují ta nejzákladnější pravidla hvězdné evoluce.

Slušnost, jak známo, vyžaduje, aby se hvězdy hlavní posloupnosti, které už vyčerpaly vodík ve svém nitru, přesunuly do stadia červených obrů, kdy se přeměňuje vodík v jejich obálce. Trochu jsem o tom meditoval už v zaujímavostech nočnej oblohy, nad diagramy hvězdná velikost versus barevný index pro Plejády a Hyády (nevím už kdy). Další variací na evoluční téma je obdobný diagram pro NGC 7789. Také v něm najdete horní konec hlavní posloupnosti ohýbající se už doleva (hrozen hvězd vpravo dole, poblíž barevného indexu +0,6 mag). Také tady se setkáváme s červenými obry, a to ne se čtyřmi, jako u Hyád, ale hned s celou větví, probíhající doleva nahoru.

Hvězdy, které vývoj zastihl právě v ohybu hlavní posloupnosti (turn-off point), jsou nejen v dalekohledu, ale i absolutně slabší než v Hyádách či dokonce v plejádách. To je v souladu s tím, že NGC 7789 je podstatně starší kupou a svítivější (a tedy hmotnější) hvězdy hlavní posloupnosti se už dávno proměnily v něco jiného a příslušnou část diagramu zanechaly prázdnou. Ne však všechny. Mezi nejjasnějšími hvězdami v NGC 7789, viditelnými i Sometem (v Blansku i něčím menším), najdeme kromě červených obrů i záhadné hvězdy, které navzdory všem pravidlům na hlavní posloupnosti (či v její těsné blízkosti) zůstaly. Modravé hvězdy, které ve vývoji jakoby zaostávají o stamilióny let za zbylými členy kupy a které proto dostaly název blue stragglers, modří opozdilci.

Několik nápadnějších modrých opozdilců ve hvězdokupě NGC 7789, vyznačených v detailním výřezu z fotografického Vehrenbergova atlasu (strana čtverce 55 úhlových vteřin, sever nahoře, východ vlevo). Zleva doprava mají následující čísla (podle McNamary, 1980), vizuální hvězdné velikosti a barevné indexy B-V: 1088 (11.65 mag, 0.05 mag), 1060 (10.90, 0.25 mag), 747 (11.21, 0.05 mag), 511 (10.99, 0.11 mag), 459 (11.61, 0.12 mag). Data převzata z PASP 92, 682, 1980.

Je vlastně s podivem, jak málo rozruchu opozdilci vyvolali a jak málo se o těchto anarchistech píše. Vždyť veřejně porušeují základní předpoklad teorie evoluce hvězdokup, totiž to, že všechny jejich hvězdy se zrodily prakticky současně. Poprvé byli nalezeny Sandagem v kulové hvězdokupě M 3 a od té doby nejen v dalších kulovkách, ale i některých otevřených hvězdokupách, dokonce i mezi osamocenými hvězdami oblohy. Za oněch třicet let se objevily v podstatě čtyři hypotézy o podstatě modrých opozdilců. První prostě předpokládá, že opozdilci opravdu představují druhou generaci hvězd zrozených v už hotové kupě z mezihvězdného plynu. Protože však ve hvězdokupách chybí buď plyn nebo podmínky k jeho proměně ve hvězdy, nebere se tato možnost dnes vážně. Další domněnka považuje stragglery za hvězdy, které už hlavní posloupnost jednou opustily, dostaly se na ni však znovu, když se při heliovém záblesku dostalo z obálky do nitra dostatené množství vodíku k tomu, aby živilo druhý (kratší) pobyt na hlavní posloupnosti. Tato hypotéza vyžaduje, aby hmotnosti opozdilců byly menší než hmotnost hvězd v ohybu hlavní posloupnosti. Zdá se však, že odhadované hmotnosti opozdilců jsou naopak větší, odpovídající poloze stragglerů na posloupnosti. V současných úvahách tak spolu soupeří dvě zbývající teorie. Podle jedné jsou modří opozdilci osamocenými hvězdami, jejichž pobyt na hlavní posloupnosti je prodlužován vnitřním promícháváním, kdy v nitru vzniká palivová krize později díky přísunu čerstvého vodíku z vnějších částí. Podle druhé je podivná pozice modrých opozdilců způsobena tím, že jsou členy těsné fyzické dvojhvězdy, původně lehčí složkou, která té druhé ukradla dostatek hmoty na to, aby se mohla před vzdáleným pozorovatelem tvářit jako hvězda hlavní posloupnosti.

