OBSAH:
Milé a krásné kolegyně, vážení kolegové,
zdravím vás všechny ze své pozorovatelny se samopalem, přesněji řečeno ze strážnice muničního skladu.
Je teď brzo ráno, já jsem v bdící směně, která teď přišla ze stráže, sedím u sálajících kamen v plné
pohotovosti, za sebou samopal a studenou noc. Cítím jak venku svítá, ale nevidím co, protože okenice
musejí být zavřené do té doby, dokud se na strážnici svítí. Obloha byla a je čistá jako víno, a nebýt
Měsíce před poslední čtvrtkou, patřila by k těm nejkrásnějším, co jsem zažil. Takhle však Měsíc
rozpustil Mléčnou dráhu, která by jinak byla tady, hluboko v lesích a daleko od města, hustá jako
smetana, a na hvězdné obloze nechal z celé klenotnice jenom ty nejskvělejší kusy. A Jupiter je hned
vedle něho. Země pod nohama vymrzla na kost, a noc pokryla všechno krystalky jinovatky, která se o
měsíčním světle třpytila jak vánoční ozdoby.
Chodit do stráže je příjemná záležitost. Už sice v nocích mrzne, ale je tady klid a mír, a
člověk si může ty dvě hodiny pod hvězdama, když má samopal připravený ke střelbě a naslouchá
poklidné noci, přemýšlet a rozjímat. Dnes jsem cítil úplný klid a vyrovnanost, jakou snad zatím
nikdy. Mravní zákon v nás a hvězdné obloze nad námi. A přemýšlel jsem při tom o pozorování krás
oblohy, a naší prohlídce nebe.
Když jsem si četl BT č. 13 a poslední Jirkův dopis, zjistil jsem, že začínáme zápasit s
byrokracií a hrozí to i formalismem. Organizační záležitosti už zaplňují celý Trpaslík a na
vlastní pozorování, povídání o objektech, prostě to, co vlastně děláme, už není místo. A začínáme
už vydávat aktualizované seznamy účastníků, za chvíli snad budeme organizací se stanovami,
příspěvky a sjezdy. To by byla úplná katastrofa. Nejsem členem žádné organizace, a organizace a
spolky se stanovami nesnáším, mám kolem sebe dost zářných příkladů toho, kam takové formalizování
činnosti vede, a to nejenom v astronomii.
V dobách, kdy jsme s Kájou Kolomazníkem začali sami pro sebe pozorovat oblohu, byla to naše
soukromá věc, a to i pak, když vznikl nápad sepsat v budoucnu podle vlastních pozorování průvodce
po obloze. Teď už je však situace jiná.
Chceme společně vytvořit průvodce oblohou a sami ji při tom poznat, protože je neuvěřitelně
krásná nejen jako celek, ale i v detailech. Každý, kdo chce, se k nám může přidat, my mu dáme
informace o projektu, rady jak pozorovat, konkrétní ukázky najde v ASTRO zpravodaji, přetavené
výsledky v Zajímavostech noční oblohy. A ten, kdo bude pozorovat opravdu a vydrží u toho, dostane
Atlas Coeli, později veškeré informační materiály. to všechno se platí sice z naší kapsy, ale
jsou to peníze z honorářů za Kozmos. Teď, když jsem na vojně, dostává Jirka polovinu mého honoráře
(kolem 400 až 500 Kčs za číslo), k volné dispozici pro účely APO. Přijde vám možná podivný, proč
to děláme takhle, z našich peněz.
Důvodů je několik. Předně nejsem si tak úplně jist tím, že jsou to naše peníze. Když píšu o
nějaké části oblohy, pročítám všechna pozorování daných objektů, která máme v archívu. Bez vašich
pozorování by to nešlo. Na druhé straně je po tom přetavení materiálu těžké říci, kdo jak velkou
částí kdo přispěl, a já mám pak výčitky svědomí, že vydělávám na vašich nocích strávených u
dalekohledu. Pokud bychom zavedli něco jako předplatné BT, přibyla by tím Jirkovi další agenda
(už tak neví kudy kam), a museli bychom stanovit pravidla, kdo může a musí dostávat BT, vracely
by se peníze, atd. Pravidlo je jediné a prosté, i když trochu subjektivní - kdo bude pozorovat,
bude dostávat Trpaslíka, jednak proto, že ho informuje, jednak jako malou odměnu. Vůbec se
přiznávám, že nerad řeším otázky peněz v případě tak povznášející a krásné věci, jako je
pozorování hvězdné oblohy. Nejde mi to k sobě.
