| Číslo 57. | 1992 | Září |
OBSAH:
Když jsem byl malým
Pár zajímavých objektů...
Amatérské fotografování oblohy?
Nová hvězda nového století
Mléčná dráha
Galaxie M101
Had v Pegasovi
Planetárne hmlhoviny v Aql
M2 - kresba a proměnná
Topaz a safír
Toutatis
Causa č. 27
Perseidy 1992
Nová zajímavá pozorování
Jan Žižka z Trocnova
(a pěkným) chlapcem, dostal
jsem na vánoce velkou polystyrenovou krabici z Východního Německa. Po rozbalení
a přelouskání poněkud nesrozumitelného návodu jsem zjistil, že se mi do
rukou dostala stavebnice umělohmotného astronomického dalekohledu Astrocabinet
90. Ihned jsem si postavil ten nejkomplikovanější a namířil ho první jasnou
noc na hvězdy. A výsledek? Samozřejmě znechucení. Jakési mlhavé, nezaostřitelné
barevné skvrny místo nádherných pohledů na jiné světy, či alespoň detailů
na nejbližších planetách, tak jak jsem to znal z fotografií uvedených v
učených knihách. Dalekohled jsem tedy odhodil a během času i postupně poztrácel.
Občas jsem si pak vše s úšklebkem připomněl, když jsem tuto bláznivou stavebnici
zahlédl ve výloze nějakého obchodu.
Teprve o mnoho let později,
když jsem si už začal oblohu prohlížet skutečnými astronomickými přístroji,
jsem objevil v jednom z čísel časopisu Sky and Telescope článek navádějící
zkusit jít ve stopách Galilea Galileiho, postavit si dalekohled obdobných
parametrů jaký měl on a zkusit si objevovat tajemné hvězdné sféry, tak
jako on. (Ostatně upravený překlad tohoto článku jste nalezli v minulém
čísle BT). No a během Expedice v Úpici jsem zde náhodou, v době kdy u ostatních
účastníků probíhal zuřivý boj o Somety, objevil výše zmiňovanou stavebnici
Astrocabinet. A tak jsem začal stavět.
Dvě kresby Plejád, mezi kterými jsou staletí.
Po sérii pokusů se jako nejoptimálnější
varianta ukázalo použití jediné "velké čočky vpředu a malé vzadu", tj.
objektivu spojky o průměru 38 milimetrů a ohniskové vzdálenosti 360 mm
a okuláru (spojky) f = 30 mm. Tím jsem získal dvanáctinásobně zvětšující
refraktor se zorným polem asi 3/4 stupně. Jako výhodné se také ukázalo
užití přiloženého stativu (i když ne jako paralaktické, zde jako azimutální
montáže), naopak zcela neužitečným je přiložený "hledáček". Jak jsem se
později dozvěděl, co se týká objektivové spojky, nemá smysl si kupovat
v Optice čočku skleněnou, tak jak bývalo doporučováno. Výsledek není zas
tak o moc lepší.
Nastala noc z 26. na 27. července
a já se vydal po Objevitelových stopách. Ohromná barevná vada mě, díky
použití plastikových čoček, zas tak moc nepřekvapila. Naopak jsem s údivem
zjistil, že hvězdy lze zaostřit, i když s velmi zajímavou komou a okrajem
zorného pole. Na Plejádách se ukázalo, že můj dalekohled má dosah do 8
až 8,5 velikosti. Z dvojhvězd jsem rozlišil jen ty klasické. Alkora s Mizarem,
Albireo a Epsilon Lyr. Během dne jsem stanovil rozlišovací schopnost mého
přístroje na asi půl úhlové minuty.
Z planet byl viditelný pouze
Saturn a ten vypadal jako špendlíková hlavička samozřejmě bez prstenců.
Byl však rozeznatelný od hvězdy.
Smysluplným (nikoli však u
difúzních objektů) se ukázalo zaclonění objektivu pomocí vestavěné irisové
clony na průměr objektivu asi dva centimetry. Obraz se tak stal ostřejší,
ovšem na úkor mezné hvězdné velikosti.
Z deep-sky objektů jsem viděl
M 13, M 11 (hvězdy jsem samozřejmě nerozeznal), M 31 (velmi těžko jen jádro
o velikosti 1/3 stupně), M 15, chí a h Per (viz přiložená kresba),
Protože mezi nebeské objekty
patří i Slunce, namířil jsem dalekohled i na něj a projekcí (pozor však
na okulár, aby se vám nepřiškvařil, tak jak se to málem stalo mně) jsem
jednu velkou skvrnu spatřil. Vypadala samozřejmě jako temný bod.
Jediné co se mi tedy během
nocí nepodařilo prostudovat byl Měsíc, protože bylo zrovna kolem novu.
Ale kdy jindy by se měly konat astronomické Expedice?
Můj celkový dojem, na rozdíl
od mého prvního kontaktu s Astrocabinetem, byl velmi příznivý. Člověk totiž
musí být připraven na to, co má od takového plastikového přístroje čekat.
O tom se však v přiloženém návodu vůbec nepíše. A proto tedy většina těchto
věru zajímavých stavebnic za pakatel končí někde v koši.
Na závěr bych vám chtěl přiblížit
ještě jeden experiment. Dalekohled je totiž celý z umělé hmoty a tak mi
nedalo nevyzkoušet, jestli plave na vodě. Plave!
Tu vlevo zhotovil Galileo Galilei a tu vpravo moje
maličkost. Hvězdy, které Galileo viděl i bez dalekohledu, jsou v jeho kresbě
nápadně zvýrazněny. Zkuste obě mapky porovnat s atlasem.
M 27 (to mě velmi překvapilo) a také "Věšák" - Cr 399, který se právě tak tak
vešel do zorného pole. Objektů je s tímto přístrojem skutečně vidět poměrně
velké množství, musíte si ale vyrobit vlastní hledáček. Jinak je těžké
do zorného pole "cokoli dostat".
| OBSAH | tisk | Jirka Dušek |
Chtěla bych vás upozornit na
několik málo objektů, které jsem pozorovala během Expedice v Úpici. Myslím
si totiž, že by se vám mé poznatky mohly hodit.
Nejdříve vás zavedu do Střelce.
