OBSAH:
Société astronomique de France
Ano, nepletete se, tento Trpaslík je čímsi poznamenán.
Od svých předchůdců se liší zejména ve dvou směrech. Jednak je téměř monotematický
- distelární, tedy dvojhvězdný, jednak jej nedělal ani Jirka ani Leoš.
Proč? Už se vám někdy stalo, že jste nějakou činnost nemohli ani vidět?
Určitě ano; do podobného stavu se dostal i Jirka. Po desítkách Trpaslíků,
které měl převážně na svých bedrech, se nám unavil, zatoužil po odpočinku
a k výrobě BT číslo 44 donutil mne.
Ale nebojte se, propříště se vše vrátí do normálních kolejí, a kdyby
vám bylo po Jirkovi moc smutno, obraťte na zadní stránku, kterou jsem mu s radostí přenechal. Vám ostatním přeji aspoň trochu příjemné počteníčko.
Dvojhvězdy
Určitě vás zajímá, v jakém stavu je pozorování a archivace dvojhvězd. Od prosincového semináře, kdy bylo vše teprve ve stavu dohadů či snad již vývoje, se mnoho změnilo. Vše k lepšímu. Vydali jsme seznam dvojhvězd, publikovaný dříve v tzv. Klenotech noční oblohy, v samotném BT vyšly nejméně tři články o dvojhvězdách, chystáme se pozorovat i zákryty dvojhvězd Měsícem ... Ale co je hlavní, pozorování dvojhvězd již máme od dalších a dalších pozorovatelů a snad jich ještě přibude. Stáváme se mezinárodními, díky Tomášovi Nejeschlebovi se nám podařilo navázat kontakt s předsednictvem dvojhvězdné sekce Francouzské astronomické společnosti. Její prezident Dr. Edgar Soulié je údajně velice potěšen, že "dvojhvězdnou aktivitu" vyvíjíme i u nás v Československu, nabízí nám publikaci v tamním bulletinu ... Pozorujte tedy i vy!
To je on, nejoblíbenější droga astronomů, KOFEIN. Patří mezi analeptika, při podávání ve vhodných dávkách stimuluje určité oblasti centrální nervové soustavy. V kávových bobech je ho obsaženo 1 až 2 %, v čaji 3 až 5 %, v semenech koky 2 %. Jejich odvar se na celém světě pije velmi dlouho.
Jak se dvojhvězdy jmenují??
Hvězdám říkáme vlastními jmény; písmena řecké abecedy,
Bodeho a Flamsteedova čísla je označují také. Komety se pojmenovávají podle
svého objevitele, planetky pojmenovává objevitel. A dvojhvězdy se označují
jak?
Pokud jde o velmi jasné dvojice, je pojmenování nasnadě. Buď vlastní
jméno (Rigel, Sirius, Mintaka), u slabších hvězd písmeno řecké abecedy
(Mí Cyg, Epsilon Lyr, Ksí Cnc). Pro ještě slabší hvězdy se používají převážně
Flamsteedova čísla (65 Her, 70 Oph, 65 Psc). A dál? Dál je to již trošku
horší, ale platí hlavní zásada. Všechny dvojhvězdy se označují zkratkou
jména objevitele (nebo zkratkou katalogu) a pořadovým číslem. Nejznámější
a jedny z nejsnadnějších jsou dvojhvězdy Wilhelma Struveho (1793-1864),
které se označují velkým řeckým písmenem Sigma - S.
Takovýchto dvojic je katalogizováno asi 3134. Jsou ještě dvě označení
dvojhvězd W. Struveho. Jedná se o dva doplňky, obsahující široké páry
jako je Beta Cyg či Ný Tau, které se značí S
I a S II. Tou další vyjímkou je další apendix,
označovaný Delta. V práci W. Struveho pokračoval jeho syn Otto W. Struve
/1819-1905/. Objevil dalších 500 dvojhvězd, ktré pak publikoval ve dvou
katalozích. Páry z prvního značíme OS a je
jich 514. Druhý katalog se týká hodně širokých dvojhvězd, které označujeme
OSS a kterých je
256.
Je tu však spousta dalších astronomů - dvojhvězdářů, z nich asi nejvýznamnější
byli Herschelovci. William Herschel /1738-1822/ má svůj vlastní katalog,
jeho dvojhvězdy jsou označovány písmenem H, za kterým následuje římské
číslo, které udává šířku páru. Další katalog sestavil jeho syn John Herschel
/1792-1871/ a dvojhvězdy v něm obsažené se značí Hh. Sám John Herschel
objevil asi 3300 dvojhvězd, které postupně publikoval v Memories of Royal
Astronomical Society. Jeho dvojhvězdy značíme h.
