Číslo 57.1992Září

OBSAH:
Když jsem byl malým
Pár zajímavých objektů...
Amatérské fotografování oblohy?
Nová hvězda nového století
Mléčná dráha
Galaxie M101
Had v Pegasovi
Planetárne hmlhoviny v Aql
M2 - kresba a proměnná
Topaz a safír
Toutatis
Causa č. 27
Perseidy 1992
Nová zajímavá pozorování
Jan Žižka z Trocnova

Když jsem byl malým

(a pěkným) chlapcem, dostal jsem na vánoce velkou polystyrenovou krabici z Východního Německa. Po rozbalení a přelouskání poněkud nesrozumitelného návodu jsem zjistil, že se mi do rukou dostala stavebnice umělohmotného astronomického dalekohledu Astrocabinet 90. Ihned jsem si postavil ten nejkomplikovanější a namířil ho první jasnou noc na hvězdy. A výsledek? Samozřejmě znechucení. Jakési mlhavé, nezaostřitelné barevné skvrny místo nádherných pohledů na jiné světy, či alespoň detailů na nejbližších planetách, tak jak jsem to znal z fotografií uvedených v učených knihách. Dalekohled jsem tedy odhodil a během času i postupně poztrácel. Občas jsem si pak vše s úšklebkem připomněl, když jsem tuto bláznivou stavebnici zahlédl ve výloze nějakého obchodu.

Teprve o mnoho let později, když jsem si už začal oblohu prohlížet skutečnými astronomickými přístroji, jsem objevil v jednom z čísel časopisu Sky and Telescope článek navádějící zkusit jít ve stopách Galilea Galileiho, postavit si dalekohled obdobných parametrů jaký měl on a zkusit si objevovat tajemné hvězdné sféry, tak jako on. (Ostatně upravený překlad tohoto článku jste nalezli v minulém čísle BT). No a během Expedice v Úpici jsem zde náhodou, v době kdy u ostatních účastníků probíhal zuřivý boj o Somety, objevil výše zmiňovanou stavebnici Astrocabinet. A tak jsem začal stavět.

Dvě kresby Plejád, mezi kterými jsou staletí. Tu vlevo zhotovil Galileo Galilei a tu vpravo moje maličkost. Hvězdy, které Galileo viděl i bez dalekohledu, jsou v jeho kresbě nápadně zvýrazněny. Zkuste obě mapky porovnat s atlasem.

Po sérii pokusů se jako nejoptimálnější varianta ukázalo použití jediné "velké čočky vpředu a malé vzadu", tj. objektivu spojky o průměru 38 milimetrů a ohniskové vzdálenosti 360 mm a okuláru (spojky) f = 30 mm. Tím jsem získal dvanáctinásobně zvětšující refraktor se zorným polem asi 3/4 stupně. Jako výhodné se také ukázalo užití přiloženého stativu (i když ne jako paralaktické, zde jako azimutální montáže), naopak zcela neužitečným je přiložený "hledáček". Jak jsem se později dozvěděl, co se týká objektivové spojky, nemá smysl si kupovat v Optice čočku skleněnou, tak jak bývalo doporučováno. Výsledek není zas tak o moc lepší.

Nastala noc z 26. na 27. července a já se vydal po Objevitelových stopách. Ohromná barevná vada mě, díky použití plastikových čoček, zas tak moc nepřekvapila. Naopak jsem s údivem zjistil, že hvězdy lze zaostřit, i když s velmi zajímavou komou a okrajem zorného pole. Na Plejádách se ukázalo, že můj dalekohled má dosah do 8 až 8,5 velikosti. Z dvojhvězd jsem rozlišil jen ty klasické. Alkora s Mizarem, Albireo a Epsilon Lyr. Během dne jsem stanovil rozlišovací schopnost mého přístroje na asi půl úhlové minuty.

Z planet byl viditelný pouze Saturn a ten vypadal jako špendlíková hlavička samozřejmě bez prstenců. Byl však rozeznatelný od hvězdy.

Smysluplným (nikoli však u difúzních objektů) se ukázalo zaclonění objektivu pomocí vestavěné irisové clony na průměr objektivu asi dva centimetry. Obraz se tak stal ostřejší, ovšem na úkor mezné hvězdné velikosti.

Z deep-sky objektů jsem viděl M 13, M 11 (hvězdy jsem samozřejmě nerozeznal), M 31 (velmi těžko jen jádro o velikosti 1/3 stupně), M 15, chí a h Per (viz přiložená kresba), M 27 (to mě velmi překvapilo) a také "Věšák" - Cr 399, který se právě tak tak vešel do zorného pole. Objektů je s tímto přístrojem skutečně vidět poměrně velké množství, musíte si ale vyrobit vlastní hledáček. Jinak je těžké do zorného pole "cokoli dostat".

Protože mezi nebeské objekty patří i Slunce, namířil jsem dalekohled i na něj a projekcí (pozor však na okulár, aby se vám nepřiškvařil, tak jak se to málem stalo mně) jsem jednu velkou skvrnu spatřil. Vypadala samozřejmě jako temný bod.

Jediné co se mi tedy během nocí nepodařilo prostudovat byl Měsíc, protože bylo zrovna kolem novu. Ale kdy jindy by se měly konat astronomické Expedice?

Můj celkový dojem, na rozdíl od mého prvního kontaktu s Astrocabinetem, byl velmi příznivý. Člověk totiž musí být připraven na to, co má od takového plastikového přístroje čekat. O tom se však v přiloženém návodu vůbec nepíše. A proto tedy většina těchto věru zajímavých stavebnic za pakatel končí někde v koši.

Na závěr bych vám chtěl přiblížit ještě jeden experiment. Dalekohled je totiž celý z umělé hmoty a tak mi nedalo nevyzkoušet, jestli plave na vodě. Plave!

OBSAH tisk Jirka Dušek


Pár zajímavých objektů...

Chtěla bych vás upozornit na několik málo objektů, které jsem pozorovala během Expedice v Úpici. Myslím si totiž, že by se vám mé poznatky mohly hodit.

