OBSAH:
Málo bylo Činky
Nošení dříví do lesa
Causa Nova Cygni 1992
Messierovský maraton - téměř devadesát
Amatérská prohlídka Měsíce
Sheliak
AE Aquarii
Nová zajímavá pozorování
Hromádka proměnných hvězd (2.)
Hvězdy v pohybu
Pozorujte temné mlhoviny
Na cestě k jižnímu pólu
Na skok ve Francii

Motto:
A: Jaký je rozdíl mezi krokodýlem?
B: Je delší než zelenější.

Málo bylo Činky

Když si vzpomenu na tuhle planetárku, myslím samozřejmě především na proměnnou hvězdu, kterou už jsem si soukromě pojmenoval Goldilocks' Variable. Oficiální označení zatím nemá (bude však jen číselné, písmena jsou i v Lištičce vyčerpána), a vlastně o ní nevím o moc víc, než jsem před časem napsal do Trpaslíka.

Především jsou už na světě první CCD snímky, které s konečnou platností dokazují, že jde o hvězdu proměnnou. Když Petr Pravec v Ondřejově exponoval M 27 letos 1. března k ránu, byla proměnná velmi jasná a zřejmě poblíž maxima, i když použitá kamera ST-4 je mnohem citlivější na její převážně červené světlo než lidské oko či fotografická deska. Na srovnávacím snímku ze začátku května, který byl pořízen stejnou expozicí (pouhé dvě minuty), je Goldilocks' Variable ve srovnání s okolními hvězdami výrazně slabší. Přesná fotometrie zatím není k dispozici a dosavadní dva body netvoří světelnou křivku, zdá se ale, že proměnná bude zrovna teď v létě slabounká. Je to dost smůla, protože jsem na jejím pozorování zainteresoval několik zahraničních kolegů s dostatečným přístrojovým vybavením.

Kromě toho se mi ozval Kyle Cudworth (Yerkes Observatory), jehož astrometrická práce o podvojnosti centrální hvězdy v Čince mě kdysi k objevu přivedla. Momentálně se zabývá kulovými hvězdokupami (viz M 4 v minulém Trpaslíku), ale doufá, že příští rok proměří nové desky s M 27 na PDS mikrodenzitometru a kromě jiného zjistí všechno co bude moci o proměnné hvězdě.

Konečně mě nedávno potěšil ještě jeden dopis týkající se této velkolepé planetární bubliny. Karen Kwitterová ze Spojených Států objevila na hlubokých čili dlouho exponovaných a detailních CCD snímcích Činky dosud neznámé obří halo, podstatně větší než známý ohryzek (největší rozměr asi čtvrt stupně). Jakmile bude mít kopie vhodné k reprodukci, pošle mi je a pak se samozřejmě objeví i v BTéčku.

OBSAH

tisk

-leo-

Nošení dříví do lesa

Ještě nedávno jsem občas propadal pochybnostem, jestli se v případě nejznámějších, nejnápadnějších a nejokoukanějších objektů hvězdného nebe ještě dá v literatuře najít něco nového a zajímavého. Nebude chystaný průvodce u řady dvojhvězd, hvězdokup či mlhovin jenom nošením dříví do lesa, uhlí do Newcastlu?

Čím víc však astronomickou literaturu probírám, tím víc zjišťuju, že těch svícnů, pod nimiž je tma, je spousta. Vemte si třeba prachobyčejnou dvojici Mizar a Alcor v oji Velkého vozu. Jak je všeobecně známo, už malé zvětšení z nich nadělá hvězdy tři (nepočítám-li hvězdy pole jako je například Sidus Ludovicianum), a každá z nich je ještě spektroskopickou dvojhvězdou. Mizar A, Mizar B a Alcor tak vytvářejí šestinásobný systém. Spektroskopické dráhy obou složek Mizara můžete najít například ve Sky Catalogue 2000.0 (Vol. 2). Ve stejném katalogu, v poznámkách k vizuálním dvojhvězdám, se navíc tvrdí, že astrometrická měření polohy Mizara B odhalila periodické oscilace polohy s periodou 3,7 let, takže je tady schován neviditelný průvodce a Mizar s Alcorem jsou soustavou dokonce sedminásobnou.

