OBSAH:
Úvodem
POZORUJTE DRUHOU NEJJASNĚJŠÍ NOVU

Úvodem

Zdravím vás všechny zase z Úpice a posílám Vám prvního Trpaslíka připraveného na našem počítači IBM AT, který časem vstoupí do APO i tím, že bude vést veškerou evidenci pozorování a později bude obsahovat i veškeré záznamy o pozorování. Jirka v Brně bude vést prakticky na stejném zařízení přehled o objektech, já tady o dvojhvězdách a informace mezi Brnem a Úpicí budou kolovat na disketách.

Toto číslo jsem graficky vyzdobil záznamem jednoho neobvyklého úkazu. Attila Mizser nám začal posílat i expresní zpravodaj časopisu Meteor (Meteor Gyorshirek), v jehož posledním čísle byla i předpověď zákrytu jasné hvězdy ve Vozkovi, 5 Aurigae, planetkou 89 Julia. Hvězda se měla hlídat už za ranního svítání, 1. září od 3 h 30 min UT. Přitažlivost úkazu zvyšovala i okolnost, že hvězda je vizuální dvojhvězdou (složky 6,0 a 9,7 mag, 3,2", 263°) snadno rozlišitelnou ve středních dalekohledech. Zprávu o zákrytu jsme poslali několika pozorovatelům s většími přístroji. Veškeré zprávy (od Honzy Mánka z Petřína, Milana Antoše z Jablonce n./Nisou, Honzy Horkého z Hostálkova i Tomáše Rezka z Brna) byly sice negativní, Milanovi však dvojice hvězd a Julia připravily tak krásnou podívanou, že jsem neodolal a uvádím jeho skicu i popis:

"Za ideálních podmínek, pouze turbulence nedovolovala použít větší zvětšení, jsem pozoroval od 5:00 SELČ, Cassegrainem 300 F 4750, zv. 120x. Obě složky 5 Aur i planetku Julia (měla 11,2 mag), jsem viděl dobře. Zhruba po 2 minutách již byl patrný pohyb. Planetku jsem pozoroval do 5:12, kdy pro příliš velký jas hlavní složky 5 Aur přestala být viditelná. Ze směru a rychlosti pohybu bylo patrné, že planetka míří spíše ke slabší složce a že k event. zákrytu dojde zhruba v 5:20. Pozoroval jsem nepřetržitě do 5:28, k zákrytu bezpečně nedošlo (nebo musel být kratší než asi 1 s, což jsou asi normální výpadky pro oko při delším pozorování). V tu dobu se, i přes velmi pokročilé svítání objevila planetka na druhé straně a já jsem ji dále sledoval až do 5:41, kdy již bylo opravdu dost světla (očima jsem našel pouze Capellu a Jupitera)." Tuto kouzelnou zprávu zveřejníme i pro ostatní astronomy amatéry v nejbližším ASTRO, všechny došlé zprávy o zákrytu posílám do Maďarska.

VÍTÁME MEZI NÁMI NOVÉHO POZOROVATELE,

Miroslava Řezníčka, Jiráskova 54, 549 41 Červený Kostelec

Jeho trvalé bydliště a pozorovací stanoviště je jenom několik kilometrů na jih od Úpice, kde letos pozoroval na každoroční expedici. Zkouší pozorovat proměnné a poslal i několik prvních pozorování do APO. Doufejme, že mu chuť poznávat hvězdnou oblohu vydrží. Vlastní kromě triedru i Somet (monar) 25x100.

OBSAH

tisk

Jiří Dušek, Leoš Ondra

POZORUJTE DRUHOU NEJJASNĚJŠÍ NOVU

Pokud jste se teď zachvěli a nemůžete se dočkat večera, abyste se podívali na jasnou hvězdu, která na ní přebývá, pak určitě patříte duší mezi pravé astronomky či astronomy, musím vás však zklamat. Nejde o novu současnou, ale novu bývalou, která ozdobila oblohu koncem února 1901 (říkalo se jí proto nová hvězda nového století). Objevil ji duchovní T.D. Anderson ve Skotsku a v maximu dosáhla +0,1 magnitudy. Byla důkladně studována fotometry i spektroskopy a připravila řadu zajímavých překvapení. V létě roku 1901 byl kolem ní Flammarionem a Antoniadim zachycen slabý souměrný prstenec o průměru asi 6´, ten se však neuvěřitelně rychle zvětšoval a slábl. Neobvyklá rychlost jeho šíření, celých 11´za rok (!), stejně jako to, že jeho spektrum bylo stejné jako spektrum novy těsně po výbuchu, nakonec vedly ke správné interpretaci - jde o světelnou vlnu šířící se v látce, která se v okolí hvězdy nacházela už dlouho před vzplanutím. Koncem roku 1916 však Barnard objevil i skutečnou mlhovinu, kterou vytvořil samotný výbuch novy. Její podobu podle Ritcheyovy pozdější fotografie si můžete prohlédnout vpravo. Dnes víme i to, že GK Persei, jak se nova označuje, je fyzickou dvojhvězdou, v níž kolem sebe jednou za necelé dva dny obíhají bílý trpaslík a poněkud vysátá hvězda sp. třídy KO, která byla kdysi hvězdou hlavní posloupnosti, ale na povrch jejího průvodce už přetekla asi třetina její látky co do hmotnosti. Právě tato přetékající látka se na povrchu trpaslíka hromadí do té doby, než se ucho utrhne a dojde k jejímu výbuchu, ke vzplanutí novy.

Ukazuje se však, že i teď, skoro století po výbuchu, je GK Per jako proměnná hvězda velmi čilá. Normálně má něco kolem 13 až 14 mag, čas od času však prodělává zjasnění až k 10 či 11 magnitudám, kdy je pozorovatelná i Sometem 25x100 nebo běžnými refraktory hvězdáren. Jedno takové zjasnění (trvají několik týdnů či měsíců) právě teď probíhá. Zkuste proto bývalou novu pozorovat - přikládáme příslušný list z Uranky i mapku poskytnutou kolegou Mizserem.

Takže to je pro dnešní noc (za chvilku bude svítat) všechno, já jdu spát a vy pozorujte! Ahoj