Takže budu pomalu končit, nejsu už taky nejčerstvější a za chvilku si vyberu svý dvě hodinky
spánku. Mějte se krásně, přeju vám noci čistý jako víno
Ahoj
Další dopis od Leoše
To je tedy doslovný přepis dopisu od Leoše z 16. listopadu 1989. Před týdnem jsem dostal další
dopis tohoto znění:
Moc vás všechny zdravím ze své pozorovatelny se samopalem. Nevím jestli za to může letošní neuvěřitelný podzim nebo zdejší podnebí, ale zažil jsem tady spoustu nádherně hvězdnatých, i když taky pořádně vychlazených nocí. Pokud se týká naší něžné revoluce - svůj názor spolu s drtivou většinou kasáren vyjádřil už 25. listopadu, kdy jsme vydali a zveřejnili Prohlášení vojáků základní služby VÚ 3848 Senica. Stručně řečeno jsme se v něm připojili na stranu OF. Ale zpátky ke hvězdám:
PROBLÉMY S KASIOPEJOU
Cassiopeia, jak víte, byla žena, a to navíc velmi krásná, takže problémů s ní určitě bylo dost i v
době, kdy byla etiopskou královnou. Jsou s ní však potíže i dnes, dávno potom, co ji Zeus přenesl na
hvězdnou oblohu.
První spornou záležitostí je těsný pár otevřených hvězdokup NGC 7788 a 7790. V našem archívu máme
i popisy objektů staré šestnáct let, kdy si oblohu prohlížel Jindra Šilhán na brněnské hvězdárně. U
kupy NGC 7788 si tenkrát poznamenal, že její poloha nesouhlasí s Atlasem Coeli. Já jsem se tady
toulal na podzim 87. V Sometu jsem druhou kupu, NGC 7790, viděl takto: "necelá dvacítka hvězd; řídká,
velikost asi jedna desetina průměru pole, mělká, bez pozadí, ale je vidět, že to není náhodné
shromáždění hvězd." Na jejím jihovýchodním okraji jsem zřetelně viděl přisedlou další, menší kupu
hvězd: "dvě (tři?) slabé hvězdičky, u nich lehký mlhavý chomáček, bez dalších detailů nebo zrnění."
Tu jsem tenkrát bez jakýchkoli pochybností považoval za skutečnou NGC 7788 a myslel jsem si, že
chyba je v použitém atlasu. Polohu domnělé kupy jsem zachytil skicou (nahoře) - tři nejjasnější
hvězdy v ní jsou zakreslené i v Atlasu Coeli, sever je zhruba vpravo.
Hvězdokupa NGC 7788 by však nejen podle Coeli, ale i podle Uranometrie i podle originálních
katalogů měla ležet severně od NGC 7790, ve vzdálenosti asi jen 10´. Sky Catalogue 2000.0 přitom
tvrdí, že
NGC 7788 má průměr 9´a fotografickou hvězdnou velikost 9,4 mag, NGC 7790 má mít 17´a vizuální
hvězdnou velikost 8,5 mag. Koukněte se proto příležitostně do těch míst, jestli uvidíte mou "falešnou
hvězdokupu NGC 7788", jestli najdete skutečnou kupu, popř. další dvě ležící drobíček víc na sever
(viz výřez z Uranky vpravo). Pokud falešnou NGC 7788 uvidíte, prozkoumejte ji všemi dostupnými
prostředky.
K tomuhle problému už jenom jednu zajímavost. Hvězdokupa NGC 7790 je zcela unikátní tím, že
obsahuje slabou, ale pozoruhodnou vizuální dvojhvězdu (složky 10-11 mag, vzd. asi 2"), jejíž obě
složky jsou cefeidami (CE Cas A, CE Cas B). V jednom dřívějším Sky and Telescope byla zveřejněna
hledací mapka, bohužel se však nedá navázat na Uranku, proto buďte někdo tak hodný, a udělejte
detailní a přesnou mapku samotné NGC 7790 pomocí většího přístroje.
Druhým problémem je věc tak trochu historická. Týká se to kupy M 103, o níž se všeobecně tvrdí,
že jde o kupu NGC 581. Je to tak však doopravdy? Objekt s tímto číslem byl v původním Messierově
katalogu z roku 1784 objektem posledním. Objevil ho Pierre Méchain a Messier sám ho už do vydání
katalogu nestačil spatřit. V katalogu nebyly uvedeny ani jeho přesné souřadnice, jen stručný
popis:"kupa mezi hvězdami a nohy Cassiopeie." Vždycky, když jsem se však v těch končinách toulal
Sometem nebo dělákem, připadalo mi, že nejvýraznější kupou odpovídající tomuto stručnému popisu,
je NGC 663. Vždycky mi padla do oka první. NGC 581 podle mě v malém dalekohledu zaniká, je jen
nenápadnou skupinkou hvězd. Můj názor však samozřejmě nezmění to, co skutečně viděl Méchain. Zkouším
se však dopátrat jistoty. Napište proto Jirkovi, jaký je váš názor na nápadnost obou hvězdokup. Já
zatím pošlu dotaz do Sky and Telescope - je totiž možné, že identifikace M 103 - NGC 581, dnes už
klasická, se opírá o nějakou jinou Messierovu či Méchainovu práci.