Sky Catalogue 2000.0 se sice zdá být poměrně věrohodným zdroje, ale jistota je jistota, a proto jsem se obrátil na Alana II. Battena (Dominion Astrophysical Observatory), kanadského experta na dvojhvězdy vizuální i jiné, a autora několika monografií a katalogů. Odpověď na otázku "šest nebo sedm?" byla nečekaná: pět.

Samotný Mizar je čtyřnásobným systémem. Obě snadno rozlišitelné složky (vzdálené od sebe asi 15´´) jsou skutečně spektroskopickými páry s dobře známými drahami. Ve světle Mizara B je zřetelné jen spektrum jediné složky, avšak Mizar A je dvojhvězdou dvojčarovou a spolehlivé elementy byly ze spektroskopických a interferometrických dat odvozeny už II. N. Russellem v roce 1927. Obě tyto dvojice mají velmi podobné vlastní pohyby a paralaxy a prakticky totožné střední radiální rychlosti. Jsou proto považovány za fyzický systém, i když orbitální pohyb je příliš pomalý na to, aby bylo možné určit jakékoli elementy (viz graf změn pozičního úhlu). Žádná neviditelná složka Mizara B, o níž se vytrvale už od třicátých let zmiňuje řada pramenů, neexistuje.

Alcor má podobnou paralaxu, vlastní pohyb i radiální rychlost jako složky Mizara. Úhlové vzdálenosti, zhruba 11´ , odpovídá minimální vzdálenost v prostoru asi 15 000 astronomických jednotek. Pokud okolo sebe Mizar s Alcorem obíhají, je perioda několik tisíc let a je nemožné k ní dnes říct cokoli bližšího. To nejzajímavější si Alan Batten nechal až na konec dopisu. "Ačkoli Bright Star Catalogue uvádí Alcora jako spektroskopickou dvojhvězdu", píše, "nevím o žádné její dráze a pochybuji vůbec o tom, že je dvojhvězdou. Mizara společně s Alcorem považuji za pětinásobný systém, ale někteří lidé by je mohli pokládat jen za neobvykle blízké členy pohybové kupy Ursae Majoris."

Pokud je mi známo, provedl první měření pozičního úhlu u dvojhvězdy Mizar ( suma1744, ADS 8891) James Bradley v roce 1755, a to s výsledkem 143,1 ° . William Herschel jej určoval dvakrát, s odstupem dvaceti let, ze svých měření nicméně vyvodil, že Mizar je fyzickou dvojhvězdou s poměrně krátkou dobou oběhu. Množství mikrometrických měření nashromážděných od té doby však ukázalo, že změny pozičního úhlu probíhají v opačném smyslu a především mnohem pomaleji, takže samy o sobě oběžný pohyb nedokazují.

Někteří autoři se domnívají, že jakýsi náš předchůdce z doby kamenné zachytil na této fosílii ježovky (pohled zespoda) Velký vůz a několik hvězd v jeho okolí. Nevím, ale vždycky, když narazím na podobné hypotézy, obdivuji na jedné straně fantazii autorů, současně však mám nepříjemný pocit, že něco takového se dá jen těžko potvrdit či vyvrátit. Podle Baudouina, upraveno z Handbuch der Astrophysik (Berlin, 1933).

OBSAH

tisk

-lmi-

Causa Nova Cygni 1992

Jak jsme již oznámili pozorovatelům novy, došlo poněkud k změnám v jasnostech srovnávacích hvězd. Proto, kdyby jste ji náhodou pozorovali, přikládáme mapku s novými hodnotami. V každém případě nám vždy zasílejte celé odhady ne jenom výsledné hvězdné velikosti a hlavně vždy uvádějte jakou mapku jste používali.

