| Číslo 49. | 1991 | 20. květen |
OBSAH:
KONEC JARA
Proměnné v kulovkách
Škatule, škatule hejbejte se !
Velké & malé, kulové ....
Srovnejte si ...
Dvojhvězdy
Ze zpravodajské sítě bílého trpaslíka
Jaro. Přišlo nenápadně a nyní je již v plném proudu. U nás kvetou jabloně a dokonce i sousedova třešeň. Jaro na obloze je oproti ostatním ročním obdobím trošku zvláštní. Pomineme-li kupy galaxií v Panně, Vlasech Bereniky a Lvu (jež se samozřejmě pominout nedají), musíme si všimnout kulových hvězdokup, kterých se po zimním spánku objevuje na noční obloze stále víc a víc.
Dnes je nejlépe začít s pozorováním kulových hvězdokup až uprostřed noci, neboť jsou přeci jen královnami oblohy letní a prvenství na jarním nebi přenechávají galaxiím. Dnešní noc se zaměříme na snad úplně nejznámější kulovou hvězdokupu - M 13 v Herkulu a na dvě její kamarádky, ležící v témže souhvězdí. Nebudeme si je však pouze prohlížet, ale odhadneme Hollanovou metodou i jejich vhězdné velikosti. (O této metodě jsme psali již několikrát, avšak o tom, jak máte svá pozorování vyhodnotit, se dočtete až příště.) Takže ti z vás, kteří to ještě nikdy nezkoušeli, mají právě dnes jedinečnou možnost začít s takovou přívětivou a krásnou kulovou hvězdokupou, jakou je Messierova třináctka. Takže neváhejte!!!
V červnu 1764 nalezl hvězdokupu Ch. Messier; jevila se mu jako zářící kruhová mlhovina s jasnějším středem a zároveň ji s jistotou popsal jako mlhovinu neobsahující žádné hvězdy. Její úhlový průměr pak odhadl na 6 minut. Skutečnou podstatu tohoto kulového skvostu odhalil až William Herschel se svými velkými reflektory. Zjistil, že uprostřed hvězdokupy jsou nahuštěny hvězdy, jejichž počet odhadl na 14 000. Skutečný počet je ale mnohem vyšší - v první polovině našeho století napočítali na Mt. Wilsonu ve stopalcovém reflektoru více než 30 000 hvězd jasnějších 21. velikosti a dnes se celkový počet odhaduje nejméně jeden milion hvězd. Celková svítivost kupy přesahuje svítivost tří set tisíc Sluncí a celková hmotnost odpovídá hmotě půl milionu Sluncí. Mezi nejjasnější členy hvězdokupy se čítají rudí obři 11. velikosti. V kupě se podařilo objevit také několik hvězd proměnných, ve srovnání s jinými kulovými hvězdokupami je to však velmi málo - taková "em trojka" obsahuje známých proměnných více než sto. známy jsou čtyři proměnné typu RR Lyrae s hvězdnou velikostí kolem 14.6 mag, dále tři cefeidy a také několik dlouhoperiodických pulsujících hvězd typu Mira Ceti. Z barevného diagramu byla určena vzdálenost 25 000 svět. let (jestliže připustíme světelnou ztrátu 0.3 mag, k níž dochází absorpcí světla mezihvězdným prachem, přiblíží se kupa na 21 000 svět. let). M 13 není ani žádný drobeček. Její skutečný průměr je asi 160 světelných let, což je však hodnota poněkud nejistá díky neurčitým hranicím kupy a díky pozvolnému klesání hustoty hvězd směrem k vnějším částem.
Hvězdokupa M 13 se řadí mezi nejnápadnější objekty na nebi. Poprvé ji popsal Edmond Haley v roce 1715, objevena však byla již o rok dříve. Jako objevitel si Halley také první všimnul, že je za bezměsíčné noci na čisté obloze viditelná i neozbrojeným zrakem.
Ta druhá, slabší, ale neméně hezká, je ... ale to snad poznáte sami: "mlhovina, pěkná, zřetelná, velké jasnosti, mezi kolenem a levým stehnem Herkula, v dalekohledu jedné stopy délky velmi dobře viditelná. Neobsahuje žádnou hvězdu, střed je jasný a zářivý, obklopený mlhovinou a podobný jádru malé komety, svou jasností a velikostí se velmi blíží mlhovině, která je v pase Herkula."
