OBSAH:
Na ten okamžik do smrti nezapomenu. Na hvězdárně ve Veselí nad Moravou se konal jakýsi seminář -- tuším, že meziplanetární hmoty. V sobotu večer, když jsme se dívali na noční oblohu, najednou přijel Leoš Ondra a suše mi oznámil, že on narukuje na vojnu -- a já budu vydávat Bílého trpaslíka. Pokoušely se o mne mdloby. To přece nepůjde. Mé pozorovací zkušenosti byly minimální, pravopys katastrofální a nápady žádné. (Tedy ne, že by se od té doby příliš změnilo.) Ale co mi zbývalo. Trpaslík vycházel již půl roku -- první číslo spatřilo světlo světa 19. března 1989 -- a zájem pozorovatelů byl značný. Bylo by hrozná škoda to všechno najednou opustit.
Takže jsem se naučil psát na stroji a občas sesmolit nějaký ten článek, resp. přepsat texty, jež mi poslal Leoš z vojny. Pak se u nás na hvězdárně objevil počítač, teda počítač PP 06, a já kloval do klávesnice. O rok později začal náš zpravodaj vycházet každých čtrnáct dní -- otevřely se hranice, nebyl problém koupit si ze zahraničí zajímavou a důležitou literaturu, atlasy (např. Uranometrii), pak se připlazil Internet a další záplava informací, Leoš Ondra se vrátil z vojny, začali psát i mnozí další apači (příkladem mohou být skvělé články Tomáše Rezka) a vůbec vše se hnulo kupředu. Například jsme zlegalizovali Amatérskou prohlídku oblohy, která metamorfovala v občanské sdružení, a stala se tak skutečným partnerem pro podobné spolky v České republice i v zahraničí.
Musím se přiznat, že vydávání Trpaslíka pro mne bylo jakousi drogou. Kudy jsem chodil, tudy přemýšlel, jakou zajímavou věc do našeho zpravodaje zařadit: netradiční přílohu v podobě vonné tyčinky, lízátka či pytlíku dobrého čaje, zajímavé "hejblátko" (Tenkrát jsme s Rudolfem Novákem do šedesáti čísel Bétéčka vlepili pohyblivý diagram demonstrující kulatost Země). Nápady, stejně jako pozorovatelé, přicházeli a odcházeli: Vznikly projekty zaměřené na sledování dvojhvězd či galaxií, JAKUDO (= JAsnosti KUlových hvězDOkup), Diskobolos, Terminátor, Knihovnička APO a kdoví co ještě. Trpaslíkovi -- často na úkor svého studia na vysoké škole (když ono to bylo mnohem zajímavější, než nezáživné přednášky z fyziky a matematiky -- obzvlášť, v okamžiku, kdy jsem zjistil, že ze mne žádný vědec nebude) -- jsem věnoval hodně času. A také získal spoustu přátel (občas i nepřátel :-), a hlavně hezkých chvil pod noční oblohou. Samozřejmostí pro mně totiž bylo, že jsem také pozoroval.
Vše se ale změnilo. Za těch deset let jsem ztloustl, zhoršil se mi zrak o jednu dioptrii, objevily se šedivé vlasy, paměť přestala sloužit, začal jsem pracovat na brněnské hvězdárně, došly mi nápady, na noční oblohu se dívám jen ve výjimečných případech (a často ze zištných důvodů -- abych o tom mohl napsat) a hlavně veškerý svůj čas jsem utopil v jiných projektech. Například Instantní astronomické noviny ze mne spolehlivě vycucaly všechny nápady.
V tomto roce jsem tudíž došel k nezvratnému rozhodnutí: Přece nepohřbím APO! Na naší společnost nemám čas, vaše pozorování jenom zakládám, nezvládám vydávat Bílého trpaslíka, natožpak jinou agendu. (Vzpomínáte ještě na "kancelářskou krysu" alias Rudolfa Nováka? Ten je na tom -- jako šéf sdružení IAN -- úplně stejně.) Je nutné po létech předat žezlo vedení společnosti dál. Ale komu? Kdo má tolik energie a nápadů? Hledání nebylo jednoduché, ale nakonec se zde pár lidí našlo.