Nejdříve vás zavedu do Střelce. Bezesporu nejnápadnějším deep-sky objektem je Laguna. V Sometu se vám v zorném poli objeví najednou šest objektů - otevřené hvězdokupy M 21 a NGC 6546 a dále pak Laguna, Trifid, NGC 6526 a 6559. Obě hvězdokupy jsou vidět na první pohled (samozřejmě, že je M 21 mnohem nápadnější). NGC 6546 se nachází východně od středu spojnice Laguna - Trifid. Je velká asi 20 úhlových minut, mlhavá s asi pěti hvězdami. Je také mírně protáhlá ve směru východ - západ. Na spojnici Trifidu a Laguny se dále nachází objekt s NGC číslem 6526. Kvůli němu vlastně tuto oblast popisuji. Je poměrně nápadný. Vypadá jako nepravidelná mlžinka velká něco kolem půl stupně. Dle vyznačení v Uranometrii 2000.0 patří mezi mlhoviny, avšak na fotografii mlha zmizí a objeví se množství slabých hvězdiček blízko sebe. A co NGC 6559? Z těchto objektů je nejslabší. Na první pohled vám úplně unikne. Až po delším rozkoukání lze něco tušit. Je velká asi 20 úhlových minut a protáhlá.

Zůstaňme ještě chvíli v Mléčné dráze, ale podívejme se severněji - na Štít. I bez dalekohledu je patrné v této části výrazné zjasnění - známý oblak ve Štítu. Ale jak vypadá v dalekohledu? Stačí i takový dělák (10 x 80), aby odkryl temné mlhoviny této oblasti. Jednou z největších je Barnard 103.

Na první pohled, je rozdělen jakoby na dvě části. Severnější je nápadnější. Vypadá vlastně jako tmavý prak ve směru E-W dlouhý asi 1° a široký 20' . Vybíhá z něj jeden výběžek. Ta jižnější je kulatější a také z vybíhají výběžky ...

Pokud se v této chvíli nebudete dívat do mapy, tak se vám asi 1° jihovýchodně od ní objeví další temná mlhovina. Je nejen nápadnější, ale i temnější. Opět je to tmavý prak, který lemuje skupinka jasných hvězd.

(Viz kresba obou temných mlhovin. Prázdným kolečkem u levého okraje je označena poloha hvězdokupy M11, pravým kupa sousední.) Velký je asi 1o x 10´. Hlavní část je orientována ve směru NE-SW. Zajímavé je to, že na fotografiích sice zachycena je, v atlase Uranometria 2000.0 však nikoli.

Ještě bych chtěla upozornit na další objekt, který v tomto atlasu chybí. Nachází se v souhvězdí Cephea. V něm naleznete nápadnou hvězdokupu NGC 7380. Podívejte se však kousek dál, asi stupeň severovýchodně. Zde upoutala moji pozornost skupinka asi 20 hvězd. Tyto hvězdy jsou na ploše asi 10' a patří mezi jasnější. Otevřená hvězdokupa to sice zřejmě není, ale za zmínku určitě stojí.

OBSAH tisk Dana Korčáková


Amatérské fotografování oblohy?

Nevím přesně kde vzniklo APO, ani co bylo počátečním impulsem, ale myslím, že schéma vzniku takových projektů je obdobné. Jednoho parného dne jsme se s kolegou Duškem sešli nad sklenicí chladného a oroseného Olivětínského a napadlo nás, co by asi, kdyby ...

Už delší čas nosím v hlavě jeden menší nápad na stvoření fotografického Messierova katalogu. Vím, že ve světě jich je dost, ale asi ne každý si jej u nás může dovolit. A malý ucelený sborník snímků, popisů, nákresů a historie objevů daných objektů by se určitě hodil.

Navíc je to také trochu pietní záležitost. Mám totiž přístup k dalekohledům onoho pana Bečváře, autora Atlasů. Zásluhou malého počtu nadšenců a s podporou Úpické hvězdárny se podařilo tyto přístroje zatím částečně uvést do provozuschopného stavu. A fotografie z tohoto stroje je věc zajímavá i pro okolí a podívá se na ní nejen oko nadšencovo.

Ale k věci. Jirka Dušek je osoba nadšená až skoro budovatelská, a proto bleskurychle přešel do útoku a postavil mě před smělý plán založení fotografického bratříčka APO. Myslím, že je brzo shánět kmotra, ale mám dojem, že se snad najdou lidi v republice, kteří by rádi fotili, ale nemají motivaci.

Proto jsem se, částečně pod nátlakem, rozhodl těmto lidem pomoci, a založit centrum, archív, zdroj nápadů a lampárnu na stížnosti, pro všechny, kterým toto také chybí.

Měl jsem dojem, že většině začínajících amatérů chybí představa jak vypadá pole objektu nebo i samotný objekt vypadá ve skutečnosti, protože mapa je mapa, ale obloha je obloha. Něco podobného má za cíl APO, ale neškodilo by doprovodit slovní popis vlastním snímkem, že?

Proto teď bubnuji do světa výzvu všem schopným, aby se ozvali na moji adresu s nápady nebo alespoň s podporou projektu. A já se s každým spojím a mohli bychom něco spáchat. Na přilepšenou posílám něco pro potěchu oka. Zcela jistě poznáte, co je na něm vyfoceno. Přikládám jen tyto informace: autor Pavla Kotrčová, noc 26./27. července 1992 do 0:14 - 0:22 UT, Maksulova komora hvězdárny v Úpici, film Medix Rapid.

Takže čekám .....

OBSAH tisk Václav Říkal


Nová hvězda nového století

Je 21. února 1901 a jeden skotský duchovní z Edinburghu se vrací večer domů. Protože je i vášnivým pozorovatelem, dívá se cestou na oblohu a najednou si všimne pro něj neznámé hvězdy asi 2. velikosti mezi alfou a betou. Per. T. D. Anderson objevil novu! Novou hvězdu nového století!

Během dvou dnů nova dosáhla své maximální jasnosti + 0.2 mag, tedy svítila stejně jasně jako Capella nebo Vega. Pak však začala rychle slábnout. 28. února měla opět 2. velikost a po třech týdnech od vzplanutí dokonce čtvrtou. Pak začala její jasnost oscilovat s periodou 4 dny a amplitudou 1.5 mag. Tyto světelné změny se po čtyřech měsících ztratily a nova postupně zeslábla na dnešních asi 13 mag.

