| Číslo 94. | 1999 | Leden |
OBSAH:
Hvězdy nad Olympem
"Jsou-li tam žáby taky..."
Recenzování:Redshift - zajímavé planetárium pro nenáročné
MEDÚZA
Jak se připravit na zimní pozorování
Dalekohledy našich pozorovatelů
Modrý Měsíc na druhou
TRPASLIČÍ TIPY
ZAJÍMAVÁ POZOROVÁNÍ
Na ostrově Samos v Egejském moři stojí zbytky chrámu Heraion. Kdysi to byl obrovský chrám zasvěcený bohyni Héře. Ta byla původně bohyní nebes a až později se stala manželkou vládce bohů Dia. Podle starých legend trávili své líbánky na ostrově Samos. Starořecké náboženství vysvětlovalo světlý pás na nebi jako mléko bohyně Héry rozprostřené na nebi. Legenda je původem označení Mléčná dráha, které západní civilizace dosud používá. V dobách z kosmického hlediska nedávných a z hlediska lidského dávno zapomenutých byl člověk odkázán pouze na svoji představivost. Neexistovala věda ani knihovny, kde by na svoje otázky našel odpověď, byla pouze lidská fantazie. Proto naši předci reagovali na svoji nejistou existenci vytvořením skupiny bohů s hluboce lidskými vlastnostmi jako krutost, malichernost a závist. V dobách Homéra byli bohové nebe, země, bohové bouří i oceánů, bohové podsvětí, času, ohně a další. Pro racionální chápání okolního světa ještě nenazrál čas.
Ale před 2 500 lety nastal zlom. Na ostrově Samos a ostatních řeckých koloniích se objevili lidé, kteří tvrdili něco zcela odlišného od tehdejších představ o světě. Hlásali, že vše je složeno z atomů, že lidé a živočichové mají své předky v jednodušších formách života. Země je pouze planeta, která obíhá kolem Slunce, a hvězdy jsou velmi daleko. Tyto myšlenky nechaly povstat vesmír z počátečního chaosu. Už tehdy se začínaly rýsovat počátky slavné řecké filozofie.
Slovo filozofie znamená doslovně "láska k moudrosti", v dnešním pojetí znamená vědeckou disciplínu, která hledá odpovědi na základní otázky lidské existence, snaží se o syntézu vědění. Řekové ji ale původně chápali ještě šíř - jako souhrn všech teoretických a praktických vědomostí a jako moudrost, kterou se má člověk řídit. První představitelé jejich filozofie byli lidé nejrůznějšího vědeckého zaměření, ale i lidé zabývající se například obchodem. Sledovali okolní svět a snažili se pochopit jeho pravou podstatu. Kladli si otázky a také si na ně sami odpovídali. Ne vždy byly jejich odpovědi správné, ale jejich snažení mělo jeden velký smysl - povznesli poznání na vysokou a do té doby nevídanou úroveň. V porovnání s vědomostmi východních civilizací, které své poznatky sbíraly po dlouhá staletí, je prudký rozvoj poznání ve starém Řecku více než obdivuhodný.
V šestém století před naším letopočtem se v Iónii objevil zcela nový revoluční názor. Staří Iónové tvrdili, že vesmír má vnitřní řád. Příroda není úplně nepředvídatelná, existují zákony, které i ona musí poslouchat. Tento uspořádaný charakter okolního světa se nazýval kosmos. Může se zdát podivné, že tato revoluční myšlenka vznikla právě v Iónii - pasteveckém regionu. Tehdejší svět nabízel mnohá, na první pohled lepší místa pro vznik revolučních myšlenek. Jednou z prvních oblastí, která přichází v úvahu, je Čína se svojí tisíciletou astronomickou tradicí. Zde má svůj původ střelný prach, papír, porcelán a jiné zásadní vynálezy lidského pokolení. V Číně však byla astronomie téměř výhradně nástrojem astrologů a tamní silně zakořeněný tradicionalismus bránil přijímat nové názory. Podobná situace byla v Indii, která vyznávala model nekonečně starého vesmíru odsouzenému k neustálému cyklu zrození a umírání. Myšlenka na vznik čehokoli nového proto nepadala na úrodnou půdu. Naproti tomu Iónie byla izolovanou ostrovní říší, kde se zároveň křížily četné obchodní cesty. Moc zde ležela v rukou obchodníků, kteří ve vlastním zájmu podporovali technický i vědecký rozvoj. Zde byla poprvé upravena fénická abeceda pro potřeby širších vrstev. Proto byla Iónie de facto prvním místem, kde vznikla věda v pravém slova smyslu. Tato velká etapa má svůj počátek v období mezi šestým a čtvrtým stoletím před naším letopočtem. Někteří z předních iónských myslitelů byli synové dělníků zvyklí na manuální práci. Snad právě proto tito lidé zavrhli v tehdejší době široce přijímané pověry.
Prvním Iónským vědcem byl Thalés (6. stol. př. n. l.). Pocházel z města Milétos v Malé Asii, které je od ostrova Samos odděleno úzkým vodním kanálem. Byl jedním z tzv. sedmi řeckých mudrců (mezi které patřil např. také athénský státník Solón). Thalés procestoval Egypt a Babylón, prý předpověděl zatmění Slunce. Jako první změřil výšku pyramidy podle délky jejího stínu a úhlové výšky Slunce nad obzorem, jako první objevil geometrické teorémy - podle nich Euklides o tři století později zformuloval mimo jiné věty o úhlech v trojúhelníku. Thalés se podobně jako Babylóňané domníval, že svět povstal z vody. V minulosti prý existovala pouze voda a suchá pevnina se vytvářela naplavováním a usazováním. Domníval se, že voda je všeobecný princip, ze kterého pochází všechna hmota. "Z vody se vše rodí, voda se mění v páru i led, vše i teplo, potrava i sémě má podstatu mokrou." Thalétovy závěry nejsou však tak důležité, jako samotný fakt, že jako jeden z prvních odvrhl bohy jako univerzální princip a nahradil je hmotnými silami působícími v přírodě. Thalés přinesl z Egypta základy astronomie a geometrie, které poté sám rozvíjel v rodné Iónii.
Thalétovým přítelem byl Anaximandros, o němž je známo, že jako jeden z prvních prováděl experimenty - nezbytný nástroj moderní vědy. Podle pohybu stínu vrhaného vertikální tyčí přesně určil délku roku a jednotlivých ročních období. Zhotovil jako první v Řecku funkční sluneční hodiny, mapu tehdy známého světa a hvězdnou mapu. Hlásal, že Slunce, Měsíc i hvězdy jsou ohně, které vidíme v pohybujících se otvorech nebeského dómu. Zastával na svou dobu podivuhodný názor, že Země není zavěšená pod nebesy nebo jimi podpíraná, ale že sama setrvává ve středu vesmíru.