OBSAH

tisk

Messierovský maraton - téměř devadesát

Vzhledem k tomu, že jarní deep-sky objekty si prohlédnete vcelku rychle, rozhodl jsem se, že se v noci 24./25. května pokusím o M. maratón. Hrubého času bylo necelých pět hodin, navíc poslední hodinu a půl jsem musel strávit ve společnosti Měsíce nepřátelsky přezařujícího oblohu. První objekt, M 44 jsem nalezl ve 20:21 UT, když jsem se ještě předtím neúspěšně pokoušel o M 35. Za hodinu jsem měl prohlédnuty galaxie ve Lvu a Panně. Šedesátým Messierovským objektem, kterým jsem překonal stávající čs. rekord, byla ve 23:09 UT hvězdokupa M 23. Následovala půlhodinová pauza, kterou jsem vyplnil odhadem Novy Cygni 1992 a pohledem na komety Tanaka- Machholz 1992d a Shoemaker-Levy 1991a1. Bohužel na víc než pohled nebyl čas. Osmdesátým objektem byla satelitní galaxie M 110 přesně čtyři minuty před půlnocí světového času. To se již nad východem objevil Měsíc a naděje na spatření dalších objektů se zmenšovala. Po desetiminutové pauze přišel tvrdý boj především se slabými kulovými hvězdokupami ve Střelci. I z těchto soubojů jsem nakonec vyšel vítězně a zbývaly mi právě dva objekty do hranice devadesáti. Těmi se po ještě tvrdším boji se světlem města, Měsícem a už i Sluncem staly v 1 hod. 8 min. nízko nad severovýchodním obzorem M 33 a 34.

To byl také cíl mého maratónského úprku po Messierovských objektech. I když u šesti z nich mám otazník a nejsem si úplně jistý zda jsem je viděl (ztrácely se nízko nad obzorem na hranici viditelnosti), k devadesátce jsem se v každém případě přiblížil velmi těsně. Ze zbývajících osmnácti objektů jsem patnáct nehledal vůbec, tři jsem nenašel (večer M 35 a 37, ráno M 30). Nakonec jsem se stihl podívat i na Novu Cygni a dvě komety.

Už se těším napřesrok na přelom března a dubna, kdy je šance spatřit všech stoosm existujících messierovských objektů za jednu noc. Souhlasím s tím, že za ideálních podmínek by to neměl být až takový problém.

Na úspěšném výsledku se podíleli čistá obloha, Somet binar 25x100, binar 7x50, Atlas Coeli a kolega Tom Mančal, jemuž jsme vděčný za spolupráci asistenta zapisovače.

OBSAH

tisk

Honza Kyselý

Amatérská prohlídka Měsíce

Vážení pozorovatelé, jestliže jste dosud nezjistili, že Měsíc je krásný a zajímavý i v úplňku , máte nyní šanci! Pokuste se zakreslit vzhled Moře jasu do této předem připravené mapky. K tomuto účelu je nejvhodnější Somet binar 25x100, postačí ovšem i malý triedr. Nezapomeňte zakreslit i světlé a tmavé body, pruhy a skvrny nacházející se v tomto moři. Kresbu doplňte datem, časem a údaji o dalekohledu a pak mi ji pošlete na adresu Pavel Gabzdyl, Dlouhá třída 87/b, Havířov - Bludovice.

OBSAH

tisk

Pavel

Sheliak

Nebude už za chvilku astronoma světového jména, kterého bych neobtěžoval nějakým dotazem. Jednou z mých posledních obětí je Mirek J. Plavec, profesor astronomie na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Budete ho nejspíš znát jako autora starších, ale kouzelných populárně vědeckých knih o historii astronomie, kometách a meteorech. Dnes se věnuje především interagujícím dvojhvězdám, například známé zákrytové proměnné bety Lyrae, zvané Sheliak. Když mi před časem ochotně poslal reprint své práce "Can A Disk Model Explain Beta Lyrae?", prozradil jsem mu, že ho nepotřebuji k žádné velké vědě, nýbrž k přípravě průvodce po krásách oblohy. No a za čas jsem dostal tlustou obálku plnou prací o této dodnes zajímavé dvojhvězdě, a snad ještě zajímavější dopis. Prozradím na pana profesora, že je od svých 12 let astronomem amatérem a nikdy ho to - jak píše - nepřešlo. Kdykoli počasí a povinnosti dovolí, hledá objekty 8-palcovým Celestronem. V Kalifornii je dost jasných nocí, poloha na okraji velkoměsta a navíc Tichého oceánu však bohužel není ideální a třeba už taková M 51 je prakticky nedostupná.