Jak je to doopravdy, dnes nikdo neví. Něco by mohly napovědět hmotnosti modrých opozdilců (u dvojhvězdné hypotézy by neměly převyšovat hmotnosti hvězd v ohybu hlavní posloupnosti víc než asi dvakrát), ale ty lze jen odhadovat z koncentrace opozdilců ke středu kupy.

Pomohla by samozřejmě měření radiálních rychlostí, ale i tady jsou výsledky měření nejisté. S jistotou můžeme říci jen to, že přinejmenším jeden modrý opozdilec (NJL 5 v kulové hvězdokupě w Centauri) je dvojhvězdou, a to dokonce zákrytovkou proměnnou (Observatory 109, 82, 1989). Předběžné řešení světelné křivky však dává nezvyklé hmotnosti...

OBSAH

tisk

Leoš Ondra, Úpice

Tato tabulka shrnuje výsledky všech pozorovatelů rozostřovačů, kteří se zúčastnili první, tedy červencové, Expedice v Roztokách. Jedná se o odhady hvězdných velikostí letních kulových hvězdokup Hollanovou metodou. V tabulce je kromě odhadnuté jasnosti uvedeno pro jaký úhlový průměr byla hvězdná velikost stanovena, použitý přístroj a zkratka pozorovatelova jména. Je-li místo údaje uveden otazník, znamená to, že není znám. Tabulku sestavila Lucka Bulíčková, údaje počítali většinou sami pozorovatelé.

Ona sama vás také vyzývá k dalšímu pozorování. Teď na podzimní obloze je například vidět M 15 a M 2, nějaké kulovky se najdou i v jižnějších šířkách - ve Vodnáři a Jednorožci. Dále je tu i M 79 v Zajíci atd. Jasná kometa sice žádná, ale kulovky vám zůstanou věrné.

kupa	m/dmag	D/'	přístroj	pozor.
M 2	69 +- 1	11 +- 2	db	Pra
M 3	68 +- 1 67 +- 1 68 +- 2	11 +- 2 ? ?	db B7x50 B7x50	Pra Muš Muš
M 4	65 +-2 69 +-1 68 +-2	13 +- 2 12 +- 2 8 +- 1	db db mS	Rez Pra Bul
M 5	64 +- 1 60 +- 1	11 +- 2 16 +- 1	db mS	Pra Bul
M 10	67 +- ?	25 +- ?	db	Rez
M 12	70 +- ?	25 +- ?	db	Rez
M 13	60 +- 1 59 +- 2	20 +- ? 18 +- 3	db B7x50	Pra Muš
M 14	78 +- 2 80 +- 1	8 +- 1 9 +- 2	mS db	Bul Pra
M 22	61 +- 2 59 +- 1 58 +- 1	14 +- 3 19 +- 2 16 +- 2	B7x50 db db	Duš Pra Rez
M 53	82 +- 1	10 +- 2	db	Pra
M 56	80 +- 1	12 +- 1	mS	Bul
M 92	66 +- 1 71 +- 2 68 +- 2 70 +- 1	20 +- ? 8 +- 2 6 +- 1 ?	B7x50 db mS db	Rez Pra Bul Muš

OBSAH

tisk

Jiří Dušek, Lucie Bulíčková

Konečne v Roztokách, tak ospevované miesto v úzkom kruhu obyvateľstva republiky. Hneď prvý deň je tu jasná noc. Vrchný apači sa dohodli, že je zatiahnuté a pobrali sa spať. Kedže som nemal v rukách žiadny atlas, tak som si prezrel akurátne chronicky známe školácke objekty a pod náporom "najvyšších" som išiel spať aj ja. Ostali už len dvaja neoblomný pozorovatelia, ale aj z tých bol jeden hladný a už sa nevrátil z kuchyne plnej živín a Čumbulíkovú predsa poznáte. Dlho však nevydržala ani ona. Asi boli na ňu tí jeleni príliš drzí (predsa len, veď majú práve ruju).

Ďalšiu noc som bol skalopevne rozhodnutý pozorovať, navyše som mal v rukách Williho z miestnej knižnice. Povedal som si, že vôbec nepoznám najbohatšie súhvezdie letnej oblohy - Strelca, takže hurá naň. Ale pán Murphy tvrdí, že keď už idete konečne niečo urobiť, tak vždy sa najde niečo, čo musíte urobiť ešte skôr, takže to bol predsa len Štít. Ale skôr než som namieril svoj Somet na 4. objekt, sa definitívne zatiahlo a šli sme vášnivo požierať naše zásoby.