Ano, mluvíme o M 92 (takto ji popsal Charles Messier, který je jejím druhým nezávislým objevitelem. Prvním, kdo tuto kulovku pozoroval, byl J. E. Bode (prosinec 1777). Lord Rosse se svým velikým reflektorem v Porsontown věřil, že oblast jádra ukáže spirální strukturu a zmiňuje se o tmavých místech mezi drobnými jasnými hvězdami ve skupinkách. Nejsvítivějšími členy kupy jsou rudí veleobři se zdánlivou hvězdnou velikostí 12 mag. M 92 obsahuje 16 známých proměnných hvězd, 14 z nich jsou krátkoperiodické typu RR Lyrae, jedna se zdá být krátkoperiodickou zákrytovou typu W UMa.
Zdá se, že zákrytové dvojhvězdy se z náznámé příčiny vyskytují v kulových hvězdokupách velice zřídka. Naopak v tomto typu objektů jsou nejčastějšími proměnnými hvězdy typu RR Lyr. Někdy se jim pak říká "kulovkové proměnné" a jsou považovány za podtřídu cefeid.
Teď nám zbývá ještě stručná zmínka o třetí Herkulově kulovce. Je jí NGC 6229 a její poloha je zřejmá z mapky uvedené na předcházející stránce. O její historii toho zatím moc nevím, a tak aspoň postřehy přímo od dalekohledu. V binaru 12x60 (mhv 5.2) se mi jevila jako maličká mlhavá, rovnoměrně jasná skvrnka, viditelná na první pohled. Čekala jsem ji slabší, a tak mne i mile překvapila.
Odhadla jsem Hollanovou metodou její hvězdnou velikost, a vyšlo mi 9.36 mag, což velmi dobře odpovídá hodnotě ze SkyCat 2000 - 9.4 mag. Vy byste si ji měli také prohlédnout a provést přitom odhady j ejí hv. velikosti Hollanovou metodou. Nezapomeňte si poznamenat všechna rozostření, a používejte více srovnávaček - alespoň 6.
|
A až si odhadnete všechny tři kulovky v Herkulovi, nemusíte brzdit a raději se vrhněte na kulovky další. Inspiruje vás A. P. Norton a jeho Star Atlas. M 5: fine globular, 15´ in diameter, made up of stars of mag. 11 to 15; condensed centre. Easy to find. M 12: globular; less condensed than most globulars, and therefore easy to resolve. M 10: globular, about equal to its neighbour M 12. M 19: globular; somewhat elliptical. M 14: globular; not too easy to resolve. |
| OBSAH | tisk | Lucka Bulíčková |
Proměnné v kulovkách
Zásluhou pana Argelandera, jeho žáků a následovníků začal od poloviny minulého století prudce vzrůstat počet známých proměnných hvězd. Zatímco v Argelanderově katalogu z roku 1844 bylo uvedeno 18 tehdy známých proměnných, do prvního roku dvacátéhostoletí vstupovali proměnáři s 563 hvězdami.
Samozřejmě, že se našli i tací, kteří hledali proměnné hvězdy i v deep - sky objektech. Zájem byl převážně o difůzní mlhoviny (proměnné v mlhovinách M 42, M 8, M 17, 30 Dor, v mlhovině okolo hvězdy h Car a také v LMC zaregistroval John Herschel, ale o tom snad až někdy příště) a pak i o kulové hvězdokupy. Proč zrovna o kulovky?
Díky T Sco si astronomové rychle uvědomili, že i v kulovkách mohou být proměnné hvězdy. První "kulovkovou" periodicky proměnnou hvězdu objevil sice Pickering na snímcích kulové hvězdokupy M 3 a jde o proměnnou typu W Vir, která má označení V 154. Avšak další objev na sebe nenechal dlouho čekat. O rok později, tedy v roce 1890, byla objevena proměnná hvězda V 42 v kulové hvězdokupě M 5, kterou všichni jistě dobře znáte. Řadí se také ke hvězdám typu W Vir, objevil ji vizuálně D. E. Packer. Mapku a světelnou křivku si můžete prohlédnout v Kozmose 2/90, ale pro jistotu obojí přetiskujeme.