Abych se ale vrátil k betě Lyrae. Všichni určitě víte, co se píše v učebnicích, příručkách i bulvárních plátcích, totiž že Sheliak je prototypem onoho typu zákrytovek, u nichž se jasnost mění plynule a neustále, a během periody lze pozorovat jak hlubší primární minimum, tak měkčí minimum sekundární. A určitě znáte i příslušný model, v němž okolo sebe obíhají dvě vajíčka, přesněji řečeno dvě slapové deformované elipsoidální hvězdy. Tak je beta Lyrae, chuděrka, vyobrazena jak v knize "Problems In Astrophysics" Agnes Clerkeové z roku 1905 (první obrázek), tak v podstatně mladší encyklopedii "Fyzika kosmosa" (druhý náčrt).

Jenže věci se zřejmě mají úplně jinak (jak už je zvykem). Už přibližně dvacet let roste podezření, že druhý zdroj světla v systému Sheliak není hvězdou, ale spíš akrečním diskem. Beta Lyrae patří mezi nejsložitější fyzické dvojhvězdy a ani dnes není její studium zdaleka u konce. Struve ji ve 40. letech nazval nejdražší hvězdou, protože stála astrofyziky spoustu pozorovacího času a tedy i peněz. Dnes, jak podotýká Plavec, to už neplatí, protože v astronomii je řada podstatně dražších pozorovacích projektů, ale zřejmě by historii poznávání bety Lyrae bylo možné nazvat Příběhem tisíce a jedné noci. Ty vůbec první večery patřily Johnu Goodrickeovi - mimochodem se zdá, že právě Sheliak byl tím posledním, co pozoroval před svou předčasnou smrtí.

Model bety Lyrae, který loni navrhl Plavec a Hubený, si můžete prohlédnout na obrázku. Primárním zdrojem světla je zářivá hvězda, kterou Balachandran (1986) klasifikoval jako hvězdu spektrální třídy B6 II. chudou na vodík. Nadbytek helia a některých dalších prvků vzhledem k vodíku zřejmě souvisí s tím, že to, co dnes pozorujeme jako povrch hvězdy, bylo původně její nitro, kde už došlo ke změně chemického složení díky termonukleárním reakcím. Látka vnějších vrstev přetekla vrcholem Rocheovy meze jednak na druhou složku, jednak se dostala mimo dvojhvězdu.

Druhým světlem této zákrytové dvojhvězdy není, alespoň ne ve vizuální oblasti, druhá hvězda, ale podle modelu našich krajanů akreční disk. A to nikoli jeho povrch, tedy plochá horní či spodní strana, ale vertikální okraj (pokud si místo disku představíte pneumatiku, pak je to ta část, po níž se jezdí). Není tady teď místo na podrobnější článek o této dvojhvězdě (snad se na ni dostane příští rok v Kozmosu), i když by si to zasloužila. Chtěl jsem vám jenom ukázat, že beta Lyrae není ani tak prototypem, jako unikátním objektem, který je i po dvou staletích zajímavý i pro špičkovou astrofyziku.

OBSAH

tisk

-gl-

AE Aquarii

V dnešní trpasličí příloze najdete mimo jiné i mapku na proměnnou hvězdu AE Aquarii. Zdá se, že z astrofyzikálního hlediska je příbuznou známé SS Cygni (které jsou věnovány nadcházející Zajímavosti noční oblohy v č. 4/92), i když její chování je mnohem zajímavější.