Na druhý deň sme už bez toho, aby sme sa dívali do cestovného poriadku, vedeli, že motorový osobný "vlak" Roztoky - Hvezdáreň smerom Roztoky - Hostinec (kde sme chodili hasit naše horúce astro-vášne) má pravidelný odchod 17⁰⁰ LSEČ. Večer jasno, nuž čo, zase len pozorovať. Ale to som už mal prezretý celý Sky do -20° a mal v hlave najbohatšie oblasti oblohy. Konečne som videl Sgr, teda jeho severnejšú časť. Pokým nezapadol som stihol urobiť asi všetky jeho najasnejšie objekty. Potom nasledovali najjasnejšie guľovky, otvorenky, prípadne planetárky, ktoré mi stáli v ceste. Na všeobecné naliehanie som rozostril Dumbbell, za ktorého som dlho považoval M 71 o kúsok nižšie. Mal som to za pár minút hotové aj so zákresom, veď predsa len mi dala niečo do tela kométa Levy ´90. Potom nasledovali otvorenky v Perseovi, ale ten bol už dosť vysoko, tak som namieril dole do Býka na dve jeho najvýraznejšie otvorenky a samozrejme M 1. Ďalej nasledoval Povozník. To čo som uvidel, mi skoro vyrazilo dych. Komplex otvoreniek M 36, 37, 38 a spol. bol tak nádherný, že sa mi od tej samej krásy až rosil Somet. Bol som proste v siedmom nebi deep sky objektov. Moje popisy by sice vystačili tak akurátne pre lesnú zver, ale začiatok to bol skvelý. Veď 35 objektov za noc je výkon celkom pekný.

Ďalšie jasné noci už prebiehali podľa jasného scenára. Ešte jednu noc som si dovolil pozreť najjasnejšie planetárky či galaxie a zvyšné dve noci už len čisto otvorenky. Svojou rozmanitosťou ich môžu prekonať už iba hmloviny, na ktoré sa chystám na budúce.

Kvalita pozorovaní sa samozrejme každou nocou zvyšovala. Mnohé objekty, ktoré som prvé noci nevidel, som predsa len objavil (k čomu mi dopomohla hlavne Uránka) a objekty príliš výrazné v Somete, ktoré som spočiatku považoval za nádherné, som neskôr radil medzi nezaujímavé. O mnoho viac sa mi páčili otvorené hviezdokopy so zaujímavým tvarom či vzhľadom, prípadne bez rozlíšenia hviezd a ku konci expedičky ma najviac vzrušovali tie, ktoré boli na pokraji viditeľnosti a dávali mi riadne zabrať.

Nemôžem nespomenúť jedno ráno. Predstavte si vychádzajúcu Venušu, Jupitera a Merkúr, neskôr postupne v slnečnom svite miznúce súhvezdia. Proste zážitok jak divá sviňa.

A denný program? Najčastejšie sme spali, sbierali hribi a žrali černice (ostružiny), niekdy sme systematicky rušili prácu traktoristov nemiestným ( z hľadiska teploty vzduchu a vody) kúpaním sa v neďalekom rybníku, všetcia expedičníci vymýšlali gastronomické nezmysli a hladovali, okrádali JRD, narušovali štátne hranice atď...(záujemcovia sa dovedia aj ďalšie podrobnosti).

No a na záver musím spomenúť najčastejšie výroky na expedičke, citujem: " Ja som hladný" a hlavne "Né, né, já s vámi už nikam nikdy nepůjdu, skutečně!".

V Leviciach, nad ránom s cigaretou v papuli a rozliatou kávou na vankúši

OBSAH

tisk

Peter Sebestyén

Tak jako o první expedici v Roztokách vrcholila nad jídlem jiná souhvězdí než teď, tak jsme se na rozdíl od července také jinak živili. První oběd byl sice připravený téměř podle receptu z BT č. 51, ale pak nastal radikální obrat. Jedli jsme houby, houby a ještě jednou houby (sbírali jsme je v blízkém lese vedoucím k polským hranicím). Když už jsme houbovou polévku či smažené bedly nemohli ani vidět, natož jíst, rozhodli jsme se pro špagety s olejem (přežitek z červencové Expedice), později i se skořicí. Co bylo dál? Nepřejte si vědět. Vařená kukuřice, koprová polévka s vajíčkem a tři dny (spíše noci) imitace bramboráků z cuket. Jedno odpoledne, když jsme se byli po nočním mrazíku koupat v rybníce, kde jsme otevřeli první nud-pláž v Roztokách, narazili jsme cestou zpět (autobus nám samozřejmě ujel) na bramborové pole. Závěr naší gastronomické expedice byl tedy jasný. Teď jen přemýšlím, jestli dáme v zimě přednost polévce z šišek nebo ze smrkového jehličí.

