Když ráno 30. ledna letošního roku narazil na hranicích souhvězdí Vah a Hydry japonský amatér Yuji Hyakutake(Stalo se tak s pomocí binokuláru 25x150. Spolu s ním ji našli i pozorovatelé Hyato-machi, Aira-gun a Kagoschima-ken.) na mlhavou, středně kondenzovanou skvrnku 10. velikosti o průměru 4', asi stěží ho napadlo, jak rychle se v následujících dnech stane jeho jméno známé. Už předběžné dráhové elementy totiž ukázaly, že nalezená kometa Hyakutake (Pozor! Yuji Hyakutake objevil 25. prosince loňského roku jinou kometu stejného jména. Ta má označení C/1995 Y1. Vskutku úspěšný hledač komet! projde v těsné blízkosti Slunce i Země.) A protože už v době objevu, kdy se nacházela dvě astronomické jednotky od Slunce a téměř stejně daleko i od Země, měla desátou velikost, bylo zřejmé, že když se bude chovat jako normální, průměrná kometa, dosáhne během největšího přiblížení celkové hvězdné velikosti 0 až 2 magnitudy.
(Podle sdělení Mirka Plavce je už teď vidět z kalifornské pouště bez dalekohledu).

Nejlépe pozorovatelná bude právě v nejbližších dnech, kdy proletí necelých pět ° od Polárky. Nechte se proto na několik následujících dní unést její krásou. Nehledě na to, že Hyakutake je malou generálkou na kometu Hale-Bopp. Nezapomeňte ale navštívit i několik deep-sky objektů, kolem kterých proletí. Následující stránky nechť jsou vám k tomu alespoň malým průvodcem.

21./22. března

Ve čtvrtek večer vychází kometa Hyakutake až po 23. hodině. Najdete ji pod Arkuturem. Bude od něj vzdálena asi na šířku pěsti na natažené ruce. Měla by mít podobu mlhavé skvrnky o průměru půl stupně. Případný ohon bude mířit doprava. Nachází se ve vzdálenosti 0,15 AU a nadále se přibližuje. Zvolna míří na sever. O půlnoci ji najdete jen dva a půl stupně od dvojhvězdy

z Bootis (S 1865)

Je tvořena dvojicí téměř stejně jasných hvězd (4,5 a 4,6 mag), které jsou od sebe jen 0,9 úhlové vteřiny daleko. V obou případech se jedná o hvězdy spektrální třídy A2, které kolem společného těžiště obíhají po velmi protáhlé dráze (e=0,96) s periodou 123 roků. Vzdálenost soustavy se odhaduje na 150 parseků.

K obrázku: Změny poloh zeta Bootis v následujících letech. Poloha pro letošní rok je vyznačena prázdným kolečkem. Všechny ostatní jsou vždy s odstupem jednoho roku. Průvodce se pohybuje po směru hodinových ručiček. Velikost jedné úhlové vteřiny je vyznačena na vodorovné ose.

Dnes je kometa vlevo od Arktura. Oproti minulé noci by mohla být mírně jasnější. Na začátku svítání se nachází jen tři stupně jižně od Pulcherimy.

Izar (e Bootis, S 1877)

Dvojhvězda. Velká je načervenalá, malá modrá nebo lépe šeříková. Velmi pěkný objekt. Temná mezera mezi nimi v 227 3/4 průměru malé; v 460 1 a 1/4 průměru velké; v 932 přibližně 2 průměry velké; v 1159 stále totéž; v 2010 extrémní vzdálenost 2 a 3/4 průměru velké. Tyto hodnoty jsou průměrem z dvou let pozorování.Tak popisuje tuto dvojhvězdu, F. G. W. Struvem nazvanou Pulcherima (Překrásná), William Herschel. Tento slavný pozorovatel ji také přirovnal vzhledem spíše k planetě a jejímu satelitu. Vskutku. Za dostatečného zvětšení a klidného vzduchu uvidíte jasnou nažloutlou hvězdu, u které se choulí o 2,5 magnitudy slabší modrý průvodce. Barvy ale můžete vidět úplně jinak. Vždyť John Herschel přirovnal jasnější z nich ke žluté, slabší k modrozelené. F. G. W. Struve k jasně žluté, resp. jasně zelené. Admirál Smyth zase k bleděoranžové a mořské modři. Průkopník spektroskopie otec A. Secchi pak prostě ke žluté a modré. Není to krásný důkaz, jak klamavé mohou být naše oči?