Poslední velmi významnou dvojhvězdnou kapacitou byl Američan S.W.Burnham,
který objevil několik tisíc dvojhvězd, převážně dosti těsných párů. Burnhamovy
dvojhvězdy značíme malým řeckým Beta.
Jmenujme ještě současníka Herschelů; Jamese Southa (S), z našeho století
třeba Roberta Aitkena, autora katalogu 17 180 dvojhvězd. Zkusíte být také
tak slavní ?
Když se mne někteří kolegové ptají, proč se mi ty dvojhvězdy
vlastně líbí, uvádím hned několik důvodů. Tím hlavním jsou samozřejmě krásné
barevné odstíny, které jednotlivé hvězdy dostávají a kterých by o samotě
nikdy nenabyly. Dalším důvodem je rozmanitá škála velikostí, vzdáleností,
pozičních úhlů ... Dvojhvězdy jsou také jedny z mála vzdálených objektů,
které svůj vzhled mění, a mění ho dokonce priodicky. /Teď nemám na mysli
zákrytové proměnné hvězdy, které sem však též patří, ale ty pravé, ze dvou
světelných bodů složené dvojhvězdy./ Ve výčtu bych mohl pokračovat, tentokráte
však důvody spíše historickými. Dříve se dvojhvězdami zabývalo mnoho pozorovatelů,
celé dynastie slavných jmen jako Herschel, Struve, Burnham ...
Avšak zpět k barvám, které dnes budou, jak vyplývá z nadpisu nejdůležitější.
Když se za klidné noci díváme dalekohledem na nějakou dvojhvězdu, pěknou,
ne však takovou, jejíž složky mají příliš výrazné a kontrastující barvy,
vidíme většinou jen nepříliš syté barevné odstíny, přesto jsme si většinou
jisti, o jakou barvu se jedná. Některé hvězdy svou barvu při pozorování
mění, tu jsou modré, tu zase žlutavé. Tyto změny jsou způsobeny neklidem
atmosféry a proto, není-li neklid příliš velký, se lze domnívat, že hvězda
je barvy téměř bílé.
Avšak určení barvy není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá,
podívejme se, co o tom píše samotný admirál Smyth. "Někteří lidé si mohou
myslet, že člověk si může bez praxe zapamatovat jakýkoli barevný odstín
a dokonce si jej po dlouhou dobu udržtet v paměti. Tato myšlenka je však
chybná. Pro takovéto nešťastné osoby je zelená vždy zelená a modrá vždy
modrá. Takoví lidé nemohou nikdy vstoupit do té magické říše barev, pro
ně zůstává tento svět navždy uzavřen. Můžeme je přinutit, aby si ověřili
schopnosti, kterými se tolik py±ní a které nejsou ve skutečnosti nikomu
dány. Ukažme jim nějakou pěkně barevnou krajinu a o týden či dva později
je požádejme, aby srovnali škálu barev, které jim předložíme, s tím, co
si pamatují. Každý odstín, který uvedou, bude chybný; použijí jeden tam,
kde jich příroda měla padesát. Vždyť i malíři přiznávají, že jde o velmi
obtížný úkol." Smyth dále shledává, že "naše určování barev podle ovoce,
zeleniny a květin má různé nedostatky, neboť většina těchto přírodnin
se v barevných odstínech liší."
Amethyst Purple Apple green Brownish green Ash colour Pale dull grey Beet hue Crimson Cinereous Wood-ash tint Cherry-colour Pale red Cobalt Bluish white Creamy Pale white Crocus Deep yellow Damson Dark purple Dusky Brownish hue Emerald Lucid green Fawn-coloured Whitey-brown Flushed Reddened Garnet Red of various shades Golden hue Bright yellow Grape red A variety of purple Jacinth Pellucid orange tint Lemon-coloured Bright yellow Grape red A variety of purple Jacinth Pellucid orange tint Lemon-coloured Bright but pale yellow Lilac Light purple Livid Lead colour Melon tint Greenish yellow Orpiment Bright yellow Pale Deficient in hue Pearl colour Shining white Plum colour Pale purple Radish tint Dull purple Rose tint Flushed crimson Ruby colour Pellucid red Ruddy Fresh-coloured Sapphire Blue tint Sardonyx Reddish yellow Sea green Faint cold green Silvery Mild white lustre Smalt Fine deep blue Topaz Lucid yellow Vanilla tint Dark brown or chocolateO admirálu Smythovi jsme v Bílém trpaslíku již jednou psali, máte-li, najděte si zvláštní číslo z 22. června 1990 a článek Leoše Ondry Admirál Smyth a Bedfordský katalog. Ze zmíněného Bedford Catalogue pochází také silně zmenšená a doufám čitelná ukázka na protější stránce. Zde nahoře pak vidíte Smythův podpis a vysvětlující tabulku pro barvy dvojhvězd. Co se Smytha a dvojhvězd týče, doporučuji též Trpaslíka č. 26, který vyšel vloni při výročí osvobození naší vlasti Rudou armádou.