Roku 540 před naším letopočtem se dostal k moci na ostrově Samos tyran jménem Polykratés. Slovo tyran však v té době neznamenalo bezohledného uzurpátora, ale často inteligentního absolutistického vládce, kterého dosadil lid. Polykratés podporoval vědu a techniku, avšak utlačoval vlastní lid. V jeho době působili na ostrově Samos slavný technik Theodoros, na blízkém ostrově Kos v téže době založil Hippokrates slavnou lékařskou tradici. V tomto období se věhlas a postupy místní vědy šířily do Řecka, Itálie a Sicílie. Průkopníkem v definici světla a vzduchu byl Empedoklés, kterého pro jeho bystrost řada lidí ztotožňovala s bohem. Poprvé definoval čtyři elementy - vodu, zemi, vzduch a oheň. Vzduch podle něj musí být látka rozdělená na pouhým okem neviditelné částečky. Domníval se, že světlo se šíří rychle, ne však nekonečně rychle. Tvrdil, že v dávných dobách byl život na Zemi mnohem rozmanitější, ale některé druhy pro svoji malou schopnost adaptace vyhynuly. Jako první tak nastínil myšlenku Darwinovy teorie evoluce druhů. Aby dokázal svůj božský původ a myšlenku, že nic nevzniká a nezaniká, skočil do žhavého jícnu Etny. Podle jiných zdrojů se však jednalo pouze o tragickou nehodu při odvážném průzkumu sopky.
Myšlenku o elementárních částečkách hmoty dovedl mnohem dále Démokritos (460-370 př. n. l.). Jeho život se skládal ze samé radosti a poznávání - alespoň se o to sám snažil. Právem proto dostal přezdívku "smějící se filozof". Domníval se, že velké množství světů vzniklo spontánně z hmoty rozložené v prostoru. Věřil, že mezi světy dochází ke kolizím a že některé světy putují osamoceně prostorem a tmou, zatímco jiné doprovází několik sluncí i měsíců. Démokritos jako první použil slovo atom (v řečtině atomos = dále nedělitelný). "Když rozřezáváme jablko, musí nůž projít přes prázdné prostory mezi atomy", říkal Démokritos. "Kdyby zde tyto prázdné prostory nebyly, pak by nůž narazil na neproniknutelné atomy a nemohli bychom jablko rozříznout". Jeho další argumenty pro existenci světa atomů sice úplně neodpovídají dnešním představám, ale na svou dobu byly neobyčejně elegantní. V jiném případě si Démokritos představoval, že objem kužele nebo pyramidy lze vypočítat pomocí velkého množství extrémně malých, na sebe poskládaných destiček různé velikosti od základny k vrcholu. Formuloval tak problém, který se v současnosti nazývá teorií limitů. Nebyl daleko od objevu diferenciálního a integrálního počtu, tedy od postupu, který byl objeven teprve v době Isaaca Newtona. O Mléčné dráze soudil, že se skládá hlavně z neoddělených hvězd. Jako člověk byl Démokritos poněkud zvláštní - ženy, děti a sex se mu nelíbily, snad proto, že jej zdržovaly od přemýšlení. Velice si však cenil přátelství, veselost považoval za smysl života a ve své filozofické práci se věnoval také povaze a původu nadšení. Byl blízkým přítelem Hippokrata. Prohlašoval, že tehdejší náboženství je špatné a že neexistují ani nesmrtelné duše, ani nesmrtelní bohové. Za lepší považoval chudobu v demokracii než bohatství v tyranii. Ve své době nebyl kupodivu za své názory pronásledován, ale tato krátká doba tolerance začala záhy mizet. Jeho historická úloha začala být snižována a jeho názory potlačovány, ke slovu se dostala mystika. Dnes je portrét Démokrita na řeckých stodrachmových bankovkách a jeho jméno nese také tamní moderní jaderný ústav.
Anaxagoras byl Iónský experimentální filosof, který působil kolem roku 450 před n. l. a žil v Athénách. Jako jeden z mála filozofů byl bohatý, ale to jej příliš nezajímalo - natolik byl oddán vědě. Když se ho ptali na smysl života, odpověděl jako skutečný astronom: "Prozkoumat Měsíc, Slunce a hvězdy." Anaxagoras nebyl zdaleka tak radikální jako Démokritos, mimo jiné taky nevěřil v existenci atomů. Domníval se, že lidé jsou inteligentnější než zvířata, protože mají ruce - typicky iónská myšlenka. Anaxagoras byl první, kdo jasně formuloval, že Měsíc svítí odraženým světlem a v souladu s tím definoval podstatu měsíčních fází. V jeho době už však podobné myšlenky nesměly spatřit světlo světa, proto jeho rukopis obíhal v athénském samizdatu. O dvě generace později Aristoteles, mimochodem trochu nekriticky považovaný za největšího vědce starověku, pouze prohlásil, že Měsíc má fáze, protože je to v jeho povaze je mít. Šlo zde pouze o slovní hru, která nic nevysvětlovala. Navzdory tehdejším představám o božské podstatě Měsíce a Slunce Anaxagoras tvrdil, že jsou to žhavé kameny. Pravděpodobně tak zobecnil pozorování pádu meteoritu. Domníval se, že Slunce je pravděpodobně větší než Peloponesos, což je jižní část Řecka. Jeho odpůrci tento názor považovali za značně přehnaný. Athéňané, které dnes považujeme za ztělesnění demokracie, se ale k filozofům příliš ohleduplně nechovali. Nikoli však pro svoje názory, ale pro svoje přátelství s Periklem, vládcem Athén, byl Anaxagoras uvězněn Periklovými odpůrci. Až po dlouhé době se podařilo dosáhnout jeho propuštění, ale bylo už pozdě. Časy se změnily a iónská tradice přestala existovat.
Snad nejvýznamnějším rodákem ostrova Samos byl Pythagoras (6. stol. př. n. l.). Jeho učení a názory zasáhly velké množství vzdělaných lidí tehdejší doby a vedly ke vzniku pythagorejské školy. Pythagoras však věřil, že na přírodní zákony nelze přijít matematickým odvozováním, ale pouhým přemýšlením. Tím se tak trochu blížil mystice. Na druhou stranu je však tvůrcem matematické dedukce - v dnešní době stěžejního postupu. Pythagorejci věřili v jednoduchý, čistý vesmír a svět, který se zásadně odlišoval od tehdejší reality. Jejich vesmír se řídil základními zákony matematiky a okolní svět byl jenom nedokonalým odrazem pravé reality. Pythagorejci měli také vášeň pro geometricky pravidelná tělesa, mezi nejjednodušší patřila krychle a koule. Pythagoras zemřel v klidu mezi svými žáky, ale nedlouho po jeho smrti vzal rozzuřený dav útokem jeho školu a jeho žáci museli odejít do vyhnanství.
