| Číslo 61. | 1993 | Duben |
OBSAH:
Na počátku byl stvořen vesmír.
m1,2 Boo
NGC 3169
M 68
Rozostřujeme, odhadujeme
delta Boo
Vlasy Bereniky
xi Boo
Jupiterův přízrak
M 14,M 53,M 80
TW Dra
NGC 4151
Izar
Temno v Hadonoši, světlo ve Štíru
Jak bych prodával hvězdy - po americku
Nová zajímavá pozorování
Knihovnička APO
Na počátku byl stvořen vesmír.
Na počátku byl stvořen vesmír.
Spoustu lidí to naštvalo a většinou se to považovalo za chybný krok. Mnohé rasy věří, že vesmír byl stvořen nějakým bohem. Jen Džatravartidové z Viltvodlu VI věří, že vesmír vysmrkla z nosu bytost zvaná Velký zelený Křečopažout. Džatravartidové, kteří v neustálém strachu, že jednou nastane to, co nazývají Příchodem velkého bílého kapesníku, jsou malí modří tvorové s více než padesáti rukama. Díky tomu jsou jedineční v dějinách vesmíru, protože vynalezli dřív intimspray než kolo. Kromě obyvatel Viltvodlu VI však teorii Velkého zeleného Křečopažouta téměř nikdo nepřikládá valnou míru, a tak vesmír zůstává hádankou, pro niž všichni neustále hledají vysvětlení. Tak například jistá rasa hyperinteligentních pandimenzionálních bytostí si kdysi postavila obří superpočítač zvaný Hlubina myšlení, aby jim jednou provždy vypočítal Definitivní odpověď na Základní otázku života, vesmíru a vůbec. Po sedm a půl miliónu let Hlubina myšlení počítal a počítal, až nakonec oznámil odpověď: čtyřicet dva - a tak musel být postaven ještě větší počítač, aby zjistil, jak vlastně zní otázka. Tento počítač nazvaný Země byl tak obrovský, že si ho často pletli s planetou - tohoto omylu se dopouštěli hlavně opicím podobní tvorové, kteří se potulovali po jeho povrchu a vůbec netušili, že jsou jen součástí programu obrovského počítače. Je to dost zvláštní, protože bez tohoto jednoduchého a samostatného poznatku nemohlo nic, co se kdy na Zemi událo, dávat sebemenší smysl.
Tento Trpaslík vyšel za finančního přispění Lucie Bulíčkové a Honzy Horkého. Děkujeme !
D. Adams,
Stopařův průvodce po Galaxii
OBSAH tisk
Na následujících stránkách najdete množství kratších článků o objektech jarní oblohy, které pro vás sepsali Lucka Bulíčková (její články jsou označené LB), Tomáš Rezek (TR), Jirka Dušek (JD) a Martin Lehký (ML).
Zpravidla se jedná o objekty, u nichž v naší kartotéce chybějí pozorování (určitě se na ně podívejte), nebo jsou zajímavé samy o sobě a neměly by tedy ujít vaší pozornosti.
OBSAH tisk
Mu 1,2 Boo
Ve všech binarech a hledáčcích široká dvojice hvězd nestejné jasnosti, v historických análech a středních refraktorech pak také zajímavá trojhvězda. Mezi složkami hlavní dvojice je na dvě úhlové minuty tmavého nebe; jasnější mí 1 se třpytí žlutobíle, slabší mí 2, která je z celé soustavy tím nejzajímavějším, je prý fialová. U brněnské patnáctky je devadesátinásobné zvětšení prvním, které odhalí její podvojnost. Když v roce 1779 zahájil William Herschel svůj známý pokus o změření paralaxy (a objevil tak oběžný pohyb fyzických dvojhvězd), byla mezi 42 známými dvojicemi, které si k tomu vybral, také tato - mí 2 Boo. Poprvé ji proměřil 10. září 1781. Za 19 let a 361 dní se k ní vrátil, a shledal, že se poziční úhel zmenšil o 11 stupňů. V roce 1804 pak v Philosophical Transactions uvádí i důvod - pravděpodobný oběžný pohyb. I všechna další pozorování (Doberck uvádí, že všechny tři hvězdy tvoří jeden systém, což se pak Struve snaží nepřímo potvrdit zjištěním společného vlastního pohybu) jsou ve stejném duchu jako Herschelova, a tak by dnes ani o správnosti jeho pozorování, ani o jeho prvenství, nemělo být žádných pochyb. Důkazem, alespoň pro dvojici mí 2, je reprodukovaný obrázek. V něm jsou zachycena vybraná pozorování provedená v letech 1820 až 1878 různými pozorovateli (např. Otto Struve, Mädler, Dembowski), která jsou uvedena v knize Handbook of Double Stars.
| OBSAH | tisk | Tomáš Rezek |
NGC 3169
Přibližně 9 stupňů jihozápadně od Regula, mezi rovníkem a zvířetníkem, pozoroval roku 1643 kapucín De Rheita svým vlastnoručně zhotoveným binokulárním dalekohledem "světlou skvrnu", kterou přirovnával k proužku měsíčního světla. Vyobrazení tohoto objektu později vyšlo v knize Oculus Artificialis (viz reprodukce). Ať už se jednalo o zmatené pozorování, či úmyslný podvod, je jisté, že právě v těchto místech objevil William Herschel v prosinci 1783 jasnou kruhovou mlhovinu, která později dostala v Dreyerově New General Catalogue číslo 3169. Poblíž ní potom objevil další, větší, ale slabší NGC 3166 a velmi nenápadnou NGC 3155. V našem archívu stojí za pozornost jen pozorování Honzy Kyselého. Pomocí svého Newtonu 11 cm spatřil těsnou dvojici stejně jasných malých galaxií 11 až 11.5 mag. U NGC 3169 sice zaznamenal jasnější jádro, celkově nápadnější mu ale připadala NGC 3166. Třetí neviděl. Popis vzhledu ve větším přístroji (25 cm Newton) potom uvádí B.Skiff v Observing Handbook and Catalogue of the Deep Sky Objects: "NGC 3169, 3166 přibližně stejných rozměrů, 3166 nalézající se 7.7' WSW však mnohem slabší. 3169 má halo 1' x 0.8' orientovaná ve směru NE - SW, jasnější střed a velmi slabá stelární jádro. Její NE okraj je mnohem přesněji definován, poblíž východního okraje leží hvězda asi 11. velikosti."
| OBSAH | tisk | Jiří Dušek |
Zákon novinových titulků:
Jestliže titulek končí otazníkem, odpoveď zní ''ne''.
Zákon paní Goldové:
Když vám bota dobře padne, určitě je ohyzdná.
Zadrův zákon biomechaniky:
Stupeň pokušení je nepřímo úměrný dosažitelnosti objektu.
Zákon výprodeje:
To, co jste si vyhlédli, je už dávno vyprodáno.
| OBSAH | tisk |
M68
M68 naleznete poměrně snadno protažením spojnice hvězd delta, beta Havrana asi 4 stupňů za beta Corvus poblíž dvojhvězdy beta 230, jediné hvězdy v této oblasti viditelné pouhým okem.
Asi 0.6 stupňů severovýchodně od ní spatříte mlhavou skvrnku o průměru asi 10 úhlových minut, kulovou hvězdokupu jen o málo slabší než M 79 v Zajíci. Její hvězdnou velikost ocenil Burnaham's Celestial Handbook na 8. velikost a Sky Catalogue 2000.0 na 8.2 mag.