Na konci srpna 1901 si C. Flammarion a E. M. Antoniadi všimli, že se na fotografických deskách objevilo kolem hvězdy slabé svítící halo, které se rychle zvětšovalo a také měnilo svůj tvar. Astronomický svět byl vzrušen. Nikdo totiž nepředpokládal, že by se kolem novy mohla objevit svítící mlhovina odvrhnuté látky tak brzo. Veškeré úvahy a teorie byly definitivně uzavřeny až po listopadu 1902, kdy se francouzi Charlesovi D. Perineovi podařilo pomocí 34 hodinové expozice během čtyř nocí (!) získat spektrum nejjasnější části, které jak se ukázalo, bylo stejné, jako spektrum novy v maximu jasnosti před 21 měsíci. Tak bylo potvrzeno, že se nejedná o nic jiného než o světelnou vlnu šířící se v látce, která se nacházela v okolí dávno před výbuchem. (Něco takového pozorujeme nyní i v okolí SN 1987A.) Skutečná mlhovina (viz přiložený snímek z palomarského teleskopu) byla objevena až o mnoho let později (1916 E. E. Barnard, G. W. Ritchey).

Dnes také víme, že GK Per (tak ji dnes označujeme) je dvojhvězdou složenou z bílého trpaslíka, který ze své hvězdné družky spektrální třídy KO vysává hmotu a dochází zde k obdobnému jevu jako například u SS Cygni) viz poslední číslo Kozmosu). Proto GK Per dodnes jeví světelné změny. Obvykle má kolem 13. velikosti, občas se však zeslabí na čtrnáctku, případně zjasní až na 10 mag.

A právě jedno takové zjasnění asi po třech letech začalo začátkem letních prázdnin (viz světelná křivka sestavená na základě vizuálních pozorování publikovaných v cirkulářích IAU č. 5558 a 5577).

Takový to úkaz trvá jen několik týdnů až měsíců a právě v době, kdy tento článek dopisuji, končí. Vy, kteří odebíráte EAI nebo pečlivě čtete Trpaslíka, jste ji asi viděli, a vy ostatní si budete muset opět nějaký ten rok počkat.

OBSAH tisk -kds-


Mléčná dráha

Už jsme si zvykli, že naše výzvy na různá pozorování konkrétních objektů, se setkávají jen s vlažným ohlasem. Obdobně i dopadl pokus o shromáždění pozorování Mléčné dráhy bez dalekohledu. Několik kreseb se sice sešlo, ale slovní popis žádný. A tak jsem si v Úpici udělal během několika pěkných nocí čas, sedl si na židli a začal se dívat.

Oblak ve Štítu je téměř nejjasnější částí od nás viditelné Dráhy. U severního okraje kopíruje 12 Aql, eta a beta Sct s tím, že nesahá až k betě, ale přibližně jen 1/4° pod ní. Pak míří k epsilon Sct a prochází mezi ní a deltou Sct až po místo Alfa = 18h 45 m a Delta = -11 °. Odtud stoupá zpět k lambdě Aql. Další nápadný podlouhlý oblak je kolem gamy Sct a seskupení tří hvězd, které se nachází asi 2° východně od ní, s tím, že jsou v něm vidět dvě zjasnění (odpovídající gama a trojhvězdí). Sabší kruhový flíček (0,5°) je vidět také severně nad hvězdou asi 5. velikosti alfa = 18h 28 m delta = - 19 ° . Velmi nápadný oválný oblak 1 x 2 ° tupně mířící směrem na lambdu Aql a 4 Sgr je vidět asi 2° západně od předchozího a O.5° severně od mí Sgr. Mezi mí a oblakem je pak vidět nápadné temno. Těsně nad samotnou mí se nachází seskupení 15, 16 a 17 Sgr, které sice jednotlivě nerozliším, ale vidím. Ještě níže (asi 2°), je pak vidět jako rozmazaná hvězda, ne tak nápadná, M 8. Východně od oblaku z pod Štítu padá asi 5° široká mlžná řeka, jejíž hranice jsou z východu těžko definovatelné, na západní straně má pak několik vykousnutí. Jedno klínovité je těsně pod oblakem ve Štítu. Začíná u alphy Sct, táhne se až k spodnímu vrcholku světlého oblaku, kde se láme a končí asi stupeň nad gamou Sct (že by 2a?). Něco podobného, ale ne tak nápadného s těžko definovatelnými okraji je mezi oblaky gamou Sct a mí Sgr (2g a 2m?).

Mléčná řeka se pak ještě jižněji roztéká do deltovitého ústí mezi deltou a thetou Sgr.

Naopak nad nápadným oblakem ve Štítu je temná oblast (3e a 3g) vejcovitého tvaru, přesně ohraničeného lambdou, 15, 14 Aql. Řeka ji však celou neobtéká - západní okraj není uzavřen, ale je zde ústí (asi 0.5°) do tohoto zálivu z vnější strany řeky.

Odtud se Dráha táhne přímým směrem těsně severně od delty a gamy Aql určitě až po deltu a ksí Sge. Není však všude stejně jasná. První mírně nápadné zjasnění je západně od 23 Aql, směrem na thetu. Druhé se pak táhne od mí Aql, až asi 1° severozápadně od gama Aql. To má dvě zhuštění. Jedno kruhové těsně západně vedle mí, pak je mezera a druhé oválné, nápadnější, je tvořeno zbývající horní částí.

Od ksí Aql se táhne druhé rameno. Ksí je přitom na špičce jeho začátku. Rameno pak padá dolů až přibližně k 68 a 70 Oph s nápadnou vybouleninou a s jeho vlastně nejjasnější částí kolem NGC 6633. Ta je vidět jako nápadný kruhový útvar, bočním viděním obzvláště. Západně od této kupy se nalézá úhlově větší, ale slabší IC 4756. Spolu s několika okolními hvězdami vytváří pěkné zákoutí.

