| Číslo 36. | 1990 | 7. listopadu - vřsr |
OBSAH:
Úvod
Senzace !!!
Jak je co jasné ...
Ze zpravodajské sítě Bílého trpaslíka
CO DĚLAJÍ BÍLÍ TRPASLÍCI V PLEJÁDÁCH?
SoS
"Koncem října jsem se rozhodl, že si rozšířím své znalosti z meteorické astronomie a vypůjčil jsem si starou dobrou knihu Miroslava Plavce Meteorické roje z roku l956. A věřte nebo ne, v předmluvě, jež pochází od samotného autora, stojí černé na bílém:
Je znakem růstu, jestliže se v československé astronomické literatuře vedle všeobecných populárních knih počínají objevovat monografie. Meteorická astronomie zaujímá u nás jedno z nejvýznačnějších míst. Již třicet let nacházejí vědečtí pracovníci mnoho obětavých spolupracovníků mezi milovníky astronomie, zejména právě ve výzkumu meteorů. Rostou nám lidové hvězdárny, pracují astronomické kroužky i jednotlivci v takovém počtu, že bychom ve světě těžko hledali obdobu ...
... mnozí by se rádi nějak podíleli na vědeckém výzkumu aspoň malým příspěvkem; krásné vybavení lidových hvězdáren k tomu jinde přímo zavazuje."
Jaká škoda, že nikdo z nás nemůže srovnat stav z roku 1954, se stavem v němž se nachází amatérská astronomie dnes.
| OBSAH | tisk | Tomáš Rezek, Brno |
Senzace !!!
Dnes držíte v rukou další historické číslo Bílého. Pan Zdeněk Pokorný byl tak laskav a dovolil nám na pokračování uveřejňovat dosud nikde nevydaný nový atlas - Malý atlas hvězdné oblohy - jehož je spoluautorem. Od vás by chtěl kontrolu - zkuste s ním pracovat v noci a pokuste se objevit faktické chyby - aby dílo bylo pokud možno dokonalé.
Zdeněk Pokorný a Vladimír Znojil - Malý atlas hvězdné oblohy
Tento atlas zobrazuje celou hvězdnou oblohu. Uvádí všechny hvězdy do mezní hvězdné velikosti 6,25 mag a řadu hvězdokup, mlhovin a galaxií. Je určen pozorovatelům jako pohotová a skladná pomůcka. Malý atlas hvězdné oblohy je přechodným stupněm mezi otáčivou mapou hvězdné oblohy a většími atlasy jako jsou Bečvářův Atlas Coeli nebo Tirionův Sky Atlas 2000.0.
Malý atlas hvězdné oblohy je zpracován pro ekvinokcium J2000.0. Na mapách je zakreslena souřadnicová síť (po lh v rektascenzi a 10o v deklinaci), ekliptika a galaktický rovník. Jsou vyznačeny též spojnice hvězd v souhvězdích..
Pro zobrazení hvězdné oblohy bylo zvoleno Nicolosiho globulární zobrazení (6 rovníkových map) a Postelovo azimutální zobrazení (2 polární mapy). Je to stejné zobrazení, jakého použil A.P.Norton ve známém díle NORTON'S STAR ATLAS (1. vydání vyšlo roku 1910, jinak viz minulá BT). Výhodou tohoto způsobu zobrazení je poměrně malé zkreslení, uvážíme-li, jak velké oblasti hvězdné oblohy se zobrazují (na jedné mapě je asi šestina celé hvězdné oblohy). Snadnou orientaci umožňují široké překryvy map i okolnosti, že žádné známé souhvězdí není neobvyklým způsobem rozděleno do více map.
Jasnou oblohu!!
| OBSAH | tisk |
Jak je co jasné ...
Doménou astronomů amatérů v dnešní astronomii je zjišťování hvězdných velikostí proměnných hvězd a komet; odhad hvězdné velikosti je rozhodující i u pozorování meteorů. Než si ale řekneme, jak se takové odhady dělají, ujasníme si tři základní pojmy: co je jasnost, hvězdná velikost a magnituda.
Jasnost objektu J je veličina, vyjadřující "jak moc na nás objekt svítí". Měříme ji v lumenech na čtverečný metr; je to hustota světelného toku působená objektem, nebýt ovzduší.
Hvězdná velikost objektu je bezrozměrná "logaritmická" veličina m, definovaná vztahem m =-2.5 log (J/Jo), kde Jo = 2.54 x 10-6 lm.m-2 je jasnost objektu, který má hvězdnou velikost rovnu nule.
Základní jednotkou hvězdné velikosti je 1 magnituda (l mag), lze užívat i dílčí jednotky, jako je decimagnituda (1 dmag = 0.1 mag) a milimagnituda (mmag).
Objekty, jejichž jasnosti se liší o 10%, tedy jsou v poměru 1.1 : 1, mají hvězdnou velikost rozdílnou asi o 1 dmag (poměr jasností přesně 1.1 : 1 odpovídá rozdílu hvězdných velikostí 0.1035 mag). Zkušený pozorovatel postřehne i takto malý rozdíl hvězdných velikostí (odpovídající poměru jasností tak blízkému jedné).