Praktická pozorování se v tehdejší době dostala do opovržení vzdělaných vrstev, jako ideál byl uznáván filozof ponořený do svého nitra. To byl jeden z důvodů, proč došlo k opuštění velice perspektivní iónské tradice výzkumu a proč došlo ke skomírání tehdejší řecké vědy. Obchodní rozvoj řecké oblasti v šestém století př. n. l. vedl k boomu tamní vědy. Ekonomická prosperita s sebou přinášela nejenom nové technologie a vědomosti, ale také otrokářství. Tolik vychvalovaná athénská demokracie platila jenom pro úzkou skupinu privilegovaných osob, v jejichž rukou se také soustředila většina moci a peněz. Manuální práce, tak potřebná pro vědecké experimentování, byla přenechána otrokům, což vedlo ke stagnaci vývoje vědy a techniky. Pokračující ekonomický rozvoj proto paradoxně vedl k úpadku experimentální vědy a ve svém důsledku také k pozdějšímu římskému područí. Přesto však Řekové byli vedle staré Číny a částečně Indie jediným starověkým národem, který rozvinul vědu zvanou filozofii. Navázali tak na dědictví Mezopot
| OBSAH | tisk | Tomáš Apeltauer |
"Jsou-li tam žáby taky..."
Nejprve trochu historie. ASÚ je přímým následovníkem jezuitské hvězdárny, která byla vystavěna v Klementinu roku 1722, z níž pochází nejdelší řada meteorologických pozorování na světě. Roku 1898 byla započata stavba soukromé hvězdárny v blízkosti obce Ondřejov, 35 kilometrů jihovýchodně od Prahy. Zakladateli se stali bratři Fričové, především Josef Jan, majitelé továrny na měřící přístroje. V roce 1928 byla hvězdárna věnována Universitě Karlově v Praze. Domeček, který sloužil jako ubytovací prostor bratří Fričů, je velkou architektonickou památkou, jeho stěny jsou orientovány ve směru severojižním a východozápadním a na každé stěně sgrafito, zobrazující příslušnou část dne (západ = večer...). Na půlnoční straně je proslulý verš z Nerudových písní kosmických: "Jsou-li tam žáby taky...". V současné době se na pozemku hvězdárny v Ondřejově nachází pět kopulí, několik domků s odsuvnou střechou (zde se nachází celooblohové kamery bolidové sítě), tři radioteleskopy, meteorický radar (uvedený do provozu v roce 1958), a například i středisko řízení kosmických letů, odkud jsou ovládány například družice Magion. Z přístrojů jsou dnes v činnosti jeden reflektor 65 cm, jeden čočkový sluneční dalekohled, pak zrcadlový dalekohled v kopuli určené pro veřejné prohlídky (jehož montáž je poháněna důmyslným mechanickým strojem).
Dvoumetrový dalekohled byl uveden do provozu v roce 1967, v roce 1991-2 byl nahrazen starý ovládací systém na bázi dvou sálových počítačů dvěma stroji řady PC s procesorem 486! Můžu jen dodat, že pohled na tento kolos je skutečně povznášející.
Stelární oddělení, jemuž dvoumetr slouží, však není jediným, které se může něčím pochlubit. Například Oddělení meziplanetární hmoty vlastní jeden světový primát - zachycení přeletu bolidu a následné vyhledání dopadnuvšího meteoritu. Toto se povedlo 7. dubna 1959, kdy kamery zachytily bolid -19. velikosti, při následné pátrací akci byly nalezeny čtyři kusy původně 20-ti tunového meteoritu Příbram.
Musíme však zmínit i sluneční oddělení, které se věnuje především sledování slunečních erupcí, jejich délky, průběhu a měření šířky H-alfa čáry během erupce.
Samozřejmě jsem zdaleka nezmínil všechny činnosti, kterými se lidé na Ondřejově zabývají, ale domnívám se, že jsem zmínil ty nejdůležitější.
Bohužel jsem přijel sám, to znamená, že jsem se musel pěkně přizpůsobit a navštívit nejprve dvoumetr, jakožto druhou část prohlídky, a pak teprve se porozhlédnout po staré části hvězdárny. Chytil jsem se však s třídou informatiků, takže jejich dotazy se týkaly výhradně takových problémů, jako třeba jaké počítače ovládají dvoumetr, pod jakým operačním systémem běží řídící software, v jakém jazyku to bylo programováno... Pak jsem si tam připadal jako blbec, když jsem se ptal na zorné pole apod. Druhá skupina, kterou jsem vyfasoval při prohlídce staré části hvězdárny, byl nějaký školní výlet, takže všichni byli náležitě znudění a nebáli se to dávat všude najevo. Upřímně řečeno, nechtěl bych tam ten den dělat průvodce. Ale jinak proběhlo vše nad mé očekávání. Pokud tedy mohu doporučit námět některé vaší příští exkurze, nebo třeba jen nedělního výletu, určitě jeďte do Ondřejova, stojí to za to.
Jak mnozí z vás jistě pochytili, konaly se ve dnech 9.-11. října letošního roku "Dny otevřených dveří" ve všech ústavech Akademie věd, takzvané "Dny vědy". Nedalo mi to a vyrazil jsem na vlastní pěst do Ondřejova, sídla Astronomického ústavu. Když pominu těch sedm hodin v autobuse a sprint pražským metrem mezi jednotlivými autobusovými nádražími, byl to velmi pěkný a poučný výlet. Během dvou hodin, které jsem strávil přímo v areálu ASÚ (není to moc), se mi podařilo zachytit do paměti vše podstatné a nejdůležitější, co Ondřejov nabízí.