Popudem k tomu, abychom vám ji představili, byla nezvyklá zmínka v záhlaví originální AAVSO mapky: "Tato hvězda by měla být pozorována často a čas je nutno zaznamenávat na nejbližších 5 minut." Burnham's Celestial Handbook je o něco podrobnější: "Hvězda je charakteristická svou téměř neustálou aktivitou a změny jsou neobyčejně složité. Občas se vyskytnou velmi náhlá vzplanutí, kdy se jasnost během jediné hodiny téměř zdvojnásobí, což se může opakovat v přibližně jednodenních intervalech. Vzestup do maxima je často velmi rychlý, ačkoli příležitostně se hvězda zjasní jen málo a pak její jasnost v krátké době opět poklesne. Dochází také k dramatičtějším erupcím, které se opakují přibližně jednou do roka, a při nichž se hvězda zjasní o dvě magnitudy."

Společně se sympatickým hvězdným okolím (AE Aqr leží asi jen půl stupně od jasné 71 Aquilae), jasností (mapka AAVSO uvádí 9,7 až 11,7 mag) a polohou na raně podzimním nebi to myslím úplně stačí k tomu, abyste AE Aquarii věnovali svou pozornost.

OBSAH

tisk

-gl-

Nová zajímavá pozorování

Vítejte v nové rubrice Trpaslíka! Ačkoli je jejím autorem Jirka Dušek, psát do ní jsem dostal za úkol já. Prý mám u sebe všechna vaše pozorování, a tak se v nich můžu dosytosti ráchat a o tom, co vyráchám, vás, ctěné pozorovatele, zpravit.

Ale ještě než se dostanu k novým a zajímavým pozorováním, musím vám popsat své zážitky z jejich archivace. Tedy, zážitky raději ne, BT byl vždy slušný samizdat bez sprostých slov, jen si dovolím připomenout, jak by pozorování, která zasíláte, měla vypadat.

1. Podepisujeme se na všechny listy celým jménem a příjmením. Pozor však na podpisy uprostřed stránky - jednou jsem jeden takový hledal celých 14 dní.
2. U všech pozorování uvádíme použitý přístroj, velikosti zorného pole, zvětšení, meznou hvězdnou velikost. Průběžně také čas.
3. Pozorování třídíme podle oboru a píšeme zvlášť podle:
   a) deep-sky objekty kromě dvojhvězd a proměnných
   b) dvojhvězdy
   c) proměnné hvězdy a jakékoli další odhady
   d) to ostatní

Tomáš Minx, Suchý
10. srpna 1991 22:05 UT triedr 10x50, jasno mhv 5.4 mag
NGC 752 And - jasná, patrná již při zametání. Je hrozně veliká. V Sometu zabírá téměř celé zorné pole. V triedru rozliším asi 18 hvězd na mlhavě zrnitém podkladě. Je velice krásná a bohatá na různě jasné hvězdy. Hledá se velice snadno. Nápadná jsou dvě zjasnění. Jedno leží mezi čtyřmi dolními hvězdami a druhé v pravé horní části. Dolní je spíše kulaté, horní má oválný tvar. Hledal jsem ji podle hvězdy 58 And.

OBSAH

tisk

Tomáš Rezek

Hromádka proměnných hvězd (2.)

Byl to tuším John Herchel, který kulovou hvězdokupu M 2 (NGC 7089) ve Vodnáři přirovnal ke kupě zářícího jemného písku. Když jsem se na ni před pár dny koukal 14-palcovým Celestronem v Modrovej, dal jsem mu za pravdu. Všechny hvězdy byly vzácně vyrovnané svou jasností (mají asi čtrnáctou velikost), jen přímo na východním okraji ležela jedna, která je výrazně předčila.

