Určitě vás zajímá, v jakém stavu je pozorování a archivace dvojhvězd. Od prosincového semináře, kdy bylo vše teprve ve stavu dohadů či snad již vývoje, se mnoho změnilo. Vše k lepšímu. Vydali jsme seznam dvojhvězd, publikovaný dříve v tzv. Klenotech noční oblohy, v samotném BT vyšly nejméně tři články o dvojhvězdách, chystáme se pozorovat i zákryty dvojhvězd Měsícem ... Ale co je hlavní, pozorování dvojhvězd již máme od dalších a dalších pozorovatelů a snad jich ještě přibude.

Stáváme se mezinárodními, díky Tomášovi Nejeschlebovi se nám podařilo navázat kontakt s předsednictvem dvojhvězdné sekce Francouzské astronomické společnosti. Její prezident Dr. Edgar Soulié je údajně velice potěšen, že "dvojhvězdnou aktivitu" vyvíjíme i u nás v Československu, nabízí nám publikaci v tamním bulletinu ...

Pozorujte tedy i vy!

Když se mne někteří kolegové ptají, proč se mi ty dvojhvězdy vlastně líbí, uvádím hned několik důvodů. Tím hlavním jsou samozřejmě krásné barevné odstíny, které jednotlivé hvězdy dostávají a kterých by o samotě nikdy nenabyly. Dalším důvodem je rozmanitá škála velikostí, vzdáleností, pozičních úhlů ... Dvojhvězdy jsou také jedny z mála vzdálených objektů, které svůj vzhled mění, a mění ho dokonce priodicky. /Teď nemám na mysli zákrytové proměnné hvězdy, které sem však též patří, ale ty pravé, ze dvou světelných bodů složené dvojhvězdy./ Ve výčtu bych mohl pokračovat, tentokráte však důvody spíše historickými. Dříve se dvojhvězdami zabývalo mnoho pozorovatelů, celé dynastie slavných jmen jako Herschel, Struve, Burnham ...

Avšak zpět k barvám, které dnes budou, jak vyplývá z nadpisu nejdůležitější. Když se za klidné noci díváme dalekohledem na nějakou dvojhvězdu, pěknou, ne však takovou, jejíž složky mají příliš výrazné a kontrastující barvy, vidíme většinou jen nepříliš syté barevné odstíny, přesto jsme si většinou jisti, o jakou barvu se jedná. Některé hvězdy svou barvu při pozorování mění, tu jsou modré, tu zase žlutavé. Tyto změny jsou způsobeny neklidem atmosféry a proto, není-li neklid příliš velký, se lze domnívat, že hvězda je barvy téměř bílé.

Avšak určení barvy není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá, podívejme se, co o tom píše samotný admirál Smyth. "Někteří lidé si mohou myslet, že člověk si může bez praxe zapamatovat jakýkoli barevný odstín a dokonce si jej po dlouhou dobu udržtet v paměti. Tato myšlenka je však chybná. Pro takovéto nešťastné osoby je zelená vždy zelená a modrá vždy modrá. Takoví lidé nemohou nikdy vstoupit do té magické říše barev, pro ně zůstává tento svět navždy uzavřen. Můžeme je přinutit, aby si ověřili schopnosti, kterými se tolik py±ní a které nejsou ve skutečnosti nikomu dány. Ukažme jim nějakou pěkně barevnou krajinu a o týden či dva později je požádejme, aby srovnali škálu barev, které jim předložíme, s tím, co si pamatují. Každý odstín, který uvedou, bude chybný; použijí jeden tam, kde jich příroda měla padesát. Vždyť i malíři přiznávají, že jde o velmi obtížný úkol." Smyth dále shledává, že "naše určování barev podle ovoce, zeleniny a květin má různé nedostatky, neboť většina těchto přírodnin se v barevných odstínech liší."

Amethyst				Purple
Apple green				Brownish green
Ash colour				Pale dull grey
Beet hue				Crimson
Cinereous				Wood-ash tint
Cherry-colour				Pale red
Cobalt					Bluish white
Creamy					Pale white
Crocus					Deep yellow
Damson					Dark purple
Dusky					Brownish hue
Emerald					Lucid green
Fawn-coloured				Whitey-brown
Flushed					Reddened
Garnet					Red of various shades
Golden hue				Bright yellow
Grape red				A variety of purple
Jacinth					Pellucid orange tint
Lemon-coloured				Bright yellow
Grape red				A variety of purple
Jacinth					Pellucid orange tint
Lemon-coloured				Bright but pale yellow
Lilac					Light purple
Livid					Lead colour
Melon tint				Greenish yellow
Orpiment				Bright yellow
Pale					Deficient in hue
Pearl colour				Shining white
Plum colour				Pale purple
Radish tint				Dull purple
Rose tint				Flushed crimson
Ruby colour				Pellucid red
Ruddy					Fresh-coloured
Sapphire				Blue tint
Sardonyx				Reddish yellow
Sea green				Faint cold green
Silvery					Mild white lustre
Smalt					Fine deep blue
Topaz					Lucid yellow
Vanilla tint				Dark brown or chocolate

OBSAH

tisk

Tomáš Rezek

Když jsem psal do posledního Trpaslíka o dvojhvězdách pro Somet, nenapadlo mne ani ve snu, že příště bude dvojhvězdám věnován celý a že jeho psaním strávím dva dny a dvě noci.

Článečky vznikaly postupně, pěkně popořadě, tak, jak vám padají do oka, když Trpaslíkem listujete. Teď mi zbývají poslední dvě stránky a já je zaplním podobně jako v minulém Trpaslíku několika zajímavými dvojhvězdami.

Vyčkejme, až půjdou všichni lidé spát, až okna pozhasínají a až začne vysílat Noční proud. Pak se pomalu přesuňme pod oblohu. Vydejme se na východ, tam někde září Regulus. Vévodí oblasti, kde je sice méně hvězd než v Orionu, zato však podstatně více galaxií, vévodí oblasti, ze které vybereme dnešní dvojhvězdy.

Můžeme namířit přímo na Regula, je to totiž optická dvojice. Samotný Regulus je čistě bílý; a ve vzdálenosti 176" ho provází světle červená hvězdička osmé velikosti.

Vraťme se trochu zpět, směrem k hlavě Hydry, kde mezi Ksí a Omegou najdeme dvojhvězdu S1360 Leo. Je to velmi pěkná dvojice pro Somet, její složky jsou stejně jasné a v Sometu tvoří těsnou ale snadno rozlišitelnou dvojici. Obě hvězdičky jsou nevýrazně bílé. Kousek východněji leží proměnná R Leonis, která mění svou jasnost od 4.4. do 11.3. magnitudy, v periodě 310 dní. Tato příbuzná Miry Ceti byla v plném lesku 26. 12. 1990, a příští maximum nastane 1. listopadu 1991. Bohužel nevím, jak je v současné době jasná. Pokud ji uvidíte, napište nám do redakce BT, abychom mohli upozornit ostatní Apače - je totiž nádherně barevná, červenofialová či dokonce višňová.

Další zajímavé dvojice jsou až na druhém konci Lva. Vydejme se nejprve do jihovýchodního rohu, kde jsou dvojhvězdy dokonce tři. Jižně od Sigmy Leonis leží hvězdy 83 a 84 Leonis. Obě dvě jsou velmi snadné, k rozlišení postačí i dělák 10x80. Slabší 83 Leo je asi nejhezčí dvojhvězdou. V děláku je velmi těsná, ale pokud víme, že jde o dvojhvězdu, nečiní nám rozlišení potíže. Jasnější 84 - Tau Leo je také pěkná. Hlavní složka je žlutá a namodralý průvodce leží směrem na jih. Je to dvojice hodně široká, ale stále pěkná i v přístrojích o velikosti Sometu.