Vnitřní okraje obou ramen (v Orlovi i Hadonoši) jsou těžko definovatelné, zvláště v horní části jako by se dotýkaly, ale s jistotou lze říci, že hvězdy theta1,2 Ser a 4 Aql jsou mezi nimi přibližně uprostřed ve tmě.

Popsat další pokračování nad Šípem je těžké. Něco mlhavého, ale velmi slabého a rozplizlého se táhne od něj, přes 17 Vul (západní okraj) až přibližně k r Cygni, kde se ztrácí. Pod epsilon Cyg je vidět temnější oblast (7a). Pak je východně kolem 35 Cyg, 16 Vul skutečně temná mezera a následuje druhé rameno mnohem nápadnější. Začíná v polovině mezi Cr 399 (nápadný, mlhavý flek) a beta Cyg táhne se až ke gama Cyg. Na východ od jejich spojnice sahá asi do vzdálenosti 2° , na západ asi 3°. Opět má dvě nápadné části. Jedna kruhová asi 4° severovýchodně od beta Cyg se nachází na jeho východním okraji. Pak je dosti těžko vidět "Ryba na míse" (7b) jako temný ovál okolo eta Cyg. Hned za ní je pak jasný řetězec 28, 36, 40... Cyg směřující k gama Cyg - druhé zjasnění. To je také nápadné díky množství v těchto místech rozházených drobounkých hvězdiček. Západně od nich je pak Řeka dost potlačena.

Její pokračování směrem k Denebu je sporné. Vidím tu takové nic. Ovšem východně od alfy je nádherná, jasná (ne však jako oblaky v Orlovi či Střelci, ale i na pohled úplně jinačí než ony) Severní Amerika, u které lze rozeznat její tvar. Nad ní je Proud doslova přeseknut Pytlem uhlí. Nejdříve je jako temné, nápadné vykousnutí od západního okraje po 71 Cyg (ta sama vypadá mlhavě jako rozestřená hvězda) a pak už ne s takovou temností, ale přece, pokračuje dál, přes ró Cyg a tím pádem vytváří asi stupeň široký koridor - přemostění.

Pak dráha pokračuje zjasněním v místech M 39 a dále přes pí1,2 Cyg. Východně od Deneba je vidět (alespoň pro mé oči) osamocený mlhavý kruhový flek tvořený hvězdami omegy1,2 Cyg Dvojhvězdu omikron1,2 jsem nerozlišil.

Od pí1,2 východně je vidět asi 3° oblak. Naopak přímo u nich - severně - je slabé ztemnění (9a). Řeka pak obtéká pí1 a pokračuje mezi deltu Cep a 4 lac směrem ke Kasiopei. Tato část není zrovna nápadná. Na okraji, při vstupu do Cas je vidět nápadné zjasnění tvoření 1 a 2 Cas. Kolem hvězd 18, 19, 20 Cep je vidět asi stupeň velký osamocený oblak. Od delty někde kolem 1,2 Cas se hlavní, nejjasnější část nápadně zužuje, aby hned za nimi udělala směrem na sever takovou velmi nenápadnou a neurčitou vybouleninu (2°) jako oddělenou slabým ztemněním. Dále prochází tau a 15 Cas s dvěma (?) zjasněními - u hvězd 0h +62 ° a NGC 7790(?) se stemněním mezi AR, 2 a 4 Cas. Z jihu obtéká gama a delta Cas, ze severu epsilon (zjasnění 52, 53 Cas) a padá k Perseovi, kde jako nápadný knedlík (činka) svítí chí a h Per. Mléčná dráha se však stává stále méně zřetelnou, až neviditelnou. Ovšem ještě k deltě Cep - od ní se směrem na jih v místech výše popisovaného zúžení pokračuje velmi slabá zář, kolem alfa Cas jde až k fí Per a snad, velmi neurčitě až k omega And. Tam je vidět, jako velmi nápadný ovál M 31.

Popis Mléčné dráhy jsem udělal 24./25. a 26./27. července, kdy byla po celou dobu mezná hvězdná velikost v zenitu kolem 6.0 mag. Jak jsem si sám vědom, popis není vůbec přesný ani vyčerpávající (zjistil jsem například, že vše vypadá o dost jinak, když si vezmu brýle +0.5 dioptrie, které bych měl nosit, ale nenosím), ale dělal jsem, co jsem mohl. Identifikace temných mlhovin podle BT č.56 byla provedena až dodatečně.

OBSAH tisk Jirka Dušek


Galaxie M101

Následující graf ukazuje závislost změny úhlových rozměrů galaxie M101 (stanovených na základě pozorování se Sometem 25x100) na mezné hvězdné velikosti určené bez dalekohledu. Úhlové rozměry byly srovány s dvojicí blízkých hvězd A - B (vzdálenost 22´), na svislé ose je tedy vynášena tato hodnota (od 0 do 1). Na získání dat se podíleli - Jiří Dušek (velká plná kolečka), Pepa Ďurech ( malá plná kolečka) a Tomáš Nedvěd (prázdná kolečka).

Připomínáme, že obdobně můžete pozorovat i jednu z nejjasnějších galaxií podzimní oblohy M33.

OBSAH tisk -hdk-


Had v Pegasovi

V noci 30. na 31. července (na expedici v Úpici) se mě po půlnočce do pozorování moc nechtělo. Při bezúčelném bloudění po obloze jsem mezi pegasem a Lištičkou narazil na pozoruhodné uspořádání hvězd, které v Sometu 25x100 nápadně připomíná hada (s Pepou Ďurechem jsme se shodli na kobře). Tento útvar mě tak zaujal, že jsem se do konce pozorování věnoval jen jemu. Had se nachází mezi hvězdami Kappa a 2 Peg. Součástí jeho hlavy je dvojhvězda h 1641 v Lištičce. Ocas je pak zakončen hvězdou 12 Peg. Zde se také nacházejí překrásné dvojhvězdy, které stojí za prohlédnutí (některé mají žlutý, jiné oranžový odstín). Obzvlášť pěkná je ta na obrázku vyznačená úsečkou. Jedná se o dvě k nerozeznání stejně jasné hvězdičky kousek vedle sebe se světle žlutým odstínem. Udivily mne svou jemností. Vpravo od nich (také označeno úsečkou) je vidět jako dvojčata dvě navlas stejné dvojhvězdy. Asi uprostřed kobry je také nápadná skupinka tří hvězd, které svou jasností výrazně převyšují ty ostatní, jež had na sobě má. Celkem obsahuje kolem šedesáti hvězd.