Mezi galaxiemi .....
Když jsem psal do posledního Trpaslíka o dvojhvězdách
pro Somet, nenapadlo mne ani ve snu, že příště bude dvojhvězdám věnován
celý a že jeho psaním strávím dva dny a dvě noci.
Článečky vznikaly postupně, pěkně popořadě, tak, jak vám padají do oka,
když Trpaslíkem listujete. Teď mi zbývají poslední dvě stránky a já je
zaplním podobně jako v minulém Trpaslíku několika zajímavými dvojhvězdami.
Vyčkejme, až půjdou všichni lidé spát, až okna pozhasínají a až začne
vysílat Noční proud. Pak se pomalu přesuňme pod oblohu. Vydejme se na
východ, tam někde září Regulus. Vévodí oblasti, kde je sice méně hvězd
než v Orionu, zato však podstatně více galaxií, vévodí oblasti, ze které
vybereme dnešní dvojhvězdy.
Můžeme namířit přímo na Regula, je to totiž optická dvojice. Samotný Regulus
je čistě bílý; a ve vzdálenosti 176" ho provází světle červená hvězdička
osmé velikosti.
Vraťme se trochu zpět, směrem k hlavě Hydry, kde mezi Ksí a Omegou najdeme dvojhvězdu S1360
Leo. Je to velmi pěkná dvojice pro Somet, její složky jsou stejně jasné
a v Sometu tvoří těsnou ale snadno rozlišitelnou dvojici. Obě hvězdičky
jsou nevýrazně bílé. Kousek východněji leží proměnná R Leonis, která mění
svou jasnost od 4.4. do 11.3. magnitudy, v periodě 310 dní. Tato příbuzná
Miry Ceti byla v plném lesku 26. 12. 1990, a příští maximum nastane 1.
listopadu 1991. Bohužel nevím, jak je v současné době jasná. Pokud ji
uvidíte, napište nám do redakce BT, abychom mohli upozornit ostatní Apače
- je totiž nádherně barevná, červenofialová či dokonce višňová.
Další zajímavé dvojice jsou až na druhém konci Lva. Vydejme se nejprve
do jihovýchodního rohu, kde jsou dvojhvězdy dokonce tři. Jižně od Sigmy
Leonis leží hvězdy 83 a 84 Leonis. Obě dvě jsou velmi snadné, k rozlišení
postačí i dělák 10x80. Slabší 83 Leo je asi nejhezčí dvojhvězdou. V děláku
je velmi těsná, ale pokud víme, že jde o dvojhvězdu, nečiní nám rozlišení
potíže. Jasnější 84 - Tau Leo je také pěkná. Hlavní složka je žlutá a
namodralý průvodce leží směrem na jih. Je to dvojice hodně široká, ale
stále pěkná i v přístrojích o velikosti Sometu.
Od této dvojice jižně, směrem na hvězdu j
Leonis, leží další pár - S 1529. V Atlase Coeli
je ještě vysoko nad limitem, takže jsem na ni mapku nenakreslil. Je označena
obvyklým symbolem dvojhvězdy a její souřadnice (bohužel v ekvinokciu 2000.0)
jsou: 11hod., 19.0min, - 1°39´. Použijeme-li Somet 25 x 100, budese nám
jevit jako velmi obtížná, leč rozlišitelná. Vyžaduje velmi pečlivé zaostření,
až potom se nám ukáží dvě hvězdy v dotyku, západnější hvězda bude slabší.
Leoš si ji prohlížel i brněnskou patnáctkou a ve zvětšení 56x se mu složky
jevily jako červenavá a fialková.
