Netradičnost Expedice spočívala především v tom, že jediné co pozorovatele pojilo byla překrásná tmavá obloha a velký počet jasných nocí (osm z dvanácti). A to, jak byla obloha v Roztokách pěkná, dokumentuje pozorování v noci z 8./9. července, kdy byla mezná hvězdná velikost ani ne deset stupňů nad obzorem 5,8 mag, oslňoval nás popelavý svit vycházejícího Měsíce a Plejády byly vidět bez dalekohledu už stupeň nad obzorem.

Náplň nočního pozorování, které si každý organizoval sám, byla tedy velmi pestrá.

Získala se unikátní pozorování světlých a temných mlhovin (zajímavé pozorovat nic, že?), Mléčné dráhy bez dalekohledu, zabývali se vizuální fotometrií kulových hvězdokup Hollanovou metodou, proměnných hvězd různých typů (např. jsme odpozorovali zjasnění SS Cygni) a různými metodami, ohromovala nás různorodost otevřených hvězdokup a nápadnost planetárních mlhovin. Na úplný závěr Expedice se také pozorovala čerstvě objevená kometa Levy 1991q (Petru Pravcovi se nakonec jedna podařila sehnat - pozn. redakce).

V Roztokách se však dělalo i něco jiného. Díky nashromážděné a dovezené literatuře se expedičníci věnovali studiu unikátní zahraniční literatury, podnikali výlety do okolní přírody ...atd....prostě příjemně trávili prázdniny.

Expedice by však neproběhla bez problémů v takové pohodě, kdyby se na ni organizačně a finančně nepodíleli pracovníci roztocké hvězdárny, kteří nad rámec svých povinností a na úkor vlastního volna spoluorganizovali akci, Hvězdárna v Úpici (záštita akce), Hvězdárna a planetárium v Brně (vyslala jako odborného poradce RNDr. Jana Hollana) a Sdružení hvězdáren a planetárií, které zaplatilo pobyt a dopravu jednoho instruktora. Všem děkujeme.

Ovšem i mlhoviny světlé - nejen Řasy a Severní Amerika jsou nápadné. Podívejte se hlavně na mlhovinové komplexy kolem g Cygni, na IC 5146 (a temnou mlhovinu kolem), která je doopravdy delikátním objektem, na IC 1396 poblíž Granátové hvězdy, NGC 6820 v Lištičce a NGC 281 v Kasiopei. Každá je úplně jiná, např. mlhovina NGC 7023 kolem jasnější hvězdy vypadá jako když se vám rosí dalekohled. Při pozorování mlhovin je však třeba velká kritičnost - nejlepším postupem je nejdříve nakreslit co vidíte (onu těžce definovatelnou mlžinku) a pak kresbu zkonfrontovat s fotografií, popřípadě s kresbou jiného pozorovatele.

Zřejmě jsem poprvé v životě viděl Kalifornii! Sice jsem tomu nikdy nevěřil, jak říkal Vladimír Znojil, že bije do očí a přitom je pěkně zasráno - mhv 4,7. Zcela jistě je vidět jižní okraj - resp. ostrý přechod mezi mlhovinou a tmou u hvězdy asi 6. velikosti (vyznačena v AC) a její západní konec. Severní okraje nebyly tak jasné, ale daly se vytušit, nejméně zřetelný byl okraj východní. Samozřejmě bez jakýchkoli detailů. Musí se to ale vyzkoušet na tmavé obloze. Rozhodně měl V.Z. alespoň trochu pravdu.

O těch druhých (IC 1805 a 1848) z vlastního pozorování a z toho, co jsem si přečetl mohu říci, že v Sb (určitě ta první) jsou vidět jako mlhavá vlákna kolem tří, čtyř hvězd a malé mlžinky kolem jednotlivých hvězd. IC 1805 je nejjasnější jihozápadně od Mel 15, přičemž dost nápadná je temná oblast uprostřed.

Z mlhovin, které jsme ještě neviděli a nacházejí se na podzimní obloze, můžeme ještě jmenovat IC 59 a 63 v okolí g Cas na něž však potřebujete větší přístroj, zvětšení a čistou optiku, NGC 1579 tvářící se prý jako malá mlhovina severně od hvězdy 12. velikosti, která ji osvětluje (na fotografiích má rozměry 12 x 8 úhlových minut). Méně než stupeň východně od j Aur můžeme větším přístrojem vidět nazelenalé slabé světlo v okolí tří slabých hvězd - emisní NGC 1931. Poblíž ní se mimo jiné nachází proměnná AE AUR, hvězda patřící do komplexu mlhoviny v Orionu (obdobně jako 53 Ari nebo m Col), která se za necelé tři milióny let pěkně vzdálila. Dále je zde IC 405 nazývaná též Flamingova hvězdná mlhovina, kterou dlouhotrvající expozice zobrazují s pěknou vláknitou strukturou. Zajímavé je i to, že je IC 405 osvětlována právě AE Aur, která až za čas opustí tento " zaprášený prostor" způsobí, že se stane pro změnu mlhovinou temnou. Prostě - čím vyšší vzestup, tím hlubší pád. A nakonec se ještě musím zmínit o třetí součásti tohoto komplexu IC 410, která se nachází v okolí kupy NGC 1893, dva stupně jihozápadně od J Aur.

Dalším nepozorovaným typem objektů jsou galaxie v Atlasu Coeli vyznačené, ovšem bez uvedení identifikace. Ke konci prázdnin jsem se rozhodl jich několik prohlédnout a byl jsem lehce šokován kolik jich je vidět (na tmavé obloze Sometem 90 procent). Nejsou sice nějak rozmanité, spíš fádní, jako ostatně všechny slabší galaxie, ale například NGC 7640 nacházející se kousek od Modré sněhové koule, je přímo překrásná.