Až se budete do těchto míst dívat, určitě si nezapomeňte kobru prohlédnout, protože na obloze nejsou jen objekty, které jsou v NGC nebo jiném katalogu, ale i různá jiná hvězdná seskupení, která hezky, i když náhodně, dotvářejí atmosféru tajemné noční oblohy.

OBSAH tisk Tomáš Nedvěd


Planetárne hmlhoviny v Aql

Niektorý z vás už sa možno pokúsili pozorovať hmloviny v Orlovi. Je ich tam vel'a. Môj pokus ma prekvapil. Na mieste, kde sú planetárky vyznačené v Uranometrii 20000.0 som vždy videl jasný bodový objekt. Tieto pozorovania mi potvrdil aj Zdeno Grajcar. Lenže radosť netrvala dlho. Podža katalógu planetárnych hmlovin Perka a Kohoutka som zistil, že tieto hmloviny niesu také jasné, aké som videl.

Preto som sa rozhodol, že zakreslím okolie, kde by sa mali nachádzať (použil som Somet 25x100) a podža vyššie uvedeného katalogu som ich dodatočne identifikoval. Nie všetky sa podarili.

Potom som sa rozhodol, že ich vyfotim. Dvoma 15-minutovými expoziciami na film Medix Rapid cez Maksutovu komoru v Úpici som zvečnil planetárky v okolí mi Aql (viď obrázok).

Zistil som, že tie hmloviny, ktoré majú len PK označenie, sú dosť slabé, no niektoré z nich i jasnejšie ako NGC planetárky. Napríklad planetárka PK 47-4.1 je oveža jasnejšia ako NGC 6807, ktorú Sb 25x100 nie je možne vidieť, lebo je vežmi slabá. Tí z vás, ktorí si myslia, že NGC 6807 už videli, sa môžete mýliť. Od uvedenej sa totiž nachádza 0.8´ vzdialená jasná hviezdička.

Takže pozorovať slabé planetárne hmloviny, to nieje len tak. Ak ich chcete vidieť, dám vam radu. Zakreslite si pole, kde by sa planetárka mala nachádzať a potom podža už uvedeného katalogu identifikujte, ktorá zo zakreslených "hviezdiček" je ta pravá.

OBSAH tisk Peter Begeni


M2 - kresba a proměnná

V minulém Trpaslíku se psalo o proměnné hvězdě ve známé kulové hvězdokupě M 2. V noci 24./25. července (23:00 - 23:30, dalekohled März 160/1800, 113x, mhv 6.0) jsem toliko pro potěchu zhotovil její kresbu. Teprve dodatečně jsem ji srovnal s kresbou z BT č. 56 a zjistil, že jsem na ni zachytil i onu proměnnou hvězdu. K dalekohledu jsem se tedy vrátil, vybral vhodné srovnávací hvězdy a provedl její odhad (viz kresba - úsečkami vyznačena proměnná).

Proměnná V 11 je tedy nejen poměrně lehce viditelná, ale lze ji i docela pohodlně odhadovat. Chybí jen přesné jasnosti srovnávacích hvězd, ale ty se pokusíme získat pomocí ondřejovské CCD kamery.

OBSAH tisk -kd-


M2 - Topaz a safír

Slyšeli jste někdy o dvojhvězdě McAlister 55? Nejspíš ne, i když bych vsadil boty, že jste ji už mnohokrát obdivovali. Její třpyt barvy žlutého topazu zvlášť vyniká vedle druhého drahokamu, který je vybroušený z modrého safíru. Dvojic, které nabízejí tento barevný akord Vincenta van Gogha je na nočním nebi víc, ale Albireo (beta Cygni) je určitě nejznámější.

Drahé kameny se jen vzácně vyskytují v čisté podobě. Obvykle je nacházíme zbarvené nějakou příměsí a tak ještě přitažlivější. Světlo jasnější, topazové hvězdy Albirea je na tom podobně. Už delší dobu je známo, že její spektrum je složeno, s detaily, které patří hvězdám dvou různých spektrálních tříd K 5 a B. Teprve skvrnkový interferometr CHARA (Center for High Angular Resolution Astronomy) však hvězdu rozlišil. Harold A. McAlister, kterému se to poštěstilo, mi nedávno poslal dopis o okolnostech objevu a přiložil i nejnovější měření.

"Když jsem v roce 1976 poprvé identifikoval novou složku Albirea", píše," měl jsem samozřejmě radost z toho, že jsem našel něco nového v tak proslulém systému. Stejně tak mě překvapilo, že tuto složku nespatřil už dříve některý z vizuálních pozorovatelů, kteří jsou běžně schopni průvodce ve vzdálenosti 0,4'' snadno uvidět. Rozdíl hvězdných velikostí je pravděpodobně větší než jedna magnituda, a to spolu s obvyklými problémy, které pozorovatelům působí jasné hvězdy, je pravděpodobně příčinou opožděného objevu."

Všechna data poskytnutá McAlisterem jsem použil při kreslení obrázku.

V době objevu (první měření má epochu 1976.3676) skvrnkový interferometr dal úhlovou vzdálenost 0.444'' a poziční úhel 186.2°, avšak v raných měřeních je velký rozptyl a nejzápadnější kroužky v grafu nejsou seřazené chronologicky. Další zkoumání ukázalo, že poziční úhel se zmenšuje a nejnovější měření (epocha 1990.7434) dává hodnoty 0.400'' a 153.3°. "Během 14 let od objevu McA 55Aa", dodává Harold, "se poziční úhel změnil o 45° a dvojhvězda se sevřela z 0.44 na 0.40''. Zatím by bylo předčasné se pokoušet o výpočet elementů, soustavu však sledujeme i nadále, abychom nepromeškali průchod periastrem v případě, že trajektorie je výrazně excentrická".

