| Číslo 39. | 1990 | 18. Prosinec |
OBSAH:
Co bude dál?
ZE ZPRAVODAJSKÉ SÍTĚ BÍLÉHO TRPASLÍKA
Obloha v kulové hvězdokupě
O hvězdách nad šálkem kávy
4. Vesta AGK3+10o0317 1191 január 4
Z archívu StB - top secret
Murphologie je tady!!!
Vážení přátelé, končí rok 199O. Bylo by pěkné vědět, co nás čeká a nemine v tom příštím. Ale snad nic nezakřiknu, když prozradím, že:
Díky píli paní Markové a Leoše, budeme mít (snad pravidelné) rozhlasové vysílání na stanici Československo s možností krátkých aktuálních zpráv. (O tom bude někdy příště psát Leoš..). Další změnou k lepšímu je, že zpravodaj Astro bude zcela a snad pořád vydávat pouze Leo. Koncem února nám dojde další zásilka z USA, tentokráte bude obsahovat několik dílů známého Webbova průvodce. Ovšem literaturu jen nekupujeme, ale i sami vytváříme Leo (a snad i já v dohodné době) píše už i v angličtině.
Vypadá to tedy tak, že se slibně rozvíjíme, ale !!! (jak říká Melicharová) není to pravda ... (?!)
| OBSAH | tisk | Jiří Dušek |
ZE ZPRAVODAJSKÉ SÍTĚ BÍLÉHO TRPASLÍKA
| OBSAH | tisk |
Obloha v kulové hvězdokupě
Nejvýraznějším obrazcem v souhvězdí Herkula je lichoběžník tvořený čtyřmi hvězdami, přezdívaný též květináč. V jedné třetině spojnice mezi pravou horní a pravou dolní hvězdou, blíže k horní straně květináče, můžete za jasné bezměsíčné noci spatřit mlžný obláček - kulovou hvězdokupu M 13. Teprve pohled do dalekohledu o průměru nad 20 cm odhalí pravou podstatu této mlžinky. Jedná se o soustavu 650 000 hvězd soustředěných v těsném prostoru o průměru 30 světelných let. Fotografie, na níž se světlo hvězd vzdálených 25 000 světelných roků střádalo po řadu minut či hodin, předvádí celou chladnou nádheru dokonale symetrického objektu složeného z hvězd, jež patří k těm nejstarším v Galaxii. Na snímcích rozlišíme jednotlivé hvězdy jen na okrajích, v samotném centru je jich tak mnoho, že se jejich obrazy navzájem slévají. Prostorová četnost hvězd je tu skutečně vysoká, 6000krát vyšší než četnost hvězd v okolí slunce.
Na noční obloze navštívené planety bychom mohli napočítat na 30 000 hvězd viditelných pouhýma očima. To je desetkrát víc než kolik jich spatříme na bezměsíčné obloze. Osmnáct hvězd by přitom bylo jasnějších Venuše v největším lesku, 320 hvězd by svítilo víc než král oblohy Sírius, tisíc hvězd by předčilo svou jasností Vegu či Arktura, hvězdy nulté velikosti. Nejjasnější by byl načervenalý obr zářící desetkrát silněji než Venuše v maximu své jasnosti. Ani tuto hvězdu bychom však neviděli jako kotouček, ale jen jako oslnivě zářící bod. Všechny hvězdy dohromady by však svítily méně než Měsíc v první čtvrti. V noci by tam tedy byla docela obstojná tma. Rovněž se zdá, že by hvězdy na obloze neměly být pro rozvoj hvězdné a galaktické astronomie nepřekonatelnou překážkou.
Hvězdná obloha zde má i další zvláštnosti, ale ty si uvědomíme až po chvíli. K celkovému jasu oblohy tu největší měrou nepřispívá anonymní masa slabých hvězd, jak je tomu v případě pozemské oblohy, ale naopak jednotlivé jasné hvězdy. Pozorovatel, který zrovna není stižen poruchou barvocitu, by si též musel povšimnout, že naprostá většina hvězd má naoranžovělou barvu. Hvězdy modré či bílé chybí. To je dáno skutečností, že hvězdy tohoto barevného odstínu se nemohou dožít vysokého stáří, rozhodně ne takového, jaké se galaktickým kulovým hvězdokupám přisuzuje.
Naše líčení exkurze do kulové hvězdokupy spojené s prohlídkou místní oblohy vypadá hodnověrně, je tu však jeden sporný bod. Znalci poměrů v kulových hvězdokupách totiž mohou zapochybovat, zda se v celé hvězdokupě s více jak půl miliónem sluncí najde vhodná planeta, na níž by se dalo přistát. Pokud se kolem zdejších hvězd v minulosti zformovaly planety, pak jsou to obří tělesa podobná našemu Jupiteru. Jenže takové planety jsou plynné a chodit se po nich nedá. Takže víte co, spojme se raději s naší skromnou oblohou a zůstaňme doma.