Další zanedbávanou oblastí jsou opět galaxie, tentokráte ty, co se nacházejí v "zapomenutých souhvězdích" - M 74, 77 a sousedky úhlově blízké i vzdálené mající smůlu díky své poloze v místech kam se z neznámých důvodů málo koukáme. A přitom nejsou o nic méně nápadné a zajímavé jako jejich kamarádky. Např. NGC 1055 nacházející se severovýchodně od M 77 je vidět jako protáhlá mlhovinka bez detailů již v Sb, NGC 210, která se sice špatně hledá, ale vypadá jako slabý ovál světla s o trochu jasnějším jádrem, obdobně i NGC 178, 255,274... Nápadná je také planetárka NGC 246 (fotografická jasnost 8.0 mag)...

Když jste se pročetli až sem, mohlo by vás napadnout proč píšu takovýto blábol. Důvod je prostý a snad i známý, abych upozornil na opomíjené objekty, které si také zaslouží pozornost a to hlavně na úkor těch notoricky známých.

Pro zajímavost dodávám ještě popis z NGC katalogu - NGC 147 velmi slabá, velká, oválná, jasná hvězda jedenácté velikosti jižně od středu, NGC 185 jasná, velká, oválná, zjasňuje se směrem do středu.

Ne že by jsme si to načasovali, ale těsně po začátku Expedice se jako zpestření pozorovacího programu zjasnila známá proměnná SS Cygni. Samozřejmě jsme na ni náležitě zaměřili pozornost a nyní můžete vidět zdařilou světelnou křivku (odhady: Jirka Dušek, Leoš Ondra, Lucka Bulíčková, Tomáš Nejeschleba). Ta je ovšem doplněna i o odhady udělané později, např. na Expedici v Úpici.

Tato událost také rozpoutala diskusi o našem vztahu k proměnným hvězdám. Vypadá to asi tak, že bychom rádi vybrali 10 až 20 zajímavých kousků, na které zaměříme zvlaštní pozornost (a u kterých bychom rádi získali pěkné světelné křivky), přičemž samozřejmě nebudeme nikoho omezovat, kdyby chtěl pozorovat i jiné. Neradi bychom však vybírali sami, takže jestli máte nějaké typy, tak se ozvěte!

Babcsán(20 L- 700x?): Mimoriadne blízke spojence, je na hranici rozlíšenia (0,5" - 0,6"). Spajajúce sa, s dvojbokým zárezom, nádherné, modrozelenej farby, míňajúce sa hviezdy. Za spomenutie stojí, že při oranžovej hlavnej hviezde môžeme při veľmi kľudnom ovzduší napočítať 5 difrakčných prstencov.
Bagó B. (24,4T - 96x): Veľmi pekné farby: hlavná hviezda žltooranžová, druhá oceľovo modrá, PA 6C. Dvojhviezdy nie som schopný ďalej rozlišovať pre nepriaznivé ovzdušie, ale som schopný rozoznať malé predlženie.
Berente B. (20C - 38Cx): Pekne farebne kontrastujúce dvojhviezdy, hlavná hviezda pomarančovo zlatožltá, jeho spojenec svetlomodrý, PA 65.A B-C mimoriadne tesné dvojhviezdy. Pre trochu nepriaznivé počasie je menšie rozlíšenie. (1985 dec.)
Cziniel Cz. (15T - 104x): Prekrásna farbomíňajúca sa dvojhviezda oranžovej žlto-bielej (?) farby /so spojencami/. Aj jej spojenec je veľmi lesklý, PA 70-80 od hlavnej hviezdy.
Dankó Cs. (6,3L 53x): Okuzľujúco pekný, zlatý a svetomodrý, pár vzdialený 2´-3´, PA 60-65.
Dankó I. (5,25L-?): Veľmi pekná, nie veľmi tesná dvojhviezda. Oranžová a modrá farba so strednou vzdialenosťou PA 60.
(6,25L - 50x):Veľmi pekný blízky pár, oranžovo žltej a modrej farby. Vzdialenosť páru je 2-3´, PA 60.
Erdélyi (15T- 59x): ľahko roztvorená miňajúca sa dvojhviezda. A=zlato, B=oceľovomodrá, PA 60.
Fidrich (24,4T - 300x): Štandartný pár so žltými a modrými hviezdami, rozsah asi 2´, PA 60.
Kocsis (25C - 150x): Veľmi široké roztvorenie, farby zlatožlte a modrozelené, neopisateľný kontrast farieb. PA 60 (375x). Fantastický pohľad je na druhu zložku, kterú veľmi ťažko a iste rozoznávám. Veľmi tesne dotýkajúce sa dvojhviezdy. PA 100-105.
Kónia A. (11T - 32x): Oválny tvar (169x). Široko miňaúca sa dvojhviezda, hlavná hviezda je citronovej a druhá modržltej farby, PA 50.

I observed M 103 (NGC 581) first. There are two prominent stars just north of the cluster, coprising the double star Struve 131. The pair is circled in my sketch, and the star indicated by an arrow is strongly red. Trumpler 1 lies 40´north-northeast of M 103. This group appeared only as a bright, hazy star at a magnification of 34x. I estimated its magnitude to be between 8.5 and 9.0. Two bright stars on the edge of my sketch are plotted on Uranometria 2000.0. NGC 654 is a very nice cluster as large as M 103. The haze from its unresolved stars is conspicuously granular. The group NGC 659 is slightly fainter and smaller than NGC 654. Finally, NGC 663 is the most beautiful of all five clusters. It is a large star group with brilliant, white stars and a large dark area near its center. This cluster deserves to be a Messier object more than M 103! - Martin Konecny, Rude armady 41, 678 01 Blansko, Czechoslovakia