Bezesporu nejnápadnějším deep-sky objektem je Laguna. V Sometu se vám v
zorném poli objeví najednou šest objektů - otevřené hvězdokupy M 21 a NGC
6546 a dále pak Laguna, Trifid, NGC 6526 a 6559. Obě hvězdokupy jsou vidět
na první pohled (samozřejmě, že je M 21 mnohem nápadnější). NGC 6546 se
nachází východně od středu spojnice Laguna - Trifid. Je velká asi 20 úhlových
minut, mlhavá s asi pěti hvězdami. Je také mírně protáhlá ve směru východ
- západ. Na spojnici Trifidu a Laguny se dále nachází objekt s NGC číslem
6526. Kvůli němu vlastně tuto oblast popisuji. Je poměrně nápadný. Vypadá
jako nepravidelná mlžinka velká něco kolem půl stupně. Dle vyznačení v
Uranometrii 2000.0 patří mezi mlhoviny, avšak na fotografii mlha zmizí
a objeví se množství slabých hvězdiček blízko sebe. A co NGC 6559? Z těchto
objektů je nejslabší. Na první pohled vám úplně unikne. Až po delším rozkoukání
lze něco tušit. Je velká asi 20 úhlových minut a protáhlá.
Zůstaňme ještě chvíli v Mléčné
dráze, ale podívejme se severněji - na Štít. I bez dalekohledu je patrné
v této části výrazné zjasnění - známý oblak ve Štítu. Ale jak vypadá v
dalekohledu? Stačí i takový dělák (10 x 80), aby odkryl temné mlhoviny
této oblasti. Jednou z největších je Barnard 103.
Na první pohled, je rozdělen
jakoby na dvě části. Severnější je nápadnější. Vypadá vlastně jako tmavý
prak ve směru E-W dlouhý asi 1° a široký 20' . Vybíhá z
něj jeden výběžek. Ta jižnější je kulatější a také z vybíhají výběžky ...
Pokud se v této chvíli nebudete
dívat do mapy, tak se vám asi 1° jihovýchodně od ní objeví další
temná mlhovina. Je nejen nápadnější, ale i temnější. Opět je to tmavý prak,
který lemuje skupinka jasných hvězd.
(Viz kresba obou temných mlhovin. Prázdným kolečkem u levého okraje je označena poloha hvězdokupy M11, pravým kupa sousední.) Velký je asi 1o x 10´. Hlavní část je orientována ve směru NE-SW. Zajímavé je to, že na fotografiích sice zachycena je, v atlase Uranometria 2000.0 však nikoli.
Ještě bych chtěla upozornit na další objekt, který v tomto atlasu chybí. Nachází se v souhvězdí Cephea. V něm naleznete nápadnou hvězdokupu NGC 7380. Podívejte se však kousek dál, asi stupeň severovýchodně. Zde upoutala moji pozornost skupinka asi 20 hvězd. Tyto hvězdy jsou na ploše asi 10' a patří mezi jasnější. Otevřená hvězdokupa to sice zřejmě není, ale za zmínku určitě stojí.
| OBSAH | tisk | Dana Korčáková |
Amatérské fotografování oblohy?
Nevím přesně kde vzniklo APO,
ani co bylo počátečním impulsem, ale myslím, že schéma vzniku takových
projektů je obdobné. Jednoho parného dne jsme se s kolegou Duškem sešli
nad sklenicí chladného a oroseného Olivětínského a napadlo nás, co by asi,
kdyby ...
Už delší čas nosím v hlavě
jeden menší nápad na stvoření fotografického Messierova katalogu. Vím,
že ve světě jich je dost, ale asi ne každý si jej u nás může dovolit. A
malý ucelený sborník snímků, popisů, nákresů a historie objevů daných objektů
by se určitě hodil.
Navíc je to také trochu pietní
záležitost. Mám totiž přístup k dalekohledům onoho pana Bečváře, autora
Atlasů. Zásluhou malého počtu nadšenců a s podporou Úpické hvězdárny se
podařilo tyto přístroje zatím částečně uvést do provozuschopného stavu.
A fotografie z tohoto stroje je věc zajímavá i pro okolí a podívá se na
ní nejen oko nadšencovo.
Ale k věci. Jirka Dušek je
osoba nadšená až skoro budovatelská, a proto bleskurychle přešel do útoku
a postavil mě před smělý plán založení fotografického bratříčka APO. Myslím,
že je brzo shánět kmotra, ale mám dojem, že se snad najdou lidi v republice,
kteří by rádi fotili, ale nemají motivaci.
Proto jsem se, částečně pod
nátlakem, rozhodl těmto lidem pomoci, a založit centrum, archív, zdroj
nápadů a lampárnu na stížnosti, pro všechny, kterým toto také chybí.
Měl jsem dojem, že většině
začínajících amatérů chybí představa jak vypadá pole objektu nebo i samotný
objekt vypadá ve skutečnosti, protože mapa je mapa, ale obloha je obloha.
Něco podobného má za cíl APO, ale neškodilo by doprovodit slovní popis
vlastním snímkem, že?
Proto teď bubnuji do světa
výzvu všem schopným, aby se ozvali na moji adresu s nápady nebo alespoň
s podporou projektu. A já se s každým spojím a mohli bychom něco spáchat.
Na přilepšenou posílám něco pro potěchu oka. Zcela jistě poznáte, co je
na něm vyfoceno. Přikládám jen tyto informace: autor Pavla Kotrčová, noc
26./27. července 1992 do 0:14 - 0:22 UT, Maksulova komora hvězdárny v Úpici,
film Medix Rapid.
Takže čekám .....
| OBSAH | tisk | Václav Říkal |
Je 21. února 1901 a jeden skotský
duchovní z Edinburghu se vrací večer domů. Protože je i vášnivým pozorovatelem,
dívá se cestou na oblohu a najednou si všimne pro něj neznámé hvězdy asi
2. velikosti mezi alfou a betou. Per. T. D. Anderson objevil novu! Novou
hvězdu nového století!