(Blue Straggler No. 1)

OBSAH tisk Leoš Ondra


Toutatis

Existuje mnoho úkazů na hvězdné obloze, které se opakují jen velice vzácně. Takový byl zákryt jasné hvězdy Jupiterovým měsícem Titanem před několika lety, nebo například přiblížení komet, které rozprostírají svůj ohon přes polovinu oblohy (to ovšem ti mladší z nás už nepamatují).

Jedním takovým objektem, který se jen vzácně při vhodné konstelaci dostane do dosahu i menších přístrojů, je planetka 4179 Toutatis.

Její hvězdná velikost se pohybuje obvykle mezi 14 - 17 mag, ale letos v zimě bude viditelná i triedrem! Povězme si tedy o ní něco více.

Absolutní hvězdnou velikost (kterou by měla ve vzdálenosti 1 AU od Země i od Slunce) má Toutatis 14.0 mag, což svědčí buď o velice nízkém albedu anebo malém průměru. K jakému typu planetek patří, se mi bohužel zatím nepodařilo zjistit. Sklon její dráhy k ekliptice je velice malý (jen asi 0.5 stupně) a naopak excentricita poměrně velká (0.64), takže to všechno jí dovoluje, aby se přiblížila k Zemi na velice malou vzdálenost, i když její velká poloosa je větší než 2.5 AU. K těsnému přiblížení však nedochází příliš často, o čemž svědčí již to, že její pořadové číslo je poměrně velké a objev tedy spadá do doby poměrně nedávné. Planetka 4179 Toutatis byla objevena 4. ledna 1989, kdy dostala předběžné označení 1989 AC. Objevil ji C. Pollas na observatoři Caussols. Pravdou však zůstává, že se před objevem několikrát k Zemi přiblížila, ale vždy unikla pozornosti astronomů.

Jedno z takových přiblížení (z astronomického hlediska dost těsné) nastalo při letošní opozici v červenci (přesně 24.7.1992), kdy byla pouze asi 0.5 AU od země. Tehdy byla její jasnost asi 15 mag a pohybovala se v deklinacích kolem - 20 stupňů, což pro pozorovatele v našich zeměpisných šířkách a s naším přístrojovým vybavením není ideální, nicméně můžeme doufat, že ji pozorovali i v zahraničí a to by vyřešilo problém, o kterém budu psát dále.

Při letošním prosincovém přiblížení by měly být podmínky pro její pozorování nadmíru dobré. Pozorovatelná by měla být již od 8. prosince kdy bude mít asi 12 mag a deklinaci asi -25 st, přičemž se bude nadále zjasňovat. 9. prosince by měla mít již asi 11. velikost a o den později dokonce desátou. Největším přiblížením projde právě 8. prosince 1992, kdy bude pouze 0.024 AU od Země, avšak její fázový úhel bude více jak 130 stupňů a proto bude ještě celkem slabá. V té době se bude nalézat asi 15 stupňů pod Spicou, v ocase Hydry (viz efemerida) a pozorovatelná až kolem 5. hodiny ráno, ale to bude zřejmě znemožněno Sluncem. Maximální jasnosti dosáhne kolem 12. prosince, kdy by měla mít asi 9.5 mag, ale jasnější než 10 mag by měla být od 10. do 18. prosince, kdy se bude pohybovat ze souhvězdí Poháru do hlavy Hydry a její vzdálenost od Země se bude postupně zvětšovat až na 0.07 AU. Potom se až do 27. 12. 1992 zvětší její vzdálenost na 0.13 AU, ale díky zmenšujícímu se fázovému úhlu bude stále ještě jasnější než 11 mag.

Jelikož se jedná o naprosto výjimečnou příležitost, byla na pozorování planetky 4 179 Toutatis zorganizována celosvětová kampaň, do které bych tímto velice rád zapojil i vás. Proto vy, kdož máte zájem pozorovat tuto planetku, zúčastněte se, prosím, pozorovací kampaně. Předběžnou efemeridu uveřejňujeme již teď a dle zájmu naleznete v příštím BT i hledací mapky. Veškerou korespondenci prosím posílejte na níže uvedenou adresu a obálku laskavě označte TOUTATIS.

A teď k již dříve zmíněnému problému. Protože Toutatis byla objevena teprve v roce 1989, není mnoho pozorování, které by zpřesnily její dráhové elementy. Proto existuje dost velká nejistota efemerid. Naší nadějí je, že planetka byla hojně pozorována při letošní opozici a že elementy byly dostatečně zpřesněny. V současné době probíhá jednání o zaslání zpřesněných elementů a jakmile se je podaří získat, samozřejmě, že budete informováni.

Jako přílohu tohoto Trpaslíka najdete efemeridu pro období, kdy bude jasnější než 12 mag, kterou však je nutno brát s rezervou (chyba může být i několik stupňů).

OBSAH tisk Tomáš Hudeček


Causa č. 27

Oblíbený Trimbl, pardon Dumbbell, byl v centru pozornosti i během letních tropických veder. Jirka Dušek zhotovil jeho poměrně pěknou kresbu úpickým dalekohledem März 160/1800, zv. 113 v noci 23./24. VII. 1992 (21:30 - 22:00 UT) při mhv 6.0. Kromě jeho nejjasnější sousedky u jihozápadního okraje se mu zřejmě podařilo spatřit i jednu z hvězd přímo v mlhovině v severní části (na reprodukci není vidět).

Tentýž pozorovatel spolu s Petrem Pravcem a Davidem Fariničem zhotovil i nové snímky ondřejovskou CCD kamerou ST6 bez filtru a v oboru R a V. Tak se podařilo získat první představy o její jasnosti. 19. srpna měla Goldilock's Variable v R oboru (v tom budeme i nadále každých čtrnáct dní měřit) přibližně 14.3 mag, bez filtru (tedy v oboru citlivosti kamery, který je větší jak viditelná oblast) byla dokonce o magnitudu jasnější. Naopak v oboru V se nám ji, dokonce ani po seskládání osmi 30 sekundových expozic, nepodařilo zobrazit. Na ukázku přínášíme dva snímky (č. 1 bez filtru, č. 2 v R oboru, vždy šedesáti sekundové expozice) na srovnání, jak může mlhovina, hvězdy i proměnná vypadat v různých oborech spektra.

