Číslo 82. 1996 Září

OBSAH:
Tak se to přece stalo!
Jak se předpovídá jasnost nové komety
Jak nalézt kometu
S triedrem za kometou
Zákryt Aldebaranu Měsíce

Tak se to přece stalo!

Taky se vám zdá, že události přicházejí ve vlnách? Dlouhou dobu se nic neděje a pak nevíte, kam dřív skočit. Něco takového se stalo právě teď. I když jsme v trpaslíku, který vyšel před týdnem, prohlásili, že do prosince nic neuvidíte, je tady další číslo. Příroda totiž opět zabodovala. Na obloze se zjevila jasná vlasatice, kterou by bylo škoda propásnout. Ovšem až si o ní přečtete v časopisech, bude dávno pryč. Proto držíte v rukou další (útlé) číslo BTéčka.

Mohu vám přitom slavnostně slíbit, že další skutečně uvidíte až v zimě. Můj pobyt několik tisíc kilometrů daleko je toho zárukou.

Extáze. Vzrušení z úlovku. Masochismus. Touha po slávě. Sebeuspokojení. Zabíjení nudy. Droga. Co je hnacím motorem hledačů komet? Proč se každý večer a ráno vydávají na prohlídky rozsáhlých oblastí nebe? U každého zřejmě něco jiného.

Ať tak či onak, Australan Vello Tabur svého cíle dosáhl. Devatenáctého srpna nalezl poblíž hvězd 55 a 56 Eridani mlhavou skvrnku asi desáté velikosti. Kometu

Tabur C/1996 Q1

O pár dní později Němec Jost Jahn poukázal na to, že je její dráha velmi podobná dráze komety Liller C/1988 A1 z roku 1988. Brian G. Marsden z centra pro astronomické telegramy pak potvrdil, že se zřejmě jedná o dvě části téhož tělesa, které se rozpadlo při posledním průchodu perihelem před třemi tisíci roky.

V době objevu měla kometa desátou velikost, 5. září už dosáhla 8,3 mag, 11. září 7,4 mag a 15. září 6,8 mag. Její úhlová velikost se pohybovala kolem deseti minut. Chvost zatím pozorován nebyl.

OBSAH tisk Jiří Dušek


Jak se předpovídá jasnost nové komety

Při předpovědi jasnosti objevené komety se vychází z několika prvních odhadů (pokud je kometa dostatečně jasná a je sledována vizuálně tak vizuálních) a předpokladu, že se jasnost komety mění se čtvrtou mocninou vzdálenosti od Slunce. Skutečně, hvězdná velikost většiny objevených komet se takto chová. S výjimkou starších periodických komet, které mají tuto mocninu podstatně vyšší a komet úplně nových, které mají tuto mocninu naopak trošku nižší.

Ti z vás, kdo komety pozorujete častěji, jste si už možná všimli, že většina komet se zjasní více, než se očekává. Samozřejmě existují i opačné případy - např. Austin z roku 1989. Kde je chyba?

Při výpočtu takzvané absolutní jasnosti komety se vychází z prvních několika odhadů hvězdné velikosti a z předpokladu čtvrté mocniny změn její jasnosti. Když si ale uvědomíte, že komety se většinou objevují v nepříliš příznivé poloze pro pozorování (nízko nad obzorem, poblíž Slunce), není divu, když jsou pozorované jasnosti nižší než ve skutečnosti. Je totiž většinou potřeba použít větších dalekohledů, aby kometa byla spolehlivě nalezena (v době prvních pozorování ještě není známa dráha komety) a v nich se kometa prostě jeví slabší než v dalekohledu podstatně menším, kterým bychom kometu pozorovali v příznivější poloze (výš nad obzorem). K tomuto vlivu se připojuje další: Komety se krátce po objevu často "rozžínají" a popsat vývoj jasnosti je v takovém případě velice složité.

A proto lze očekávat, že ani kometa C/1996 Q1 Tabur nebude výjimkou a dosáhne jasnosti vyšší než je předpovězeno. Na místo 5,4 mag předpokládám, že dosáhne jasnosti kolem 4,5 mag. Vzhledem k tomu, že se bude její jasnost určovat okem anebo velice malými dalekohledy, je možné, že se přiblíží až čtvrté velikosti.

Tento odhad potvrzuje i několik pozorování, které jsem provedl za první měsíc po objevu. Podle nich je kometa skutečně o magnitudu jasnější, než bylo uvedeno v její efemeridě. Kolem 20. září byla výrazně kondenzovaná s komou o průměru kolem 12'. Ohon ještě nebyl patrný, je ale pravděpodobné, že se v následujících týdnech objeví, i když vzhledem k malé vzdálenosti komety od Země (minimální vzdálenost necelých šedesát miliónů kilometrů) bude mít pravděpodobně malý jas. Rozměr komy by se mohl zvýšit až na přibližně 25' a kometa by měla být snadno viditelná okem.

Pohled na dráhu komety Tabur. Postavení všech těles je spočítáno pro pátého října tohoto roku.

Unikátní příležitost

Asi si říkáte, že nějaká "čtverka" vás po jarní promenádě velké komety C/1996 B2 Hyakutake nemůže nijak vzrušit. Díky kometě Tabur však spatříte něco opravdu ojedinělého: dvě komety naráz pouhým okem! Ano, tou druhou je C/1995 O1 Hale-Bopp, která bude pozorovatelná večer nad jihozápadním obzorem. Kometa Tabur je nyní pozorovatelná ráno, ale pozvolna se přesune na večerní oblohu, přičemž ve druhém říjnovém týdnu bude cirkumpolární. Koncem října a téměř po celý listopad bude vidět lépe večer. Koncem listopadu se začne zase její viditelnost přesouvat do ranních hodin. Do konce roku 1996 by měla zeslábnout z důvodu vzdalování se od Země i Slunce na asi deset magnitud.

Velice zajímavé bude sledování vývoje jasnosti obou těchto komet. Jasnost Hale-Bopp se měla v polovině října pohybovat okolo 4,5 mag, ale v polovině září byla o několik desetin magnitudy slabší. Takže je pravděpodobné, že kometa Tabur ji svojí jasností překoná. Mimochodem, chování komety Hale-Bopp je v posledních měsících velmi zajímavé (ale vůbec ne potěšující). Kometa je letos sledována již od března a po celou dobu až do konce července byla o několik desetin magnitudy jasnější než předpovídala efemerida.

Od začátku srpna až do konce října se kometa Hale-Bopp vzdaluje od Země, důsledkem čehož se bude její jasnost zvyšovat o něco pomaleji než v předcházejícím období. I jasnost této komety se měnila téměř přesně se čtvrtou mocninou změny vzdálenosti od Slunce a tudíž při vzdalování od Země, na kterém závisí jasnost komety s druhou mocninou, se měla zjasňovat pomaleji, ale přesto zjasňovat. V měsíci září ovšem nastala situace, že kometa slábne, tudíž se její mocnina vyjadřující změnu jasnosti závisející na změně vzdálenosti od Slunce snížila na hodnotu blízkou jedné. S tím souvisí i snížení její absolutní hvězdné velikosti zhruba o čtyři magnitudy.

Nezbývá tedy než doufat, že se kometa z tohoto útlumu aktivity probere a v příštím roce nám předvede to, co od ní všichni očekávají. Uklidněním nám může být to, že podobné "psí kusy" komety běžně dělají.

OBSAH tisk Kamil Hornoch


Jak nalézt kometu

Ve dne

Vypadá to sice šíleně, ale existuje nenulová šance nalézt novou kometu i za bílého dne. Stačí se na ulici postavit tak, aby vám oslňující sluneční kotouč zakryla nějaká pouliční lampa, a pozorně prohledat oblohu do vzdálenosti dvacet stupňů. Takto bylo objeveno hned několik komet. Snad nejslavnější je ta z roku 1910, která byla sice jasnější, ale ne tak známá jako Halleyova. Ke Slunci se totiž přiblížila právě z opačné strany než, kde byla Země. Objevili ji dělníci v Jižní Africe. Velkou výhodou tohoto nenáročného pozorovacího programu je i to, že nepotřebujete dalekohled.

Za soumraku

Takové hledání má trochu větší šanci na úspěch. Trvá asi hodinu a začíná se půl hodiny po západu Slunce nebo půl hodiny před jeho východem. Jeden z části úspěšný úlovek např. popisuje D. Levy ve své knize The Sky: A User's Guide: Walter Scott Houston, jeden z nejznámějších deep-sky pozorovatelů všech dob, rád kouřil dýmku. Když si jednu takovou večer zapálil, zeptal se ho Clifford Simpson, co je to nad západem za jasnou kometu. Houston, aniž by se podíval, řekl, že tam žádná není. Jediná, která přicházela v úvahu kometa Aarend-Roland, už totiž dávno zeslábla. Simpson byl ale vytrvalý. Houston se tedy podíval a spatřil nízko nad obzorem velmi jasnou kometu! Vzápětí se vrhl k dalekohledu. Musel přitom zaujmout dost krkolomnou polohu a tak si svoji dýmku automaticky strčil do kapsy. Jednou rukou se opíral o dalekohled, druhou zaostřoval a intezivně studoval kometu, později nazvanou podle objevitele Antonína Mrkose.

Za okamžik ale oba pozorovatelé ucítili kouř. "Scotty ty hoříš!", zakřičel Simpson. Houston rychle odhodil dýmku i se svým hořícím kabátem do keře. Ten ale vzápětí vzplál také. Nakonec tedy místo pozorování hasili menší požár.

OBSAH tisk redakce


S triedrem za kometou

V současnosti se kometa nachází v Blížencích, prvního proletí kolem Castora s Polluxem. Musíte si tedy na ni přivstat.

Castor i Pollux se vám snadno vlezou do jednoho zorného pole triedru 7x50. Pollux, jako hvězda spektrální třídy K0 III, bude zřetelně nažloutlý, zatímco Castor, jehož primární složku tvoří dvojice hvězd spektrální třídy A, čistě bílý.

Poté se kometa přesune do souhvězdí Rysa (Lynx). Když se do této oblasti podíváte bez dalekohledu, stěží si zde takové zvíře představíte. Toto souhvězdí zavedl Johannes Hevelius (1611-1687) podle pověsti proto, že člověk musí mít oči rysa, aby zde spatřil alespoň nějakou hvězdu. Není divu, vždyť se zde nachází pouze jedna hvězda třetí velikosti - a Lyncis.

Jelikož se jedná o červeného obra, bude mít opět zajímavé oranžové zabarvení. Obzvlášť v kontrastu s dva stupně vzdálenou 38 Lyncis. Ta je současně moc pěknou dvojhvězdou: hvězdy čtvrté a šesté velikosti jsou od sebe vzdáleny tři úhlové vteřiny.

Ještě než se kometa Tabur dostane do Rysa, projde souhvězdím Telescopium Herschelii. Zavedl ho sice John E. Bode, reformu ve třicátých letech tohoto století ale nepřežilo. Tvořily ho hvězdy na rozhraní Rysa a Vozky, jako např. 63, 64, 65 a 66 Aurigae.

Není třeba připomínat, že v tomto "souhvězdí" leží kulová hvězdokupa NGC 2419. Jeden z nejvzdálenějších objektů tohoto druhu. Někdy se dokonce uvažuje, že nepatří do naší Galaxie. Proto má pojmenování Galaktický tulák.

Kulovou hvězdokupu objevil v prosinci roku 1788 Sir William Herschel. Její vzdálenost se dnes odhaduje na sto kiloparseků, stáří na asi šestnáct miliard let. Na její spatření budete potřebovat alespoň deseticentimetrový dalekohled. Na tmavé obloze v něm vypadá jako malá mlhavá skvrnka vzdálená tři úhlové minuty od hvězdy sedmé velikosti.

Za pozornost stojí i blízká UU Aurigae, uhlíková hvězda s barevným indexem 2,6 magnitudy. Svoji jasnost mění v cyklech dlouhých asi 234 dní.