Během dvou dnů nova dosáhla
své maximální jasnosti + 0.2 mag, tedy svítila stejně jasně jako Capella
nebo Vega. Pak však začala rychle slábnout. 28. února měla opět 2. velikost
a po třech týdnech od vzplanutí dokonce čtvrtou. Pak začala její jasnost
oscilovat s periodou 4 dny a amplitudou 1.5 mag. Tyto světelné změny se
po čtyřech měsících ztratily a nova postupně zeslábla na dnešních asi 13
mag.
Na konci srpna 1901 si C. Flammarion
a E. M. Antoniadi všimli, že se na fotografických deskách objevilo kolem
hvězdy slabé svítící halo, které se rychle zvětšovalo a také měnilo svůj
tvar. Astronomický svět byl vzrušen. Nikdo totiž nepředpokládal, že by
se kolem novy mohla objevit svítící mlhovina odvrhnuté látky tak brzo.
Veškeré úvahy a teorie byly definitivně uzavřeny až po listopadu 1902,
kdy se francouzi Charlesovi D. Perineovi podařilo pomocí 34 hodinové expozice
během čtyř nocí (!) získat spektrum nejjasnější části, které jak se ukázalo,
bylo stejné, jako spektrum novy v maximu jasnosti před 21 měsíci. Tak bylo
potvrzeno, že se nejedná o nic jiného než o světelnou vlnu šířící se v
látce, která se nacházela v okolí dávno před výbuchem. (Něco takového pozorujeme
nyní i v okolí SN 1987A.) Skutečná mlhovina (viz přiložený snímek z palomarského
teleskopu)
Dnes také víme, že GK Per (tak
ji dnes označujeme) je dvojhvězdou složenou z bílého trpaslíka, který ze
své hvězdné družky spektrální třídy KO vysává hmotu a dochází zde k obdobnému
jevu jako například u SS Cygni) viz poslední číslo Kozmosu). Proto GK Per
dodnes jeví světelné změny. Obvykle má kolem 13. velikosti, občas se však
zeslabí na čtrnáctku, případně zjasní až na 10 mag.
A právě jedno takové zjasnění
asi po třech letech začalo začátkem letních prázdnin (viz světelná křivka
sestavená na základě vizuálních pozorování publikovaných v cirkulářích
IAU č. 5558 a 5577).
byla objevena až o mnoho let později (1916 E. E. Barnard, G. W. Ritchey).
Takový to úkaz trvá jen několik týdnů až měsíců a právě v době, kdy tento článek dopisuji, končí. Vy, kteří odebíráte EAI nebo pečlivě čtete Trpaslíka, jste ji asi viděli, a vy ostatní si budete muset opět nějaký ten rok počkat.
| OBSAH | tisk | -kds- |
Už jsme si zvykli, že naše
výzvy na různá pozorování konkrétních objektů, se setkávají jen s vlažným
ohlasem. Obdobně i dopadl pokus o shromáždění pozorování Mléčné dráhy bez
dalekohledu. Několik kreseb se sice sešlo, ale slovní popis žádný. A tak
jsem si v Úpici udělal během několika pěkných nocí čas, sedl si na židli
a začal se dívat.
Oblak ve Štítu je téměř nejjasnější
částí od nás viditelné Dráhy. U severního okraje kopíruje 12 Aql, eta a
beta Sct s tím, že nesahá až k betě, ale přibližně jen 1/4°
pod ní. Pak míří k epsilon Sct a prochází mezi ní a deltou Sct až po místo
Alfa = 18h 45 m a Delta = -11 °.
Odtud stoupá zpět k lambdě Aql. Další nápadný podlouhlý oblak je kolem
gamy Sct a seskupení tří hvězd, které se nachází asi 2° východně
od ní, s tím, že jsou v něm vidět dvě zjasnění (odpovídající gama a trojhvězdí).
Sabší kruhový flíček (0,5°) je vidět také severně nad hvězdou
asi 5. velikosti alfa = 18h 28 m delta = - 19 ° .
Velmi nápadný oválný oblak 1 x 2 ° tupně mířící
směrem na lambdu Aql a 4 Sgr je vidět asi 2° západně od předchozího
a O.5° severně od mí Sgr. Mezi mí a oblakem je pak vidět nápadné
temno. Těsně nad samotnou mí se nachází seskupení 15, 16 a 17 Sgr, které
sice jednotlivě nerozliším, ale vidím. Ještě níže (asi 2°),
je pak vidět jako rozmazaná hvězda, ne tak nápadná, M 8. Východně od oblaku
z pod Štítu padá asi 5° široká mlžná řeka, jejíž hranice jsou
z východu těžko definovatelné, na západní straně má pak několik vykousnutí.
Jedno klínovité je těsně pod oblakem ve Štítu. Začíná u alphy Sct,
táhne se až k spodnímu vrcholku světlého oblaku, kde se láme a končí asi
stupeň nad gamou Sct (že by 2a?). Něco podobného, ale ne tak nápadného
s těžko definovatelnými okraji je mezi oblaky gamou Sct a mí Sgr (2g a 2m?).
Mléčná řeka se pak ještě jižněji
roztéká do deltovitého ústí mezi deltou a thetou Sgr.
Naopak nad nápadným oblakem
ve Štítu je temná oblast (3e a 3g) vejcovitého tvaru, přesně ohraničeného
lambdou, 15, 14 Aql. Řeka ji však celou neobtéká - západní okraj není uzavřen,
ale je zde ústí (asi 0.5°) do tohoto zálivu z vnější strany
řeky.
Odtud se Dráha táhne přímým
směrem těsně severně od delty a gamy Aql určitě až po deltu a ksí Sge.
Není však všude stejně jasná. První mírně nápadné zjasnění je západně od
23 Aql, směrem na thetu. Druhé se pak táhne od mí Aql, až asi 1°
severozápadně od gama Aql. To má dvě zhuštění. Jedno kruhové těsně západně
vedle mí, pak je mezera a druhé oválné, nápadnější, je tvořeno zbývající
horní částí.
Od ksí Aql se táhne druhé rameno.
Ksí je přitom na špičce jeho začátku. Rameno pak padá dolů až přibližně
k 68 a 70 Oph s nápadnou vybouleninou a s jeho vlastně nejjasnější částí
kolem NGC 6633. Ta je vidět jako nápadný kruhový útvar, bočním viděním
obzvláště. Západně od této kupy se nalézá úhlově větší, ale slabší IC 4756.