PS: Nebyla to sůl v kávě, ale čaji.

OBSAH

tisk

Lucka

Astronom amatér, aby něčeho dosáhl, musí být vždy trpělivý. Platí to i při výběru vhodného dalekohledu. Mnoho začátečníků chce pozorovat s velkým dalekohledem a pak jsou zklamáni, že vidí málo. Mnohem lepší je začít a nabírat zkušenosti s něčím menším. I zde potom uvidíte nepřeberné množství objektů a až časem ho můžete vyměnit za větší.

Nejlevnější, ale také i nejdražší přístroj je ten, kterým nás obdarovala příroda - pouhé oko, resp. oči. Okem je možno pozorovat několik proměnných hvězd a asi tři desítky objektů (zejména otevřených hvězdokup). Okem lze (přes filtr) vidět během maxima sluneční aktivity i několik skvrn. Nejlepší je však začít pozorovat s triedrem. Přístroj je to docela levný, a to i teď po zdražení, a zakoupit ho můžete v téměř každé prodejně Foto-kino nebo Loveckých potřebách. Oproti oku je to značný rozdíl. V triedru uvidíte hvězdy 9. až 10. velikosti, moře proměnných hvězd a asi půl tisíce deep-sky objektů (hvězdokup, galaxií, mlhovin). Triedr je vynikající především na rozsáhlé mlhoviny s malým jasem, o kterých se často tvrdí, že jsou patrné jen na fotografiích s dlouhou expozicí (Řasy, mlhoviny kolem hvězdy g Cygni). Je to samozřejmě nejvhodnější přístroj pro pozorování tmavých mlhovin a hvězdných oblaků v Mléčné dráze, které ve větších přístrojích zanikají. Tento druh pozorování je však pro zkušenější pozorovatele. Musíte ty mlhoviny "umět vidět". Vyžaduje samozřejmě průzračnou oblohu bez světelného znečištění. K pozorování okolo limitu je vhodné si triedr připevnit ke stativu.

Starý dobrý "válečný" Somet Binar 25 x 100, ačkoli je to vlastně jen větší triedr, má podstatně větší dosah. Za dobrých podmínek jsou v něm vidět hvězdy až 12. velikosti. Na nádherné obloze v pustinách východního Slovenska jsem viděl až do třináctky. Teoreticky by v něm tedy měly být vidět všechny galaxie vyznačené v AC, což je zhruba řečeno pravda.

Můžete si prohlédnout až na pár výjimek všechny AC otevřené hvězdokupy a spoustu dalších vyznačených v podrobnější Uranometrii 2000.0. (Jiným problémem už je dotyčné atlasy sehnat.) Díky své světelnosti je Somet podobně jako triedr vhodný na pozorování rozlehlých mlhovin. Uvidíte v nich více detailů, ale některé asi nebudou tak nápadné, naopak jiné vyniknou. V Sometu rozlišíte už také těsnější dvojhvězdy - rozlišovací schopnost kolem 6 úhlových vteřin stačí k pohodlnému rozlišení Mizara nebo Trapezu.

Poměrně rozšířené jsou mezi našimi amatéry kvalitní malé refraktory fy Zeiss Jena. Jsou to především refraktory 50/540 mm a 63/840 mm. O takových dalekohledech se běžně říká, že mají dosah asi 10 mag. Možná proto, že v atlase Bonner Durchmusterung, vytvářeného koncem minulého století na základě vizuálního pozorování 8 cm refraktorem, mají nejslabší hvězdy 10. velikost. Jenomže jeho tvůrce F.W.A. Argelander tehdy neměl k dispozici tak kvalitní optiku jako je dnes a asi také neměřil polohu úplně všech hvězd, které viděl. Takový 63 mm refraktor není o nic horší než Somet. Ve větších zvětšeních má téměř stejný dosah. Není sice tak vhodný na objekty s nižším jasem (velké mlhoviny, některé galaxie), zato má lepší rozlišovací schopnost (kolem dvou úhlových vteřin). To znamená velký výběr dvojhvězd. Větší dalekohled vám už na rozlišovací schopnosti nepřidá (patnáctka má kolem 1 vteřiny). Dobré je to také pro pozorování hustých otevřených hvězdokup. Ve velkých zvětšeních je dokonce možno kreslit planety. Na Jupiteru je vidět Velká rudá skvrna a mnoho dalších detailů. Nejvýraznější albedové útvary jsou vidět i na Marsu. Polární čepičky jsem prozatím neviděl. V 6 cm refraktoru je vidět velké množství planetárních mlhovin, především těch s malými úhlovými rozměry, které jsou vidět i ve velkých zvětšeních stelární. K nalezení takových slabších planetárek mezi dalšími hvězdami pole pak už často nestačí ani Uranometria 2000.0. Posloužit mohou identifikační fotografie z katalogu planetárních mlhovin od L. Perka a L. Kohoutka (Catalogue of Galactic Planetary Nebulae, Praha 1967), které jsou však někdy až příliš podrobné a malé. Stelární planetární mlhoviny lze někdy také odhalit bočním viděním, dívaje se do různých míst v okolí, kdy se planetárka zjasní více než ostatní hvězdy. Refraktorem jsou též v některých kulových hvězdokupách pozorovatelné náznaky rozlišení jednotlivých hvězd. Podobné výsledky jako s malým refraktorem můžete docílit i s dalším přístrojem hojným v naší amatérské obci - 6.5 cm Newtonem.

Malé dalekohledy (hlavně binary) jsou dobré na další amatérské činnosti - třeba teleskopické pozorování meteorů či odhadování hvězdné velikosti difúzních objektů Hollanovou metodou. S každým přístrojem je možností nespočetně.

OBSAH

tisk

Martin Konečný

Minule jsme Vás vyzvali k rozostřování M 27. Pomalu a jistě se nám schází pozorování (cena - tedy jedno číslo časopisu Deep Sky s inkriminovanou mlhovinou na obálce - dosud udělena nebyla) a již vyhlašujeme další dva nové objekty - mlhoviny M 78 v Orionovi a M 1 v Býkovi. Já sám jsem je již vyzkoušel a vězte, že srovnávaček je dostatek. Nejlépe se na ně hodí Somet 25 x 100 a tmavá obloha (třeba taková jaká byla v Roztokách). Forma a styl pozorování se nemění. Samozřejmě i tentokrát je přichystáno jedno číslo Deep Sky za nejlepší pozorování.

PS: Nezapomeňte ani M 27 a taky ji ještě rozostřete. Díky!

OBSAH

tisk

Jiří Dušek

V minulém BT jsme se zmiňovali, že OW Gem má mít 2. září minimum. Prozatím se nám podařilo získat následující odhady hvězdných velikostí (Od Lucky Bulíčkové, Jana Mušinského a Jiřího Duška). Přibudou další?

OBSAH

tisk

Jirka Dušek

Jsou tomu již skoro dva roky, co Jirka Dušek na semináři APO prohlásil, že Úpicko je kraj s největší hustotou hvězdáren a nejmenším počtem hvězdářů. Naneštěstí měl tenkrát velkou pravdu. Na malém území zde leží tři hvězdárny.

První z nich je ta úpická, kterou asi znáte dobře, a proto se o ní nebudu více šířit. Druhá hvězdárna je na dohled. Je to ta známá amatérská hvězdárna ve Rtyni, zřejmě majetek pánů Středy a Drbohlava. Stále není jasné, jaký průměr má hlavní zrcadlo. Samotní majitelé, pokud kdy co vyfotografovali, uváděli vždy jiné průměry fotokomory. Ostatní astronomové proto dokonce občas i pochybovali o tom, že tyto snímky pocházejí ze Rtyně. Vysvětlení je dosti prozaické, o to šílenější. Na montáži této hvězdárny není jen jedna komora. Největší zrcadlo má průměr 80 centimetrů, vedle něj visí šedesátka, slyšel jsem i cosi o čtyřicítce. K pointaci slouží Cassegrain o průměru 20 cm, pole se hledá binarem 25 x 100. Kromě toho posledního si vše vybrousil sám pan Drbohlav. Hlavní osa montáže má průměr 30 cm, aby to vše unesla.

A činnost na této hvězdárně? Zřejmě veškerá žádná. Skupina přátel majitelů se občas sejde, maximálně obhlédne binarem pár objektů nebo jde do kina.