Tato hodnota také zhruba souhlasí s nedávnou prací kanadských astronomů - 7.93 mag. V triedru se vám M 68 představí jako slabě koncentrovaná kruhová skvrna o velikosti pěti úhlových minut, větší patnácticentimetrový refraktor by potom měl ukázat jednotlivé hvězdy a v ještě větších přístrojích je prý přímo úžasná. Od objevu této jižní kulové hvězdokupy Messierem uplynulo již 213 let, na své znovuobjevení někým z APO však zatím marně čeká.
| OBSAH | tisk | Lucka Bulíčková |
Rozostřujeme, odhadujeme
Patříte-li mezi ''rozostřovače'', čtěte ! V minulosti byly už několikrát vyhlašovány kampaně na získání odhadů hvězdných velikostí různých deep-sky objektů (planetárky, JAKUDO, M 27). A to s větším či menším zájmem ze strany pozorovatelů i vyhlašovatelů. Bylo by škoda v tom nepokračovat a hlavně již získané odhady nevyužívat. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla, že ve spolupráci s Jirkou Duškem dám dohromady veškeré vizuální odhady deep-sky objektů, které se v minulosti udělali. Po prohlédnutí archívu APO se ale ukázalo, že u mnohých (i velmi známých) objektů byl udělán, mnohdy ještě nevyhovujícím způsobem, pouze jeden či dva odhady. Proto vyzývám všechny vizuální fotometristy. Začněte odhadovat. Stelární planetárky Otevřenou Argelanderovou metodou, kulové hvězdokupy Hollanovou (popisy obou najdete v Jak je to jasné nebo Astronomické příručce). V první várce jsem vybrala asi patnáct objektů jarní a jarně letní oblohy. Staří fotometristé a někteří vytipovaní pozorovatelé najdou hledací mapky již v tomto čísle Trpaslíka (ostatní zájemci si o ně mohou napsat). Uzávěrka této první várky je koncem června. S dalším Trpaslíkem potom můžete čekat mapky další. Pro kontrolu také uvádím seznam (rozdělený podle pozorovatelů) již získaných odhadů. Jestli někdo z vás zjistí, že některá jeho pozorování z nějakého důvodu postrádáme, doufám, že se mi ozve.
| OBSAH | tisk | Lucka Bulíčková |
delta Boo
delta Boo je další binarovou dvojhvězdou. Její složky si jsou jen o jemný vlásek blíže než u mí 1,2 Boo. Ze dvou skoro ekvivalentních popisů (Smyth a Ondra) jsem pro vás vybral ten od Leoše Ondry: "pěkný, rozevřený, nestejný pár - jasná sytě, ale čistě žlutá, průvodce světle modrý, v patnáctce (56x) šeříkový (kvetou tu všude kolem); dvojice je široká a v poli je několik dalších hvězd". I u této dvojice jsou nové triedrové zkušenosti žádoucí.
| OBSAH | tisk | Tomáš Rezek |
Vlasy Bereniky
Vlasy Bereniky V přehršli galaxií jarní oblohy zůstává poněkud stranou kupa těchto objektů v souhvězdí Coma Berenices. I přesto, že jsme v Kozmose č. 2/91 vyhlásili soutěž o její nejlepší pozorování s cenou - kopií atlasu Uranometria 2000.0, nemáme k dispozici snad jediné pozorování. A ani nám dostupní průvodci, až na Observing Handbook and Catalogue of the Deep Sky Objects, se o ni nijak moc nezmiňují. Přesto by mohl dobře adaptovaný pozorovatel větším přístrojem spatřit alespoň dvojici NGC 4889 a 4874. Větší šanci potom mají astrofotografové. Zmenšená kopie hledací mapky převzatá z Observing Handbook and Catalogue of the Deep Sky Objects ve spojení s výřezem z atlasu Uranometria uvedeným v Kozmose vám pomůže k identifikaci.
| OBSAH | tisk | Jiří Dušek |
Xi Boo
xi Boo Pro oko asi ta nejlahodnější dvojhvězda našeho seznamu, trochu opomíjená, trochu tuctová. William Herschel ji začal sledovat 15. dubna 1782. Po deseti letech ji proměřil znovu a také zde zaregistroval změnu pozičního úhlu. Syn John se jí věnoval až do roku 1823, a v roce 1830 v Memoirs Of The Royal Astronomical Society (vol. V.) vše uzavřel s tím, že gravitační svázání nelze vyloučit, ale že chyby měření nedovolují určení elementů. V roce 1833 se pak v šestém svazku Memoirs of The R.A.S. přece jen odvážil publikovat své, graficky získané, elementy. Mädler, Doberck a ti ostatní je postupně zpřesňovali, až se dnes tyto elementy staly jednou ze základních jistot dvojhvězdné astronomie. V současnosti je dvojice rozlišitelná téměř ve všech dalekohledech - apastrem prošla před pouhými (perioda je 150 let) deseti léty. V Sometu 25x100 se zdá "žlutá a poněkud protáhlá" (Ondra). Barevné vize velkých klasiků se točí kdesi kolem temně červené či fialové, naši osvědčení pozorovatelé však píší o žluté a oranžové. Zkuste se proto nechat překvapit i vy !
| OBSAH | tisk | Tomáš Rezek |
Jupiterův přízrak
Uprostřed Hydry, asi 2 stupňů jižně od \mu Hya nalezl v únoru 1785 objevitel Urana, William Herschel poměrně jasnou planetární mlhovinu. A ta shodou okolností později dostala jméno související s jinou planetou naší sluneční soustavy. Admirálu W.H.Smythovi totiž svými rozměry, tvarem, jasností a hvězdným okolím připomínala Jupiter.
NGC 3242 patří, jak se můžete sami přesvědčit, mezi ty nejjasnější planetární mlhoviny. Na osmém listu Atlasu Coeli je dokonce u jejího západního okraje vyznačena hvězda asi 7. velikosti, což je pouze podruhé vyznačená samotná mlhovina. Takto jasná hvězda se totiž v její těsné blízkosti nenachází. Jako hvězda je NGC 3242 uvedena i v Cordoba Durchmunsterung, jižního ekvivalentu známého atlasu Bonner Durchmunsterung. V literatuře by jste potom našli následující hodnoty. (použité zkratky autorů není doufám potřeba vysvětlovat, písmeno v značí vizuální a p fotografickou hvězdnou velikost.)