Spolu s několika okolními hvězdami vytváří pěkné zákoutí.
Vnitřní okraje obou ramen (v Orlovi i Hadonoši) jsou těžko definovatelné, zvláště v horní části jako
by se dotýkaly, ale s jistotou lze říci, že hvězdy theta1,2
Ser a 4 Aql jsou mezi nimi přibližně uprostřed ve tmě.
Popsat další pokračování nad
Šípem je těžké. Něco mlhavého, ale velmi slabého a rozplizlého se táhne
od něj, přes 17 Vul (západní okraj) až přibližně k r Cygni, kde se ztrácí.
Pod epsilon Cyg je vidět temnější oblast (7a). Pak je východně kolem 35 Cyg,
16 Vul skutečně temná mezera a následuje druhé rameno mnohem nápadnější.
Začíná v polovině mezi Cr 399 (nápadný, mlhavý flek) a beta Cyg táhne se
až ke gama Cyg. Na východ od jejich spojnice sahá asi do vzdálenosti 2°
, na západ asi 3°. Opět má dvě nápadné části. Jedna kruhová
asi 4° severovýchodně od beta Cyg se nachází na jeho východním
okraji. Pak je dosti těžko vidět "Ryba na míse" (7b) jako temný ovál okolo
eta Cyg. Hned za ní je pak jasný řetězec 28, 36, 40... Cyg směřující k
gama Cyg - druhé zjasnění. To je také nápadné díky množství v těchto místech
rozházených drobounkých hvězdiček. Západně od nich je pak Řeka dost potlačena.
Její pokračování směrem k Denebu
je sporné. Vidím tu takové nic. Ovšem východně od alfy je nádherná, jasná
(ne však jako oblaky v Orlovi či Střelci, ale i na pohled úplně jinačí
než ony) Severní Amerika, u které lze rozeznat její tvar. Nad ní je Proud
doslova přeseknut Pytlem uhlí. Nejdříve je jako temné, nápadné vykousnutí
od západního okraje po 71 Cyg (ta sama vypadá mlhavě jako rozestřená hvězda)
a pak už ne s takovou temností, ale přece, pokračuje dál, přes ró Cyg a
tím pádem vytváří asi stupeň široký koridor - přemostění.
Pak dráha pokračuje zjasněním
v místech M 39 a dále přes pí1,2 Cyg. Východně od Deneba je
vidět (alespoň pro mé oči) osamocený mlhavý kruhový flek tvořený hvězdami
omegy1,2 Cyg Dvojhvězdu omikron1,2
jsem nerozlišil.
Od pí1,2
východně je vidět asi 3° oblak. Naopak přímo u nich - severně
- je slabé ztemnění (9a). Řeka pak obtéká pí1 a pokračuje mezi
deltu Cep a 4 lac směrem ke Kasiopei. Tato část není zrovna nápadná. Na
okraji, při vstupu do Cas je vidět nápadné zjasnění tvoření 1 a 2 Cas.
Kolem hvězd 18, 19, 20 Cep je vidět asi stupeň velký osamocený oblak. Od
delty někde kolem 1,2 Cas se hlavní, nejjasnější část nápadně zužuje, aby
hned za nimi udělala směrem na sever takovou velmi nenápadnou a neurčitou
vybouleninu (2°) jako oddělenou slabým ztemněním. Dále prochází
tau a 15 Cas s dvěma (?) zjasněními - u hvězd 0h +62 °
a NGC 7790(?) se stemněním mezi AR, 2 a 4 Cas. Z jihu obtéká gama a delta
Cas, ze severu epsilon (zjasnění 52, 53 Cas) a padá k Perseovi, kde jako nápadný
knedlík (činka) svítí chí a h Per. Mléčná dráha se však stává stále méně
zřetelnou, až neviditelnou. Ovšem ještě k deltě Cep - od ní se směrem na
jih v místech výše popisovaného zúžení pokračuje velmi slabá zář, kolem
alfa Cas jde až k fí
Per a snad, velmi neurčitě až k omega And. Tam je vidět, jako velmi nápadný
ovál M 31.
Popis Mléčné dráhy jsem udělal
24./25. a 26./27. července, kdy byla po celou dobu mezná hvězdná velikost
v zenitu kolem 6.0 mag. Jak jsem si sám vědom, popis není vůbec přesný
ani vyčerpávající (zjistil jsem například, že vše vypadá o dost jinak,
když si vezmu brýle +0.5 dioptrie, které bych měl nosit, ale nenosím),
ale dělal jsem, co jsem mohl. Identifikace temných mlhovin podle
BT č.56 byla provedena až dodatečně.
| OBSAH | tisk | Jirka Dušek |
Následující graf ukazuje závislost změny úhlových rozměrů galaxie M101 (stanovených na základě pozorování se Sometem 25x100) na mezné hvězdné velikosti určené bez dalekohledu. Úhlové rozměry byly srovány s dvojicí blízkých hvězd A - B (vzdálenost 22´), na svislé ose je tedy vynášena tato hodnota (od 0 do 1). Na získání dat se podíleli - Jiří Dušek (velká plná kolečka), Pepa Ďurech ( malá plná kolečka) a Tomáš Nedvěd (prázdná kolečka).
Připomínáme, že obdobně můžete pozorovat i jednu z nejjasnějších galaxií podzimní oblohy M33.
| OBSAH | tisk | -hdk- |
V noci 30. na 31. července
(na expedici v Úpici) se mě po půlnočce do pozorování moc nechtělo. Při
bezúčelném bloudění po obloze jsem mezi pegasem a Lištičkou narazil na
pozoruhodné uspořádání hvězd, které v Sometu 25x100 nápadně připomíná hada
(s Pepou Ďurechem jsme se shodli na kobře).
Až se budete do těchto míst
dívat, určitě si nezapomeňte kobru prohlédnout, protože na obloze nejsou
jen objekty, které jsou v NGC nebo jiném katalogu, ale i různá jiná hvězdná
seskupení, která hezky, i když náhodně, dotvářejí atmosféru tajemné noční
oblohy.