OBSAH tisk -sdo-


Perseidy 1992

V noci z 11. na 12. srpna nejen astronomové, ale (díky našim milým sdělovacím prostředkům) i lidé normální, čekali na předpovězený meteorický déšť Perseid, který byl poprvé zaznamenán loni. O tom, jak a kdy zřejmě proběhl, jste se mohli dovědět z EAI, takže my jen přikládáme graf, který průběh aktivity roje v osudnou noc dokumentuje (poskytl Petr Pravec).

Ovšem, i když to ani tentokrát nevyšlo, nezoufejte. Protože jak dokumentuje pozorování Toma Nedvěda, obloha má pořád něco přichystaného. Ale náhoda přeje jen připraveným.

Malenovice, 16. srpna 1992

O půl deváté jsem se rozloučil se svou kamarádkou, sedl na kolo a jel domů. Po průjezdu křižovatkou, když jsem míjel restauraci pod kostelem, se to stalo. V 18:36 UT (nejpřesnější čas, jaký mohu určit) jsem spatřil snad nejjasnější meteor, jaký jsem kdy viděl. Směr jeho letu byl přibližně na západ. Nejsem si jistý zda jsem viděl začátek, ale konec byl ve výšce asi 45 stupňů nad obzorem. Délka meteoru byla deset až patnáct stupňů, rychlost 4 a barva sytě žlutá. Meteor se nejdříve rozzářil na dráze asi tři stupně dlouhé, poté zmizel a po dalších třech stupních prudce vybuchl. Od tohoto místa urazil ještě asi osm stupňů než zmizel definitivně. Byl jsem tím ohromně překvapen a případné další podrobnosti si neuvědomuji. V době, kdy úkaz nastal, bylo ještě velmi jasno a nebyla vidět žádná hvězda.

OBSAH tisk Tom Nedvěd


Nová zajímavá pozorování

26./27. června 1992 Newton 150, zv. 48x, mhv 11.6 mag.
NGC 6093 (M 80) Sco - Snadno naleznutelná hvězdokupa. Použil jsem hledací mapku ze Sky and Telescope, June 1990. Je snadno vidět i v triedru 10x50, je však téměř nerozeznatelná od okolních hvězd (má stelární vzhled). V Newtonu je vidět relativně malá skvrnka (průměr 1/15 zorného pole) se silnou kondenzací ke středu. Podle mapky z Kozmosu na R a S Sco identifikuji srovnávačky a určuji mhv na 11.6 (podle hvězdy E). Nevidím samozřejmě ani náznak rozložení hvězdokupy na hvězdy.

NGC 6171 (M 107) Oph - Podle Atlasu Coeli snadno naleznutelná poblíž thety Oph. Je to slabá, nevýrazná mlžinka o průměru asi 5' , která je zřetelně vidět bočním viděním. Má prakticky rovnoměrnou jasnost po celé ploše. O koncentrovanosti do středu se prakticky nedá mluvit.

Miroslav Janata

2./3. ledna 1992 Sb 25x100 mhv 6.1
Podmínky: Obloha perfektní, dost silný vítr. M 33 je vidět v zenitu bez dalekohledu. Pouliční osvětlení 50m halogenové výbojky. Praha pět kilometrů vzdálená.
IC 342 Cam - V poli jsem spatřil dost velké množství slabých hvězd. Galaxie se jevila jako slabé zjasnění kruhového tvaru a tvořila jakési pozadí, ze kterého vystupovaly slabší hvězdy. Toto zjasnění bylo veliké asi 7'. Je to však pouze jádro této galaxie. Mohu říci, že už jsem viděl hůře pozorovatelné objekty než je tento. Chce tmavou oblohu a světelný dalekohled. Podle Atlasu Coeli se asi najít nedá.

Dan Selix

Pozn. O této známé podzimní galaxii se zmiňuji v rubrice Nočná obloha v pátém čísle Kozmosu. Bylo by také pěkné zjistit, při jakém mhv začíná být spolehlivě vidět.

1./2. července 1992 refraktor 63/840, mhv 6.2 mag, světlá obloha
NGC 6503 Dra - zv.34x: Velmi jasná, pěkná a velká galaxie. Je vidět na první pohled jako silně protáhlá jemná skvrna (asi 5 x 1,5') s výrazným jádrem, v těsné blízkosti nápadné hvězdy asi 9. velikosti. Galaxie je rozhodně slabší než její hvězdný průvodce, má asi 10 až 11 mag. 84x: Jádro zde není tak patrné, má téměř homogenní jas. Nezdá se ani tak velká. Už jen asi 4 x 1'. O to je krásnější.

NGC 6340 Dra - zv.34x: V AC sice nemá číslo, ale zdá se, že ji přesto vidím, ačkoli je velmi slabá. V poloze galaxie se nachází hvězdička 11. velikosti, která má na jihovýchodě jakýsi mlhovinný přívěšek neurčitého tvaru. 84x: V tom přívěšku jde už chvílemi rozeznat "opravdovou" galaxii, od hvězdy zřetelně oddělenou. Zdá se, že je oválná s protažením NE-SW. 140x: Nelze vyloučit, že to, co považuji za galaxii je pouze nějaká hvězda či dvojhvězda.

Pozn. Vskutku, v Atlasu Coeli je mnoho neoznačených galaxií, které lze vidět na lepší obloze bez problémů.

NGC 278 Cas - zv. 34x: Slabá (asi 12. velikost), ale na rozdíl od těch dvou rozplizlých vedle je hezká. Připomíná téměř kulovou hvězdokupu. Je malá, kondenzovaná a kruhová. Průměr asi 1.5'. 84x: Nádherná! Teprve tady vynikla. Je to roztomile drobná a dokonale kruhová mlžinka, těsně přisedlá k jasné hvězdě 8. - 9. velikosti. Je snad dokonce menší než 1'.

Martin Konečný

Pozn. Na protější straně uvádíme jeho kresbu a pro srovnání fotografii z palomarského pětimetru.