Tabulka udává kolik hvězd dané hvězdné velikosti, bychom viděli na obloze uprostřed kulové hvězdokupy a v okolí našeho Slunce (viz též graf)
Teď popusťme uzdu své fantazii a představme si, že jsme se ocitli na planetě obíhající kolem jisté, dosud bezejmenné hvězdy, jež leží v samém centru kulové hvězdokupy. Naše nové slunce zapadá a nastává noc. Jak asi bude vypadat noční obloha, kolik hvězd na ní spatříme? Jenže moment, setmí se vůbec? Na noční obloze může totiž zářit hned několik kotoučků dalších sluncí, které svým světlem mohou temnou noc zvrátit v bílý den nebo alespoň pološero. Budou vůbec v takové "noci" viditelné další hvězdy? Budou moci astronomové zjistit, že i za hranicemi jejich rodné hvězdokupy existují i jiné hvězdy, hvězdokupy i celé galaxie? Že vám na ty otázky stěží někdo odpoví? To je pravda, ale není potřeba propadat úplné apatii. Existují přece modely rozložení hvězd v kulové hvězdokupě, víme též, jak četně jsou v ní zastoupeny hvězdy různých typů, různých jasností. A z toho všeho se dá obloha v kulové hvězdokupě vypočítat. Jednoduché to není, ale jde to.
m N
kulhv. Slunce
(mag) (ks) (ks)
- 10 0,018
- 9 0,09
- 8 0,35
- 7 1,4
- 6 5,4
- 5 21
- 4 67
- 3 180
- 2 390
- 1 690 1
0 1 200 3
1 2 300 13
2 5 000 60
3 9 600 210
4 14 000 750
5 17 000 2 100
6 20 000 6 000
7 24 000 17 000
8 30 000 45 000
9 39 000 124 000
10 48 000 370 000
11 54 000 920 000
12 59 000 2 500 000
13 63 000 5 900 000
14 62 000
15 58 000
16 50 000
17 39 000
18 27 000
19 16 000
20 8 300
21 3 400
22 950
23 84
Vysvětlivky:
| OBSAH | tisk | Zdeněk Mikulášek |
O hvězdách nad šálkem kávy
Padá zimní noc a vločky bílého pozdravu, okenice vesmíru jsou zavřené na petlici, zůstaly jen věci pozemské. Svět se schoulil kolem lampy na stole a pokojem v podkroví zní tichounce Johann Sebastian. Do vystydlé kávy, kterou jsem při psaní zapomněl a teď mě, skrytá za hromadou knih, mile překvapila, jsem hodil jednu kostku a zamíchal ji . Pěkně ode dna. A pak, ve chvíli, kdy jsem lžičku položil na talířek, až to porcelánově cinklo jsem se dotkl hvězd.
Nevím, jestli pan Newton měl rád kávu, v každém případě však jako fyzik provedl pokus, který je prvním klíčem k tomuto tajemství. Věděl samozřejmě o tom, že zamíchaná káva má prohnutou hladinu řezanou tvarem paraboly, na rozdíl od ostatních ale začal vymýšlet záludné otázky. Dobře hladina je prohnutá, když se otáčí. Ale vzhledem k čemu se musí otáčet ?
Vůči hrnku, vůči podlaze? Zkoušel to s vědrem plným vody, zavěšeném na dlouhém zkrouceném provaze. Zjistil, že hladina bude mít podobu důlku tehdy, když bude vzhledem k vědru stát, ale když se bude otáčet vzhledem k Zemi. Naše planeta ale není důvodem, ani nemůže být. Prohnutí hladiny kávy má totiž stejnou příčinu jako zploštění zeměkoule. Odstředivé síle pak jde o slova. A sama vůči sobě se určitě neotáčí. A protože třeba otáčením je sploštělý i Jupiter nebo Slunce, zbývají už jedině hvězdy a galaxie a celé to další kosmické zákulisí.
Omlouvám se za tu trochu předvánoční nudy. Ale když Betlém je daleko a komety se schovávají, je příjemné vědět alespoň to, že hvězdy s námi pořád.
| OBSAH | tisk | Leoš Ondra |
4. Vesta AGK3+10o0317 1191 január 4
V časopise Kozmos č. 6/90 je inzerován zákryt hvězdy AGK3+10o0317 planetkou Vesta 4. ledna. Když se však podíváte kudy se má pravděpodobně pohybovat stín po zemském povrchu, je Vám zcela jasné, že se ani nemusíte obtěžovat vytahovat dalekohledy.
| OBSAH | tisk |
Z archívu StB - top secret
(náp. Pec nám spadla)
1. Deka přišla, deka přišla, Zdeněk skončil interval, poslouchá Hlas Ameriky, až by Kohout zaplakal. 2. Zdražili nám včera benzín, Mikl skáče ze skály, zoufalstvím si láme ruku, doktor ji dal do dlahy. 3. Deka přešla dozalesa, meteory lítají, zasedneme za binary, všichni zase zoufají.
| OBSAH | tisk |
Abychom Vás trochu rozveselili, dovolili jsme si ocitovat několik zákonů ze života, které jsou obsaženy v knize Murphy's law desk calender l987, a které Vás zajisté budou provázet celý následující rok.
| OBSAH | tisk |