Tento útvar mě tak zaujal,
že jsem se do konce pozorování věnoval jen jemu. Had se nachází mezi hvězdami
Kappa a 2 Peg. Součástí jeho hlavy je dvojhvězda h 1641 v Lištičce. Ocas
je pak zakončen hvězdou 12 Peg. Zde se také nacházejí překrásné dvojhvězdy,
které stojí za prohlédnutí (některé mají žlutý, jiné oranžový odstín).
Obzvlášť pěkná je ta na obrázku vyznačená úsečkou. Jedná se o dvě k nerozeznání
stejně jasné hvězdičky kousek vedle sebe se světle žlutým odstínem. Udivily
mne svou jemností. Vpravo od nich (také označeno úsečkou) je vidět jako
dvojčata dvě navlas stejné dvojhvězdy. Asi uprostřed kobry je také nápadná
skupinka tří hvězd, které svou jasností výrazně převyšují ty ostatní, jež
had na sobě má. Celkem obsahuje kolem šedesáti hvězd.
| OBSAH | tisk | Tomáš Nedvěd |
Niektorý z vás už sa
možno pokúsili pozorovať hmloviny v Orlovi. Je ich tam vel'a. Môj
pokus ma prekvapil. Na mieste, kde sú planetárky vyznačené v Uranometrii
20000.0 som vždy videl jasný bodový objekt. Tieto pozorovania mi potvrdil
aj Zdeno Grajcar. Lenže radosť netrvala dlho. Podža katalógu planetárnych
hmlovin Perka a Kohoutka som zistil, že tieto hmloviny niesu také jasné,
aké som videl.
Preto som sa rozhodol, že zakreslím
okolie, kde by sa mali nachádzať (použil som Somet 25x100) a podža vyššie
uvedeného katalogu som ich dodatočne identifikoval. Nie všetky sa podarili.
Potom som sa rozhodol, že ich
vyfotim. Dvoma 15-minutovými expoziciami na film Medix Rapid cez Maksutovu
komoru v Úpici som zvečnil planetárky v okolí mi Aql (viď obrázok).
Zistil som, že tie hmloviny, ktoré majú len PK označenie, sú dosť slabé, no niektoré z nich i jasnejšie ako NGC planetárky. Napríklad planetárka PK 47-4.1 je oveža jasnejšia ako NGC 6807, ktorú Sb 25x100 nie je možne vidieť, lebo je vežmi slabá. Tí z vás, ktorí si myslia, že NGC 6807 už videli, sa môžete mýliť. Od uvedenej sa totiž nachádza 0.8´ vzdialená jasná hviezdička.
Takže pozorovať slabé planetárne hmloviny, to nieje len tak. Ak ich chcete vidieť, dám vam radu. Zakreslite si pole, kde by sa planetárka mala nachádzať a potom podža už uvedeného katalogu identifikujte, ktorá zo zakreslených "hviezdiček" je ta pravá.
| OBSAH | tisk | Peter Begeni |
V minulém Trpaslíku se psalo
o proměnné hvězdě ve známé kulové hvězdokupě M 2. V noci 24./25. července
(23:00 - 23:30, dalekohled März 160/1800, 113x,
mhv 6.0) jsem toliko pro potěchu zhotovil její kresbu. Teprve dodatečně
jsem ji srovnal s kresbou z
BT č. 56 a zjistil, že jsem na ni zachytil
i onu proměnnou hvězdu. K dalekohledu jsem se tedy vrátil, vybral vhodné
srovnávací hvězdy a provedl její odhad (viz kresba - úsečkami vyznačena
proměnná).
Proměnná V 11 je tedy nejen poměrně lehce viditelná, ale lze ji i docela pohodlně odhadovat. Chybí jen přesné jasnosti srovnávacích hvězd, ale ty se pokusíme získat pomocí ondřejovské CCD kamery.
| OBSAH | tisk | -kd- |
Drahé kameny se jen vzácně
vyskytují v čisté podobě. Obvykle je nacházíme zbarvené nějakou příměsí
a tak ještě přitažlivější. Světlo jasnější, topazové hvězdy Albirea je
na tom podobně. Už delší dobu je známo, že její spektrum je složeno, s
detaily, které patří hvězdám dvou různých spektrálních tříd K 5 a B. Teprve
skvrnkový interferometr CHARA (Center for High Angular Resolution Astronomy)
však hvězdu rozlišil. Harold A. McAlister, kterému se to poštěstilo, mi
nedávno poslal dopis o okolnostech objevu a přiložil i nejnovější měření.
"Když jsem v roce 1976 poprvé
identifikoval novou složku Albirea", píše," měl jsem samozřejmě radost
z toho, že jsem našel něco nového v tak proslulém systému. Stejně tak mě
překvapilo, že tuto složku nespatřil už dříve některý z vizuálních pozorovatelů,
kteří jsou běžně schopni průvodce ve vzdálenosti 0,4'' snadno uvidět. Rozdíl
hvězdných velikostí je pravděpodobně větší než jedna magnituda, a to spolu
s obvyklými problémy, které pozorovatelům působí jasné hvězdy, je pravděpodobně
příčinou opožděného objevu."
Všechna data poskytnutá McAlisterem
jsem použil při kreslení obrázku.
Slyšeli jste někdy o dvojhvězdě
McAlister 55? Nejspíš ne, i když bych vsadil boty, že jste ji už mnohokrát
obdivovali. Její třpyt barvy žlutého topazu zvlášť vyniká vedle druhého
drahokamu, který je vybroušený z modrého safíru. Dvojic, které nabízejí
tento barevný akord Vincenta van Gogha je na nočním nebi víc, ale Albireo
(beta Cygni) je určitě nejznámější.
V době objevu (první měření má epochu 1976.3676) skvrnkový interferometr dal úhlovou vzdálenost 0.444'' a poziční úhel 186.2°, avšak v raných měřeních je velký rozptyl a nejzápadnější kroužky v grafu nejsou seřazené chronologicky. Další zkoumání ukázalo, že poziční úhel se zmenšuje a nejnovější měření (epocha 1990.7434) dává hodnoty 0.400'' a 153.3°. "Během 14 let od objevu McA 55Aa", dodává Harold, "se poziční úhel změnil o 45° a dvojhvězda se sevřela z 0.44 na 0.40''. Zatím by bylo předčasné se pokoušet o výpočet elementů, soustavu však sledujeme i nadále, abychom nepromeškali průchod periastrem v případě, že trajektorie je výrazně excentrická".