21./22. července 1992 Sb 25x100
NGC 6818 Sgt - odhad jasnosti pomocí Otevřené Argelanderovy metody a srovnávaček ze SAO katalogu -9.3ą0.3 mag (Jiří Dušek) a 9.1 mag bez udání chyby (Petr Begeni).

24./25. července 1992 db 10x80
NGC 6210 Her - ot.arg. metoda - 9.05 mag.

Tomáš Hynek

3./4. června 1992 refraktor 120/1500 mhv 5.4 mag
NGC 6207 Her - zv. 94x: Sehnal jsem si mapku z Kozmosu. A vida, už je vidět. Neměl jsem ani tušení, že bude tak velká. Alespoň podle mě. Není vidět pořád, někdy zmizne, ale je tam. Přibližně elipsovitého tvaru. Myslím, že by na ní byl lepší větší dalekohled. Když jí mám nad hlavou, tak dá pořádně zabrat, bolí mě krk.

Richard Szturc

25./26. června 1992 Newton 150 mhv 12.5 mag
NGC 6201 Her - zv. 48x: Galaxie, která se hledá poměrně dobře, vzhledem k tomu, že se nachází blízko kulové hvězdokupy M 13. Je dosti slabá. Není vidět na první pohled. Identifikuji ji až podle fotografie ze Sky and Telescope, July 1988. Vzhledem k parazitnímu světlu ji vidím pouze chvílemi a samozřejmě pouze bočním viděním. Spíše tuším její protáhlý tvar snad 1' x2'. Nejsem si však jist zda je protažení reálné a zda je zakresleno správně.

Miroslav Janata

Pozn. Na velmi pěkné kresbě je orientovaná ve směru NE-WS.

... zaměřil jsem se převážně na galaxie v souhvězdí Dra. Nejvíce mě zaujala NGC 5866 (v Atlase Coeli nesprávně označená jako M 102). V Sb 25x100 jsem ji viděl jako oválnou mlhavou skvrnu se dvěma zjasněními, z nichž severnější připomínalo hvězdu a jižnější bylo spíše difúzní. Celé to trochu připomínalo burák. Když jsem své pozorování srovnal s Atlasem Uranometria 2000.0, zjistil jsem, že oválek vyznačující tuto galaxii má asi o 45° jinou orientaci než skvrnka na mé kresbě. Podíval jsem se tedy na galaxii 16 cm refraktorem a větší zvětšení prozradilo, že blízko jádra galaxie se nachází jasná hvězda, která v Sometu splývá s jádrem a vytváří s ní ten tzv. burák, který má jinou orientaci než vlastní galaxie.

David Farinič, který tuto galaxii také pozoroval, využil své návštěvy Ondřejova a zhotovil CCD snímek (kamera ST-6), který mé pozorování refraktorem potvrdil.

Tím by mohly nejasnosti kolem této galaxie skončit, kdyby se na CCD snímku neobjevila hvězda, která není na fotografiích. Pravděpodobně se jedná jen o šum, ale mělo by se to ověřit.

Pěkné počasí mi dovolilo také nakreslit moji oblíbenou planetární mlhovinu NGC 7293 Helix. Na mé kresbě (sever nahoře, západ vlevo) se mi podařilo zachytit i několik hvězd přímo v mlhovině, resp. na jejím okraji. Je zajímavé, že na některých fotografiích jsou tyto hvězdy mimo mlhovinu a na jiných už v ní. To znamená, že úhlový průměr Helixe se mění pravděpodobně s různou spektrální citlivostí použitých filmů.

Dan Selix

OBSAH tisk Z vašich pozorování tentokráte vybral Jiří Dušek


Jan Žižka z Trocnova

Již dříve jsem si všiml, že při pozorování jedním okem se zdá obloha tmavší než při pozorování oběma očima. A tak jsem se pokusil tento rozdíl vyjádřit v magnitudách. Pomocí Sometu binaru 25x100 jsem zakreslil známé hvězdné pole nejdříve dle pozorování jedním a pak oběma očima. Po porovnání obou kreseb s mapkou, na které byly udány jasnosti hvězd, jsem zjistil, že oběma očima vidím o 0.6 mag slabší hvězdy než okem jedním. Mimochodem Jirka Dušek měl rozdíl 0.4 mag a Pepa Ďurech O.7 mag.

Závěr je tedy, že Jan Žižka z Trocnova měl o 0.5 mag horší mhv než jeho společníci. Samozřejmě jen do doby, než mu vypíchli i oko druhé.

OBSAH tisk Dan Selix


Richardovi teze o vlastnictví:
1. Jestliže jsi něco už hodně dlouho schovával, můžeš to klidně vyhodit.
2. Jestliže jsi něco vyhodil, budeš to potřebovat přeně ve chvíli, kdy už to bude nenávratně ztraceno.

První zákon cyklistiky:
Ať děláš co děláš, je to vždy do kopce a proti větru.

Zákon o perverzitě přírody:
Není možné předvídat, kterou stranu krajíce by bylo lepší namazat.

Jenginův doplňující zákon:
Pravděpodobnost, že chleba spadne na zem namazanou stranou je přímo úměrná ceně koberce.

Klipsteinovy zákony aplikované na výrobu prototypu (II):
Rychlostní jistič chránící přístroj bude uchráněn, neboť přístroj shoří dřív.
Když z ochraného krytu vyšroubuješ poslední ze šestnácti šroubů, zjistíš, že byl sejmut jiný kryt.
Když je kryt upevněn posledním ze šestnácti šroubů, zjistí se, že se zapomnělo dát dovnitř těsnění.

Zákon kuchařských tajů:
Čím více času a energie vložíte do připravované krmě, tím pravděpodobnější je, že se vaši hosté po celou dobu večeře budou bavit o jiných specialitách, které kde okusili.

Pravidlo politických slibů:
Pravda se mění.

Wagnerův zákon:
Jakmile kamera najede na detailní záběr význačného atleta, v té chvíli si dotyčný odplivne, dloubá se v nose nebo se škrábe za uchem.


Toto číslo Bílého Trpaslíka vyšlo za finančního přispění Davida Konečného a Mirka Řezníka. Děkujeme!