Největším lákadlem je však největší dalekohled ve střední Evropě - ondřejovský "dvoumetr". Tento přístroj s tubusem o průměru 2,6 metru a délce devět metrů, v němž je uloženo parabolické zrcadlo o průměru dva metry a ohnisku devět metrů, váží celých 80 tun. Kopule, která kryje toto vpravdě monstrum, má průměr ke 20 metrům a váhu přes 200 tun. Dalekohled sám o sobě může pracovat ve třech optických systémech: v primárním ohnisku (f 9 m), v Cassegrainově ohnisku (f 29 m) a v coudé ohnisku (f 64 m), tento systém je namontován prakticky napevno a je k němu připojen spektroskop. Pořizování spekter hvězd je také jedinou činností, na kterou se dvoumetr používá.
| OBSAH | tisk | Michal Švanda |
Recenzování: Redshift - zajímavé planetárium pro nenáročné
Na veletrhu Invex Computer se mi podařilo u stánku pražské firmy Jimaz s r.o. zakoupit dlouho toužené planetárium Redshift za "směšnou" částku 290,- Kč. Doufal jsem, že se mi konečně podaří rozchodit na svém starém samočinném počítači nějaký ten multimediální titul. Těch multimédií na CD-čku zas tolik není. Pominu-li několik animací a dost dobrých obrázků, zvuky vůbec žádné (ne, to si samozřejmě dělám srandu, je tam jakýsi startovní WAV), jde o něco takového, jako rozšířený SkyMap nebo podobně. Příjemnou vlastností tohoto prográmku je fakt, že ho rozchodíte už na 386DX s Windows 3.1, i když zážitek z animací už není takový, jak má být. Zkoušel jsem doma na 386DX40 s 8 MB RAM pod WfW 3.11, chodí to, i když trhaně, a na 486DX266 se 16 MB RAM pod W95 a musím uznat, že to už šlape docela slušně (což určitě nebude jiným operačním systémem). Co tedy vlastně program nabízí?
Jako startovní obrazovka naběhne jakýsi pohled na noční oblohu, příjemnou vlastností je, že vám zobrazí jen ty hvězdy, které byste měli teoreticky vidět s přihlédnutím k dané denní době a patřičně zobrazí i barvu nebe. Takže třeba v poledne vám nad jižním obzorem naběhne modrá obrazovka se žlutou koulí uprostřed. Program sice uvádí, že dokáže zobrazit hvězdy do 12 magnitud, ale podle mého střídmého odhadu to zvládne tak do osmi a je rád. Kvůli hvězdám a deep-sky se ale rozhodně nevyplatí program kupovat. Vyloženě je to planetárium, je tedy na planety. Ty můžete libovolně (až 9999krát) zvětšit, běhat kolem nich jako na družici, dokonce si můžete své běhání nahrát jako soubor MOV, můžete studovat jejich konjunkce apod. (např. jsem se dozvěděl, že nejbližší přechod Venuše přes sluneční disk se bude konat 8. 6. 2004 od 5:28 do 12:08 UT). Program nabízí též simulaci zatmění Slunce a Měsíce pro libovolné místo na Zemi. Na obalu CD-čka se uvádí, že si můžete nastavit pro pozorování libovolné místo ve Sluneční soustavě, ale když se o to pokusíte, dostanete na výběr pouze Zemi, Měsíc a Mars. Pokud jste však majitelem IQ vyššího než 130, máte dobrý postřeh a dobré zkušenosti s kombinatorikou (ne že bych tyto vlastnosti měl), přijdete na to, jak si přeci jen nastavit libovolnou planetu nebo měsíc ve Sluneční soustavě, případně libovolné místo v heliocentrických souřadnicích.
K planetám, Slunci a Měsíci, ale i deep-sky se vztahuje i celkem dobře obsahově zásobená galerie některých pěkných obrázků a několika videí (Například se můžete podívat na oběh měsíců Jupiterovy rodiny, přičemž váš pohled je neustále soustředěn na Ió. To pak nevíte, co se okolo čeho otáčí.). Kromě toho je součástí programu celkem dost obsáhlý plně hypertextový astronomický slovníček (v angličtině). Můžete jej zobrazit z menu nebo přímo poklepáním myší na objekt na obrazovce, kdy vám vyjedou o objektu podrobné informace v rámci možností.
Co lze programu vytknout? Za prvé absenci zvuků, protože když už multimédia, tak už multimédia. I když by to pravděpodobně posunulo hardwarové nároky o příčku výš. Za druhé komplexnější orientaci po obloze, ne jenom soustředění se na planety. Také přepínání pohledů mezi jihem, severem a pod. je poněkud nepohodlné, složité a vyžaduje hodně přemýšlení a určitě by to šlo vyřešit i jinak.
Krátce shrnuto, Redshift se rozhodně nevyrovná takovým titulům dneška, jako je Astro 2001, ale s přihlédnutím k roku výroby (1994) musíme připustit, že je dost dobrý. Na druhou stranu, Astro 2001 je program čistě výukový, zatímco Redshift se hodí spíše odborníkům a fajnšmekrům.
| OBSAH | tisk | Michal Švanda |
MEDÚZA
Někdy na podzim minulého roku jsem se setkal na demonstrátorském semináři s Petrem Sobotkou, který je jedním z tahounů skupiny Medúza. Tam jsme se také dohodli na vzájemné spolupráci. Takže v tomto čísle Trpaslíka se můžete dozvědět něco více o tomto projektu.
To by byla stručná "jednovětná" charakteristika MEDÚZY. Od jejího vzniku 23. 3. 1996 se však naše činnost natolik rozšířila, že poskytujeme komplexní služby pozorovatelům proměnných hvězd. Jaká je tedy konkrétně naše činnost.
Pozorovací program
Databáze
Katalog
Mapky
Internetovská stránka
Světelné křivky
Cirkulář
Setkání
Pokud by někdo s Vás cokoli potřeboval: naučit se pozorovat proměnné hvězdy, mapky, objednat si Cirkulář..... stačí se na mě obrátit. Veškeré dotazy Vám zodpovím na adresách sobotka@physics.muni.cz nebo Roháčova 388, Kolín III, 280 00.
MEDÚZA je skupina pozorovatelů proměnných hvězd pracujících při B.R.N.O., která se zabývá monitorováním fyzických proměnných hvězd.
V současné době zahrnuje 105 hvězd všech "nezákrytových" typů. Jmenujme například typy: SR - Semi Regular - dlouhoperiodické polopravidelné, Mira, Z And, U Gem nebo RV Tau. Naším Cílem je zachytit všechny světelné změny, které hvězdy prodělávají. U všech stačí udělat jeden odhad za noc.
Snažíme se vytvořit databázi všech pozorování proměnných hvězd udělaných v České republice. V současné době v ní je přes 15 000 odhadů od 200 hvězd. Jestli máte nějaká další: "Sem s nima!", protože čím více pozorování budeme mít, tím přesnější a zajímavější budou naše, české výsledky.