(Blue Straggler No. 1)
| OBSAH | tisk | Leoš Ondra |
Existuje mnoho úkazů na hvězdné
obloze, které se opakují jen velice vzácně. Takový byl zákryt jasné hvězdy
Jupiterovým měsícem Titanem před několika lety, nebo například přiblížení
komet, které rozprostírají svůj ohon přes polovinu oblohy (to ovšem ti
mladší z nás už nepamatují).
Jedním takovým objektem, který
se jen vzácně při vhodné konstelaci dostane do dosahu i menších přístrojů,
je planetka 4179 Toutatis.
Její hvězdná velikost se pohybuje
obvykle mezi 14 - 17 mag, ale letos v zimě bude viditelná i triedrem! Povězme
si tedy o ní něco více.
Absolutní hvězdnou velikost
(kterou by měla ve vzdálenosti 1 AU od Země i od Slunce) má Toutatis 14.0
mag, což svědčí buď o velice nízkém albedu anebo malém průměru. K jakému
typu planetek patří, se mi bohužel zatím nepodařilo zjistit. Sklon její
dráhy k ekliptice je velice malý (jen asi 0.5 stupně) a naopak excentricita
poměrně velká (0.64), takže to všechno jí dovoluje, aby se přiblížila k
Zemi na velice malou vzdálenost, i když její velká poloosa je větší než
2.5 AU. K těsnému přiblížení však nedochází příliš často, o čemž svědčí
již to, že její pořadové číslo je poměrně velké a objev tedy spadá do doby
poměrně nedávné. Planetka 4179 Toutatis byla objevena 4. ledna 1989, kdy
dostala předběžné označení 1989 AC. Objevil ji C. Pollas na observatoři
Caussols. Pravdou však zůstává, že se před objevem několikrát k Zemi přiblížila,
ale vždy unikla pozornosti astronomů.
Jedno z takových přiblížení
(z astronomického hlediska dost těsné) nastalo při letošní opozici v červenci
(přesně 24.7.1992), kdy byla pouze asi 0.5 AU od země. Tehdy byla její
jasnost asi 15 mag a pohybovala se v deklinacích kolem - 20 stupňů, což
pro pozorovatele v našich zeměpisných šířkách a s naším přístrojovým vybavením
není ideální, nicméně můžeme doufat, že ji pozorovali i v zahraničí a to
by vyřešilo problém, o kterém budu psát dále.
Při letošním prosincovém přiblížení
by měly být podmínky pro její pozorování nadmíru dobré. Pozorovatelná by
měla být již od 8. prosince kdy bude mít asi 12 mag a deklinaci asi -25
st, přičemž se bude nadále zjasňovat. 9. prosince by měla mít již asi 11.
velikost a o den později dokonce desátou. Největším přiblížením projde
právě 8. prosince 1992, kdy bude pouze 0.024 AU od Země, avšak její fázový
úhel bude více jak 130 stupňů a proto bude ještě celkem slabá. V té době
se bude nalézat asi 15 stupňů pod Spicou, v ocase Hydry (viz efemerida)
a pozorovatelná až kolem 5. hodiny ráno, ale to bude zřejmě znemožněno
Sluncem. Maximální jasnosti dosáhne kolem 12. prosince, kdy by měla mít
asi 9.5 mag, ale jasnější než 10 mag by měla být od 10. do 18. prosince,
kdy se bude pohybovat ze souhvězdí Poháru do hlavy Hydry a její vzdálenost
od Země se bude postupně zvětšovat až na 0.07 AU. Potom se až do 27. 12.
1992 zvětší její vzdálenost na 0.13 AU, ale díky zmenšujícímu se fázovému
úhlu bude stále ještě jasnější než 11 mag.
Jelikož se jedná o naprosto
výjimečnou příležitost, byla na pozorování planetky 4 179 Toutatis zorganizována
celosvětová kampaň, do které bych tímto velice rád zapojil i vás. Proto
vy, kdož máte zájem pozorovat tuto planetku, zúčastněte se, prosím, pozorovací
kampaně. Předběžnou efemeridu uveřejňujeme již teď a dle zájmu naleznete
v příštím BT i hledací mapky. Veškerou korespondenci prosím posílejte na
níže uvedenou adresu a obálku laskavě označte TOUTATIS.
A teď k již dříve zmíněnému
problému. Protože Toutatis byla objevena teprve v roce 1989, není mnoho
pozorování, které by zpřesnily její dráhové elementy. Proto existuje dost
velká nejistota efemerid. Naší nadějí je, že planetka byla hojně pozorována
při letošní opozici a že elementy byly dostatečně zpřesněny. V současné
době probíhá jednání o zaslání zpřesněných elementů a jakmile se je podaří
získat, samozřejmě, že budete informováni.
Jako přílohu tohoto Trpaslíka
najdete efemeridu pro období, kdy bude jasnější než 12 mag, kterou však
je nutno brát s rezervou (chyba může být i několik stupňů).
| OBSAH | tisk | Tomáš Hudeček |
Oblíbený Trimbl, pardon Dumbbell,
byl v centru pozornosti i během letních tropických veder. Jirka Dušek zhotovil
jeho poměrně pěknou kresbu
Tentýž pozorovatel spolu s
Petrem Pravcem a Davidem Fariničem zhotovil i nové snímky ondřejovskou
CCD kamerou ST6 bez filtru a v oboru R a V. Tak se podařilo získat první
představy o její jasnosti. 19. srpna měla Goldilock's Variable
v R oboru (v tom budeme i nadále každých čtrnáct dní měřit)
přibližně 14.3 mag, bez filtru (tedy v oboru citlivosti kamery, který je
větší jak viditelná oblast) byla dokonce o magnitudu jasnější. Naopak v
oboru V se nám ji, dokonce ani po seskládání osmi 30 sekundových expozic,
nepodařilo zobrazit. Na ukázku přínášíme dva snímky
(č. 1 bez filtru, č.
2 v R oboru, vždy šedesáti sekundové expozice) na srovnání, jak může mlhovina,
hvězdy i proměnná vypadat v různých oborech spektra.
