| Číslo 42. | 1991 | 30. Leden |
OBSAH:
Z archívu StB
Ze zpravodajské sítě Bílého trpaslíka
Vícehvězdné skvosty
Znovu jsme oprášili kousky atlasu Uranometria, kde jsou vyznačeny galaxie ve Velkém vozu, resp. mezi hvězdami Alfa, Beta, Gama, Delta, UMa. Když se podíváte do Atlasu Coeli, není jich tam vyznačeno tolik jako v Urance, ale téměř všechny z nich jsou za tmavé noci vidět Sometem 25 x 100. Máme sice nějaká pozorování, ale nikdy neškodí jich mít více. Takže na ně prosím zamiřte své přístroje. Už jenom proto, že o galaxiích budeme hodně mluvit na dalším SEMINÁŘI APO. Že o žádném nevíte? Nedivte se a radši si pozorně přečtěte rubriku Ze zpravodajské sítě Bílého trpaslíka. Jsme asi 90 parseků od pramáti Země. Za námi se nachází Slunce. Marně by jsme ho však, neozbrojeni dalekohledem, hledali. Ztratilo se totiž mezi statisíci hvězdami asi 10. hvězdné velikosti. Naopak před námi svítí oslnivě zářící červený bod. Hvězda - 9. magnitudy.
Vraťme se však z mrazivého kosmického prostoru domů na Zem, uchopte dnes večer triedr a podívejte se do míst a = 19 hod. 50 min. a d je 32° 50´. Zde se nachází naše tajemná hvězda - c Cygni.
Protože se na ni již kdysi dávno díval astronom Gottfried Kirch, utekla nám možnost prvenství objevu jejích změn jasnosti. On si totiž zřejmě první všiml, že je a není občas tato hvězdička v Labuti vidět (a to v roce 1686). A sám také určil, že tato (po o Ceti) druhá dlouho periodická proměnná hvězda mění jasnost s periodou asi 400 dní. V maximu dosahuje 4. až 5. hvězdné velikosti, v minimu ji pak můžeme vidět jako hvězdu dvanácté hvězdné velikosti.
Kdo (resp. Co) však způsobuje tyto změny? Stručně, krátce a přibližně řečeno, jedná se tomto případě o změny průhlednosti řídké atmosféry hvězdy. Je-li atmosféra průhlednější, "vidíme" hlubší, teplejší vrstvy a proto je ve vizuálním oboru jasnější, než když je atmosféra neprůhlednější.
V těchto dnech je c Cygni těsně po maximu, můžeme tedy pozorovat asi 230 dní trvající pokles do minima. Zatím vám k nalezení postačí triedr a např. Atlas Coeli. Ovšem za pár týdnů se vám bude hodit uveřejněná mapka těsného hvězdného okolí. Podaří se někomu získat její světelnou křivku?
K obrázkům: V prvním stupni mapky je křížkem vyznačena poloha rentgenového zdroje Cygnus X-1. Ve druhém stupni jsou vyznačeny hvězdné velikosti vhodných srovnávacích hvězd v decimagnitudách.
Jasnou oblohu!!!
| OBSAH | tisk | Jirka Dušek |
Ze zpravodajské sítě Bílého trpaslíka
BUDE
SEMINÁŘ PROJEKTU APO ________________________________
který se uskuteční v prostorách brněnské hvězdárny ve dnech 6. a 7. dubna. Tentokráte bude pojatý jako jarní mikroškola deep-sky. Budou odborně-vzdělávací přednášky, praktikum, testík ... jako vstupenka (povinná - bez vyjímky) bude kresba jakýmkoli přístrojem M 42 !!! Takže kreslete už teď, protože koncem března už to půjde mnohem hůře. V příštím BT se dočtete více.
| OBSAH | tisk | Jiří Dušek |
Bude lépe začít Orionem, protože jižnější Zajíc zatím vystoupí výše nad obzor; horní kulminace se nám až na pár vyjímek vždy hodí. Stupeň od Alnitaka, nejjižnější hvězdy pásu, směrem k Velké mlhovině M 42, najdeme hvězdu čtvrté velikosti, Delta Ori. Leží v dosti bohaté oblasti a sama má "husté okolí". V Sometu 25 x 100 jsou vidět další čtyři hvězdy, které dohromady připomínají maličký šíp; jedna z nich, ležící severně od sigmy, je pěkně oranžová. Již malý refraktor nám odhalí blízké okolí Delta Orionis. Jedná se o vícenásobný systém, jehož uspořádání nám prozradí obrázek. Velmi těsnou dvojici AB objevil v roce 1888 S. W. Burnham. Složka C je nejslabší z celé pětice, je však stále snadná (10.3. mag). Pak následují složky D a E, které spolu s A a C tvoří čtyřnásobný systém S 762. Do tohoto již tak bohatého pole se promítají další hvězdy, takže podle Nortona by mělo být v decimetru vidět celkem 8 hvězd.
Ty dvě skupinky hvězd, u kterých se dnes večer zastavíme, jsou trošku zvláštní. Nejsou to prosté dvojhvězdy podobné labutímu Albireu, nejsou to dvojice s vyjímečnými složkami a nejsou to dokonce ani hvězdokupy, nejkrásnější objekty nebe. Jsou však také krásné, jedna leží v Orionu, nejkrásnějším zimním souhvězdí, druhá v Zajíci, kousek od nápadné planetárky IC 418.
Teď stačí povolit aretaci deklinačního pohybu a sklopit dalekohled o rovných 15° níž. Do hledáčku se nám určitě dostane otevřená hvězdokupa NGC 2017, ležící půl druhého stupně východně od Alfa Leporis. Tato hvězdokupa je zastoupena jen pěti výraznějšími hvězdami, jedná se totiž zároveň o vícehvězdu h 3780. Podle čísla lze soudit, že její objev má na svědomí J. Herschel. My jsme ji objevili s Jirkou Duškem a Tomášem Nejeschlebou při společném pozorování dvojhvězd. V brněnské patnáctce jsme viděli 5 hvězd, na podrobném obrázku jde o hvězdy A+B, C+D, E, F a I. Já jsem si navíc určil jejich barvy: A+B zelenkavě bílá, C+D světlounce žlutá, E modrozelená a F pomerančová. Tento záhadný systém je asi více dvojhvězdou než hvězdokupou, avšak nepodařilo se mi zjistit, jsou-li všechny hvězdy opravdu pospolu.
Jasnou oblohu a klidný vzduch nejen pro tyto vícehvězdy přeje
| OBSAH | tisk | Tomáš Rezek |