Díval jsem se po ní schváleně, protože jsem věděl, že je to známá Chévremontova proměnná, takto V 11 ve hvězdokupě M 2. Je pojmenovaná podle francouzského pozorovatele, který ji objevil téměř před sto lety, 4. září 1897. Prohlížel si právě hvězdokupu svým 13,5 cm refraktorem (zvětšení 90x), když si na jejím okraji všiml hvězdy asi dvanácté velikosti, výrazně jasnější než hvězdy kupy. Myslel si přirozeně, že jde o hvězdu, která na kulovku jenom promítá, ale všiml si jedné nesrovnalosti - na kresbě M 2, kterou uváděl Flammarion ve své knize Les Étoiles (str. 435), chyběla. Začal ji proto sledovat a během následujících týdnů zjistil, že jde o hvězdu proměnnou. Na obrázcích si můžete prohlédnout jak Chévremontovu skicu kulové hvězdokupy s proměnnou a okolními hvězdami (přetištěno z původní práce Bull. Soc. Astron. France 12,90, 1898), tak světelnou křivku proměnné podle jeho pozorování (září až listopad 1897). Na první pohled připomíná křivku cefeidy s periodou okolo jednoho měsíce, a dlouhou dobu byla k tomuto typu proměnných hvězd řazena. Pozdější práce Helen B. Sawyerové-Hoggové (Journal RASC 43, 38, 1949) však ukázala, že Chévremontova proměnná patří k odrůdě hvězd RV Tauri, se skutečnou periodou kolem 67 dní, avšak velmi mělkým sekundárním minimem.

Post scriptum

Když jsem se probudil po tvůrčí noci a prohlížel si čerstvou předlohu tohoto čísla, uvědomil jsem si, že kresbu M 2 vytištěnou ve Flammarionově knize už jsem někde viděl. A nedalo mi ani moc práce zjistit, že to byl Bedfordský katalog. Kromě této kulovky z něj Flammarion převzal i řadu dalších obrázků, ne vždy se však o původním pramenu zmiňuje. Kresby Williama H. Smythe, vytvořené podle jeho vlastních pozorování 15 cm refraktorem, tak nepřímo přispěly k objevu nejméně tří proměnných hvězd (viz story kupy M 80 a hvězd R a S Sco).

OBSAH

tisk

Leo

Hvězdy v pohybu

V rámci lidského života se postavení hvězd mění téměř nepostřehnutelně. Ovšem jako všude i z tohoto "pravidla" existují výjimky. O jedné takové - 61 Cygni - se v Kozmose krátce zmínil už Leoš Ondra. V jejím případě se jedná o tak veliký vlastní pohyb (díky relativně malé vzdálenosti od nás), že jej odhalí série několika dobrých kreseb či fotografií zhotovených s odstupem několika let.

Existuje však i další, úplně jiný případ. Jedná se o zlatožlutou dvojhvězdu Alulu Australis, tedy ksí UMA, kterou objevil 2. května 1780 William Herschel. Ten si pak po delší době pozorování sám poznamenal: "Dvojhvězda, u níž jsou obě hvězdy prakticky stejné, je nepochybně spojena vzájemnou gravitací a obíhá kolem společného těžiště pohybem tak rychlým, že připouští sledování a měření z měsíce na měsíc." A vskutku roku 1828 publikoval francouzský astronom Felix Savary, jako vlastně první spolehlivě určené, elementy její dráhy.

Když se podíváte na přiložený diagram (autor Tomáš Rezek) nakreslený podle v současnosti užívaných elementů, uvidíte, že se máme v nejbližších letech na co těšit. Slabší složka se totiž blíží do periastra a tak je její pohyb nyní více než nápadný. Do roku 2000 se poziční úhel změní o více než 90° a i tak bude pořád většími přístroji jako dvojhvězda rozlišitelná.

Vytrvá tedy někdo z vás a získá unikátní sérii několika skic (fotografovat to půjde asi dost těžko) této dvojhvězdy v pohybu? Uvidíme v příštím století.

PS:Na dvojhvězdu jsme se s Leošem podívali na začátku července brněnskou patnáctkou a - neuspěli jsme. Nebyly však na to pozorovací podmínky.