Ještě v témže roce objevil Packer v M 5 první proměnnou hvězdu typu RR Lyrae - V 37, a Common na snímcích pak na snímcích téhož objektu dokonce šest proměnných hvězd. Ovšem pouze jedna z šesti se ukázala být opravdovou proměnnou hvězdou (V 84, hvězda typu W Vir), ostatních pět se nepodařilo nikdy více napozorovat, neboť ve skutečnosti nešlo o hvězdy, nýbrž o vady fotografické emulze. Leoš Ondra ve své práci The Messier 5 and Its Variables o V 37 vůbec nepíše, o Commonovi se sice zmiňuje, ale jako objevitel V 84 uvádí D.E.Paackera. Jelikož si s tím dal mnohem víc práce, tak věřte raději jemu.
Na proměnné ve hvězdokupách se v devatenáctém století moc nevěřilo, když zcela nečekaně (jak už tomu tak bývá) vzplanula v M 80 nova. Objevil ji 21. května 1860 A. Auwers a o týden později také M. Pogson. Nova dostala označení T Sco a více se o ní můžete dočíst v Kozmose 3/90. Byl to objev dosti výjimečný. Vždyť druhá nova patřící do kulové hvězdokupy byla objevena až v roce 1964 na snímcích Messierovy čtrnáctky z roku 1938. A třetí nadějná nova, která explodovala poblíž NGC 6553 v roce 1943, bohužel nebyla členem kupy. Že by ta další čekala až na nějakého aktivního pozorovatele projektu JAKUDO ?
A abyste si nemysleli, že jsem si to všechno vymyslel, prozradím vám název knihy, ze které jsem většinu dat převzal: P.N.Cholopov, Zvezdnyje skoplenija, Moskva 1981.
P.S. Jirky Duška:
Pořádně si prohlédněte světelnou křivku proměnné hvězdy V 42. Vznikla seskládáním odhadů z mnoha nocí; plným kolečkem jsou vyznačena fotografická a fotoelektrická měření, prázdným kolečkem pak odhady Leoše Ondry, Kamila Hornocha, Petra Kučery a Jiřího Duška. Bylo by určitě pěkné, kdyby přibyly další ....
| OBSAH | tisk | Tomáš Nejezchleba |
Škatule, škatule hejbejte se !
V měsíci před prázdninami nám obloha přichystala velké divadlo. Na kousku oblohy v průměru ne větším než 7 stupňů kolem sebe proplují 3 planety - VENUŠE, MARS a JUPITER.
Nechme však raději vyprávět kalendář.
K vyhledání planet můžete použít uvedenou mapku. Venuše je značena tak, jak se bude jevit ve fázi, Mars prázdným kolečkem a Jupiter plným. Polohy planet jsou vyznačeny od 12. do 24. června vždy po dvou dnech pro 2 hodiny UT. Nejslabší hvězdy v mapce mají hvězdnou velikost kolem 7 mag.
červen 1991
6.-7. Mars prochází Jesličkami M 44
11. Uran je 1.6´ jihozápadně od hvězdy SAO 187468
12.-24. Venuše, Jupiter a Mars budou k sobě blíže než 5 stupňů
12. Venuše prochází severně od Jesliček
13. Mars je 39´ od Jupitera
14.-15. blízko Marsu a Jupitera projde Měsíc
16. Měsíc je poblíž Regula
17. Jupiter je 1°14´ jihozápadně od Venuše. Všechny tři planety jsou na nebi blíže než 1.8°
18. Jupiter je 1°12´ jihozápadně od Venuše
23. Mars je 13´ jihozápadně od Venuše
24. Měsíc poblíž Antara
Křivka světelných změn Jupiterova měsíčku Io při úkazu 7.V.1991. Šlo o částečné zatmění měsíčkem Ganymed. Tomáš Rezek, Hvězdárna Brno R 150 mm, H 16 - 141x zv. Jednalo s o úkaz s relativně malým poklesem jasnosti zatmývaného měsíce.
| OBSAH | tisk |
Velké & malé, kulové ....
Na rozdíl od stovek otevřených hvězdokup svítí na obloze těch kulových jen něco kolem 150. Svým stářím, charakteristickým tvarem, velikostí a rozmístěním na obloze ostře kontrastují s kupami otevřenými. Když se podíváte na známý obrázek zachycující charakteristické rozložení kulových hvězdokup kolem středu Galaxie a zároveň se zamyslíte nad tím, která souhvězdí a oblasti nebe jsou právě vidět (obrázek je vynesen v galaktických souřadnicích), musí vám být jasné, že nastává období, jež je rájem lovců kulových hvězdokup.
| OBSAH | tisk | Jiří Dušek |
Srovnejte si ...