Jednou ročně vydáváme aktualizovaný katalog fyzických proměnných hvězd, který je zrcadlem našeho pozorovacího programu. Obsahuje údaje o sledovanosti hvězdy pozorovateli ve světě a u nás, souřadnice, hvězdné velikosti v maximu a minimu jasnosti a obor spektra, ve kterém byly určeny, periodu světelných změn, typ proměnnosti, spektrum, barevné B-V indexy, identifikační čísla mapek a poznámky k jednotlivým systémům. Zkrátka vše, co pozorovatel potřebuje o hvězdě vědět. Ještě bych chtěl upozornit, že pro každou hvězdu jsou v katalogu reservovány dva řádky. První je výpis z katalogu všech známých hvězd (tedy do roku 1985, kdy byl vydán) jenž nese jméno GCVS - General Catalogue of Variable Stars. Druhý řádek obsahuje naše vlastní výsledky.
V tomto roce vyšel první soubor mapek MEDÚZA I (1997), který obsahuje 50 mapek pro 54 fyzických proměnných hvězd. Je tedy možné pozorovat podle něj polovinu hvězd jež jsou v našem programu. Soubor MEDÚZA II (1998) obsahující asi 47 mapek by měl vyjít na konci roku, takže ho astronomové dostanou "k Vánocům pod stromeček". Plánuji vydat ještě soubor MEDÚZA III (1999), který zatím obsahuje 13 mapek. Takže pokud chcete nějakou hvězdu pozorovat a mapka na ní neexistuje nebo je mizerná, stačí mi svou žádost tlumočit a já danou hvězdu zařadím do tohoto souboru.
Od začátku roku 1998 poskytujeme proměnářský "servis" na internetovské adrese http://astro.sci.muni.cz/variables. Stránku dělá druhý "hnací motor a pilíř" MEDÚZY Luboš Brát. Chtěl bych ho zde v Bílém trpaslíku pochválit za jeho obětavou a časově náročnou práci. Bližší popis této stránky je asi zbytečný. Podívejte se na ni a sami poznáte, jaká je. Mohu jen říci, že na ní naleznete v podstatě úplně všechno, co MEDÚZA produkuje např. mapky, články a aktuální světelné křivky.
Děláme proto, abychom viděli to, co z databáze vidět není. A sice co naše hvězdy dělají. Místo sáhodlouhého popisu chování hvězdy stačí jediný pohled na světelnou křivku. Všechny grafy mají stejný formát a snažíme se je aktualizovat každý měsíc. Pro oživení textu jsem jednu vybral. Je to má oblíbená AG Dra.
Pro všechny naše členy, kterých je nyní přesně 40, vydáváme jednou za dva měsíce Cirkulář. Jeho hlavní náplní je udržovat informovanost a komunikaci mezi pozorovateli. Najdete v něm zejména odborné články o konkrétních hvězdách, ale i například aktuální žebříček aktivity pozorovatelů. V příštím roce pravděpodobně dojde ke sloučení Cirkuláře s Perseem, který dozná výrazných změn.
Dvakrát ročně pořádáme setkání členů MEDÚZY, na kterých samozřejmě srdečně přivítáme všechny zájemce o proměnné hvězdy.
| OBSAH | tisk | Petr Sobotka |
Jak se připravit na zimní pozorování
Hluboká, modrá, zimní obloha, studené pozdní odpoledne - to vše je příslibem nádherného zimního pozorování klenotů z pokladnice Oriona, Blíženců, Vozky, Persea a Kasiopeji. Přesto však většina amatérů nevylézá ze svých teplých pelíšků a jejich mnohdy těžce nabyté přístroje zahálejí. Dokonce snad slyším hlasy, které říkají, že toto období je vhodné spíše pro čtení o astronomii než na její skutečné hledání v hlubinách vesmíru.
Běhá vám při tomto pomyšlení mráz po zádech? Myslíte, že se opravdu musíte dívat na Orion se zmrzlými prsty na rukou i na nohou? Toho všeho se můžete samozřejmě vyvarovat. Ale musíte si před tím přečíst těchto pár řádků a dodržet několik dobře míněných rad.
První podmínkou úspěšnosti je rovnoměrné pokrytí celého těla oblečením. Pod kalhoty si oblečte teplé vlněné spodky - nejlépe několik. Pod ně i na ně si oblečte teplé vlněné ponožky. Druhou podmínkou je neprodyšná bunda - nejlépe péřová. Je tvořena několika vrstvami, které hned tak něco neprofoukne. Na horní část těla si oblékněte podvlékací triko a dva až tři svetry, ale tak, aby vám příliš nevadily v pohybu. Dalšími místy, která musíte chránit, jsou krk a hlava. Pokud je to možné, použijte teplou šálu a čepici, které pak přikryjte kapucí naší bundy.
Třetí podmínkou je ochrana končetin, nejvíce pak jejich konců, tzn. prstů. Velké množství tepla totiž utíká přes podrážky vašich bot. Musíte je proto velmi dobře izolovat. Boty by svou výškou měly také stačit k zakrytí ponožek a neměly by být příliš těsné. Tím se totiž vytlačuje krev z prstů a ty se začínají díky nedokonalé krevní výměně ochlazovat. Totéž platí pro ruce. Zde ale narážíme na problém, protože při pozorování manipulujete s okuláry, píšete tužkou, či listujete v atlase. Nabízejí se dvě možnosti: buď si vezmete jedny tenké rukavice a na ně jedny hrubší, tzv. palčáky, anebo si pořiďte tzv. cyklistické rukavice, které mají ustřižené konce prstů a k nim samozřejmě ještě palčáky.
Na ochranu tváře doporučuji použít masku podobnou masce závodníků Formule 1. V noci sice budete působit dojmem teroristy, ale stojí to za to. Neberte si však masku bez otvoru pro ústa, protože při dýchání by se vám vodní pára obsažená ve vzduchu srážela na očích a na okuláru.
Svůj čas strávený u dalekohledu si můžete také prodloužit vhodným jídlem a pitím. Důležité je udržovat stálou hladinu cukru v krvi, což vám pomůže udržet tělesnou teplotu. Můžete proto jíst třeba hroznový cukr, ale pozor - příliš mnoho cukru působí právě obráceně.
K pití je nejvhodnější horký mošt nebo jiný sladký nápoj. Káva dává jisté uspokojení, ale kofein v ní obsažený způsobuje zpomalování krevního oběhu a tím i únavu, ospalost a ochlazování organismu. Stejně tak působí tabák a alkohol, který navíc způsobuje ztráty tepla kapilárními otvory v kůži.
Pokud vás během pozorování začne bolet hlava, nebo vám není dobře, vězte, že je to důsledek dehydratace vašeho organismu. Způsobuje ji studený vzduch, který vdechujete. Jestliže voda opouští organismus, zpomaluje se opět krevní oběh a může dojít k omrzlinám prstů. Proto než odejdete ven pozorovat, dobře se napijte.
Nepostradatelnou částí ochrany před zimou je neustálá svěžest, kterou se snažte udržovat i v "sibiřských podmínkách". Jestliže pocítíte chlad, začněte se pohybovat, skákat a dělat dřepy. Tím se vám opět zrychlí krevní oběh, prokrví prsty a rozhýbou klouby. Pořádným cvičením si můžete vytvořit zásobu tepla až na 6 dalších hodin pozorování! Není proto na škodu, když si před pozorováním trošku zacvičíte (ale pozor na přílišnou únavu)!
A ještě jedna rada pro motorizované astronomy. Pokud máte strach, že by se vám v té zimě nepodařilo nastartovat auto, až skončíte pozorování, nezoufejte. Jestliže oželíte trochu benzínu, nastartujte každou hodinu svůj vůz a nechte běžet motor 5 - 10 minut. To by mělo baterii udržet při životě. Pokud tedy splníte všechny podmínky, bude pro vás noční pozorování nezapomenutelným zážitkem a budete z něj mít nejen velkou radost a užitek, ale hlavně ten správný pocit.
| OBSAH | tisk | Martin Vilášek |
Dalekohledy našich pozorovatelů
Newton 360/1800
Nevím proč si Marek vybral zrovna mě, abych napsal článek do této rubriky, když je tu spousta lepších pozorovatelů se svými přístroji a určitě by si zasloužili být na tomto místě víc, než já, ale budiž. Jak už tušíte, budu se snažit popsat můj nejnovější dalekohled. Ne, že bych si kupoval každý rok nový - tento je zřejmě na dlouhou dobu poslední, který si postavím.
Asi před 3 roky jsem si přečetl článek o dalekohledu p. Antoše a po několika dopisech jsem se utvrdil v tom, že můj newton 160/1000 půjde do penze a dostane většího bratříčka. Po konzultacích a zvážení finančních možností jsem si nakonec nechal vybrousit zrcadlo u p. Drbohlava ze Rtyně v Podkrkonoší. V současné době přístroj (je to newtonův systém) používám, ale jen provizorně na Dobsonově montáži.
Na druhou stranu musím říci, že při pozorování v teplých letních nocích nemohu obraz při sklonění tubusu k obzoru dostatečně zaostřit. Rád přivítám jakoukoliv radu, která by mi pomohla tuto nepříjemnost odstranit.
A co vlastně budu dělat s tímto dalekohledem? Vzhledem na mé pozorovací podmínky se chci věnovat pozorování Měsíce a planet (viz Terminátor).
Protože dalekohled je příliš těžký na neustálé přenášení, rozhodl jsem se postavit malou kopuli u sebe na zahradě. Má průměr 3,2 m a její dokončení plánuji na podzim 1999. Zatím tedy pozoruji jen tak na Dobsonu a těším se, že se někdo přijde podívat. Rád vás přivítám. Opravdu to stojí zato.
Zrcadlo má průměr 360 mm a ohniskovou délku 1790 mm. Je zatím uloženo v lepené objímce z tvrdého dřeva a to na 9 bodech. Objímka je připevněna v osmihranném plechovém tubusu, který je navíc uvnitř zpevněn dalšími výztuhami. Je dlouhý 1800 mm a jeho průměr je 430 mm. Sekundární zrcadlo je rovinné, má osmiúhelníkový tvar a rozměry 114 x 85 mm. Okulárový výtah je hřebenový a je vyroben z duralu. Má na konci závit M 42 pro Practicu a redukci pro okuláry. Co se týče zvětšení, používám okuláry 25 mm, 12,5 mm, 10 mm (širokoúhlý) a 4 mm, které poskytují zvětšení 72x, 144x, 180x a 450x. Když jsem dalekohled v létě testoval, zvětšení 450x se vůbec nedalo použít kvůli chvění vzduchu. Na přesvětlené ostravské obloze jsem dosáhl zatím 14 mag. Velmi pěkně jsem viděl Saturn, jeho prstenec s Cassiniho dělením, strukturu pásů a čtyři jeho měsíce. U Jupiteru strukturu pásů oblačnosti. Velice na mě zapůsobil pohled na kulové hvězdokupy M13, M15 aj., které se proměnily z mlhavých kuliček na nádherné skupiny tisíců hvězd. Snad nejlepší pohled se mi otevírá při pozorování Měsíce. Zde jsem dosáhl rozlišení na povrchu 1500 metrů (při dost velikém seeingu).
| OBSAH | tisk | Martin Vilášek Nová čtvrť 240, 725 28 Ostrava-Lhotka, tel.:069/662 88 18 |
Modrý Měsíc na druhou
Na začátku tohoto roku nám kosmický přítel naší planety připravil netradiční představení: v lednu a v březnu se můžete pokaždé podívat hned na dva úplňky. V únoru naopak nebude ani jeden. Podobná konstelace nastala v tomto století pouze dvakrát: v letech 1915 a 1961. Poprvé byl Měsíc v úplňku v pátek druhého ledna ve tři hodiny a padesát minut našeho času. Na druhý se můžete podívat 31. ledna (17:07). V anglicky mluvících zemích se tento druhý úplněk nazývá Blue Moon, modrý Měsíc. Nikdo neví proč, je však součástí úsloví "once in a blue moon", v překladu snad nejlépe "jednou za uherský rok". Letos však bude "uherský rok" velmi krátký - další modrý měsíc spatříme hned v březnu: první úplněk bude druhého, ten další třicátého prvního března. Modrý Měsíc, tedy druhý úplněk v jednom kalendářním měsíci, může nastat jen za jistých okolností: průměrná délka kalendářního měsíce je 30,437 dne, zatímco od úplňku k úplňku to v průměru trvá 29,531 dne. Když se tedy první úplněk odehraje první či druhý den v měsíci (samozřejmě vyjma měsíce únor), je možné na jeho konci spatřit modrý Měsíc. Jednoduchým výpočtem lze zjistit, že se Blue Moon v průměru opakuje po dvou letech a osmi měsících. Ve skutečnosti však může přijít i o dva až tři kalendářní měsíce dříve nebo později. Zcela výjimečně je pak možné pozorovat modrý Měsíc s odstupem čtyř až dvanácti týdnů. Stejně tak je vzácné, že je únor ochuzen o úplněk: naposledy se tak stalo roku 1961 a bez plně osvětlené měsíční tváře budeme v únoru roku 2018. Nezapomeňte se tedy na konci ledna a března podívat na měsíční úplněk. Dvakrát po sobě jdoucí "modré Měsíce" totiž znovu uvidíte až roku 2018 a 2037.
| OBSAH | tisk | Jiří Dušek |
TRPASLIČÍ TIPY
aneb to nejlepší z lednové a únorové oblohy
V této nové rubrice bych vás chtěl pravidelně upozorňovat na události na obloze a zajímavé objekty, které byste si neměli nechat ujít, pokud se náhodou (či spíše omylem) vyjasní a vy se jakožto správní apači rozhodnete vyzkoušet svou odolnost vůči mrazu pod hvězdnatým nebem. Možná si řeknete, že na to je nejlepší Hvězdářská ročenka, ale té samozřejmě konkurovat nechci. Tato rubrika by se měla hodit lidem, kteří se na oblohu nedívají zrovna každou jasnou noc (takových je nás myslím většina) a pokud se čas od času rozhodnou věnovat noc pozorování, potřebují rychle zjistit, co zajímavého zrovna bude vidět. Z vlastní zkušenosti vím, že vzhledem k množství informací v HR je snadné přehlédnou nějaký zajímavý úkaz, navíc tam nejsou aktuální informace (např. o nějaké nové jasné kometě). Navíc není pohodlné každý den listovat ročenkou, jestli se zrovna něco zajímavého neděje. Proto tedy vznikla tato rubrika, jakési "Best Of" oblohy na dané období. Nebudou zde podrobné a úplné informace o úkazech a objektech, pouze základní údaje a odkazy na zdroje informací o nich. Měl by tak vzniknout stručný a přehledný seznam toho, co je v daném období nejzajímavější. Ale dost už filozofování. Zde je první pokus o to, co jsem výše popsal:
PLANETY
PLANETKY
KOMETY
METEORY
ZÁKRYTY TĚLES MĚSÍCEM
2. února ve dvě hodiny ráno projde Regulus pouze 0,39 stupně severně od Měsíce.
DEEP-SKY
NGC 7662 - Modrá sněhová koule
Na tuhle jasnou planetární mlhovinu se můžete podívat zejména z večera, neboť leží mezi Pegasem a Ještěrkou (náleží však do Andromedy). Její průměr je asi půl úhlové minuty a hvězdná velikost přibl. 8,5 mag. E. Barnard ji (za použití čtyřicetipalcového reflektoru Yerkesovy observatoře) popsal jako "nádherný objekt - lehce eliptický disk s dosti dobře definovaným okrajem. Na jeho pozadí je nesymetricky umístěn zhruba eliptický přerušovaný prstenec o větší jasnosti. Vnitřek tohoto prstence je tmavý, ne však černý, a přibližně v jeho středu je slabé stelární jádro". Tato centrální hvězda se podle Barnardových pozorování z přelomu století měnila v rozmezí 12-16 mag, později byly však tyto změny zpochybněny. Jasnost hvězdy totiž se na jasném mlhavém pozadí odhaluje jen těžko.
Mně se NGC 7662 podařilo vidět na jedné zimní expedici v Úpici (teplota asi -22 stupňů) pomocí Sometu 25x100, kde se na první pohled nelišila od hvězdy. V třiceticentimetrovém dobsonu pak skutečně vypadala jako namodralá sněhová koule, žádných detailů ani centrální hvězdy jsem si však nevšiml (asi je třeba použít opravdu velkého zvětšení).
NGC 2158
Tato velice bohatá, avšak vzdálená otevřená hvězdokupa se nachází jenom asi půl stupně jihozápadně od známé M35 v Blížencích, je však od nás přibližně šestkrát dále než její slavnější kolegyně (tj. zhruba 16 000 sv. let). Je asi jedenácté velikosti s průměrem kolem čtyř úhlových minut, vypadá jako slabá mlžina, nejjasnější hvězdy totiž mají pouze 16 mag. Hvězdokupa je skutečně neobyčejně bohatá na hvězdy a mohla by být dokonce jakýmsi přechodem mezi otevřenými a kulovými hvězdokupami.
To je tedy z této nové rubriky vše. Doufám, že v ní najdete inspiraci, až půjdete obdivovat krásu hvězdnatého zimního nebe. Pokud budete mít nějaké nápady, co by se zde mělo příště objevit nebo zlepšit, pošlete mi e-mail na adresu xkral2@br.fjfi.cvut.cz.
Merkur - na začátku ledna ráno na JV, koncem února večer na Z
Venuše - večer na jihozápadě (fáze kolem 0,94)
Mars - ve druhé polovině noci (průměr kotoučku 6->10", období rozumné pozorovatelnosti začíná koncem února)
Jupiter - na večerní obloze, údaje o viditelnosti Velké rudé skvrny viz čas. Kozmos, úkazy měsíců najdete v HR 1998
Saturn - v první polovině noci
Uran, Neptun, Pluto - nepozorovatelné
Nejjasnější pozorovatelné planetky v lednu a únoru:
Ceres - na večerní obloze v Býkovi, 7 mag
Vesta - ráno ve Lvu, 6,5 mag
Pallas - zač. ledna večer ve Vodnáři, 9,2 mag, v únoru nepozorovatelná
Z jasnějších komet vím o C/1998 P1 (Williams) (začátkem ledna bude ráno v Panně, kolem 10,3 mag, bude se přesouvat směrem do Lva a postupně slábnout, koncem února bude v Rysovi, kolem 12 mag), dále o C/1998 M5 (LINEAR) (zač. ledna v Lyře, kolem 10 mag, přesune se přes Labuť směrem do Draka, kde bude mít koncem února jasnost kolem 9,5 mag) a 21P/Giacobini-Zinner (zač. ledna ve Velrybě, ovšem s deklinací -23°, kolem 10 mag, bude se přesouvat do Eridana a slábnout na asi 13,5 mag koncem února). Možná se objeví něco jasnějšího, možná bude ještě z večera vidět C/1998 U5 (LINEAR), která má momentálně zjasnění (asi 8 mag koncem listopadu), zač. ledna bude mezi Pegasem a Delfínem, ale asi už mnohem slabší. Aktuální předpovědi poloh a odhady jasností komet najdete např. na adrese:
http://cfa-www.harvard.edu/cfa/ps/Ephemerides/Comets/index.html.
- nezapomeňte se zkusit podívat na Kvadrantidy, které mají maximum 4. ledna ráno, budou však silně rušeny Měsícem dva dny po úplňku. Zenitová frekvence je v HR uvedena 120 met./hod.
Zde uvádím zákryty několika jasnějších hvězd:
7. ledna, 2:29, 4,1 mag
27. ledna, 2:01, 3,9 mag
3. února, 5:15, 4,7 mag
31. ledna večer proběhne POLOSTÍNOVÉ ZATMĚNÍ MĚSÍCE, což je ale velmi nenápadný úkaz a navíc nastane nepříliš vysoko nad obzorem.