OBSAH

tisk

Jirka Dušek

Pozorujte temné mlhoviny

Letní obloha s nádhernou Mléčnou dráhou je plná temných mlhovin. Od těch, které uvidíte bez jakýchkoli přístrojů (např. Ryba na míse), po ty, které vám ukážou jen větší přístroje nebo fotografie (např. temné mlhoviny rozdělující Trifid). Samozřejmě ani ony nesmí pro nás zůstat bez povšimnutí (i když jinde ve světě tomu tak zpravidla bývá). A proto jste už loni našli jako přílohu prázdninového Trpaslíka několik identifikačních mapek vybraných mlhovin.

Jak jsme (jste) sami zjistili, jsou alespoň některé poměrně lehce viditelné, a proto vás vyzýváme, abyste se na ně dívali i letos. K jednotné identifikaci vám poslouží přiložený dvojlist. Jedná se o částečnou kopii dvou listů Atlasu Coeli (vyznačeny jsou jen některé jasnější hvězdy a průběh Mléčné dráhy), kde jsou všechny temné mlhoviny (vyznačené ve skutečném atlase tečkovaně) v daném deklinačním pásmu vždy po deseti stupních označeny písmenem. Nejlépe vám poslouží v kombinaci se skutečným AC. Spatříte-li některou z nich (pak ji popište nebo ještě lépe zhotovte detailní skicu) stačí, když uvedete číslo pásu (1-9) a písmeno - např. 1a.

Při svých toulkách se však neomezujte jen na ty neviditelné, ale pozorujte i mlhoviny svítící nebo se pokuste nakreslit, či slovy popsat průběh Mléčné dráhy. Na vaše pozorování se moc těšíme a samozřejmě nejhezčí z nich uveřejníme (mimo jiné) v Trpaslíku.

OBSAH

tisk

-kd-

Na cestě k jižnímu pólu

najdeme ve Štíru i dva vůbec nejjižnější messierovské objekty, otevřené hvězdokupy M 6 (NGC 6405) a M 7 (NGC 6475). Je zázrakem, že si jich Messier z Paříže vůbec všiml, u nás vycházejí jen drobíček nad obzor a většinou je člověk rád, pokud je alespoň zahlédne bez jakýchkoli detailů. Až však bude vzduch průzračný i u obzoru, zkuste je najít a doplnit si tímto vzácným pozorováním znalosti Messierovských objektů.

První z nich, M 6, uvádí ještě před Messierem ve svém katalogu z roku 1746 Philipse Loys de Chéseaux (1718 - 1751). Hvězdokupa, zvaná Betterfly cluster (Motýl), je zajímavá unikátním chováním své hvězdy HD 160202 (označené ve zvětšeném výřezu z atlasu Uranometria 2000.0 úsečkami). Ta je i normálně jasnou členkou kupy, spektrální třídy Blue-B8. V červenci roku 1965, během pětihodinového pozorování kupy na Organ Mountain Station se však asi 20 minut po začátku pozorování zjasnila o celé dvě magnitudy, aby za půl hodiny na to vzplanula asi o 7 mag (viz graf) - to slovo asi je tam proto, že jde o extrapolaci za pětimagnitudový rozsah kalibrační křivky přístroje. Prohlídka archívních záznamů z roku 1963 ukázala tyto hvězdné velikosti: 18.6. 7.25 mag, 24.6. 9,5 mag, 2.7. 6,75 mag a 14.7. 8.00 mag. Chyba je asi 0.25 magnitudy.

V letech 1964-5 kolísala kromě uvedeného výstřelku mezi 8. a 9. velikostí. Ve Všeobecném katalogu proměnných hvězd (GCVS, poslední vydání) je uvedena jako proměnná hvězda V 862 Scorpii, 2 - 8.5 mag (V), typu GCAS (eruptivní nepravidelné hvězdy typu gamma Cas, rychle rotující Be III-V hvězdy, ztrácející látku z rovníkové oblasti, tvoření disku mlhovinné hmoty je někdy provázeno přechodným zeslabením hvězdy, amplituda může dosáhnout 1.5 mag v oboru V). Je záhadou, proč v Uranometrii 2000.0 není označena jako proměnná hvězda (v kupě je ještě další jasná proměnná, BM Scorpii).