Pojmenování Izar pochází z arabského iz~ar - pás látky, které je novodobější verzí termínu al-mi'zar použitého u této hvězdy v arabské verzi Almagestu. Primární složku představuje hvězda spektrální třídy K0 s hvězdnou velikostí 2,5 magnitudy. Ve vzdálenosti 2,8'' leží její průvodce, hvězda spektrální třídy A0 s jasností 4,9 magnitudy. Kolem společného těžiště obíhají s periodou přes tisíc let.

23./24. března

Ze soboty na neděli najdete kometu jihovýchodně od hvězdy gamma Bootis, která má méně známé pojmenování Siginus. Na temné obloze by mohl být stejně jako v minulých dvou a několika následujících dnech viditelný tenký, slabý ohon o délce až několik desítek °. Na světlé obloze ve městech (a při Měsíci) bude kometa pozorovatelná jako do středu se zjasňující kruhová skvrna o průměru půl až jeden stupeň. Její celková hvězdná velikost se bude pohybovat kolem jedné magnitudy, její jas tedy nebude příliš velký. Během následujícího dne prolétne kolem hvězdy

l Bootis,

která je považována za typickou představitelku peculiárních, rychle rotujících hvězd spektrální třídy A. Je také hvězdou chudou na těžší prvky. Mezi hvězdy typu l Bootis patří třeba Vega, 29 Cygni nebo p₁ Orionis. Podle některých představ vznikly z mezihvězdného plynu, ze kterého byl separován prach. Ten poté vytvořil obálku či disk kolem hvězdy. (Ale věřte tomu... ) Skupina hvězd typu l Bootis je ale velmi široká a zřejmě do ní patří různé typy hvězd, které mají jen málo společného.

24./25. března

Dnes bude dlouhá noc. Kometa Hyakutake je totiž nejblíže k Zemi, je vzdálena pouze 0,1 AU. Během jedné hodiny urazí na obloze asi 0,8 stupně! V sedm hodin večer má deklinaci +51°, o dvanáct hodin později už +57°. V druhé polovině noci se také přiblíží na vzdálenost asi tří ° ke galaxii M 101 (NGC 5457). Nejvhodnější doba k pozorování přitom nastává kolem půlnoci, kdy se nachází nejvýše nad obzorem a kdy také zapadá dorůstající Měsíc.

Galaxie M 101 a její okolí

Galaxii M 101 objevil v roce 1781 Pierre Méchain: Mlhovina bez hvězd, velmi tmavá a značně rozsáhlá, 6 až 7 minut v průměru, mezi levou rukou Pastýře a ohonem Velké medvědice. S námahou rozeznatelná při osvětlených vláknech mikrometru. Tentýž astronom také objevil 102. objekt Messierova katalogu. Jak ale později sám přiznal, jednalo se jen o zmatené pozorování M 101. Tato galaxie je tudíž v katalogu uvedena dvakrát. Mnozí astronomové však Méchainovo přiznání přehlédli a ztotožnili M 102 s galaxií NGC 5866 v drakovi. Činí tak i Atlas Coeli. V malých dalekohledech M 101 vypadá jako poměrně slabá kruhová skvrnka o průměru kolem 20 úhlových minut. Od Michala Schoříka si proto vysloužila pojmenování Pětník. Už v 15 cm dalekohledu se ale můžete přesvědčit, že kromě náznaku spirálních ramen (na galaxii se díváme téměř přesně z nadhledu) obsahuje několik nápadnějších zjasnění - rozsáhlých komplexů svítivých hvězd spektrální třídy O a B a ionizovaného vodíku. Některá z nich mají dokonce svá vlastní NGC čísla. Nejnápadnější je dvojice východně od jádra NGC 5461 a jižnější NGC 5462. Proto se také M 101 říká Větrník.