PK - Holetschek 7.1 v HR 91 - Znojil 7 v PK - Wirtz 8.7 p Sky Catalogue 8.6 p PK - Wirtz 9.4 v Skiff 7.8 v PK - Payne 8 p NGC 9 p PK - Voroncov, Vel. 9.0 p Webb 9.1 PK - Liller 8.8 p Atlas Coeli 9.0 p
Jak je vidět, rozptyl udávaných hvězdných velikostí je poměrně veliký. Bylo by proto záhodno, aby jste udělali nějaké její odhady. K tomu vám poslouží přiložená mapka na níž je NGC 3242 vyznačena prázdným kolečkem. Otevřenou Argelanderovou metodou (v triedru) srovnejte hvězdnou velikost s několika blízkými hvězdami, které vyznačte do mapky. Její kopii nám potom spolu s odhady pošlete. A vzhledem k tomu, že v archívu nemáme jediné pořádné pozorování této mlhoviny, důkladně si ji prohlédněte i většími dalekohledy. A nakonec ještě malou poznámku. Poblíž planetárky najdete i poměrně jasnou zákrytovou dvojhvězdu HS Hya (v mapce označena čárkami). Sky Catalogue 2000.0 uvádí hvězdnou velikost v maximu 8.5 mag v minimu 9.2 mag. A z elementů (P = 1.568035 dne, E = 2441374.5954) potom vyplývá, že má minima v následujících nocích:
NGC 3442,HS Hya
| 6./7. | dubna | 04:00 UT | 1./2. | května | 01:00 UT | ||||||||||||||||||||
| 9./10. | dubna | 01:00 UT | 3./4. | května | 20:00 UT | ||||||||||||||||||||
| 11./12. | dubna | 21:00 UT | 6./7. | května | 23:00 UT | ||||||||||||||||||||
| 14./15. | dubna | 23:00 UT | 9./10. | května | 01:00 UT | ||||||||||||||||||||
| 17./18 | dubna | 02:30 UT | 12./13. | května | 05:30 UT | ||||||||||||||||||||
| 20./21. | dubna | 07:00 UT | 14./15. | května | 18:00 UT | ||||||||||||||||||||
| 22./23. | dubna | 19:0 | 17./18. | května | 21:30 UT | ||||||||||||||||||||
| 25./26. | dubna | 23:30 UT | 20./21. | května | 02:00 UT | ||||||||||||||||||||
| 28./29. | dubna | 03:00 UT | 23./24. | května | 05:00 UT |
| OBSAH | tisk | Jiří Dušek |
M 14,M 53,M 80
Dalším objektem, teď už popůlnoční procházky jarní oblohou, bude M 14 - kulová hvězdokupa v Hadonoši, objevená koncem jara 1764 (stejně jako M 9, 10, 12, 18, 19, 20 a 21) Charlesem Messierem:"Mlhovina bez hvězd, objevená v suknu přehozeném přes pravé rameno Hadonoše, a umístěná na rovnoběžce \zeta Hada; tato mlhovina není velká, její světlo je slabé, je však nicméně vidět obyčejným dalekohledem tři a půl stopy [dlouhým]; je kruhová, blízko ní je malá hvězda deváté velikosti." William Herschel ji potom ve svém 20-ti stopém refraktoru shledal lehce rozložitelnou na jednotlivé hvězdy, syn John ji dokonce označil za delikatesní kousek. To pravděpodobně pro nás, majitele menších přístrojů, však platit nebude. Vizuálních odhadů hvězdné velikosti M 14 máme v archívu jen několik (rádi tedy přivítáme další). Uvádím vlastní hodnotu 7.80\pm0.15 mag pro úhlový průměr 7.8' získaný pomocí mS 12x60.
Kulovka je také zajímavá svým obsahem velkého počtu proměnných hvězd. Do roku 1963 jich bylo známo více než sedm desítek. Za zmínku však stojí ta, která zde zasvítila v třicátých letech. Roku 1963 si Amelia Wehlau všimla na deskách pořízených H.S.Hoggovou v červenci 1938 (!) 74-palcovým reflektorem David Dunlap hvězdy - novy asi 16. velikosti, která se nacházela poblíž středu kup. Žádné dřívejší snímky už nebyly dodatečně získány a je proto docela dobře možné, že měla v maximu hvězdnou velikost větší. O mnoho let později byla potom opticky identifikována se slabou (v oboru B 20.2 mag) modrou (B-V -0.3 mag) hvězdou. Po nově z roku 1860 v M 80 se tak stala druhým případem novy pozorované v kulové hvězdokupě. O hvězdokupách ve Štíru (M 4 a 80) toho bylo napsáno doopravdy mnoho a tak dovolte jen malou, ryze pozorovací a náladu lehce povznášející poznámku. Pokud je mi známo, z "apačů" se její hvězdnou velikost pokusil odhadnout pouze jediný člověk (stalo se tak na expedici Roztoky I.), ale bez úspěchu. Sky Catalogue 2000.0 potom uvádí jako její jasnost hodnotu 7.2 mag, kanadští astronomové 7.35 mag a třeba Webb Society Deep-Sky Observer's Handbook 7.31 mag. Odhady jsou to příjemně podobné, i tak by ale neuškodilo, kdyby ji někdo z vás "rozostřil". Jinak mě z přechovávaných zpráv o M 80 v archívu APO především zaujala (snad jediná) kresba Jirky Duška zhotovená v červenci 1989. Zajímavé je, že se mu tehdy zdála M 80 díky větší koncentrovanosti a centrálnímu zjasnění nápadnější než poblíž ležící M 4 (Sky Catalogue 2000.0 uvádí hvězdnou velikost 5.9 mag). V dělostřeleckém binaru 10x80 ji potom viděl v Roztokách jako hvězdičku s mlhavým nádechem Tomáš Nejeschleba. Oříškem, který se nepodařilo rozlousknout, se však stala pro Tomáše Rezka (db 10x80). Doslova píše:"Tu nevidím. Je asi za drátem."
Tato kulová Dnes víme, že v důvěrné blízkosti M 80 se skutečně nacházejí dvě dlouhoperiodické proměnné typu Mira Ceti - R Sco (v maximu na 9.8 mag, v minimu není viditelná ani ve 20 cm dalekohledu) a S Sco (9.5 - 15.5 mag) s periodami 224 a 178 dní..." Zkuste se na ně podívat. A nejen to. Zhotovte pěknou kresbu okolí (lépe ještě sérii kreseb) a odhadněte jejich hvězdné velikosti. Pomůže vám v tom reprodukovaná mapka. Srovnávací hvězdy mají následující jasnosti: A (8.3 mag), B (8.7 mag), C (10.2 mag), D (11.1 mag), E (11.6 mag), F (12.0 mag), G (12.4 mag), H (12.6 mag), J (12.8 mag), K (13.2 mag), L (13.4 mag).
M 53 ležící poblíž nejjasnější hvězdy Vlasů Bereniky,
mimochodem velmi zajímavé dvojhvězdy (v dnešní době však bohužel nerozlišitelné ani brněnskou patnáctkou), patří mezi známé kulovky. První zmínku o ní bychom (podle K. G. Jonese) našli v německé Astronomické ročence na rok 1779.
V ní J. E. Bode (1747 - 1826), pozdější ředitel berlínské hvězdárny, autor "Bodeho zákona" a atlasu Uranographia, ve kterém byla poprvé oddělena jednotlivá souhvězdí hranicemi, uveřejnil ''Kompletní katalog mlhavých hvězd a hvězdných kup''. Je zajímavé, že i když vyšel pouze šest let po prvním vydání Messierova seznamu jenž měl pouze 45 objektů, obsahoval celkem 75 položek. Z nějakých neznámých důvodů se na něj časem zapomenulo. M 53 bychom v něm našli pod číslem 26 popsanou slovy ''poměrně nápadná mlhavá skvrna''. \hangindent - 6.4 cm \hangafter - 4 Jak se můžete sami přesvědčit, už v malém Sometu 12x60 se díky jasnosti (asi 8. velikost) a centrální kondenzaci nedá přehlédnout. Dalekohled lepších parametrů (Newton 65/502, zv. 88x) potom odhalí téměř kruhovou a snad zrnitou skvrnou. M 53 je tedy snadným objektem, bývá však často přehlížena díky blízké velmi jasné a známé M 3 v Honících psech. A totéž platí i pro NGC 5033 položenou u M 53. Ta však už tak lehká není.
hvězdokupa je zajímavá i svým hvězdným okolím. O něm podrobněji psal Leoš Ondra v Kozmose 3/90 z něhož jsme vybrali následující úryvek:"..... podobný přístroj používal na prohlížení hvězdné oblohy i Admirál W. H. Smyth, který M 80 v zorném poli dalekohledu nakreslil roku 1837 a potom znovu na jaře 1839 pro svého průvodce po obloze. V létě roku 1853 však Chacornac s překvapením zjistil, že jedna z hvězd zakreslených Admirálem v těsném sousedství M 80 (na reprodukované mapce označené písmenem R) zmizela, či je přinejmenším slabší 12. velikosti. Na jaře ho však čekalo další překvapení - hvězda se opět objevila ve své původní (deváté) velikosti, tentokrát však zmizela její sousedka, v mapce označená písmenem S. Nejdříve Chacornaca napadlo, že by se mohlo jednat o jednu a tutéž hvězdu. Pak by se tato hvězda musela v průběhu roku přemístit o celé 4'. Měření polohy však brzo ukázalo, že se střetl s neobvyklým případem dvou proměnných hvězd ležících těsně vedle sebe. Definitivní potvrzení přišlo na jaře 1855, kdy se hvězda S opět objevila.
| OBSAH | tisk | Lucie Bulíčková |
TW Dra
V čerstvě vydané Astronomické příručce (Academia, Praha, únor 1993) mě v seznamu vybraných zákrytových dvojhvězd zaujala poznámka uvedená u poměrně známé TW Dra:"V maximu je to jasnější složka dvojhvězdy ADS 9706. Složka B má jasnost 9.5 mag viz. a je vzdálena 3.6'' v pozičním úhlu 23 stupňů". Protože se jedná o poměrně jasnou zákrytovku, notabene zařazenou do brněnského programu (viz reprodukovaná část mapky), pokusil jsem se o ní zjistit něco více. Překvapilo mě, jak málo toho nakonec bylo. Přesto že je i v Atlase Coeli jako dvojhvězda vyznačena, Sky Catalogue 2000.0 (s limitem 8 mag) i databáze SACDBL obsahující páry s primární složkou jasnější 9. velikosti, mlčí. Poznámky k Washington Double Star Catalogue složku A ztotožňují s TW Dra. Handbook of Double Stars (Londýn, 1879) potom uvádí kromě dalšího značení O\Sigma 299 jenom dvě poziční měření. Od samotného Otty Struveho z dubna 1848 (3.2'' 20.9 stupňů) a v září 1866 provedené Dembowskim (3.34'' 23.4 stupňů). To je všechno. Tedy kromě parametrů složky A - TW Dra. Perioda 2.806847 dne, amplituda 8.0 - 10.5 mag (p). Ze získaných údajů samozřejmě nelze ani uvažovat o nějakém fyzickém spojení mezi zákrytovkou a slabším průvodcem, přesto je ADS 9706 pěknou kombinací, kterých na obloze moc není.
| OBSAH | tisk | Jiří Dušek |
NGC 4151
Taichi Kato z "Ostrovů vycházejícího Slunce" počátkem ledna letošního roku oznámil anglické společnosti The Astronomer, že podle pozorování jeho kolegy M. Yamada došlo k výraznému zjasnění této Seyferovské galaxie, která se nachází 2.5 stupňů severozápadne od hvězdy 2 CVn. Podíváme-li se však do nedávné minulosti, zjistíme, že se nejedná o první případ. V období od 11. března 1983 do 22. února 1993 hvězdná velikost galaxie kolísala mezi 11.0 a 12.2 mag. Po většinu času se ale držela na hodnotě 11.7 mag. Náhlá zjasnění byla vzácným a pravděpodobně krátkodobým jevem. Proto o jejich podrobnější studium v současnosti projevilo zájem několik profesionálních astronomů. Ti se obrátili na rozsáhlou mezinárodní společnost The Astronomer a Britskou Astronomickou Společnost (BAA) s prosbou o pomoc při získávání vizuálních odhadů. Jelikož je NGC 4151 celkem jasná a v dosahu menších přístrojů, doufám, že se zapojí i naši amatéři. Pomůže vám reprodukovaná mapka (Penson a kol., PASP 83, 786, 197). Srovnávací hvězda A má hvězdnou velikost 9.07 mag, B 9.83 mag, C 10.90 mag, D 11.22 mag, E 11.47 mag, F 12.58 mag a G 12.79 mag. Při hledání vám také pomůže mapka uveřejněná v BT č. 54 (je vyznačene i v Atlase Coeli) a poloha galaxie (ekv. 1950) a = 12h 08.0m, d = + 39o 41'. Odhady co nejdříve pošlete na naší adresu, budou předány dál.
| OBSAH | tisk | Martin Lehký |
Grossmanova chybná citace H.L.Menckena:
Na všechny složité otázky existují jednoduché, snadno pocopitelné nesprávné odpovědi.
Goiova teorie:
Osoba s nejmenšími znalostmi má obvykle nejvíce co říci .
| OBSAH | tisk |
Izar
Ačkoli je mi známo, že psaní o jarních dvojhvězdách, a o této dvojici (S1877, eBoo) zvlášť, je nošením sov do Athén, nedá mi to. Někdo tam ty sovy přece nosit musí ! ... after a long and obstinate contest witheBootis, which is certainly one of the most difficult double stars to measure correctly, Rigel itself expected...", John Herschel.
"Bootes is rich in pairs, poor in clusters and nebulae.", Admiral W. H. Smyth. A nejen on. Pro majitele Sometů a ekvivalentních dalekohledů znovu publikujeme seznam dvojhvězd vybraných Jindřichem Šilhánem z katalogu k Atlasu Coeli. První vydání bylo v roce 1984 v publikaci Klenoty noční oblohy (sestavil Jan Hollan), druhé v rámci Trpaslíka č.37. v roce 1990. Nejedná se o nic úplného, či vyčerpávajícího. Pro začátek vám však bude tento seznam stačit.
William Herschel: A - reddish
B - blue, or rather a faint lilac
John Herschel: A - yellow
B - blue-greeen
F. W. Struve: A - decided yellow
B - decided green
Adm. W. H. Smyth: A - pale orange
B - sea green
A. Secchi: A - yellow
B - blue
| OBSAH | tisk | Tomáš Rezek |
Temno v Hadonoši, světlo ve Štíru
Nad Štírovým žihadlem v okolí hvězd x, J Hadonoše je v Atlase Coeli i Uranometrii 2000.0 (viz následující strana) vyznačeno množství temných mlhovin. I když jsme se o nich zmiňovali v padesátém čísle Trpaslíka, o jejich existenci, viditelnosti a případné nápadnosti toho víme velmi málo. Proto, až bude konstelace příznivá, podívejte se na ně. A zkuste i mlhoviny světlé, které jsou vyznačeny v okolí nejjasnější hvězdy Štíra - Antara. O nich se můžete dočíst i v Atronomické příručce:"S prvními, velmi rozlehlými ale slabými mlhovinami se setkáme v souhvězdí Štíra a Hadonoše kolem mladých hvězd známé pohybové hvězdokupy. Nejjasnější z nich je u hvězdy r Hadonoše, ostatní lze asi zachytit pouze fotograficky." Je to pravda ?
| OBSAH | tisk | Jiří Dušek |
Hillovy připomínky k Murphymu zákonu:
1. Jestliže tím, že se něco kazí, můžeme o hodně přijít, pak si musíme dátzatraceně pozor.
2. Jestliže touto změnou nemáme co ztratit, dopřejme si klid.
3. Jestliže naopak můžeme touto změnou všechno získat, dopřejme si klid.
4. Jestliže je nám to fuk, pak je to fuk.
Kohmův logický důsledek:
Dva za sebou jdoucí průšvihy jsou vždy teprve začátek.
| OBSAH | tisk | jiří Dušek |
Jak bych prodával hvězdy - po americku
Miroslav Plavec, autor několika velmi pěkných knih (Člověk a hvězdy, Meteorické roje\dots) z padesátých let a dnes profesor astronomie na Kalifornské univerzitě, je jedním z našich nejčerstvějších "apačů". V Říši hvězd, Vesmíru a naposledy v sobotní příloze Lidových novin (z 6. února) jste se mohli setkat s řadou jeho zajímavých článků. S jeho laskavým svolením jeden z nich přetiskujeme (měl vyjít v březnu v LN). Za pouhých $35 si můžete zakoupit hvězdu. Prodá vám ji jedna společnost v Texasu nebo jiná v Kanadě. Hvězda bude vyznačena na mapě oblohy s vaším jménem a zápis o tom bude uležen v Knihovně Kongresu ve Washingtonu. Nikdo nemůže nic legálně namítat. Astronomové sice prohlašují, že to jméno budou ignorovat, ale myslím, že dobře vedená televizní reklamní kampaň by přesvědčila i je. Koneckonců, nebylo by jméno třeba Felix Krupička nebo Napoleon Rybníček snazší na zapamatování než běžně užívaná jména jako HD 147382 ? Aspoň by si nepletli ta čísla, jako tuhle ve dvě v noci ten pán co mne probudil a pak mi vynadal, že přece chtěl vytočit číslo o jedno nižší a mluvit se svojí Kasandrou, tak co se do toho pletu ?
Nebo můžete zakoupit hvězdu ne pro sebe, ale pro bohatou tetičku, která by vám pak z vděčnosti odkázala nějaký ten miliónek. A to vše za pouhých $35. Vlastně tolik to stálo před deseti léty. Už jsem dlouho o těch firmách neslyšel. Jestli zkrachovali, dobře jim tak, byli to diletanti. Představte si, prodávat hvězdy kus po kusu, bez ohledu na jasnost, barvu, rozměry a stáří ! To je rouhání, jako kdyby jste prodávali domy jeden jako druhý, stejná cena za moderní vilu jako za polorozpadlou barabiznu ! Dům se musí umět prodat a do zvýšené ceny šikovně započítat nejen jasné přednosti, ale i zaobalit vady. V tom jsem před léty získal jakési zkušenosti, když jsem sám kupoval dům. (Tehdy to ještě šlo. Od té doby stouply ceny domů osmkrát, tedy alespoň v oblastech, kde ještě můžete vyjít večer na ulici bez velké obavy, že vás někdo střelí z projíždějícího auta nebo praští přes hlavu a okrade, případně v obráceném pořadí. Ona je totiž dnes demokracie slabá po celém světě, taky díky naivním lidumilům, kteří kolem lidských práv kdejakého násilníka a pobudy nadělají tolik povyku, že se v tom rámusu už nedostane na práva pracovitého a spořádaného člověka. - Promiňte, odbočil jsem)
Tedy, dům se musí umět prodat i s menší tělesnou vadou. Nabídli nám domek "vhodný spíše pro starší děti"'. Pohledný domek byl riskantně posazen nad strmým svahem do hlubokého kaňonu. Přiléhající k němu, nebo spíše pod ním, zahrádka byla obdělávatelná, ale jen při zavěšení na laně a po předchozím tvrdém horolezeckém výcviku v Prachovských skalách. Nad zahrádkou byla vodorovně posazena dvě širší prkna jakožto dvoreček... Pak jsme viděli dva domy "s nevšední vyhlídkou" v jednom případě na hory, v druhém na oceán. Naše městečko leží na svazích mezi hřebenem Svaté Moniky a zálivem Svaté Moniky (Tady je všechno svaté. I Los Angeles, město královny andělů. Španělští dobyvatelé se totiž pro jistotu dovolávali svatých při každém boji. Zřejmě ze stejného důvodu jako jsou zbožní Italové; při způsobu, jakým řídí, jim nezbývá než spoléhat se na bdělost svých patronů. Také hlavní město Kalifornie Sacramento je svaté, i když to českým uším zní jako kletba. A tento pocit zesílí, když pozorujete ''činnost'' našeho zdejšího parlamentu. Jestli si totiž myslíte, že máte nejhorší parlament na světě, jste na velikém omylu. - Promiňte, odbočil jsem)
Tak tedy vyhlídka na hory nebo oceán zde není tak vzácná. Takovou vyhlídku bych nazval všední, i když pěkně drahou. Jaká tedy byla ta ''nevšední vyhlídka'' ? U prvního domu nebylo z domu vidět nic, ale zahrádka měla díru v prkenném plotě a tou dírou byla skutečně vidět dost impozantní hora. Kdyby byla pečlivě udržována (díra), bylo by se možno tou vyhlídkou dlouho těšit, pakliže by se ovšem podařilo stejně pečlivě udržovat i tu horu. Oni totiž místní stavitelé už nejeden vrcholek dokázali úspěšně zplanýrovat. (Máte zájem o dům s vyhlídkou z takové polohory ? Cena \ 250 000. Za pozemek. Dům je extra, naivkové. - Promiňte, odbočil jsem)
Dům s nevšední vyhlídkou na oceán byl už na nás trochu moc. Byl úplně utopen mezi strašně vysokými stromy a i v poledne tam byla taková tma, že televize dávala nádherný obraz. I otázal jsem se agenta, kdeže je ta vyhlídka na oceán. Vyvedl mě ven na hustě porostlý pozemek, který v jednom rohu dosti prudce stoupal do kopečka. ''Tam odtud,''řekl.''Můžete vidět oceán, zejména v zimě, kdy sejde listí ze stromů.'' Namítl jsem mu, že jen málo místních listnáčů cítí potřebu na zimu shazovat listí. Odpověděl, že si tedy mohu vylézt na strom a, dívaje se významně na moji postavu, dodal, že by mi taková vyhlídka byla i zdravotně prospěšnou. No a pak jsme uviděli domek "obzvláště důkladně izolovaný od hluku ulice". Ulice sama byla dosti tichá a obzvláštní odhlučení bylo uskutečněno tak, že dům byl asi tři metry pod úrovní ulice. U strmého sjezdu do domu byl nápis:"Prosíme ctěné návštěvníky, aby zaparkovali v ulici". Alternativní parkoviště bylo zřejmě v kuchyni nebo v ložnici za garáží. Ale tato menší tělesná vada nebyla ta hlavní. Naštěstí nám toho dne hráli v rádiu zdejší oblíbenou píseň, která zní asi takto:"V jižní Kalifornii nikdy neprší, ono leje, hochu, leje !". O čemž se každou zimu přesvědčujeme a tuto zimu obzvlášť. (Nedávno napršelo za půl dne 15 cm.) Ulice jsou pak dosti odhlučněny od aut, jenže se podobají divokým řekám. Čemu se přitom podobá ten nehlučný dům si netroufám představit.