Druhá kupa, M 7, je jedinečná hlavně tím, že se jako jeden z mála objektů viditelných bez dalekohledu (ovšem tam, kde se dostává výše nad obzor) dostala i do Ptolemaiova katalogu stálic, někteří autoři dokonce uvádějí, že ji sám objevil. Novější výtisky Ptolemaiova Almagestu (z minulého století a pod.) lze čas od času v nějaké astronomické knihovně najít, soupis stálic však převzal i Koperník do svých slavných Oběhů, které před časem vyšly ve slovenštině. Mezi "neuspořádanými hvězdami kolem Štíra" tam najdeme i mlhavou, následující za "žihadlem". A jako takovou ji Hevelius zakreslil i do svého nádherného atlasu Firnamentum Sobiescanium.

OBSAH

tisk

Leoš Ondra

Na skok ve Francii

Na začátku června jsem spolu s Davidem Konečným podnikl autostopovou výpravu do země Galského kohouta, lanýžů, dobrého vína, sýrů a paštik, Eiffelovy věže ...

Naše čtrnáctidenní cesta měla dvě hlavní zastávky - Paříž a pobřeží kanálu La Manche u města Dieppe v Normandii. Kromě velkého množství památek jmen zvučných i těch méně známých (severní část Francie je plná starých gotických staveb) jsme v hlavním městě navštívili komplex s názvem la cité. Zde na ploše více jak 30 000 metrů čtverečních spolu s dalšími stovkami návštěvníků můžete objevovat svět kolem vás - vesmír, život lidí, fauny a flory, hmotu, techniku ... Budete překvapení rozsáhlou a dobře vybavenou knihovnou a videopůjčovnou, nádherným mořským akváriem, planetáriem a především kinem s příznačným názvem the Geode, kde se na promítací plochu tisíc metrů čtverečních promítá systémem Omnimax (180 stupňů).

Vstupné do la cité je i pro nás neobyčejně nízké (do 26 let se platí 35 franků, na některé expozice si ale musíte připlatit) a dostanete se sem nejlépe metrem - stanice Porte de la Villette.

V Paříži také nezapomeňte navštívit i třísetmetrovou Eiffelovu věž, která, jak sami zjistíte po vystoupání do alespoň druhého patra (only 7 franků), není jen železným symbolem města, ale především symbolem lidského umu, vědy a umění celého lidstva.

9. listopadu l889 v 9 hodin ráno pozoroval M. Lion a několik dalších náhodných pozorovatelů zajímavý optický jev. Za slunečného a zcela bezmračného dne nad skutečnou věží její zrcadlový a převrácený obraz. Obě věže se tedy dotýkali špičkama. Obraz byl přitom neobyčejně ostrý - pozorovali dokonce jednotlivé díly konstrukce.

V letech 1901 až 1919 prováděl v horním třetím patře pravidelně svá pozorování Slunce Cammile Flammarion.

10.9.1889 vynálezce Edison a hudební skladatel Guanod přijali pozvání konstruktéra věže Eiffela na večírek v nejvyšším patře. Ten skončil hodně, hodně nad ránem ...

Neméně zajímavý zážitek jsme si odvezli z Normandie (spali jsme v oblasti vylodění spojeneckých vojsk), kde se nám podařilo odpozorovat západ Slunce za mořskou hladinu. To nejdříve ztratilo svoji kulatost, pak vytvořilo pěknou pyramidu a rozloučilo se s námi asi sekundovým zeleným zábleskem!

OBSAH

tisk

Jirka Dušek

Steelův výklad životní filozofie:
Každý by měl mít nějaké pevné přesvědčení. Já třeba jsem pevně přesvědčen o tom, že si dám ještě jednu.

Measonův první zákon synergismu:
Ten den, kdy jste hotov za něco dát svou duši, zjistíte, že na trhu je právě duší přebytek.

Obrázek k příloze: