OBSAH:
Taky se vám zdá, že události přicházejí ve vlnách? Dlouhou dobu se nic neděje a pak nevíte, kam dřív skočit. Něco
takového se stalo právě teď. I když jsme v trpaslíku, který vyšel
před týdnem, prohlásili, že do prosince nic neuvidíte, je tady
další číslo. Příroda totiž opět zabodovala. Na obloze se zjevila
jasná vlasatice, kterou by bylo škoda propásnout.
Ovšem až si o ní přečtete v časopisech, bude dávno pryč. Proto
držíte v rukou další (útlé) číslo BTéčka.
Mohu vám přitom slavnostně
slíbit, že další skutečně uvidíte až v zimě. Můj pobyt několik
tisíc kilometrů daleko je toho zárukou.
Extáze. Vzrušení z úlovku.
Masochismus. Touha po slávě.
Sebeuspokojení. Zabíjení nudy. Droga.
Co je hnacím motorem hledačů komet? Proč se každý večer
a ráno vydávají na prohlídky rozsáhlých oblastí nebe? U každého
zřejmě něco jiného.
Ať tak či onak, Australan Vello Tabur svého cíle dosáhl.
Devatenáctého srpna nalezl poblíž hvězd 55 a 56 Eridani mlhavou
skvrnku asi desáté velikosti. Kometu
Tabur C/1996 Q1
O pár dní později Němec Jost Jahn
poukázal na to, že je její dráha velmi podobná dráze komety Liller
C/1988 A1
z roku 1988. Brian G. Marsden z centra pro astronomické telegramy
pak
potvrdil, že se zřejmě jedná o dvě části téhož tělesa, které se
rozpadlo při posledním průchodu perihelem před třemi tisíci
roky.
V době objevu měla kometa desátou velikost, 5. září
už dosáhla 8,3 mag, 11. září 7,4 mag a 15. září 6,8 mag. Její
úhlová velikost se pohybovala kolem deseti minut. Chvost zatím
pozorován nebyl.
Jak se předpovídá jasnost nové komety
Při předpovědi jasnosti objevené komety se vychází z několika
prvních odhadů (pokud je kometa dostatečně jasná a je sledována
vizuálně tak vizuálních) a předpokladu, že se jasnost komety mění
se čtvrtou mocninou vzdálenosti od Slunce. Skutečně,
hvězdná velikost většiny objevených komet se takto chová.
S výjimkou starších periodických komet, které mají tuto mocninu
podstatně vyšší a komet úplně nových, které mají tuto mocninu
naopak trošku nižší.
Ti z vás, kdo komety pozorujete častěji, jste si už možná všimli,
že většina komet se zjasní více, než se očekává. Samozřejmě
existují i opačné případy - např. Austin z roku 1989. Kde je
chyba?
Při výpočtu
takzvané absolutní jasnosti komety se vychází z prvních
několika odhadů hvězdné velikosti a z předpokladu čtvrté mocniny změn její
jasnosti. Když si ale uvědomíte, že komety se většinou objevují
v nepříliš příznivé poloze pro pozorování (nízko nad obzorem,
poblíž Slunce), není divu, když jsou pozorované jasnosti nižší
než ve skutečnosti. Je totiž většinou potřeba použít větších
dalekohledů, aby kometa byla spolehlivě nalezena (v době prvních
pozorování ještě není známa dráha komety) a v nich
se kometa prostě jeví slabší než v dalekohledu
podstatně menším, kterým bychom kometu pozorovali
v příznivější poloze (výš nad obzorem). K tomuto vlivu se
připojuje další: Komety se krátce po objevu často "rozžínají"
a popsat vývoj jasnosti je v takovém případě velice složité.
A proto lze očekávat, že ani kometa C/1996 Q1 Tabur nebude
výjimkou a dosáhne jasnosti vyšší než je předpovězeno. Na místo
5,4 mag předpokládám, že dosáhne jasnosti kolem 4,5 mag.
Vzhledem k tomu, že se bude její jasnost určovat okem anebo
velice malými dalekohledy, je možné, že se přiblíží až
čtvrté velikosti.
Tento odhad potvrzuje i několik pozorování, které jsem
provedl za první měsíc po objevu. Podle nich je kometa skutečně
o magnitudu jasnější, než bylo uvedeno v její efemeridě. Kolem
20. září byla výrazně kondenzovaná s komou o průměru
kolem 12'. Ohon ještě nebyl patrný, je ale pravděpodobné, že se
v následujících týdnech objeví, i když vzhledem k malé
vzdálenosti komety od Země (minimální vzdálenost necelých šedesát
miliónů kilometrů) bude mít pravděpodobně malý jas. Rozměr
komy by se mohl zvýšit až na přibližně 25' a kometa by měla být
snadno viditelná okem.
Pohled na dráhu komety Tabur. Postavení všech těles je
spočítáno pro pátého října tohoto roku.
Unikátní příležitost
Asi si říkáte, že nějaká "čtverka" vás po jarní promenádě
velké komety C/1996 B2 Hyakutake nemůže nijak vzrušit.
Díky kometě Tabur však spatříte něco opravdu
ojedinělého: dvě komety naráz pouhým okem! Ano, tou druhou
je C/1995 O1 Hale-Bopp, která bude pozorovatelná večer nad
jihozápadním obzorem. Kometa Tabur je nyní pozorovatelná ráno,
ale pozvolna se přesune na večerní oblohu, přičemž ve druhém
říjnovém týdnu bude cirkumpolární. Koncem října a téměř po celý
listopad bude vidět lépe večer. Koncem listopadu se začne zase
její viditelnost přesouvat do ranních hodin. Do konce roku
1996 by měla zeslábnout z důvodu vzdalování se od Země i Slunce
na asi deset magnitud.
Velice zajímavé bude sledování vývoje jasnosti obou těchto komet.
Jasnost Hale-Bopp se měla v polovině října pohybovat okolo
4,5 mag, ale v polovině září byla o několik desetin magnitudy
slabší. Takže je pravděpodobné, že kometa Tabur ji svojí jasností
překoná. Mimochodem, chování komety Hale-Bopp je v posledních
měsících velmi zajímavé (ale vůbec ne potěšující). Kometa je
letos sledována již od března a po celou dobu až do konce
července byla o několik desetin magnitudy jasnější než
předpovídala efemerida.
Od začátku srpna až do konce října se kometa Hale-Bopp vzdaluje
od Země, důsledkem čehož se bude její jasnost
zvyšovat o něco pomaleji než v předcházejícím období. I jasnost
této komety se měnila téměř přesně se čtvrtou mocninou změny
vzdálenosti od Slunce a tudíž při vzdalování od Země, na kterém
závisí jasnost komety s druhou mocninou, se měla zjasňovat
pomaleji, ale přesto zjasňovat. V měsíci září ovšem nastala
situace, že kometa slábne, tudíž se její mocnina vyjadřující
změnu jasnosti závisející na změně vzdálenosti od Slunce snížila
na hodnotu blízkou jedné. S tím souvisí i snížení její absolutní
hvězdné velikosti zhruba o čtyři magnitudy.
Nezbývá tedy než doufat, že se kometa z tohoto útlumu aktivity
probere a v příštím roce nám předvede to, co od ní všichni
očekávají. Uklidněním nám může být to, že podobné "psí kusy"
komety běžně dělají.
Jak nalézt kometu
Ve dne
Vypadá to sice šíleně, ale existuje nenulová šance nalézt novou
kometu i za bílého dne. Stačí se na ulici postavit tak, aby vám
oslňující sluneční kotouč zakryla nějaká pouliční lampa, a
pozorně prohledat oblohu do vzdálenosti dvacet stupňů. Takto bylo
objeveno hned několik komet. Snad nejslavnější je ta z roku 1910,
která byla sice jasnější, ale ne tak známá jako Halleyova. Ke
Slunci se totiž přiblížila právě z opačné strany než, kde byla
Země. Objevili ji dělníci v Jižní Africe. Velkou výhodou tohoto
nenáročného pozorovacího programu je i to, že nepotřebujete
dalekohled.
Za soumraku
Takové hledání má trochu větší šanci na úspěch. Trvá asi hodinu
a začíná se půl hodiny po západu Slunce nebo půl hodiny před jeho
východem. Jeden z části úspěšný úlovek např. popisuje D. Levy ve
své knize The Sky: A User's Guide: Walter Scott Houston,
jeden z nejznámějších deep-sky pozorovatelů všech dob, rád kouřil
dýmku. Když si jednu takovou večer zapálil, zeptal se ho Clifford
Simpson, co je to nad západem za jasnou kometu. Houston,
aniž by se podíval, řekl, že tam žádná není. Jediná, která přicházela
v úvahu kometa Aarend-Roland, už totiž dávno zeslábla. Simpson byl
ale vytrvalý. Houston se tedy podíval a spatřil nízko nad obzorem
velmi jasnou kometu! Vzápětí se vrhl k dalekohledu.
Musel přitom zaujmout dost krkolomnou polohu a tak si
svoji dýmku automaticky strčil do kapsy. Jednou rukou se opíral o dalekohled,
druhou zaostřoval a intezivně studoval kometu, později nazvanou
podle objevitele Antonína Mrkose.
Za okamžik ale oba pozorovatelé ucítili kouř. "Scotty ty
hoříš!", zakřičel Simpson. Houston rychle odhodil dýmku i
se svým hořícím kabátem do keře. Ten ale vzápětí vzplál
také. Nakonec tedy místo pozorování hasili menší požár.
S triedrem za kometou
V současnosti se kometa nachází v Blížencích, prvního proletí kolem
Castora s Polluxem. Musíte si tedy na ni přivstat.
Castor i Pollux se vám snadno vlezou do jednoho zorného pole triedru
7x50. Pollux, jako hvězda spektrální třídy K0 III, bude
zřetelně nažloutlý, zatímco Castor, jehož primární složku
tvoří dvojice hvězd spektrální třídy A, čistě bílý.
Poté se kometa přesune do souhvězdí Rysa (Lynx). Když se do této
oblasti podíváte bez dalekohledu, stěží si zde takové zvíře
představíte. Toto souhvězdí zavedl Johannes Hevelius (1611-1687) podle
pověsti proto, že člověk musí mít oči rysa, aby zde spatřil
alespoň nějakou hvězdu. Není divu, vždyť se zde nachází pouze jedna
hvězda třetí velikosti - a Lyncis.
Jelikož se jedná o červeného obra, bude mít opět zajímavé
oranžové zabarvení. Obzvlášť v kontrastu s dva stupně vzdálenou
38 Lyncis. Ta je současně
moc pěknou dvojhvězdou: hvězdy čtvrté a šesté velikosti jsou od sebe
vzdáleny tři úhlové vteřiny.
Ještě než se kometa Tabur dostane do Rysa, projde
souhvězdím Telescopium Herschelii. Zavedl ho sice John E. Bode,
reformu ve třicátých letech tohoto století ale nepřežilo. Tvořily
ho hvězdy na rozhraní Rysa a Vozky, jako např. 63, 64, 65 a 66
Aurigae.
Není třeba připomínat, že v tomto "souhvězdí"
leží kulová hvězdokupa NGC 2419. Jeden z nejvzdálenějších objektů
tohoto druhu. Někdy se dokonce uvažuje, že nepatří do naší
Galaxie. Proto má pojmenování Galaktický tulák.
Kulovou hvězdokupu objevil v prosinci roku 1788 Sir William
Herschel. Její vzdálenost se dnes odhaduje na sto kiloparseků,
stáří na asi šestnáct miliard let. Na její spatření budete
potřebovat alespoň deseticentimetrový dalekohled. Na tmavé obloze
v něm vypadá jako malá mlhavá skvrnka vzdálená tři úhlové minuty
od hvězdy sedmé velikosti.
Za pozornost stojí i blízká UU Aurigae, uhlíková hvězda
s barevným indexem 2,6 magnitudy. Svoji jasnost mění v cyklech
dlouhých asi 234 dní.
Hned vedle potom leží otevřená hvězdokupa NGC 2281. Je sice vidět
i
v triedru, ale vhodnější je použít větší dalekohled. Jádro
tvoří hustá skupina několika desítek hvězd. Přímo ve středu se
nachází čtyři hvězdy uspořádané do kosočtverce. Hvězda na jeho
severovýchodním konci je dvojhvězdou ADS 5482 (9,0 a
10,6 mag, 7,7''), hvězda na jižním okraji pak neoznačený pár
složený ze dvojice 10,1 a 10,6 mag široké osm úhlových vteřin.
Třináctého října vstoupí kometa do Velké medvědice. Den předtím
nastane nov, takže podmínky na její sledování by měly být
ideální. V této době, kdy bude nejblíže Zemi (asi půl
astronomické jednotky), měla být také nejjasnější.
Rychle projde mezi předníma nohama Medvědice, které tvoří i
a k UMa, a o pár dní později se poblíž Soví mlhoviny
dostane do nejsevernějšího bodu své dráhy. Na planetární
mlhovinu vám asi triedr stačit nebude, určitě se ale na ni
mrkněte.
Obě hvězdy tvořící tlapy medvědice jsou zajímavé vícenásobné
systémy. Podíváte-li se na i Ursae Maioris něčím větším než
je triedr, uvidíte ve vzdálenosti asi dvě úhlové vteřiny od primární hvězdy
průvodce desáté velikosti. Toho si všiml už John Herschel v roce
1820. Na přelomu tohoto století se sekundární složka některým
pozorovatelům zdála být značně mdlá než obdobné stejně
jasné hvězdy. E.S.Holden (1846-1914) proto předpokládal, že průvodce
svítí odraženým světlem. Primární hvězda se totiž jevila bílá či
mírně nažloutlá, kdežto její společník byl rudý.
Průvodce je ovšem velmi těsnou dvojhvězdou. Tvoří ho červení
trpaslíci slabí
10,8 a 11,0 mag, kteří kolem společného těžiště obíhají
s periodou pouze 39,7 let. Změny jejich vzdálenosti jsou poměrně
rychlé:
Dvojice trpaslíků obíhá kolem primární složky s periodou asi 818
let. Ta je současně spektroskopickou dvojhvězdou s periodou oběhu 11,02
roku. Pěkně zamotané, že?
Druhá hvězda k Ursae Maioris tak komplikovaná není. Je
pouze velmi těsnou dvojicí objevenou v roce 1907 R.G.Aitkenem.
Tvoří ji hvězdy spektrální třídy A jasné 4,2 a 4,4 magnitudy.
Kolem společného těžiště obíhají s periodou asi sedmdesát let.
Jejich úhlová vzdálenost je ale v současnosti hluboce pod
rozlišovacím limitem všech vašich dalekohledů - pouze 0,1
úhlové vteřiny.
Světelná křivka miridy T Ursae Maioris sestavená na základě
dat společnosti AFOEV.
Nad ojí Velkého vozu se nezapomeňte podívat na dvojici
dlouhoperiodických proměnných hvězd S a T UMa. Obě se mění
přibližně ve stejném rozmezí 8 až 12 mag a s přibližně stejnou
periodou 225, resp. 255 dní.
Poté si to kometa namíří do Honících psů a hlavy Pastýře, ve
kterém třetího listopadu projde přísluním. Od Slunce bude asi osm
desetin astronomické jednotky daleko.
Na své cestě na večerní oblohu vás tak zavede k několika
atraktivním galaxiím. V blízkosti g Ursae Maioris, kde
bude 15. října, najdete jasnou M 109. O kousek dál leží i M 106,
která má v triedru podobu protáhlé skvrnky (19'x6').
M 51 a M 101 představovat netřeba.
Určitě se ale podívejte na dvojhvězdu 44 - i Bootis. Kolem
primární složky jasné 5,1 mag obíhá po velmi protáhlé dráze
s periodou 246 let průvodce slabší asi o jednu magnitudu. Zatímco
v roce 1971 jste na jejich rozštípnutí potřebovali téměř
třiceticentimetrový dalekohled, byly totiž od sebe jen 0,5''
daleko, dnes se jedná o lehký případ pro desítku. Jsou totiž od
sebe čtyřikrát dál. Nejvzdálenější, tři úhlové vteřiny, si
budou v roce 2123.
Ve skutečnosti je ale 44 Boo trojhvězdou. Slabší složka je totiž
zákrytovou dvojhvězdou typu W UMa. S periodou 0,2678 dne se u ní
pozorují poklesy z 5,8 na 6,4 magnitudy. Když ale obě
vizuální složky nerozlišíte odděleně, budete moci
"sledovat" poklesy celkové
jasnosti menší než dvě desetiny magnitudy.
Vzdálenost 44 Bootis se odhaduje na 43 světelných let. Primární
hvězda a jasnější člen zákrytového systému jsou velmi podobní
Slunci.
Zajímavá je i galaxie NGC 5866 v drakovi, která je často
nesprávně označována za 102. messierovský objekt. Může za to
Angličan Admirál Smyth,
který tak učinil roku 1844 ve svém The Bedford Catalogue. Na
Méchainův dopis, ve kterém Messierovi vysvětluje svůj omyl,
upozornila až roku 1947 Helen S. Hogg. NGC 5866 ale patří mezi
jasné objekty a je dost pravděpodobné, že ji P. Méchain mohl
vidět. Kdyby se na ni podíval.
V prosinci, kdy už kometa Tabur značně zeslábne, se
přesune k hranicím Herkula a Hlavy hada. Tam se s ní také
rozloučíme.
V blízkosti S a T UMa najdete
ještě jednu miridu - RS Ursae Maioris. Ta se mění v rozmezí 9
až 14 mag. Výřezy vpravo zachycují těsné okolí všech tří
proměnných hvězd. Jasnosti srovnávaček jsou podle AAVSO a
v decimagnitudách. U všech mapek je sever nahoře, východ vlevo.
T UMa a S UMa by měly být téměř v maximu jasnosti, naopak RS UMa
zhruba v minimu.
Zákryt Aldebaranu Měsíce Jak už jsme oznámili v minulé zpravodajské síti, v úterý prvního října dojde k poměrně vzácnému astronomickému úkazu. Měsíc zakryje jednu z mála hvězd první velikosti - Aldebaran. Obě tělesa uvidíte v těsném sousedství už při jejich východu po půl desáté večer. Krátce před jedenáctou hodinou pak dojde k zákrytu hvězdy za neosvětlenou stranou Měsíce v první čtvrti. Znovu se Aldebaran objeví na straně osvětlené o tři čtvrtě na dvanáct (občanského času). Sice bude zataženo, ale když tak nám pošlete vaše pozorování. Díky.
|