Při běžném vyjadřování, stačí-li řádová přesnost, užíváme i takovéto formulace: "je to hvězda DVANÁCTÉ VELIKOSTI" (12. velikosti). Tím myslíme, že její hvězdná velikost je asi v intervalu (11.5 mag, 12.5 mag). pořadová číslovka se slovem "velikost" zde znamená třídu ekvivalence, a nelze zde samozřejmě nahradit slovo "velikost" slovem "magnituda" (říci "hvězda 12. magnitudy" je obdobné nerozumné, jako vyjádřit výšku stromu slovy "strom pátého metru"). Lze ale říci např. "hvězda jasná asi 12 magnitud" (nikoliv "jasnosti 12 magnitud", protože veličina jasnost má rozměr a jednotku jinou), či "jasnost hvězdy odpovídá 12 magnitudám".
| OBSAH | tisk | Jan Hollan |
Ze zpravodajské sítě Bílého trpaslíka
Upřesňující informace k semináři 1. a 2. prosince 1990
| OBSAH | tisk | Jiří Dušek |
CO DĚLAJÍ BÍLÍ TRPASLÍCI V PLEJÁDÁCH?
Mezi těmi nejslabšími členy hvězdokupy bylo objeveno i několik bílých trpaslíků. Slabost jejich světla je dána jejich miniaturními rozměry - jsou asi stokrát menší než běžné hvězdné osazenstvo Plejád. Řeknete si, co je divného na tom, že jsou v Kuřátkách i bílí trpaslíci, vždyť jde o zcela běžný typ hvězd! V Plejádách přece pozorujeme hvězdy v nejrůznějších stadiích hvězdného vývoje, tak proč by tam neměly být i hvězdy na konci svého termonukleárního vývoje, hvězdy na odpočinku?
Přesto zde něco nehraje. Vše nasvědčuje tomu, že hvězdy v Plejádách vznikly všechny současně a to poměrně nedávno - před 50 milióny let. Plejády tak sdružují jedny z nejmladších hvězd v Galaxii. Fakt, že se v této hvězdokupě setkáváme s hvězdami různě vyvinutými, pak může souviset pouze s rychlostí jejich vývoje. A to, jak nás určí teorie hvězdného vývoje, závisí na hmotnosti hvězd. Čím je hvězda hmotnější, tím rychleji se vyvíjí, tím dříve vyčerpá své zásoby jaderného paliva a přejde do závěrečné fáze svého života v podobě málo svítivého bílého trpaslíka, neutronové hvězdy či černé díry. A skutečně, ve hvězdokupě nenajdete v aktivní fázi života žádnou hvězdu hmotnější než 6 Sluncí. Jestliže tam vůbec někdy byly, mají již tu nejzářivější éru svého života za sebou a skomírají někde jako třeba oni nalezení bílí trpaslíci. Jistě, vypadá to logicky, až na jeden detail. Bílí trpaslíci nemohou mít větší hmotnost než 1,4 Sluncí, nemohou tedy být výsledkem vývoje hvězd s hmotností nad 6 Sluncí!
Nemohou? Ale mohou, chce to jen chtít. Řešením je tu drastická odtučňovací kůra, při níž hvězda musí ztratit alespoň 75 % své původní hmotnosti. Spolehlivým prostředkem pro odstranění nadvlády hmotných hvězd je hvězdný vítr. Když hvězda dospěje ve svém vývoji až do stadia rozměrného červeného obra, rozpoutá se na jeho neklidném povrchu hotová hvězdná vichřice, která přímo rozmetá hvězdu do prostoru. Za milión let jejího řádění tak může hvězda přijít i o více než hmotnost jednoho Slunce. Trvá-li to pak několik miliónů let, nezbude z pyšné hvězdy nic, než otrhané hutné jádro - zárodek budoucího bílého trpaslíka.
A to je též nejpravděpodobnější odpověď na naši otázku, co dělají bílí trpaslíci v Plejádách.
Existuje však jiná, efektivnější metoda. Plejády jako celek letí prostorem rychlostí 40 km.s-1
a její členové tudíž jeví společný vlastní pohyb mezi hvězdami. Stačí tedy porovnat podrobné fotografické snímky pořízené v časové odlehlosti několika desítek let a vyhodnotit, které z hvězd se pohybu hvězdokupy zúčastňují. Ty pak s největší pravděpodobností také do hvězdokupy náležejí. Tímto způsobem bylo zjištěno, že členská základna Plejád čítá zhruba 250 ks.
| OBSAH | tisk | Zdeněk Mikulášek |
Jestliže čtete pozorně časopis Kozmos, mohli jste se v letošním třetím čísle dočíst o symbiotických hvězdách, o organizaci jejich pozorování. A že to naši slovenští kolegové myslí vážně, dokazuje i první číslo spravodaje pozorovatelov symbiotických hviezd - SoS, který bude zprostředkovávat kontakt mezi pozorovateli. Měl by vycházet dle potřeby a za cenu lidovou - poštovné plus 50 haléřů. Bude však jen pro aktivní pozorovatele!
Bohužel celý program je prozatím zaměřen spíše na fotoelektrická a fotografická pozorování. Ovšem zhotovit mapky pro vizuální pozorování nebude zase tak velkým problémem, protože většinu z nich již vydalo např. AAVSO. Zpravodaj si můžete objednat na adrese: Ing. Zdeno Velič, Rozkvet 2029/54-43, 01701 Považská Bystrica. A na závěr - závěrečnou větu ze SoSu - Využite svoje schopnosti a svoju techniku, symbiotické hviezdy volajů SoS.
Dne 2. listopadu l990 jsme dostali další číslo časopisu Deep - sky - podzimní číslo. Jsou v něm dva velkolepé články - o používání různých filtrů při pozorování a o kulových hvězdokupách v M 31. Dosti se také změnila grafická úprava a formát - nechte se překvapit.
Blahopřejeme českým astronomům amatérům (Leoši Ondrovi, Petru Hlousovi, Vojtěchovi Šimonovi) kterým byla publikována pozorování madárském zpravodaji METEOR
| OBSAH | tisk | Jiří Dušek |