Popis zjasnění v M 101 podle New General Catalogue:

NGC	zkratkovitě	a v lidské řeči
5447	pB, S, R, gmbM	velmi jasná, malá, kruhová, výrazně se zjasňující do středu
5449	vF, pL, gvlbM	velmi slabá, velmi velká, jen velmi málo se zjasňující do středu
5450	F, pS, iR, glbM	slabá, velmi malá, nepravidelná, pozvolna se zjasňující do středu
5453	F, pL, lE, vlbM	slabá, velmi velká, malé zjasnění ve středu
5455	pB, pS, R, psbM	velmi jasná, velmi malá, kruhová, pozvolna se zjasňuje do středu
5458	vF, pL, R, vlbM	velmi slabá, velmi velká, kruhová, malé zjasnění ve středu
5461	B, pS, R, psbM	jasná, velmi malá, kruhová, pozvolna se zjasňuje do středu
5462	pB, pL, iR, gbM	velmi jasná, velmi velká, nepravidelná, zjasňuje se do středu
5471	F, S, R, ast 12-13p	slabá, malá, kruhová, hvězda 12 až 13 mag předchází

Na počítačově upraveném snímku galaxie M 101 jsou vyznačeny některé nejvýraznější komplexy ionizovaného vodíku a horkých hvězd spektrální třídy O a B. Hvězda, která se nachází u pravého okraje je vyznačena i v Uranometrii 2000,0. Sever je nahoře, západ vpravo. Na délku má snímek 40 úhlových minut.

V galaxii M 101 byly pozorovány tři supernovy (a to není málo). První z nich objevil Max Wolf počátkem roku 1909. 21. února měla 10,8 mag, 9. května 11,2 mag, 7. srpna 14,5 mag a 8. března 1910 už 16. velikost. Později dostala označení SS UMa.

Druhá vzplanula jen 8'' od HII oblasti NGC 5462 v říjnu roku 1951. V maximu byla slabší 17,5 mag. Poslední ze supernov se zde objevila 30. července 1970, na vnějším okraji HII komplexu NGC 5455. Tentýž den měla také maximální hvězdnou velikost 11,4 magnitudy ve fotometrickém oboru B. Současná frekvence výbuchů supernov v M 101 tak vychází na jednu supernovu za deset let.

25./26. března

V pondělí večer najdete kometu v jižní části souhvězdí Malé medvědice. Ve větších dalekohledech snad budete moci pozorovat v okolí jádra strukturu nejvýraznějších výtrysků. Délka ohonu by mohla dosáhnout až dvaceti °. Bude však velmi nenápadný a Měsíc je v první čtvrti.

Můžete se ale pokusit pozorovat kometu přes barevné filtry! Ty vhodné (světlé, hodně propustné) seženete v prodejnách s fotopotřebami. Prachový ohon komety má žluté až červené zabarvení, plazmový naopak modré. Na studium struktury chvostu se tudíž nejlépe hodí světle žlutý nebo modrý filtr, které vám zvětší kontrast mezi oblohou a ohonem. Pro naše potřeby se hodí nejlépe želatinové filtry firmy Kodak Wratten č. 4 nebo 80A.

V úterý ráno projde kometa Hyakutake poblíž proměnných hvězd.

T a V UMi

O první proměnné hvězdě jsme psali v jednom z minulých Trpaslíků. Zřejmě v současnosti prožívá tzv. heliový záblesk. Zajímavá je však i jasnější, mírně naoranžovělá V UMi. Patří mezi polopravidelné proměnné hvězdy s modulací kolem 75 dní. Jak dokazuje přiložená světelná křivka (dle pozorovatelů společnosti AFOEV) mění se docela zajímavě. Mapku se srovnávacími hvězdami naleznete na straně devět (jih nahoře, východ vpravo, na délku má tři stupně).

Změny poloh komety Hyakutake v noci z 26. na 27. března 1996, kdy dosáhne největší kladné deklinace. Kometa se bude pohybovat zleva doprava. První pozice je pro 20 hodin UT 26. března. Poslední pro 4 hodiny UT 27. března.