Jak vidíte, nabyl jsem dostatečné praxe, takže bych dokázal prodávat hvězdy nepoměrně lépe než tamti břídilové. Nejlacinější by byli červení trpaslíci. Těch je kolem spousty. Nic jasného to není. Jsou všichni chladnější, menší a méně svítivější než naše Slunce. Nejbližší hvězda vůbec, Proxima Centauri, kdybychom ji posadili na místo našeho Slunce, by dala asi tolik světla jako 23 měsíčních úplňků. Že je to dost ? Že by nám to mohlo stačit ? Víte vy vůbec kolikrát více světla nám dodává Slunce než měsíční úplněk ? Hádejte, já vám to povím na konci a sázím se, že pořádně prohádáte. Takže při prodeji červených trpaslíků bych se svítivostí a teplem nemohl ohánět. Zdůrazňoval bych naprostou trvanlivost. Náš hvězdný systém je nějakých 12 miliard let starý a červení trpaslíci, kteří se utvořili v první generaci, jsou s námi pořád a ani se znatelně nezměnili, nezestárli. Prodával bych je pod heslem "Červený trpaslík vám vydrží. Plná záruka trvanlivosti na deset miliard let, jinak vám peníze vrátíme !"
Hvězdy podobné Slunci, tedy taky tak trochu trpaslíci, ale ne ta úplná láce, barvou trochu nažloutlí, by byly o něco dražší. Větší svítivost, vyšší teplota a je jich přece jen trochu menší zásoba, i když stále hojná. Chcete Slunce jako je naše ? Záruka trvanlivosti na pět miliard let pro zánovní slunce, osm pro zbrusu nový kus. Navíc můžete trefit na exemplář, který má kolem sebe planety. Ty může mít mnoho jiných typů hvězd, ale jen sluneční hvězdy skýtají příjemnou teplotu na straně jedné a dostatečně dlouhou dobu k pokojnému vývoji života. Třeba kolem toho vašeho slunce bude obíhat nějaká Země se zvědavými lidičkami. Představte si, že by se právě vaše hvězda stala slavnou tím, že by by byla první s níž by se navázal kontakt mezi civilizacemi ! Je to ovšem jako loterie, neví se, kdo si vytáhne tu pravou. A tak nezbývá než brát to jako losy a dát přirážku na každou sluneční hvězdu. (Mezi námi, považoval bych tu civilizační hvězdu spíš za defekt, ale proč to říkat spotřebiteli ? Jsou-li tam lidé jako my, mohou chytat naší televizi. Jsou-li vzdáleni 25 světelných let, dívají se jak Brežněv bratrsky okupuje Československo. Jsou-li vzdáleni 50 světelných let, dívají se na Adolfa Hitlera. Divím se, jak si může někdo přát, aby "ufoni" byly skutečně výpravy z mimozemských civilizací. Jsou-li pokročilejší než my, přijdou nejspíše jako vyhlazovací výprava.)
Větší a teplejší hvězdy, od bílých po namodralé, vynikají množstvím zářivé energie, kterou vysílají do vesmíru. Ale i pro ně platí, že rozmařilost a plýtvání nakonec vyčerpá i velké zásoby. Protože i právnické osoby by si mohly kupovat moje hvězdy, usuzuji, že tento typ by nepřilákal spořitelny. Těm bych doporučoval bílé trpaslíky, velmi šetrné to hvězdné penzisty. Divoká léta rozhazovačného mládí mají už dávno za sebou a nyní šetří a vydávají energii poskrovnu, aby jim dlouho vydržela. Taková spořitelna by mohla mít za svého maskota třeba bílého trpaslíka Kampelíka, pod jehož obrazem by byl nápis:"Neseje již aniž sklízí, ale po léta si u nás šetřil na stará kolena a nyní si spokojeně žije z nastřádaného."
Mladí a podnikaví lidé se ovšem sotva nadchnou bílým trpaslíkem, mrňousem ne moc větším než naše Země. Něco velikého a jasného bude jistě jejich přáním. Za vyšší cenu možno nabídnout daleko svítivější hvězdy než je naše Slunce. Trvanlivost je tím menší, čím je hvězda jasnější. Pomlčel bych tedy o záruce a udělal cenu prostě úměrnou svítivosti. Chcete něco jako je hvězda Vega ? Svítivost 48 sluncí, cena úměrně vyšší. Pořád je to dosti malá hvězda, tak 2 - 3 krát větší než Slunce. Ovšem můžeme jít s rozměry i svítivostí dost libovolně nahoru. Vhodnou kombinací teploty a větších rozměrů, řekněme 11 tisíc stupňů a 80 slunečních poloměrů docílíme svítivosti 90 tisíckrát větší než má Slunce. To je ta krásná modravá hvězda Rigel v Orionu; ač je skoro tisíc světelných let vzdálená, je jednou z nejjasnějších hvězd na naší obloze.
Prostě za vyšší cenu si můžete koupit hvězdného obra nebo veleobra. Obry, veleobry máme taky v červeném. To se dociluje nižší povrchovou teplotou, jen něco přes 3 tisíce stupňů a daleko většími rozměry. Červené veleobry by bylo záhodno prodávat podle objemu. Představte si, že bychom zmenšili naše Slunce do velikosti tenisového míčku. Pak by takový Betelgeuze v Orionu měl velikost asi michelského plynojemu. Celkový jeho objem činí takových 100 miliónů sluncí. Ovšem, jak už postřehl Jan Neruda, tyhle obrovské hvězdy nejsou z jadrného fládru, ale jen z plynových hadrů (a kdyby aspoň to).
Každopádně u těhle rudých veleobrů odpadá jakákoli záruka trvanlivosti. Obři jednoho krásného tisíciletí odfouknou svoji rozsáhlou atmosféru a ejhle, z obrovského obra zbude maličký degenerovaný trpaslík. (Studenti na Karlově univerzitě na podzim roku 1968 znovu a znovu chtěli, abych jim tento vývoj ještě jednou popsal. Třeba už ani nepochopíte, proč. - promiňte, odbočil jsem) S rudými veleobry je to ještě horší. To abyste se každý večer chodili koukat, jestli ho tam ještě máte. On se totiž v nejbližších 100 000 letech rozprskne jako supernova. Může to být zrovna dneska v noci. Musím vás ovšem upozornit, že sice v podstatě přijdete o svoji hvězdu, ale vaše jméno bude slavné, protože bude spojováno s nejpozoruhodnějším úkazem ve vesmíru - s výbuchem supernovy.
Nesporné ovšem je, že tihle rudí obři a veleobři jsou hvězdy staré. Mladí a podnikaví lidé patrně budou zase dávat přednost mládí i mezi hvězdami. Za vysokou cenu můžete mít hvězdu méně nabubřelou, ale jasnější než cokoli jiného ve hvězdné říši, když si připlatíte na teplotu. Dá se to vytáhnout skoro na takových 50 tisíc stupňů; při poloměru tak dvacetkrát větším než je sluneční dostanete svítivost přes milión sluncí. Takové hvězdy dokáží divy. Třeba kolem sebe rozsvítí celou krásnou mlhovinu jako v Orionu. Přijdou ovšem draho. Jsou vzácné, spotřebuje se na ně hodně materiálu, třeba 200 krát tolik jako Slunce. Budete-li ale chtít záruku trvanlivosti, musím předstírat nedoslýchavost. Vydrží stěží pár miliónů let. Tyhle hvězdy trpí hvězdnými větry a rychle se scvrknou. Naštěstí se to na její zářivosti nepozná, takže mne nemůžete žalovat. Pak je najednou konec. Výbuch, chvilková sláva a máte po hvězdě. Ale měli jste co jste chtěli - mladou a krásnou hvězdu.