úpickým dalekohledem März
160/1800, zv. 113 v noci 23./24. VII. 1992 (21:30 - 22:00 UT) při mhv
6.0. Kromě jeho nejjasnější sousedky u jihozápadního okraje se mu zřejmě
podařilo spatřit i jednu z hvězd přímo v mlhovině v severní části (na reprodukci
není vidět).
| OBSAH | tisk | -sdo- |
V noci z 11. na 12. srpna nejen
astronomové, ale (díky našim milým sdělovacím prostředkům) i lidé normální,
čekali na předpovězený meteorický déšť Perseid, který byl poprvé zaznamenán
loni. O tom, jak a kdy zřejmě proběhl, jste se mohli dovědět z EAI, takže
my jen přikládáme graf,
který průběh aktivity roje v osudnou noc dokumentuje
(poskytl Petr Pravec).
Ovšem, i když to ani tentokrát nevyšlo, nezoufejte. Protože jak dokumentuje pozorování Toma Nedvěda, obloha má pořád něco přichystaného. Ale náhoda přeje jen připraveným.
Malenovice, 16. srpna 1992
O půl deváté jsem se rozloučil se svou kamarádkou, sedl na kolo a jel domů. Po průjezdu křižovatkou, když jsem míjel restauraci pod kostelem, se to stalo. V 18:36 UT (nejpřesnější čas, jaký mohu určit) jsem spatřil snad nejjasnější meteor, jaký jsem kdy viděl. Směr jeho letu byl přibližně na západ. Nejsem si jistý zda jsem viděl začátek, ale konec byl ve výšce asi 45 stupňů nad obzorem. Délka meteoru byla deset až patnáct stupňů, rychlost 4 a barva sytě žlutá. Meteor se nejdříve rozzářil na dráze asi tři stupně dlouhé, poté zmizel a po dalších třech stupních prudce vybuchl. Od tohoto místa urazil ještě asi osm stupňů než zmizel definitivně. Byl jsem tím ohromně překvapen a případné další podrobnosti si neuvědomuji. V době, kdy úkaz nastal, bylo ještě velmi jasno a nebyla vidět žádná hvězda.
| OBSAH | tisk | Tom Nedvěd |
26./27. června 1992 Newton 150, zv. 48x, mhv 11.6 mag.
NGC 6171 (M 107) Oph -
Podle Atlasu Coeli snadno naleznutelná poblíž thety Oph. Je to slabá,
nevýrazná
mlžinka o průměru asi 5' , která je zřetelně
vidět bočním viděním. Má prakticky rovnoměrnou jasnost po celé ploše. O
koncentrovanosti do středu se prakticky nedá mluvit.
2./3. ledna 1992 Sb 25x100 mhv 6.1
Pozn. O této známé podzimní
galaxii se zmiňuji v rubrice Nočná obloha v pátém čísle Kozmosu. Bylo by
také pěkné zjistit, při jakém mhv začíná být spolehlivě vidět.
1./2. července 1992 refraktor 63/840, mhv 6.2 mag, světlá obloha
NGC 6340 Dra - zv.34x:
V AC sice nemá číslo, ale zdá se, že ji přesto vidím, ačkoli je velmi
slabá.
V poloze galaxie se nachází hvězdička 11. velikosti, která má na
jihovýchodě
jakýsi mlhovinný přívěšek neurčitého tvaru. 84x: V tom přívěšku jde už
chvílemi rozeznat "opravdovou" galaxii, od hvězdy zřetelně oddělenou. Zdá
se, že je oválná s protažením NE-SW. 140x: Nelze vyloučit, že to, co
považuji za galaxii je pouze nějaká hvězda či dvojhvězda.
Pozn. Vskutku, v Atlasu
Coeli je mnoho neoznačených galaxií, které lze vidět na lepší obloze bez
problémů.
NGC 278 Cas - zv. 34x:
Slabá (asi 12. velikost), ale na rozdíl od těch dvou rozplizlých vedle
je hezká. Připomíná téměř kulovou hvězdokupu. Je malá, kondenzovaná a
kruhová.
Průměr asi 1.5'. 84x: Nádherná! Teprve tady
vynikla.
Je to roztomile drobná a dokonale kruhová mlžinka, těsně přisedlá k jasné
hvězdě 8. - 9. velikosti. Je snad dokonce menší než 1'.
Pozn. Na protější straně uvádíme
jeho kresbu a pro srovnání fotografii z palomarského pětimetru.
21./22. července 1992 Sb 25x100
24./25. července 1992 db 10x80
3./4. června 1992 refraktor
120/1500 mhv 5.4 mag
25./26. června 1992 Newton 150
mhv 12.5 mag
Pozn. Na velmi pěkné kresbě
je orientovaná ve směru NE-WS.
... zaměřil jsem se převážně
na galaxie v souhvězdí Dra. Nejvíce mě zaujala NGC 5866 (v Atlase Coeli
nesprávně označená jako M 102). V Sb 25x100 jsem ji viděl jako oválnou
mlhavou skvrnu se dvěma zjasněními, z nichž severnější připomínalo hvězdu
a jižnější bylo spíše difúzní. Celé to trochu připomínalo burák. Když jsem
své pozorování srovnal s Atlasem Uranometria 2000.0, zjistil jsem, že oválek
vyznačující tuto galaxii má asi o 45° jinou orientaci než skvrnka
na mé kresbě. Podíval jsem se tedy na galaxii 16 cm refraktorem a větší
zvětšení prozradilo, že blízko jádra galaxie se nachází jasná hvězda, která
v Sometu splývá s jádrem a vytváří s ní ten tzv. burák, který má jinou
orientaci než vlastní galaxie.
David Farinič, který tuto galaxii
také pozoroval, využil své návštěvy Ondřejova a zhotovil CCD snímek (kamera
ST-6), který mé pozorování refraktorem potvrdil.
Tím by mohly nejasnosti kolem
této galaxie skončit, kdyby se na CCD snímku neobjevila hvězda, která není
na fotografiích. Pravděpodobně se jedná jen o šum, ale mělo by se to ověřit.
NGC 6093 (M 80) Sco -
Snadno naleznutelná hvězdokupa. Použil jsem hledací mapku ze Sky and
Telescope,
June 1990. Je snadno vidět i v triedru 10x50, je však téměř
nerozeznatelná
od okolních hvězd (má stelární vzhled). V Newtonu je vidět relativně malá
skvrnka (průměr 1/15 zorného pole) se silnou kondenzací ke středu. Podle
mapky z Kozmosu na R a S Sco identifikuji srovnávačky a určuji mhv na 11.6
(podle hvězdy E). Nevidím samozřejmě ani náznak rozložení hvězdokupy na
hvězdy.
Podmínky: Obloha perfektní,
dost silný vítr. M 33 je vidět v zenitu bez dalekohledu. Pouliční
osvětlení
50m halogenové výbojky. Praha pět kilometrů vzdálená.
IC 342 Cam - V poli
jsem spatřil dost velké množství slabých hvězd. Galaxie se jevila jako
slabé zjasnění kruhového tvaru a tvořila jakési pozadí, ze kterého
vystupovaly
slabší hvězdy. Toto zjasnění bylo veliké asi 7'. Je to však pouze jádro
této galaxie. Mohu říci, že už jsem viděl hůře
pozorovatelné objekty než je tento. Chce tmavou oblohu a světelný
dalekohled.
Podle Atlasu Coeli se asi najít nedá.
NGC 6503 Dra - zv.34x:
Velmi jasná, pěkná a velká galaxie. Je vidět na první pohled jako silně
protáhlá jemná skvrna (asi 5 x 1,5') s výrazným jádrem, v těsné blízkosti
nápadné hvězdy asi 9. velikosti.
Galaxie je rozhodně slabší než její hvězdný průvodce, má asi 10 až 11 mag.
84x: Jádro zde není tak patrné, má téměř homogenní jas. Nezdá se ani tak
velká. Už jen asi 4 x 1'. O to je krásnější.
NGC 6818 Sgt - odhad
jasnosti pomocí Otevřené Argelanderovy metody a srovnávaček ze SAO katalogu
-9.3ą0.3 mag (Jiří Dušek) a 9.1 mag bez udání
chyby (Petr Begeni).
NGC 6210 Her - ot.arg. metoda - 9.05 mag.
NGC 6207 Her - zv.
94x: Sehnal jsem si mapku z Kozmosu. A vida, už je vidět. Neměl jsem ani
tušení, že bude tak velká. Alespoň podle mě. Není vidět pořád, někdy zmizne,
ale je tam. Přibližně elipsovitého tvaru. Myslím, že by na ní byl lepší
větší dalekohled. Když jí mám nad hlavou, tak dá pořádně zabrat, bolí mě
krk.
NGC 6201 Her - zv.
48x: Galaxie, která se hledá poměrně dobře, vzhledem k tomu, že se nachází
blízko kulové hvězdokupy M 13. Je dosti slabá. Není vidět na první pohled.
Identifikuji ji až podle fotografie ze Sky and Telescope, July 1988. Vzhledem
k parazitnímu světlu ji vidím pouze chvílemi a samozřejmě pouze bočním
viděním. Spíše tuším její protáhlý tvar snad 1'
x2'. Nejsem si však jist zda je protažení reálné
a zda je zakresleno správně.
Pěkné počasí mi dovolilo také nakreslit moji oblíbenou planetární mlhovinu NGC 7293 Helix. Na mé kresbě (sever nahoře, západ vlevo) se mi podařilo zachytit i několik hvězd přímo v mlhovině, resp. na jejím okraji. Je zajímavé, že na některých fotografiích jsou tyto hvězdy mimo mlhovinu a na jiných už v ní. To znamená, že úhlový průměr Helixe se mění pravděpodobně s různou spektrální citlivostí použitých filmů.
| OBSAH | tisk | Z vašich pozorování tentokráte vybral Jiří Dušek |
Již dříve jsem si všiml, že
při pozorování jedním okem se zdá obloha tmavší než při pozorování oběma
očima. A tak jsem se pokusil tento rozdíl vyjádřit v magnitudách. Pomocí
Sometu binaru 25x100 jsem zakreslil známé hvězdné pole nejdříve dle pozorování
jedním a pak oběma očima. Po porovnání obou kreseb s mapkou, na které byly
udány jasnosti hvězd, jsem zjistil, že oběma očima vidím o 0.6 mag slabší
hvězdy než okem jedním. Mimochodem Jirka Dušek měl rozdíl 0.4 mag a Pepa
Ďurech O.7 mag.
Závěr je tedy, že Jan Žižka
z Trocnova měl o 0.5 mag horší mhv než jeho společníci. Samozřejmě jen
do doby, než mu vypíchli i oko druhé.
| OBSAH | tisk | Dan Selix |
Richardovi teze o vlastnictví:
První zákon cyklistiky:
Zákon o perverzitě přírody:
Jenginův doplňující zákon:
Klipsteinovy zákony aplikované na výrobu prototypu (II):
Zákon kuchařských tajů:
Pravidlo politických slibů:
Wagnerův zákon:
Toto číslo Bílého Trpaslíka
vyšlo za finančního přispění Davida Konečného a Mirka Řezníka. Děkujeme!
1. Jestliže jsi něco už hodně dlouho schovával, můžeš to klidně vyhodit.
2. Jestliže jsi něco vyhodil, budeš to potřebovat přeně ve chvíli, kdy
už to bude nenávratně ztraceno.
Ať děláš co děláš, je to vždy do kopce a proti větru.
Není možné předvídat, kterou stranu krajíce by bylo lepší namazat.
Pravděpodobnost, že chleba spadne na zem namazanou stranou je přímo úměrná ceně koberce.
Rychlostní jistič chránící přístroj bude uchráněn, neboť přístroj shoří dřív.
Když z ochraného krytu vyšroubuješ poslední ze šestnácti šroubů, zjistíš, že byl sejmut jiný kryt.
Když je kryt upevněn posledním ze šestnácti šroubů, zjistí se, že se zapomnělo dát dovnitř těsnění.
Čím více času a energie vložíte do připravované krmě, tím pravděpodobnější je, že se vaši hosté
po celou dobu večeře budou bavit o jiných specialitách, které kde okusili.
Pravda se mění.
Jakmile kamera najede na detailní záběr význačného atleta, v té chvíli si dotyčný odplivne,
dloubá se v nose nebo se škrábe za uchem.