26./27. března

Dnes dosáhne kometa Hyakutake své největší kladné deklinace. V 0 UT bude mít +86 ° 30' 59''. Udělá krásnou kličku kolem Polárky a ráno vstoupí do souhvězdí Cephea. Bohužel však začíná citelně vadit měsíční svit.

27. až 29. března

Kometa je přibližně uprostřed mezi Capellou a Polárkou. Odlétá od Země a přibližuje se ke Slunci. Zatímco 27. března byla v 0 UT vzdálena 0,12 AU, 28. března to už bylo 0,14 AU a 29. března 0,16 AU. Případný ohon komety se začíná zkracovat - kromě toho, že se od nás Hyakutake vzdaluje, uplatňuje se současně i perspektiva.V pátek ji najdete nedaleko galaxie

IC 342

Tuto poměrně opomíjenou galaxii nalezl kolem roku 1890 W. F. Denning. Má poměrně malý jas (26,5 magnitudy na čtvereční úhlovou sekundu), takže ji lze na světlejší obloze snadno přehlédnout. Pro srovnání M 101 má jas 24,2 magnitudy na čtvereční úhlovou sekundu, nejjasnější části M 42 pak kolem 17 magnitud na čtvereční úhlovou sekundu.

Každopádně si IC 342 zaslouží podrobné studium (vč. kresby) větším přístrojem. Honza Kyselý ji např. viděl s Newtonem 110/805, zv. 32x, 54x (mhv 5,6 mag) takto: Je kolem ní spousta drobných hvězdiček, takže se od pozadí odlišuje vcelku špatně, při bočním je však dost nápadná, vidět pohodlně, jen je jaksi obtížné určit její tvar a velikost, zdá se však být zhruba kruhová a menší nebo středně velká. Docela se podobá "velrybím galaxiím" (NGC 1087, NGC 1073, NGC 1055), vzhledem k výrazně lepším podmínkám (je skoro v zenitu) je vidět lépe než tyto, celková jasnost však bude spíše menší, asi 11,5 mag.

30. března až 1. dubna

( Nezapomeňte, že se ze soboty na neděli přechází na letní čas!)

Bude-li mít kometa ohon, bude mířit nahoru, mírně doprava. Jinak se nadále přibližuje ke Slunci. Ze soboty na neděli prošla kolem otevřené hvězdokupy

Stock 23

Tato otevřená hvězdokupa není příliš vynikající. Mohla by být pozorovatelná i bez dalekohledu. Obsahuje však jen necelé dvě desítky hvězd. Hodí se tudíž pouze pro triedr, kde má podobu pěkné a jasné skupinky asi osmi hvězd různé jasnosti; je poměrně hezká a velká; zabírá 1/15 zorného pole. Alespoň tak popisuje vzhled hvězdokupy Paľo Jablonický. Jihozápadní hvězda čtyřúhelníku je přitom dvojhvězdou Sigma 362. Tvoří ji dvě hvězdy 8,5 a 8,8 mag vzdálené 7,1''. Ve větších dalekohledech je ale Stock 23 řídkou a chudou kupou.

V Atlase Coeli Stock 23 nenajdete. Z nějakého důvodu se do něj nedostala. Díky tomu ji občas "objeví" některý z pozorovatelů jako falešnou hvězdokupu(Tedy skupinku hvězd, která vypadá jako hvězdokupa, ale v dostupném atlasu jako hvězdokupa vyznačena není). Kdysi dávno se to podařilo například Marcele Mackové. Proto si ji raději do své kopie Coeli vyznačte sami. Najdete ji v místech (ekv. 2000,0) a= 3 ^h 16 ^m,d = +60° 02', na hranicích mezi Žirafou a Kasiopejou.

K obrázku: Okolí hvězdokupy Stock 23 o průměru asi půl stupně. Sever nahoře, západ vpravo. V mapce jsou všechny hvězdy do 14 mag.