Takže tolik zatím ze senických kasáren k objektům v Kasipeji, která se pomalu stává jedním z mých
nejoblíbenějších souhvězdí. Pokud se týká kampaně na pozorování v Jednorožci, pozorujte zatím podle
chuti, budu se snažit, abyste v některém z příštích čísel našli povídání o tom, co je tam zvlášť
zajímavého a na co se máte zaměřit.
Takže vám přeju krásnou, čistou a svobodnou oblohu a předávám slovo Jirkovi do Brna. Ahoj
Pár proseb a sdělení
To jsou tedy ty poslední slova od Leoše z vojny. Zatím se mu jinak daří dobře (doufejme, že nezhubl
při současných hladovkách).
I já bych měl několik proseb a sdělení:
Historie a současnost ke Gottwaldovu dědictví
Shodou okolností se mi dostaly najednou do ruky dva články o Klementu Gottwaldovi, které jsou - každý
z jiného důvodu a úhlu nazírání - velmi pozoruhodné. Michal Reiman se v říjnovém čísle Lidových
novin zamýšlí nad Gottwaldovým dědictvím a já s většinou jeho tezí souhlasím. Píše mj., že Gottwald
byl slabým a kompromisním politikem, poznamenaným atmosférou přizpůsobivosti a "pružnosti", k čemuž
dodávám - kterou sám pomáhal vytvářet, a charakterovou labilitou, nehledě již na jiné, ne vždy kladné
povahové rysy.
Je dostatečně známo již z dob první republiky, kdy se to však nemohlo odrážet v tragických
rozměrech, že vůdce KSČ často zastával a hlásal určité názory, a když se setkal v Kominterně s jejich
kritikou a odmítnutím, klidně se jich zřekl, vzal za svůj názor jiný. Dokonce dokázal dštít síru a
oheň na ty, kteří spolu s ním takovýto názor kdysi zastávali, ale včas necouvli, vinit je ze zrady a
odpadlictví, jak to bylo zvykem a je běžné i dnes v kruzích jistých publicistů. Mnohé dobré a
užitečné myšlenky zastával Gottwald jen proto, že je zastával i Stalin, jako tomu bylo např. u
koncepce specifické cesty. Je známo podkuřování a lichocení partnerům a pak potencionálním
protivníkům před tím, než komunisté získali absolutní moc a vyhovovalo to jejich momentálním
záměrům, rovněž arogance a brutalita, když se partneři a protivníci ukázali být nepotřební, na cestě
k moci poražení. Myslím, že i ten nejstřízlivější a nejnekritičtější divák čs. Televize si to
ozřejmil při sledování ostudného seriálu Léta přelomu, byť si jeho tvůrci nesporně přáli účinek
zcela jiný.
A co si myslet o režii a zákulisí nezákonné zvůle 50. Let, o přípravě a průběhu zločinných
procesů, bestiální vyšetřování a popravy i svých nejbližších druhů a spolupracovníků? Kdy rozhodoval
i o maličkostech soudních frašek, se zaujetím sledoval rozhlasový přenos procesu s R. Slánským a
dalšími, jehož průběh v detailech předem s příslušnými činiteli projednal a schválil! Jistěže i u
něho hrál všemocnou roli strach, důležitý fenomén stalinismu. Ten ale neomlouvá nikdy a nikoho,
neboť politická demoralizace jde ruku v ruce s demoralizací osobní.
Druhým pozoruhodným článkem je jubilejní připomenutí šedesátého výročí voleb do Národního
shromáždění v říjnu 1929, které vyšlo z pera Jaroslava Tomčíka v Rudém právu 26. 10. 1989. V pěti
sloupcích zde autor líčí dobu po V. sjezdu KSČ, kdy se do jejího čela dostal právě Gottwald se svým
týmem, z jehož řad poslal pak v prosinci 1952 některé na šibenici a kdy se komunističtí poslanci
rozhodli předvést své pojetí parlamentarismu. Nový generální tajemník a předseda Klubu třiceti
poslanců KSČ se po návratu z moskevského zasedání exekutivy Kominterny dostal poprvé na parlamentní
řečniště 21. prosince před 60 lety. Pronesl projev, který Rudolfinum dosud nezažilo a který právem
patří do historie. Pak Tomčík obdivně píše: "Gottwaldův projev byl v pravém slova smyslu vyznáním
revolucionáře, jehož základním posláním i největší ctí je sloužit zájmům pracujícího člověka. Byla
to vskutku bojová přísaha komunistické strany dělnické třídě, všemu pracujícímu lidu Československa
i mezinárodnímu proletariátu."