Od této dvojice jižně, směrem na hvězdu j Leonis, leží další pár - S 1529. V Atlase Coeli je ještě vysoko nad limitem, takže jsem na ni mapku nenakreslil. Je označena obvyklým symbolem dvojhvězdy a její souřadnice (bohužel v ekvinokciu 2000.0) jsou: 11hod., 19.0min, - 1°39´. Použijeme-li Somet 25 x 100, budese nám jevit jako velmi obtížná, leč rozlišitelná. Vyžaduje velmi pečlivé zaostření, až potom se nám ukáží dvě hvězdy v dotyku, západnější hvězda bude slabší. Leoš si ji prohlížel i brněnskou patnáctkou a ve zvětšení 56x se mu složky jevily jako červenavá a fialková.

Další Struveho dvojhvězdou, která již leží severněji, asi 3° severně od středu spojnice hvězd Beta a Delta Leonis. Je to S 1565. Somet ji rozliší zcela pohodlně, její složky jsou totiž vzdáleny 22". V jasnostech je rozdíl na první pohled /2 mag/. Jasná složka má barvu žlutobílou, průvodce je nafialovělý.

Z dalších dvojhvězd lze doporučit třeba Gamu Leonis. Její složky jsou vzdáleny 4.4" a jejich vzdálenost dále roste, hvězdné velikosti složek 2.2 a 3.5 magnitudy. Je to velmi pěkný objekt, Flammarion o ní píše: "jedna z nejkrásnějších dvojic na nebi, dva žluté průzračné diamanty; dostupná námořním dalekohledům". Objevil je William Herschel l6. února 1782, což je přesně před 209 lety (neboť v době, kdy toto píši, právě začíná poslední čtvrtina letošního l6. února). Admirál Smyth viděl složky barvy zlaté a zelenavě červené, W. Herschel zase jasně oranžové a zelenavě žluté. Úplně na závěr si dovolím ocitovat Leoše: "krásná zlatožlutá dvojice-dvě nestejně jasné hvězdy v dotyku /zv. 56x/, bez mezery, ale to jen proto, že jsou příliš jasné a velké; jasnější je sytější barvy, slabší je víc bledá. 141x: zlatožlutá a žlutá se zelenkavým odstínem, 225x: zářící diamanty, zlatožlutý a třpyt bílého vína."

OBSAH

tisk

Tomáš Rezek

Megalománie pozorovatelů způsobuje neustálé plnění apačského archívu. Vznikají další a další projekty, ale neustále mezi nimi není ani jeden, jež by byl věnován speciálně galaxiím. Proč právě jim? Asi proto, že lidská lenost je hybnou silou společnosti. Všeobecně známá moudrost praví, že nebýt lenosti, tak bychom dnes ještě stále lozili po stromech. Dále však tuto myšlenku rozvádět nebudu. Vrhněme se radši hned k pozorování.

Pozorování galaxií má hned několik nezanedbatelných výhod:

1. Na obloze je jich relativně hodně - jsou, mimo blízkou oblast kolem roviny Mléčné dráhy, prakticky všude. Je tedy z čeho vybírat.
2. Jejich pozorování za dobrých podmínek na tmavé obloze nezklame - v Sometu 25 x 100 jsou prakticky vidět všechny vyznačené v Atlase Coeli.
3. Zkuste namalovat pečlivě otevřenou hvězdokupu a její okolí za čtyři, pět minut! Galaxie to umožňují! Jsou po většině stelární a tak vlastně kreslíme obyčejné hvězdné políčko.

OBSAH

tisk

Viktor Jelínek

Pozn. redakce

• od nynějška se tedy znovu mírně mění tvar, ve kterém nám máte posílat pozorování. Jednotlivé výpisy rozdělte na galaxie, dvojhvězdy, ostatní objekty a ostatní věci /které sice do APO nepatří, ale shromažďujeme je /planety, Slunce...//, zasílejte je na listech formátu A4 a na každý uveďte čitelně své jméno!
• až budete po nás něco chtít a my se nebudeme delší dobu ozývat, zkuste svoji žádost urgovat. To stejné proveďte tehdy, jestliže vám nedošel nějaký Trpaslík /mohl se ztratit cestou nebo jsme ho nemuseli z různých příčin poslat my/.