Prázdniny jsou vlastně jeden veliký fofr. A protože ani já nevím, jak na tom budu s časem, rozhodl jsem se, že přes prázdniny vyjde určitě pouze toto maxičíslo. Jestli ovšem bude čas, no ale nechme se překvapit.

Taky bych se chtěl omluvit za všechny hrubky, které v BT najdete. Musím se totiž přiznat, že ačkoli stár l8 let, neumím pořádně pravopis. Hrozně se za to stydím, ale .... Leoš proto zavedl přísné sankce. Za každou chybu budu muset dát do fondu BT 5,- Kč.

Přeji vám tedy příjemné počtení a po prázdninách (možná i dříve - Ahoj).

PS: Zajisté nám odpustíte menší časový skluz a neposlušnou jehličku v tiskárně.

Na výřezu z mapy, která obsahuje hvězdy do 8 mag, jsou zvýrazněna okolí našich dnešních zajímavostí. Bílé kruhy mají 2 stupně v průměru.

K použití jakékoli hvězdné mapy u dalekohledu potřebujete samozřejmě vědět, jak velké zorné pole má dalekohled. Jedna metoda k určení průměru zorného pole je vydělení zorného pole okuláru (jestliže ho znáte) zvětšením, které okulár dává. Např. okulár se zorným polem 60 stupňů zvětšující u daného dalekohledu 40 x, vám ukáže oblast o průměru i 1/2 stupně.

Druhou možností je vydělit dobu, za kterou projde hvězda, vzdálená nejvíce 10 stupňů do rovníku, z jednoho konce zorného pole k druhému: 240. Výsledek je průměr pole ve stupních.

1. Alfa Cassiopeiae. Náš startovní bod je jasná hvězda, vrchol nejostřejšího úhlu W. Alfa Cas je oranžový obr spektrální třídy KO hvězdné velikosti 2.2 mag. vzdálený asi 110 světelných let. Jestliže je vzdálenost správná, je hvězda asi 120 svítivější než Slunce. V mém 15 cm reflektoru má sytou, zlatožlutou barvu, i obloukovou minutu západně leží její průvodce Alfa Cas D o jasnosti 9 mag. Ovšem jedná se pouze o optickou dvojhvězdu, mezi nimi není žádná fyzická vazba. Před stamilióny lety byla možná Alfa Cas malá hvězda hlavní posloupností, velmi podobná Slunci. Jenomže potom vyčerpala zásoby vodíku, který neustále spalovala, a tak se jí obrovitě nafoukl obal. Když se zadíváme na Alfu Cas, tak se vlastně díváme na to jak bude vypadat naše Slunce v budoucnosti, za miliardy let.
2. Eta Cassiopeiae. Méně než 2 stupně severovýchodně od Alfy najdeme hvězdu, která se velmi podobá Slunci, až na to, že je trojitá. Je to překrásný objekt pro malé dalekohledy.

   Dvě viditelné složky mají 3.4 a 7.5 magnitudy. Jsou od sebe vzdálené 12.5 obloukových vteřin. Jasnější, Eta Cas A, je hvězda hlavní posloupnosti a spektrální třídy FO nebo CO - o trochu jasnější a teplejší než slunce. Jako všichni červení trpaslíci i Eta Cas B šetrně šetří své zásoby na dlouhý život. Bude stále nezměněně svítit i miliardy let potom, co její společnice /a i Slunce/ zanikne.

   Jak se vám jeví barvy složek A a B? Jejich spektra ukazují, že jsou žlutavě bílá a žlutooranžová. Opravdu, v 15 cm reflektoru jsem je viděl jako žlutou a hnědou. (Hnědá je jenom tmavší oranžová).

   Eta Cas je blízký soused, pouze 19 světelných let vzdálený. Složky A a B se vzájemně oběhnou za 480 let a jejich vzdálenost se mění od 33 do 100 astronomických jednotek. Pro srovnání, Neptun je vzdálený od slunce 30 AU.

   Bližší pohled by však ukázal, že Eta Cas je zcela jiná než slunce. Spektroskopická pozorování ukázala, že je sama těsnou dvojhvězdou. Její složky oběhnou kolem sebe za 9 dní.

   Planeta podobná Zemi, u Ety Cas, by měla po celý rok na denní obloze dvojité slunce a na "noční" obloze nepřekonatelně jasnou hvězdu. Průvodce B by měnil svou jasnost během 480letého oběhu od -13 do -15.5 mag. (Dva až dvacet úplňků). Během měsíců každého roku, když by byl zrovna poblíž konjunkce s dvojitým sluncem, by byl jasně viditelný za denního světla.

3. NGC 281. Tato kombinace mlhoviny a hvězdokupy je vidět alespoň trochu i v nejmenším dalekohledu, ale v plném rozsahu až v největším.

   První zajímavá věc je vícenásobná hvězda 7. magnitudy, Burnham 1, v srdci hvězdokupy, l,7 stupně východně od Alfy Cas. Poslouží nám výřez z Uranometrie 2000.0. Obsahuje hvězdy do 9.5 mag a má dvojnásobně větší měřítko než naše mapa ze Sky Atlasu 2000.0.

   Burnham l, známá také jako ADS 719, má dvě hlavní složky 7.8 a 8.8 mag, slabší je 3.8" jihovýchodně od jasnější. V soustavě je také průvodce 9.3 magnitudy, 8.9" jižně od nejjasnější hvězdy. Vaše oko ji možná spatří dříve než druhou nejjasnější hvězdy.

   Tato soustava je uložená v mnohem větší, řídké hvězdokupě, mající okolo 4 úhlové minuty v průměru. V 15cm reflektoru. Při 95násobném zvětšení, jsem viděl občasné mihotání roztroušených hvězd a také něco,co vypadalo jako malé, zvláštní světlo mezi nimi. Mohla to být mlhovina NGC 281, velké skvrnité mračno svítícího vodíku. Podle Webb Society Deep-Sky Observers Handbook, 2. díl, vypadá ve 20 cm dalekohledu v okolí Burnham 1. "zcela jasná" a ve 40cm je mlhovina "velký, snadný objekt".

4. Ypsilon 1 a Ypsilon 2 Cassiopeiae. Tato dvojice hvězd 5 velikosti, vzdálených od sebe 10 úhlových minut, je přechodný bod na naší cestě na severovýchod. Obě hvězdy jsou oranžoví obři, ale mají nepatrně odlišné barvy, se spektrálními třídami K2 a B8 a barevnými indexy B-V 1.2 a 1.0. Znamená to, že Ypsilon i je nepatrně jasnější. Mohou testovat vaši schopnost rozeznávat barvy hvězd. V 15cm reflektoru jsem rozdíl jejich zabarvení snadno uviděl.
5. Gama Cassiopeiae a její mlhoviny. Nyní jsme se dostali do středu "W" Gama Cas je obrovská, proměnná, modrobílá B0 hvězda, okolo 700 světelných let vzdálená, a která vyzařuje 500x více světla než Slunce. Je představitelkou skupiny proměnných hvězd typu Gama Cassiopeiae. Jsou to rychle rotující hvězdy spektrální třídy B mimo hlavní posloupnost a občasně odvrhují obálku plynu z rovníkových oblastí do okolního vesmíru.

   V roce 1935 měla Gama Cas jasnost l,6 mag. Do konce roku se její jasnost snížila na obvyklých 2.2 map. Potom v roce 1940 klesala na 3. magnitudu. Do roku 1954 znovu nabyla 2.5 mag. a po celé desetiletí se pohybovala blízko 2.2 mag.

   Nedá se říci, kdy jasnost Gamy Cas opět vzrostla. Její jasnost si můřete snadno ověřit pouhým okem, kdykoliv se na podzim a v zimě odíváte na oblohu. Jestliže bude na první pohled jasnější než 2.2 mag, vzrostla její aktivita.

   Blízko Gamy Cas leží dvě mlhoviny, která osvětluje. IC 39 a IC 63 jsou velké,ale slabé. Originální Index Catalogue je označuje jako "celkem slabé", což je přibližně uprostřed stupnice popisu jasnosti v katalozích NGC a IC. Při mírně světlé obloze jsem po nich l5cm reflektorem neviděl stopy. Úspěšní by jste snad byli s větším přístrojem nebo s vhodným filtrem.

   
6. Delta Cassiopeiae. Naše další zastávka je hvězda 3. velikosti, tvořící vrchol nejtupějšího úhlu Kasiopejina W. V 15cm dalekohledu se jeví jenom jako o malinko bělejší než Gama Cas a ve skutečnosti je to bílá hvězda třídy A5. Je vzdálená okolo 60 l.y. S dvacetinásobně větší svítivostí než Slunce je spíše vzdálenější kopií Síria. Avšak Delta Cas prokazuje nepravidelné změny jasnosti (menší než 0.1 mag) a možná je to zákrytová dvojhvězda s dvouletou periodou.
7. NGC 457 Dva stupně jihozápadně od Delty Cas je tato malá hvězdokupa, jedna z mých nejoblíbenějších na celé obloze. Když se na ni pozorně zadívám triedrem 7x50, rozeznám ji jenom jako mlhavé zjasnění severozápadně od dvojice hvězd, z nichž jasnější je Fí Cas. Když jsem si hvězdokupu prohlížel tímto přístrojem za bouřlivé a větrné říjnové noci, vypadala jako plamen svíčky v proudu větru, vanoucího z těchto dvou hvězd.

   Toto je jedna z těch hvězdokup, které zvláště připomínají zvířata, obličeje apod. svým tvarem.

   Tom Lorenzin, autor 1000-: The Amateur Astronomer´s Field Guide to Deep Sky Observing, nazývá NGC 457 "E. T. hvězdokupou". Lorenzin píše: "E. T. na vás mává svýma rukama a mrká!" v l5cm reflektoru má celá skupina lidský vzhled s šikmýma rukama a jiskřivýma, nestejnýma očima. V severním podpaží má červenou hvězdu. Vnitřek hvězdokupy mi připomíná dlouhý, dutý hrot šípu, zamířeného na sever. Další pozorovatelé tvrdí, že jim objekt připomíná sovu.

   NGC 457 je asi 9000 světelných let vzdálená. Jasná Fí Cas může být docela dobře členem hvězdokupy, soudě podle jejího veleobřího spektra, červeného posunu a polarizace jejího světla, které se šíří tisíce světelných let mezihvězdným prachem. Jestliže to tak je, je to jedna z hvězd s největší známou svítivostí, absolutní magnitudou okolo -8.8 a je 250 000 svítivější než Slunce.

   Barva Fí Cas se mě zdála zahnědle nažloutlá, navzdory jejímu spektru F0. Vskutku, Fí Cas má barevný Index 0.7, typičtější pro hvězdy typu C.

   Ani ne stupeň severozápadně od NGC 457 leží mnohem více opomíjená hvězdokupa NGC 436, velká, mlhavá, ležící pod několika docela jasnými hvězdami vytváří příjemný kontrast ke své blýskavé sousedce.

   
8. Hvězdokupí rodina M 103. Východně od Delty Cas se to hvězdokupami doslova hemží. Pět z nich se nachází v kruhu asi 2 stupně, ukázaném podrobně na výřezu z Uranometria 2000.0.

   První si vezmeme M 103, která je jeden stupeň severovýchodně od Delty. Tato upravená, jasná trojúhelníkovitá hvězdokupa soupeří s NGC 457 svou blýštivostí třpytících se hvězdných hloubek. Obsahuje také jasnou hvězdu na jednom okraji - dvojhvězda Struve 131, magnitudy 7.3 a 10.5, úhlová vzdálenost 13.8", poziční úhel 142 stupňů (to znamená, že slabší hvězda leží jihovýchodně od jasnější).