Už nevím, kolik je to roků, ale určitě hodně. Jedno léto odjel Jeník Hollan (jinak také patron naší společnosti) na týdenní praktikum organizované hvězdárnou v Ostravě. Vrátil se s rozzářenýma očima -- kdo by to řekl, ale na severu Moravy existuje několik vynikajících pozorovatelů (jmenovitě Tomáš Havlík a Marek Kolasa). Myslí si ale, že nejsou hodni stát se členy APO a tak si Trpaslíka podloudně kopírují a pozorují podle něj. Naštěstí nepřestali, ba naopak vypěstovali si kolem sebe několik dalších nadšenců, kteří se stále ještě dívají na oblohu.
Právě do Ostravy a přilehlého okolí se proto po poslední valné hromadě APO, jež proběhla na našem podzimním setkání, přehouplo kyvadlo vedení společnosti: Marek Kolasa (koordinátor), Tomáš Apeltauer (zástupce koordinátora), Jiří Dušek (vědecký tajemník), Pavel Gabzdyl (lunární složka). Chlapci mají spoustu nápadů a já věřím, že kdyby zrealizovali alespoň desetinu z nich, máme se následující roky na co těšit.
Takže už nejsem "hlavním tahounem" Amatérské prohlídky oblohy. Vězte však, že mne minulé roky hodně poznamenaly a že na APO nezanevřu. Naopak. Marek Kolasa bral funkci koordinátora s několika podmínkami. Jedna z těch hlavních byla, že do každého čísla BT napíšu nejméně jeden článek. Mohu veřejně slíbit, že se to pokusím splnit.
Moje kancelář na brněnské hvězdárně přišla o archiv vašich pozorovaní, zmizeli Trpaslíci a s nimi i pár knížek. Více než deset let Amatérské prohlídky je za námi. Ale dost řečí. Adyjé Máňo, naschle v nových časech.
Podzimní setkání členů
Ať chceme nebo ne, léto definitivně skončilo. Venku už není zrovna nejtepleji, začala škola, do Úpice se jezdí jenom na pár dní rozptýlit Tomáše Sýkoru. V takovou dobu se tradičně konají semináře APO a stejně tomu bylo i letos. Pro mnoho lidí je to jedna z mála příležitostí, jak se na alespoň krátkou dobu setkat se svými známými, poslechnout si zajímavé přednášky a užít si brněnských zajímavostí -- tentokrát například noční rozjezdy "šalin".
Letošní podzimní setkání standardně začalo pátečním odpoledním příjezdem těch rychlejších a posléze večerním oficiálním zahájením na brněnské hvězdárně i s těmi pomalejšími. Další bod programu bylo neoficiální zahájení v nejbližším podniku a tak nějak se zahajovalo do pozdních nočních hodin. Klasický program odstartoval druhý den v sobotu ráno řetězem přednášek trvajícím až do nedělního odpoledne. Jejich obsah rozebírat nebudu -- jednak si jej tak přesně nepamatuji a stejně by to nemělo smysl. Zajímavé bylo něco zcela jiného a uvědomil jsem si to až letos, přestože se to nabízelo už několik let. Pár týdnů poté jsem se totiž vydal s Codelem, Hrubíškem, a několika dalšími lidmi na trochu jiný seminář, a to demonstrátorský (demonstrátor = člověk provádějící po noční obloze). Byl věnován malým tělesům Sluneční soustavy a vystřídala se na něm celá řada známých přednášejících. Při přednášce dr. Vladimíra Znojila mi ale došlo, že v lecčems se tento seminář podobá tomu apačskému, a to zejména sqělou úrovní přednášek. Nejsem sice odborník, ale nudnou od té zajímavé přeci jenom poznám a nezáživnou jsem neslyšel na APO semináři ani jednu ( a to jsem byl skoro na všech). Takovou malou zvláštností oproti jiným seminářům byla valná hromada. Tato na první pohled nudná oficialita nařízená ze zákona Nejvyšším Policajtem se změnila v dojemnou show. Dosavadní neotřesitelný šéf a tudíž koordinátor Jirka Dušek odstoupil. Udělal to z čistě prozaických důvodů -- měl stále méně času, který by mohl rozdělit mezi APO a IAN. Na jeho cestě do stínů historie jej doprovodil mohutný potlesk. Nástupcem se stal Marek Kolasa, aktivní to pozorovatel noční oblohy. Jako každý nový šéf s sebou přinesl velkolepé plány, jejichž realizace bude víc než zajímavá. Seminář totiž ukázal, že APO je společnost lidí zajímajících se o noční oblohu z amatérského i profesionálního pohledu a řada z nich v tomto odvětví dosáhla značných úspěchů. Nezbývá než doufat, že tomu tak zůstane i do budoucna.