Konečně ti, kdo s Vladimírem Nabokovem dávají přednost mládí, mohou si zakoupit velmi mladé hvězdy, teprve se probouzející do světa. Ty nejmladší hvězdy vůbec dodáme ještě v původním prachovém obalu, uvnitř kterého vznikly. Díky tomu obalu je ovšem nemůžete vidět očima a musíte použít infračervený dalekohled. Tato nevýhoda je vyvážena tím, že lecjaký amatérský obejda vám nebude moci vaši hvězdu okukovat, a vy se můžete těšit na to, jaký krásný hvězdný motýl se vám z té kukly vyvine za nějakých 100 000 let.
S tím efektním závěrečným výbuchem je to tak, že nakonec k němu asi dospěje každá hvězda hmotnější než asi tak 8 sluncí. Podle osvědčené zásady "nech si zaplatit za defekty" bych ovšem právě proto dal na všechny hvězdy s hmotností nad osm sluncí vysokou přirážku. Ony totiž končí jako supernovy. Obrovským výbuchem a vzplanutím viditelným i na dálku mnoha miliónů světelných let (aspoň v dalekohledu). Bližší supernova může být dobře viditelná i prostým okem, jako ta nedávná z roku 1987 (bohužel na jižní polokouli). Jedna taková v době Tychona Brahe byla vidět i ve dne. Hvězda se sama zničí, rozhází svoji látku do všech koutů, a to, co vám zbyde, je buďto mrňavá neutronová hvězda, která by se pohodlně vešla do větší obory, nebo vůbec nic viditelného, čemuž se říká černá díra. Přijít takhle o draze zaplacenou hvězdu vás může netěšit, ale uvažte tu slávu při výbuchu ! Řekněme, že jste tu hvězdu koupili pro zámožnou pratetičku Amandu Kříšťanovou. Nikdo na západě nebude umět její příjmení vyslovit, a tak se v její slavný den světem rozletí zpráva:"Amanda se rozprskla". Další den budou fotografie ve všech novinách (supernovy i tetičky).
Možná, že se tetičce Amandě nebude to rozprsknutí líbit. Můžete ji přesvědčovat, že tím aktem obohatí nejen astronomickou vědu (a mimochodem taky vás), ale i mezihvězdnou látku, protože tam z nitra supernovy dodá železo, platinu, ano i zlato. Navíc asi po čase někde stlačí tu mezihvězdnou látku a spustí tvoření nových hvězd. Možná, že ani potom se jí to nebude líbit. V tom případě bych měl pro ni něco vskutku exkluzivního. Nenápadný páreček hvězd, dvojici tak mrňavou že by se pohodlně vešla dovnitř našeho Slunce. A na pohled vzor pokojného soužití, asi jako kdysi Jugoslávie. Spořivý a nenápadný bílý trpaslík a o málo větší červená hvězda neurčitého věku, vhodná pro parafrázi bratří Čapků:"Hvězdička krásná, drobátko odřená\dots". Co ti dva dovedou vyvádět by ohromilo i otrlého rozvodového soudce. Ta malá červená vytrvale polévá svého společníka drobným proudem studené vody, pardon, studeného vodíku. Někteří badatelé tvrdí, že na něj vodík spíše plivá. Dobrák bílý trpaslík to léta trpělivě snáší. Najednou toho má dost. Rozzuří se. Doslova vybuchne. Rozhází ten vodík kolem dokola. Pozemští astronomové jásají: na nebi vzplanula nova. A často nádherně jasná hvězda ozdobí některé souhvězdí. "Skoro jako supernova", řeknete tetičce Amandě. "Co na tom, skoro jako ?", řekne ona. No a teď přijde ten gól. On se totiž ten trpaslík za pár měsíců uklidní a za pár let zcela usadí ! Kolotoč pokojného soužití začne znova. Žádná hvězda se nerozprskne, ztráta hmoty je nepatrná a za nějakou dobu si Amanda vzplanutí novy klidně zopakuje. Nuže, kdo chce víc ?
Přirozeně tyhle speciální párečky jsou náš nejdražší artikl. Výrobní proces je zdlouhavý, dodací lhůty nejisté a máme na skladě jen pár exemplářů. Jestli byste se ale spokojili s menším provedením, pak takových trpasličích nov máme na skladě několik stovek. Vše je stejné jako v luxusním provedením, jenom tan objekt zvýší jasnost tak stokrát, ne milionkrát jako pravá nova. Zato vám to provede několikrát za rok.
S koupí si to můžete dobře uvážit. Je jich na skladě dost. Jen v naší Galaxii asi 200 miliard. Na každého se dostane. Ovšem, chcete-li něco lepšího...
Abych nezapomněl. Je zapotřebí 413 tisíc měsíčních úplňků, aby daly tolik světla, jako dostáváme od Slunce. Nevěříte, ovšem. Ale neklamu vás já, klamou vás vaše oči. Vnímají intenzitu světla logaritmicky, to jest stlačují škálu intezit. Jinak byste nemohli překlenout ten ohromný rozdíl v osvětlení mezi dnem a noci. (Vaše uši dělají totéž. Jinak byste nepřežili Wagnera nebo moderní populární hudbu. - Promiňte, odbočil jsem. Raději skončím.)
| OBSAH | tisk | Miroslav Plavec |
Nová zajímavá pozorování
Ačkoli od posledního Trpaslíka moc zásilek nepřišlo, bylo těžké vybrat do této rubriky ty nejzajímavější. Perel bylo totiž hodně. Nejdříve se vraťme k minule diskutovanému problému IC 2169 a Cr 95 v Jednorožci. Kromě Lucky si ji prohlédl i Tomáš Maruška a Richard Szturc. Zatímco Tom nepozoroval (triedr 10x50, Telementor 50/540) nic neobvyklého, Richard kromě popisu zhotovil i kresbu:
zv. 33x, zor. pole 1 stupňů 15' - chtělo by to podrobnější mapku. Není tam totiž jen jedna mlžinka. Já vidím dvě. Jednu větší, druhou menší. V místě kde by měla být IC 2169 je mlhavý elipsovitý útvar stejnoměrně jasný po celé ploše a obklopující dvě hvězdy 8. a 10. velikosti. Kousek dále je další ještě rozsáhlejší mlhovinka nepravidelného tvaru, která obklopuje tři hvězdy asi 9 mag. Rozměry si netroufám pro malý jas určit. Nelze ale vyloučit, že je vše způsobeno zamlženým okulárem ! Lze. Srovnáním s fotografií, o které jsem se zmiňoval minule, i s výřezem z Uranky, se pouze potvrzuje to, k čemu jsem došel minule.