Velmi pěkné zátiší najdete šest ° severozápadně od hvězdy beta Camelopardalis. Nachází se zde pěkný, dva a půl stupně dlouhý řetízek dvou desítek hvězd osmé a deváté velikosti. Míří od severozápadu k jihovýchodu, v jeho středu najdete hvězdu páté velikosti a je zakončen kompaktní hvězdokupou NGC 1502. Známý Walter S. Houston, který několik desetiletí vedl rubriku Deep Sky Wonders v časopisu Sky and Telescope, ho pojmenoval Kembelova kaskáda. Kanadský astronom Fr. Lucian Kemble byl totiž první, kdo ho na existenci tohoto řetízku upozornil.

V jižní části řetízku (v místech o souřadnicích a= 4 ^h 01,9 ^m, a = +62° 31' ,ekv. 2000,0) si všimněte těsné trojhvězdy ADS 2924. Primární složka má 8,3 magnitudy, první sekundár má 9,3 mag a je 2'' daleko, druhý sekundár má 9,6 mag a leží 9'' daleko. Hvězdokupě NGC 1502 vévodí hvězda šesté velikosti, ve skutečnosti však dvojhvězda: jasnější složka má 7,0 mag, 18 úhlových vteřin západním směrem ji potom doprovází zákrytová dvojhvězda SZ Cam, která mění svoji jasnost v rozmezí 7,0 až 7,3 mag s periodou 2,699 dne.

Jeden a půl stupně jižně od NGC 1502 najdete na tmavé obloze vcelku nápadnou planetární mlhovinu NGC 1501. Osobně jsem ji spatřil na roztocké obloze (mhv kolem 6 mag) i v Sometu binaru 25x100: poměrně nápadná, evidentně rozostřená hvězda bez stelárního jádra. Uranometrie k vyhledání bohatě stačí.

2. až 11. dubna

Kometa se v těchto dnech přibližuje ke Slunci, pozvolna slábne. Začátkem měsíce prochází vpravo kolem Mirfaku a přilehlé hvězdokupy. Desátého mine Algol. Šestého dubna si proto můžete všimnout, jak se tato známá zákrytovka večer zeslabuje, a devátého dubna naopak zjasňuje. Bohužel již čtvrtého dubna je Měsíc v úplňku. A to dokonce v takovém, že dojde přímo k jeho zatmění. Při pozorování komety vám to ale moc nepomůže. Nastává totiž až po půlnoci.

Algol - b Persei

je známou zákrytovou dvojhvězdou, prototypem tzv. algolid. Nejjasnější člen systému je hvězda hlavní posloupnosti spektrální třídy B. Má hmotnost asi 3,7 hmotnosti Slunce, poloměr asi 3 poloměry Slunce a povrchovou teplotu třináct tisíc kelvinů. S periodou 2,8673043 dne je zakrývána chladnějším, výrazně větším obrem spektrální třídy K. Ten má hmotnost pouze 0,8 hmotnosti Slunce a poloměr 3,5 hmotnosti Slunce. Jeho řídká atmosféra má teplotu asi 4500 kelvinů. Sekundární složka přitom pokročila ve svém vývoji natolik, že vyplnila Rocheův lalok a část její hmoty přetéká na primární hvězdu. K soustavě vzdálené 28 parseků ale patří ještě třetí člen, který kolem těsné dvojice obíhá s periodou 1,9 roku. Jedná se o hvězdu spektrální třídy F, která má hmotnost 1,6 hmotnosti Slunce, poloměr 1,4 poloměru Slunce a povrchovou teplotu 7000 kelvinů. Zákrytů se samozřejmě nezúčastňuje.

Jako srovnávací hvězdy je možné u Algolu použít hvězdy gamma Andromedae (2,1 mag) a epsilon Persei (2,9 mag). Pokles a následný vzestup jasnosti trvá devět hodin.

konec dubna

Za čistého vzduchu se podívejte večer nad severozápadní obzor. Ve vzdálenosti dvou až tří šířek pěsti na natažené ruce najdete kometu doprava dolů od Venuše. V této době by se kometa mohla opět zjasnit. Ke konci měsíce se ztratí v záři Slunce. Na Svátek práce přitom projde perihelem, jen 0,23 astronomické jednotky od Slunce. Pozorovatelům na severní polokouli tak navždy zmizí z očí.