Tento projev je třeba připomenout právě v době, kdy oficiální propaganda vyzdvihuje demokratické
tradice čs. státu, licoměrně se k nim hlásí a ve výroční den jeho vzniku nechá moc zmlátit ty, kteří
chtějí pokojně vzpomenout této dějinné události. A zároveň pokládají její činovníci věnce ke hrobu
zakladatele demokratické republiky v Lánech a zároveň k urně jejího bořitele na Vítkově.
Gottwald tehdy promluvil k programovému prohlášení nové vlády, které krátce předtím přednesl její
předseda Fr. Udržal. Není jen důležité, co generální tajemník říkal, ale i jak to říkal. Všem kolegům
v parlamentě, který patřil podle Lenina do kategorie žvaníren, spílal fašistů a sociálfašistů,
sliboval jim šibenici. Celou řeč prolínal přísahou, že komunisté budou rozvracet stát, až ho rozvrátí
a uchvátí. Jistě nebude na škodu, uvedu-li několik stručných citátů:
"Budete chtít pendreky, bajonety a kriminály potlačit každý projev nespokojenosti...Budete chtít
zmilitarizovat celý národ, budete chtít zavést předvojenskou výchovu mládeže a postavit ji pod
kontrolu vašich oficírů... V Sovětském svazu se proletáři učí střílet proti kapitalistům, proti vám,
tam se stavějí šibenice na vás, tam se dělají tanky proti vám... My vás nazýváme sociálfašisty a vy
říkáte, že to je nadávka. Tak by mohl například říci vůl, když se mu řekne vůl, že je to nadávka,
rovněž tak lump nebo vrah, když se mu tak řekne, by mohl tvrdit, že to je nadávka... Ve vězeních v
Sovětském svazu sedí kontrarevolucionáři, sedí vrazi, právě tak jako i vy budete jednou sedět ve
vězeních československých... Vy jste a v budoucnosti budete ještě více avantgardou fašismu, avantgardou
imperialismu, avantgardou války... jednoho dne zatočíme s vám právě tak, jako zatočili ruští bolševici
s carem, s buržoazií i s Kerenským... Bojujeme proti státu, v němž většina pracujícího lidu je
hospodářsky a politicky zotročována... My porušujeme zákony a budeme porušovat zákony, podle kterých
má proletář pouze právo mlčet, dřít a dát se odírat...My rozvracíme armádu, které má být použito proti
lidu... budeme štvát a rušit váš klid... nedáme vám ani na chvíli pokoj... my se chodíme do Moskvy učit,
víte co? My se od ruských bolševiků chodíme učit, jak vám zakroutit krk. A vy víte, že ruští
bolševici jsou v tom mistry! ... Budeme se rvát s vámi a s vaší vládou o každou skývu chleba pro
dělníky a drobné zřízence, budeme se bít o řádnou podporu pro nezaměstnané, budeme bojovat za
požadavky vesnické chudiny, domkářů a malorolníků, budeme se bít o ulice, o svobodu tisku, svobodu
shromažďovací, svobodu spolčovací, o svobodu stávkovou pro proletariát, proti vašemu policejnímu
fašistickému teroru postavíme proletářskou obranu..."
Budiž jen připomenuto, že projev, končící vášnivým slibem občanské války a porážkou protivníků,
jejichž většinu tvořili socialisté, byl jen s malými přerušeními a výkřiky nesouhlasu přítomných
poslanců přednesen až do konce, řečník nebyl nikým vykázán. Projev byl pak otištěn v těsnopiseckých
zprávách ze schůzí poslanecké sněmovny a také v tisku a ve zvláštní brožuře, vydané ústředím KSČ a
prodávané za 30 haléřů.
Znovu opakuji, že by tento Gottwaldův projev měl být v obecném povědomí. Nejen proto, že uplynulo
právě 60 let od jeho pronesení, ale také proto, že by občané měli znát politickou kulturu i způsob
myšlení a vyjadřování těch, kteří jsou vydáváni za jejich představitele, jsou zpodobňováni na
státovkách, či si lidé pro pobavení přehrávají nahrávky jejich projevů.
|