   Posuneme se na severoseverovýchod. Trumpler i je velmi malá skupina, které dominuje jasný přímočarý pruh. V 15cm dalekohledu vypadá jako něco, co jsem ještě nikde nikdy na obloze neviděl, a je vhodná na prohlížení většími přístroji. Na fotografiích vypadá jako pozoruhodný řetěz hvězd.

   NGC 654 je mlhavá, rovnoměrně jasná, nezřetelně zaoblená do drobounkých hvězdiček, jenom na severu je dvojice mnohem jasnějších hvězd, která propůjčují hvězdokupě umělecký výraz.

   NGC 663 je překvapení po těchto slabších hvězdokupách v 15cm reflektoru je to velká, zcela rozlišená hvězdokupa, kosočtverec protažený ze severozápadu na jihovýchod s tmavým zálivem do středu. S 60 hvězdami na ploše 1/4 stupně a celkovou jasností 7.1 mag by si zasloužila být messierovským objektem.

   NGC 659 na druhé straně je jenom malé světlo za jednou či dvěma hvězdami.

   Všech 5 hvězdokup je podle Sky Catalogue 2000.0, díl 2., pouze od 15 do 26 milionů let starých.

9. Epsilon Cassiopeiae A IC 1747 východním koncem Kasiopejina W je hvězda Epsilon, 3.4 mag, modrobílá hvězda sp. třídy B3, 450 světelných let vzdálená, se 700násobně větší svítivostí než Slunce. Poslouží nám jako průvodce k poslednímu objektu dnešní noci.

   IC 1747 je drobounká, slabá planetární mlhovina, pouze 13 nebo 14. Velikosti a průměru 13 úhlových vteřin. První výzva je pouze objevit ji pouze jako hvězdu. Další výzva je nalézt důkaz o její mlhovinné podstatě.

   Na malém výřezu z Uranometrie 2000.0 označuje šedý kroužek pole o průměru 12 úhlových minut, podrobně zakreslené vpravo. Kresbu z Webb Society Deep-Sky Observarda Handbook, díl 2., zhotovil E. S. Barker v Herne Bay v Anglii pomocí 21 1/4 cm dalekohledu, při zvětšení 204x. Nazývá mlhovinu "nepatrně protáhlá" od severozápadu k jihovýchodu, s "velmi nepatrně naznačeným tmavým středem".

   V 15 cm reflektoru, za předměstského osvětlení jsem zde vůbec nic neviděl. Použijte největší možné zvětšení a vyzkoušejte různé filtry.

   Jako všechny planetární mlhoviny, je i IO 1747 vnější obálkou červeného obra, která byla odfouknuta do vesmíru, když se červený obr scvrkl v bílého trpaslíka. Výpočtem bylo zjištěno, že mlhovina je vzdálená 7000 světelných let, což by znamenalo, že má průměr 1/2 světelného roku. Kdyby nebyla tak blízko význačné hvězdě. Naprosto by nemohla upoutat mezi spoustou objektů Mléčné dráhy pozornost pozorovatelů.

I pozorovatelů spojených do naší sítě (pozorujících Hollanovou metodou) ji zatím spatřili tito: 22.: Pavol Rapavý, 24.: Petr Hlous, Otto Janoušek (první odhad 30.6.), Marcela Macková (+), Jiří Roškot, 25.: Kamil Hornoch (+), Martin Podžorný (první odhad 1.7.), 30.: Petr Štěpán (+). (Uvedeno jen první pozorování, "+" znamená použitelný odhad.).