Začalo to někdy na přelomu let 1987/88, kdy jsem poprvé navštívil astronomický kroužek, který organizovala ostravská hvězdárna. Poté plný dojmů jsem si začal konstruovat své první pozorovací přístroje. Nejdříve to byly malé dalekohledy vyrobené z brýlových čoček a novodurových trubek. S těmi jsem podnikal první výpravy do hlubin hvězdné oblohy. Viděl jsem Jupiterovy měsíčky, krátery na Měsíci a první objekty hlubokého nebe. Pak jsem od rodičů dostal skvělý AD 800, se kterým jsem prováděl pozorování dalších a dalších objektů. Jelikož s jídlem roste chuť, tak po nějaké době jsem rozhodl si vybrousit zrcadlo, a to jsem také učinil. Teď jsem měl dalekohledy, ale zase chyběly náměty na pozorování. Ty jsem objevil na hvězdárně ve skvělém časopise Kozmos a to hlavní, jednotlivá čísla Bílého trpaslíka se spoustou pozorování a návodů na ně.
Dalším důležitým momentem bylo přihlášení se do APO a setkání s Jirkou Dušků a Pavlem Gabzdylem na demonstrátorském semináři ve Valašském Meziříčí. Tam jsem získal vlastně první kontakty s pozorovateli mimo naši hvězdárnu. Také nemohu opomenout skvělé Úpické letní pozorovací expedice, na kterých jsem pak pozorování oblohy dále rozvíjel. Při nepříznivém počasí jsem se snažil prozkoumat taje počítačové techniky. Zájem mě neopustil a dnes mě počítače dokonce živí. Začátkem roku 1995 jsme s Pavlem Gabzdylem a Tomem Havlíkem vysázeli prvního počítačového Terminátora (č. 5), který do té doby byl sázen na psacím stroji. Pak jsme na nějaký čas přišli o přístup k dobrému počítači, takže vydávání se ujal Jirka Dušek. Terminátor začal od čísla pět vycházet jako příloha Bílého trpaslíka. Počínaje číslem šestnáct se situace zlepšila a sazba Terminátora se opět přesunula do Ostravy, kde ho s Pavlem vyrábíme dodnes.
Na podzim tohoto roku se Jirka začal zmiňovat více než jindy o nedostatku času na APO a Trpaslíka. Také se poprvé zmínil o tom, že by chtěl svůj post přenechat někomu, kdo bude mít alespoň o něco více času než on samotný. Zhruba týden před seminářem APO, při mé návštěvě Brna, na mě s Rudolfem Novákem udeřili. A já jsem měl následující týden na přemýšlení. Jak již jste se dozvěděli, nabídku jsem nakonec přijal a na valné hromadě byl zvolen.
Ve svém příspěvku se Jirka zmiňuje o tom, že se pro něho Trpaslík stal něčím, na co musel neustále myslet a byl zcela tímto zaměstnán. Já jsem to pochopil ve chvíli svého zvolení, kdy se na mě sesypalo obrovské množství nových informací a práce. Ani teď tento článek nevymýšlím úplně v klidu, neboť právě v této chvíli, sedím v autobuse jedoucím z Havířova do Ostravy, kde jsem byl projednávat i některé věci týkající se Amatérské prohlídky oblohy.
Takže co můžete očekávat?! První věcí je Bílý trpaslík, kterého by jste měli pravidelně dostávat každé dva měsíce. Další věcí je Jarní setkání APO, které by mělo probíhat o víkendu 19.-21. března a bude věnováno desátému výročí vydávání zpravodaje Bílý trpaslík. Máte se na co těšit. Také je zde myšlenka uspořádání letního pozorovacího víkendu a další, které vám raději už nebudu prozrazovat.
Jelikož člověk je tvor omylný a jinak nedokonalý, tak budu velice rád, když svou radou, nápadem či kritickou připomínkou přispějete k našemu společnému dílu -- Amatérské prohlídce oblohy.
Marek Kolasa
|