U těchto objektů obvykle k žádným aktuálním úkazům nedochází (snad kdyby explodovala supernova a vytvořila novou mlhovinu, ale to se tak často nestává...), nabídnu vám zde tedy tip na nějaký zajímavý objekt(y), jen tak pro inspiraci:
obr. 1 - vlevo nahoře NGC 2158, vpravo dole M35
obr. 2 - NGC 7662, foto Ed Grafton, CCD ST-5
Mnoho jasných zimních nocí přeje
| OBSAH | tisk | Lukáš Král |
Vzhledem k tomu, že prozatím nepřišla žádná nová pozorování, tak jsem se ponořil do archívu a vybral tam dva objekty o kterých se zmiňuje Lukáš v Trpasličích tipech.
NGC 7662
Jan Horký
Jiří Krtička
Martin Konečný
Petr Pravec
Petr Štěpán
Jan Kyselý
Pavol Jablonický
NGC 2158
Lucie Bulíčková
Petr Hlous
Jan Horký
Filip Hroch
Martin Konečný
Viktor Jelínek
Miroslav Janata
Svetozár Štefeček
Takže příště snad již vaše nová pozorování.
Peter Begeni
MS 12x60
Dosť jasná planetárna hmlovina. Vidno ju ako jasný svetiaci bod. Nehladá sa ťažko.
Newton 210/2000 mm
zv. 50x - jasná mlhavá hvězda, na první pohled je patrné, že jde o planetární mlhovinu.
zv. 128x - výrazný jasný kotouček, malinko protáhlý.
zv. 160x - jasná ploška, od krajů ke středu je patrné zjasňování. Má krásnou bleděmodrou barvu.
Tomáš Havlík
Newton 300/2100 mm
210x - boží, to jsem snad ani nečekal, naprosto skvělý, výrazně modrý (ta modř je úžasná - blankytná modř) kompaktní obláček velký asi 20", na druhý pohled je šišatý 3:4 ve směru jih - sever. Při podrobnějším zkoumání - zv. 350x - ukáže i některé detaily. Docela zřetelně jde vidět méně výrazný střed nebo spíše pás, táhnoucí se v delší ose. Jde také vidět, že nejvýraznější je u západního okraje. Chvílemi se mi jevil také tmavší plný střed - 1/5 průměru. Blízká hvězda ve východním směru je vzdálena 1,5 průměru planetárky.
Pozn.: Je zcela jistě jedna z nej i svou jasností.
SB 25x100
Jasná, plošně je velice malá.
63/840 mm
zv. 34x - drobounký modrý kotouček s vysokou jasností.
zv. 84x - hezký modrý jasný kotouček. Nejvíc připomíná NGC 6826, jen se liší barvou a má trochu vyšší jasnost.
zv. 140x - hezký, velký (30"), dokonale kruhový mlhavý obláček. Rovnoměrně jasný, difúzní okraje.
DB 10x80
Pěkná planetárka, malounko rozmazaná "hvězda". Dosti jasná, podobná blízkým hvězdám. Téměř v zenitu na světlající obloze. Dělal jsem odhady.
Cassegrain 250/4500 mm
zv. 281x - jasný mlhavý obláček s hvězdou uprostřed. Větší průměr, 20-25", rovnoměrně jasný.
Pavel Šťastný
Newton 110/805 mm
32x zv. - šíleně jasná, malinká, ale lze poměrně pěkně rozlišit hvězdy.
96x zv. - bomba, je zhruba kruhová, z četnými nerovnostmi, uprostřed malé černé kolečko bez patrné centrální hvězdy. Jas je poměrně rovnoměrně rozložen po celé ploše planetárky.
Newton 110/805 mm
Už při zvětšení 32x se zdá být úhlový rozměr a modrá barva, při 54x a 96x je to jasné. Nádherná planetárka. Kotouček je rovnoměrně jasný, nápadně modrý. V triedru 7x50 hvězda 7-8 mag.
Monar 25x75
Velmi jasná, medzi hviezdami viditelná na prvý pohlad. Je zlahka difuzna, da sa spliesť s hviezdou.
Newton 65/502 mm
zv. 33x - vedle M35 je zapomenutelná, snadno přehlédnutelná. Při tomto zvětšení jsem viděla sedm hvězd, bez mlhavého pozadí.
zv. 88x - periferním viděním vidím další tři hvězdy.
Newton 200/1200 mm, zv. 60x
Na jednom z ramen vybíhajících z M35 je vidět nápadná mlhavá skvrna kruhového tvaru. Při bočním vidění mi připadá trochu zrnitá, velmi jemně. Do zorného pole se vejde ještě s kouskem centra M35. V okolí hvězdokupy se nachází osm jasnějších hvězd a jedna se na ni na okraji promítá.
Newton 210/2000 mm
zv. 80x - nenápadná, vypadá asi jako M35 v hledáčku (50/300, zv. 10x), malinká mlhavá skvrnka.
zv. 128x - je to lepší, ale přesto velmi těžko rozlišitelná na jednotlivé hvězdy.
Triedr 10x50
Krásná, několik trojic jasných hvězd, není hvězdný podklad, asi 102 hvězd, nic moc hustá, téměř kruhová, možná spojená s M35.
63/840 mm
zv. 34x - po rozkoukání je viditelná téměř okamžitě. Pěkný mlhavý rovnoměrně jasný obláček. Protáhlý SV - JZ. Na jihovýchodním okraji je jediná hvězdička, která s hvězdokupou zřejmě nesouvisí.
zv. 84x - slabý mlhavý obláček o průměru pět minut.
150/2250 mm, zv. 56x
Asi pět volně roztroušených hvězd, které bych jinak za OH vůbec nepovažoval.
Newton 150 mm
zv. 48x - slabounká hvězdokupa v samé blízkosti M35. Není tak nápadná jako na fotografii. Musím použít mapu Uranometria, abych přesně věděl, kde ji mám hledat. Nevidím ji hned. Od centrální části M35 je dále, než jsem předpokládal. Z fotografie má člověk dojem, že leží prakticky uvnitř M35. Přímo ji nevidím. Bočním viděním je však vidět spolehlivě jako malinký okrouhlý obláček o průměru asi 2,5 minut. Hvězdné okolí je velmi bohaté, nejsem schopen zakreslit všechny hvězdy. Není vidět ani náznak "rozsypání" hvězdokupy na hvězdy.
Monar 25x70
V zornom poli spolu s M35, vzdialená od jej stredu asi 1/4 priemeru zorného pola, pod pozičným uhlom 240 stupňov. Od M35 je zretelne oddelená. Pri periférnom pohlade v nej vidím asi 8 hviezd, slabšie hviezdy vytvárajú hmlisté pozadie, ktoré sa ťahá ako výbežok smerom SW. Zaberá asi 1/8 priemeru zorného pola.
| OBSAH | tisk | Marek Kolasa |