Další Struveho dvojhvězdou, která již leží severněji, asi 3° severně od
středu spojnice hvězd Beta a Delta Leonis. Je to S
1565. Somet ji rozliší zcela pohodlně, její složky jsou totiž vzdáleny
22". V jasnostech je rozdíl na první pohled /2 mag/. Jasná složka má barvu
žlutobílou, průvodce je nafialovělý.
Z dalších dvojhvězd lze doporučit třeba Gamu Leonis. Její složky jsou
vzdáleny 4.4" a jejich vzdálenost dále roste, hvězdné velikosti složek
2.2 a 3.5 magnitudy. Je to velmi pěkný objekt, Flammarion o ní píše: "jedna
z nejkrásnějších dvojic na nebi, dva žluté průzračné diamanty; dostupná
námořním dalekohledům". Objevil je William Herschel l6. února 1782, což
je přesně před 209 lety (neboť v době, kdy toto píši, právě začíná poslední
čtvrtina letošního l6. února). Admirál Smyth viděl složky barvy zlaté
a zelenavě červené, W. Herschel zase jasně oranžové a zelenavě žluté.
Úplně na závěr si dovolím ocitovat Leoše: "krásná zlatožlutá dvojice-dvě
nestejně jasné hvězdy v dotyku /zv. 56x/, bez mezery, ale to jen proto,
že jsou příliš jasné a velké; jasnější je sytější barvy, slabší je víc
bledá. 141x: zlatožlutá a žlutá se zelenkavým odstínem, 225x: zářící diamanty,
zlatožlutý a třpyt bílého vína."
Pozorujte galaxie!
Megalománie pozorovatelů způsobuje neustálé plnění apačského archívu. Vznikají
další a další projekty, ale neustále mezi nimi není ani jeden, jež by byl
věnován speciálně galaxiím. Proč právě jim? Asi proto, že lidská lenost
je hybnou silou společnosti. Všeobecně známá moudrost praví, že nebýt lenosti,
tak bychom dnes ještě stále lozili po stromech. Dále však tuto myšlenku
rozvádět nebudu. Vrhněme se radši hned k pozorování.
Pozorování galaxií má hned několik nezanedbatelných výhod:
Pozorujte tím, co máte po ruce. Výhodné jsou větší dalekohledy s průměry
objektivu 150 mm a více, ale ani menší přístroje nejsou k zahození. Rozhodně
nevylučujeme světelné přístroje (děláky, binary) - velice se osvědčil
starý dobrý Somet 25 x 100. Používejte základní zvětšení, snažte se lovit
bočním viděním. Vše pečlivě zapisujte. Jestliže nevíte, zda je dotyčná
galaxie správně identifikována, či je v jejím okolí více slabých hvězd,
s nimiž bychom si ji mohli zaměnit, musíte kreslit. Když používáte malých
přístrojů s průměrem objektivu menším jak 10 cm, měli byste malovat vždy.
(r)ádné kresby není škoda.
K pozorování se nejlépe hodí Uranometrie 2000.0 nebo Sky atlas. Do pozorovacího
deníku si k číslu objektu pište též souhvězdí, číslo listu nebo stránky
atlasu, čas v SEČ a co vidíte, ke kresbě nezapomeňte poznačit orientaci,
měřítko, použitý dalekohled, mhv bez dalekohledu, popř. mhv dalekohledu.
Systém v pozorování?
Například. Vezměte libovolný list z Uranometrie (kopie poskytuje na
požádání zdarma Leoš Ondra - pozn. redakce) a odpozorujte ho sakumprásk
(teď v zimě rozhodně nedoporučuji letní souhvězdí a okolí kolem jižního
světového pólu). A pozorujte nejen galaxie, ale i další objekty na listě
vyznačené. Prostě úplně všechno.
Co z toho?
Výsledkem našeho společného snažení bude přehled galaxií, jejich vzhledu
a hvězdných okolíček, jejich viditelnost v různých přístrojích a za různých
pozorovacích podmínek. Jen Sky Catalogue obsahuje 3116 galaxií a v Uranometrii
je jich ještě drobet víc (mnoho z nich však není dostupno vašim přístrojům).
Máme však z čeho vybírat. Pozorování zasílejte na adresu Bílého trpaslíka,
kde si je budu přebírat.
PS: Motivace pro šílenější pozorovatele:
V galaxiích občas také bouchají supernovy, co takhle zjišťovat jejich jasnosti Hollanovou metodou?
|