Třetí hvězdárna leží asi kilometr vzdušnou čarou od té Rtyňské. Je to hvězdárna v Chlívcích. Založili ji amatéři, kteří nejprve spolupracovali s úpickou hvězdárnou. Avšak bývalý ředitel tvrdil, že otáčení kopule ho ruší ve spaní, a tak pozorovatelé odešli. V Úpici se přestalo pozorovat, na Chlívích rostla nadějná pozorovatelna. Z bývalého objektu uhelných dolů se stala hlavní budova s kuchyňkou, prostorami na spaní, skladem a dalšími prostorami. Vedle, na hromadě hlušiny, stojí domek s odsuvnou střechou. Zde je instalována komora o průměru 40 centimetrů a ohnisku přibližně 160 cm. Jako pointer slouží Cassegrain 20 cm. V roce 1985 se zde začalo pozorovat, hlavně kataklizmické hvězdy. Do roku 1988 se zde exponovalo až dvě stě desek za rok. Ale pak začaly problémy. Stále častěji se v deníku pozorovatelny objevují poznámky "slepé zrcadlo". Nejen, že zrcadlo bylo třeba kotvit, i motor otáčející montáží přestal pracovat. Zakrytí zrcadla molitanem a vodorovná poloha komory v klidu též optice moc neprospívá. Nový motor není k sehnání a tak se pozorování zastavilo. Na jednom z posledních snímků je kometa Halley v roce 1989.

Do roku 1990 se nic nedělo. Pak se ale uhelné doly rozhodly, že by pozorovatelna měla patřit někomu, kdo ji využije. Hvězdárna v Úpici se stala jedním z kandidátů. Nastaly nechutné boje nejen mezi Chlívci a Úpicí, ale i uvnitř skupiny sdružené okolo Chlívců. Tato skupina nepřistoupila ani na dohodu, dle které by mohla nadále používat objekt pozorovatelny společně s úpickou hvězdárnou. Nakonec byla pozorovatelna celá odprodána skupině, která ji původně užívala, i když se její členové netajili tím, že budou její objekt používat jen jako rekreační chatu. Všichni se již smířili s tím, že astronomie na Chlívcích skončila.

Avšak v polovině srpna jsem se opět dostal na Chlívce v roli špiona a byl jsem mírně potěšen. Dalekohled sice nefunguje, pozorovaly se alespoň meteory. Potkal jsem zde i nové lidi, údajně spolupracovníky hvězdárny v Hradci Králové. Doufám, že se bude na Chlívcích pozorovat i nadále, i když nezávisle na úpické hvězdárně.

OBSAH

tisk

Tomáš Marek

Kulovky a chemie

Nevím sice jakým způsobem se na oblohu dostala Chemická pec, což je hrůzostrašný překlad latinského pojmenování Fornaxu (u tohoto jména taky radši zůstaneme), jisté však je, že toto souhvězdí je exotické nejen svým jménem, ale i nedostupností z našich šířek, ukrývá nejednu zajímavost.

Tou největší je zřejmě kulová hvězdokupa NGC 1049, která se nachází nedaleko b Fornax. Je poměrně nápadná. Podařilo se nám ji, sice s obtížemi, ale přece, spatřit v Sometu v Roztokách, Brian Skiff pak o ni píše, že má asi padesát úhlových minut průměr, jasnost 12.6 mag a v třiceticentimetrovém reflektoru je poměrně slabým, kondenzovaným útvarem, se stelárním jádrem a úhlovým průměrem 20´. Ovšem tím by, kromě pro nás relativně nedostupné polohy, nemusela být nijak zajímavá.

Jaké však bylo překvapení astronomů, když před nedávnem zjistili, že tato kulovka nepatří do naší Galaxie, ale je členem trpasličí galaxie s označením E356 - G04! Ona samotná je však tak úhlově velká a má tak malý jas, že vizuální pozorovatelé ji nemohou v žádném případě spatřit. (Proto byla objevena až tak pozdě.) Dnes známe další tři kamarádky NGC 10491, všechny mají jasnost kolem 13.4 až 13.6 mag a rozměry kolem jedné úhlové minuty.

Někteří z vás se již několikrát pokoušeli spatřit kulové hvězdokupy v M 31 a většinou neuspěli. Chcete-li nějakou ne naší hvězdokupu vidět, počkejte si radši na dobrou noc, kdy bude průzračný vzduch u jižního obzoru a podívejte se na tisícčtyřicetdevítku. Určitě uspějete!

Před nedávnem se podařilo NTT dalekohledem rozlišit jednotlivé hvězdy NGC 1049 a ještě jedné další kulovky. Snímek byl uveřejněn v jedné z posledních Říší hvězd.

OBSAH

tisk

Jirka Dušek