Tomáš Maruška dále poslal pěkný popis velmi známé reflexní mlhoviny NGC 2068, resp. M 78 v Orionu:
Pozorování téhož objektu nám poslal i Martin Konečný z Blanska: 17./18. ledna 1993 refraktor 63/840 mhv 6.4 mag 34x: M 78 je vidět na první pohled. Zjasňuje se směrem do středu v němž leží slabá dvojhvězda. Při delším koukání jsou vidět dvě stejně jasné, asi 30'' vzdálené složky. Jihovýchodně od dvojice se mlhovina rozplývá do ztracena, zatímco na severozápadě je poměrně ostře ohraničená. Připomíná to trochu tvar komety, kde dvojhvězda je jejím jádrem. NGC 2071 je bočním viděním slabě pozorovatelná kolem hvězdy 10. velikosti severoseverovýchodně od M 78 (pozn. opisovatele - o ní se zmiňuje i Tomáš). Celkem mě překvapila. Je jen o magnitudu slabší než M 78 a třetinových rozměrů - v podstatě její zmenšenina, má stejný tvar i strukturu. Mělo by se o ní vědět víc, M 78 tam není jenom sama. Ostatní mlhoviny nejsou vidět.
Všimněte si v Atlase Coeli podlouhlé temné mlhoviny u východního okraje s otevřená hvězdokupa IC 5146 (viz též reprodukovaný výřez z Uranometrie). Tato temná mlhovina (Barnard 168, dle značení z letního Trpaslíka 8a) je jednou z nejnápadnějších svého druhu. Dodnes nezapomenu na svůj objev temného pásu bez hvězd v Labuti, v době kdy jsme neměli ani potuchy o tom, že by šlo pozorovat tyto ``mlhoviny''. Totéž platilo pro mlhovinu pojmenovanou Zámotek (či v angličtině Cocoon). Pozorování Martina Konečného ovšem ukazuje, že vše je relativní:
5./6. srpna 1992 triedr 10x50 světlá obloha IC 5146, B 168 Cyg - Tmavá mlhovina je docela výrazná. Vypadá jako téměř 2 stupňů dlouhá a 10-15' široká černá brázda. Je značně odlišná od toho, co je zakresleno v Uranometrii. Je mnohem rovnější, má stálou šířku. Ostrý východní konec zasahuje asi o 15' dál na východ. Na západě není vidět žádné rozšíření, prostě splývá s okolím. Mlhovina Zámotek (IC 5146), resp. mlhovina asociovaná s hvězdokupou, není uvnitř té tmavé rýhy, ale na jižním okraji. Jedna polovina je uvnitř (a proto díky lepšímu kontrastu zřetelně vidět), druhá mimo. Tvar hvězdokupy s mlhovinou je kruhový, jinak vypadá jako zrnitý mlhavý obláček s rovnoměrným rozložením jasu o průměru 10'. A mohla by následovat další a další pěkná pozorování. Ovšem, co kdyby žádná do příštího Trpaslíka nepřišla ? Musím si nechat něco na příště.
13./14. ledna 1993 Newton 65/502 mhv 5.8 mag průměrné podmínky 
21./28. ledna 1993 Telementor 50/540 33x mhv 5.5 mag Objavil som ju celkom ľahko. Pri podrobnejšom skúmaní som skôr tušil ako videl dve hviezdičky na severozápadnom okraji. Hmlovina sa javí skôr oválna s jasnejšou severozápadnou časťou. Postupne sa akoby vejárovito stráca na juhovýchod. Nevidno inak žiadne detaily. Pri severoseverovýchodne položenej hviezde som pozoroval slabý difúzny obláčik. (Bola vzdialená asi 1/5 zorného poľa.) Optika bola práve vyčistená.
Tato reflexní mlhovina ležící něco přes dva stupně severovýchodně od \zeta Orionis doopravdy patří mezi nápadné objekty. Bez problémů ji spatřil ve svém binaru 25x65 Michal Schořík ''poměrně jasný mlhavý obláček, občas jsem v něm zahlédl dvě hvězdy.'' a mnozí další pozorovatelé. Já sám jsem si ji prohlédl v brněnské patnáctce (''trojúhelníkovitého tvaru u západního okraje s dvojhvězdou'') a to včetně sousedek - NGC 2067 (kruhová, těsně se dotýkající M 78) a NGC 2064 (velmi slabá, poblíž M 78). V Roztokách jsem také získal hrubý odhad jasnosti M 78 (8.3 mag), který by však chtělo prověřit.
| OBSAH | tisk | Jiří Dušek |
Knihovnička APO
"Když jsem si pročítal text díla Pozorujeme hvězdné nebe bez dalekohledu, uvědomil jsem si, že to je stěží pravda. Ve skutečnosti spíše nepozorujeme, a je to věru škoda. První sešit edice Knihovnička APO je totiž ohromnou inspirací a průvodcem pro každého, kdo by chtěl hvězdné nebe blíže poznat. Takových lidí je určitě velmi mnoho - a pokud se o to už v minulosti sami pokoušeli, velmi pravděpodobně tápali a ztráceli čas a chuť zbytečnostmi. Nové dílo Jirky Duška ukazuje, že mezi takové zbytečnosti patří i snaha pořídit si nejprve dalekohled. Vždyť i bez dalekohledů je toho na nebi tolik, tolik k vidění - a když si člověk pro obohacení občas půjčí triedr (o tom dílko pochopitelně už nepíše, pak by nemohlo jít o sešit, ale o tučné kompendium), otevře se mu vesmír dokořán. Má-li k němu správný klíč - a tím klíčem může být, o tom jsem přesvědčen, právě tato neobyčejná brožura."
Jan Hollan
Bílý Trpaslík je přece jenom trpaslík. I když jedno číslo pohltí cca 20 strojopisných stran (takový Kozmos spotřebuje asi 150), na mnohé věci v něm prostor není. A proto loni touto dobou vznikla myšlenka vydávat nezávisle na BT řadu sešitů (později nazvanou edice Knihovnička APO), které by se podrobně věnovali různým problémům, na než není v BT místo. Úpravou, stylem a rozmnožovací technikou podobné Trpaslíkům, na rozdíl od nich však za peníze, přesněji za náklady k rozmnožení. Což je vzhledem k rozsahům pochopitelné. A tak se i stalo. V únoru tohoto roku se po několika měsících práce objevil první sešit edice, který je věnován pozorování hvězdného nebe bez dalekohledu. Na 56 stranách v něm najdete povídání nejen o lidském oku, mlhovinách, hvězdokupách, proměnných a vícenásobných hvězdách viditelných pouhým okem, ale také o Měsíci, meteorech, družicích i halových jevech. Text představující na disku počítače 145 000 bytů je doplněn celkem 51 mapkami, diagramy a tabulkami. Celé dílko, které bylo sestaveno na základě přehledu současné i historické literatury a především pozorování 14 "apačů", je vhodné pro všechny, kteří mají k dispozici temnou oblohu a chuť na chvíli odložit dalekohled. Jeho cena je 32 Kč + 8 Kč za poštovné. Druhý sešit edice věnovaný problematice pozorování ve městech vyjde do začátku června, během prázdnin chystáme dále spisky "S brejlákem po stopách objevitelů" a katalog vizuálních odhadů hvězdných velikostí různých deep-sky objektů, do konce roku by potom měl vzniknou Fotografický atlas letní části Mléčné dráhy a povídání o dvojhvězdách.
PS: Máte-li zájem vlastnit sešit "Pozorujeme hvězdné nebe bez dalekohledu", vyplňte přiložený lístek. Brožurku dostanete do konce dubna. Účastníci semináře již 24. dubna.
| OBSAH | tisk | Jiří Dušek |