Efemerida uvedená v příloze byla vypočtená dle zpřesněných elementů (IAU-cirkulář z 7.6.1990, určeny z pozorování od 21. 5. Do 5. 6. 1990). Skutečné polohy se od předpovězených mohou ještě poněkud lišit, v polovině srpna může být odchylka přes 1 stupeň. Jakmile budu mít k dispozici ještě přesnější efemeridu, okamžitě ji všem pozorovatelům komety Levy 1990c zašlu (nejspíš formou mapky zhotovené z Uranometrie 2000.0).

Přeji všem kometářům příjemně strávené léto a věřím, že se s Vámi setkám na některé z astronomických akcí.

Na následujících dvou stranách jsme přetiskli další dvě stránky z Uranky. Jedná se ooblast ve Střelci. Vypisujeme totiž soutěž o spatření nejjižnějšího objektu. Vítěze cena nemine!! -jd-

Již je to hodně dávno,co jsem propadl kouzlu hvězdné oblohy a již tenkrát mi bylo jasné, že na obloze vidím hvězdy, tedy objekty, které podle toho, kolik váží, poznají, co s i mi bude dál. Trochu jsem jim záviděl, i když o sobě jsem mohl předpovídat, že vyrostu, budu chodit do práce, možná si najdu ženu a možná budu mít děti, a potom budu stárnout, až nakonec umřu.

Ale ta spousta hvězdiček mne tenkrát probudila. Zjistil jsem, že tady na Zemi vlastně k ničemu nejsem. Dostal jsem strach, a začal si hledat nějakou dívenku, se kterou bych byl šťastný a ona byla šťastná se mnou. Nejsem hezký a nejsem zlý, a tak jsem žádnou nenašel. Trvalo to dost dlouho. Až jednou, bylo to přesně v polovině prosince. Nebyla to sice žádná princezna, ale oba jsme poznali, že jsme se ..... Domů jsme již jeli společně, trolejbusem Dopr. Podniku města Brna, vozem č. 3225. (Trojka na začátku znamená, že jde o trolejbus, a číslo 225 nám říká, že před ním bylo, či je, ještě 224 kousků). Po vánocích jsme se začali vídat téměř každý druhý den, a oba šťastní. Ale když se naše setkání stávala díky té slečně stále a stále prázdnější, já jsem si toho jako moc zamilovaný nestačil všimnout. Až jednoho opravdu krásného dne se mi ztratila a já jsem procitl podruhé. Pochopil jsem, že ženy nebudou můj obor, že bych si měl hledět raději galaxií.

3. června jsem už věděl všechno, hlavně to, že když budu pozorovat, bude mi stále dobře. O den později mi Jirka předal další číslo Trpaslíka, kde jsem našel, jak již víte, Leošovo psaní. Zmocnilo se mne takové dojetí, že jsem se musel jít projít a pak si uvařit čaj. Protože takový nádherný fakt, že ten jedinečný projekt, dovolím si napsat, ta naše Amatérská prohlídka oblohy, vznikl z lásky dvou lidí, je zcela k nezaplacení, tedy aspoň pro mne. Pozorování oblohy, která se klene nad námi všemi a z pod které nikdo nemůžeme utéci, mi tak vlastně nahradí lásku k dívce, která mi nejde, neboť z této lásky vznikl cíl našeho pozorování, budoucí průvodce.

Zkoumání oblohy jsem propadl úplně, to mne už neopustí, a chtěl bych v tomto oboru dělat co nejvíce, ovšem až si vysbírám, co jsem si nadrobil.

A tak nerad končím prosbou, ale přesto, kdyby jste mi chtěli někdo udělat radost, tak si zkuste prohlídnout galaxii NGC 3225 ve Velké Medvědici, RA 12 hod 25. 1. Min, DEC +58 st. 09 min. Najdete ji v Urance, ale asi bude slabá, kolem 12 mag. (Není podmínkou.)

A pokud jste se mým výplodem prokousali až sem, vězte, že vám všem přeji hodně štěstí v životě, a pozorovatelům hlavně spoustu nádherných jasných nocí.