Spousta otevřených hvězdokup není, na rozdíl od jiných druhů objektů, uvedena v NGC či IC katalogu. Příkladem můž být "Věšák", tedy hvězdokupa Cr 399. Kupy mají nejrůznější zkratkovité označení, do kterých bychom chtěli vnést trochu světla. Uvádíme tedy následující přehled, který bude užitečný zejména majitelům atlasu Uranometria 2000.
Další označení (např. Czernik, King ...) se nezkracují. Proč však nemají otevřené kupy normální NGC čísla? NGC katalog vznikal na základě pozorování velkými přístroji, a tedy a malým zorným polem. Díky tomu unikla spousta nápadných, leč v katalogu neuvedených, hvězdokup, například IC 4665. Dalším problémem je, že na obloze je spousta nápadných hvězdných seskupení, ale jen některá z nich jsou skutečnými hvězdokupami. A právě takovéto vyjímky čekají na své znovuobjevení.
Bark Barkhatova Mrk Markarian
Berk Berkeley Mel Melotte
Biur Biurakan Ru Ruprecht
Cr Collinder Steph Stephenson
Do Dolidze Tr Trumpler
DoDz Dolidze-Dzimselejsvili vdB van den Bergh
Fein Feinstein Westr Westerlund
Isk Iskudarian
| OBSAH | tisk | Jiří Dušek |
Dvojhvězdy
Vážení pozorovatelé! V rukou právě držíte poslední číslo Bílého trpaslíka, který je věnován hvězdokupám, a to jak kulovým, tak i otevřeným. Za nejbližších jasných nocí budete odhadovat Hollanovou metodou jasnosti kulovek, budete hledat proměnné hvězdy, které k nim náležejí, budete číhat na okamžiky největšího přiblížení planet a možná se vrhnete i na pozorování málo známých otevřených hvězdokup. A protože by bylo divné, kdyby jste se mezi tím vším nekoukli i na nějakou tu dvojhvězdu, připravili jsme pro vás též specialitku dvojhvězdnou. A neboť se dvojhvězdy v kulových hvězdokupách špatně hledají - jde vlastně o jednu jakousi těsnou mnoho-N-hvězdu, nenabízíme nic jiného než několik dvojhvězd v hvězdokupách otevřených.
Seznam všech dvojhvězd, které leží v otevřených hvězdokupách severně od deklinace -6o a které jsou širší než 1 úhlová vteřina a mají sekundární složku jasnější než 11 magnitud, najdete přímo na titulní stránce Trpaslíka (část, která je překryta, je přetištěna též pod Jirkovým článkem Srovnejte si...). Seznam obsahhuje označení otevřené hvězdokupy (upřednostňována jsou NGC a IC čísla), označení dvojhvězdy (písmeno E značí již tradičně velkou řeckou sigmu, písmeno B malou řeckou betu), souřadnice dvojhvězdy v ekvinokciu 2000.0, a dále poziční úhel jednotlivých složek ve stupních, jejich vzdálenost v úhlových vteřinách a jejich hvězdné velikosti. Prohlédnout si můžete samozřejmě všechny dvojice, my přidáváme jen malou inspiraci pomocí dvojhvězd, o kterých již něco víme. Dvojhvězda E 131 v messierovské "stotrojce" je přístupná i malým přístrojům a spolu s několika dalšími dvojhvězdami určitě stojí za to ranní přivstání. O něco jižněji, v souhvězdí Persea, leží hvězdokupa M 34 a v ní dokonce tři snadné dvojhvězdy. Nejjasnější z nich, h 1123, je velice pěkná již v Sometu, dvě dokonale stejné hvězdy jsou od sebe vzdáleny právě na svůj průměr. O tu další dvojici, jíž je h 2155, se Sometem můžete takék pokusit, výsledek vám však nezaručíme. Poslední dvojhvězdou v M 34 je OE 44, na kterou si však mohou troufnout jen majitelé alespoň čtyřpalcových refraktorů.
| OBSAH | tisk | Tomáš Rezek |
Ze zpravodajské sítě bílého trpaslíka
FENK JÚ VERY MUCH!!!
| OBSAH | tisk | Jiří Dušek |