Hned vedle potom leží otevřená hvězdokupa NGC 2281. Je sice vidět i v triedru, ale vhodnější je použít větší dalekohled. Jádro tvoří hustá skupina několika desítek hvězd. Přímo ve středu se nachází čtyři hvězdy uspořádané do kosočtverce. Hvězda na jeho severovýchodním konci je dvojhvězdou ADS 5482 (9,0 a 10,6 mag, 7,7''), hvězda na jižním okraji pak neoznačený pár složený ze dvojice 10,1 a 10,6 mag široké osm úhlových vteřin.

Třináctého října vstoupí kometa do Velké medvědice. Den předtím nastane nov, takže podmínky na její sledování by měly být ideální. V této době, kdy bude nejblíže Zemi (asi půl astronomické jednotky), měla být také nejjasnější.

Rychle projde mezi předníma nohama Medvědice, které tvoří i a k UMa, a o pár dní později se poblíž Soví mlhoviny dostane do nejsevernějšího bodu své dráhy. Na planetární mlhovinu vám asi triedr stačit nebude, určitě se ale na ni mrkněte.

Obě hvězdy tvořící tlapy medvědice jsou zajímavé vícenásobné systémy. Podíváte-li se na i Ursae Maioris něčím větším než je triedr, uvidíte ve vzdálenosti asi dvě úhlové vteřiny od primární hvězdy průvodce desáté velikosti. Toho si všiml už John Herschel v roce 1820. Na přelomu tohoto století se sekundární složka některým pozorovatelům zdála být značně mdlá než obdobné stejně jasné hvězdy. E.S.Holden (1846-1914) proto předpokládal, že průvodce svítí odraženým světlem. Primární hvězda se totiž jevila bílá či mírně nažloutlá, kdežto její společník byl rudý.

Průvodce je ovšem velmi těsnou dvojhvězdou. Tvoří ho červení trpaslíci slabí 10,8 a 11,0 mag, kteří kolem společného těžiště obíhají s periodou pouze 39,7 let. Změny jejich vzdálenosti jsou poměrně rychlé:

rok       r q rok r q
1995,0 0,211'' 66,6° 2000,0 0,471'' 16,3°
1996,0 0,292'' 46,5° 2001,0 0,446'' 10,5°
1997,0 0,373'' 35,2° 2002,0 0,400'' 3,6°
1998,0 0,435'' 27,7° 2003,0 0,341'' 354,6°
1999,0 0,468'' 21,8° 2004,0 0,281'' 341,8°

Dvojice trpaslíků obíhá kolem primární složky s periodou asi 818 let. Ta je současně spektroskopickou dvojhvězdou s periodou oběhu 11,02 roku. Pěkně zamotané, že?

Druhá hvězda k Ursae Maioris tak komplikovaná není. Je pouze velmi těsnou dvojicí objevenou v roce 1907 R.G.Aitkenem. Tvoří ji hvězdy spektrální třídy A jasné 4,2 a 4,4 magnitudy. Kolem společného těžiště obíhají s periodou asi sedmdesát let. Jejich úhlová vzdálenost je ale v současnosti hluboce pod rozlišovacím limitem všech vašich dalekohledů - pouze 0,1 úhlové vteřiny.

Světelná křivka miridy T Ursae Maioris sestavená na základě dat společnosti AFOEV.

Nad ojí Velkého vozu se nezapomeňte podívat na dvojici dlouhoperiodických proměnných hvězd S a T UMa. Obě se mění přibližně ve stejném rozmezí 8 až 12 mag a s přibližně stejnou periodou 225, resp. 255 dní.

Poté si to kometa namíří do Honících psů a hlavy Pastýře, ve kterém třetího listopadu projde přísluním. Od Slunce bude asi osm desetin astronomické jednotky daleko.

Na své cestě na večerní oblohu vás tak zavede k několika atraktivním galaxiím. V blízkosti g Ursae Maioris, kde bude 15. října, najdete jasnou M 109. O kousek dál leží i M 106, která má v triedru podobu protáhlé skvrnky (19'x6'). M 51 a M 101 představovat netřeba.

Určitě se ale podívejte na dvojhvězdu 44 - i Bootis. Kolem primární složky jasné 5,1 mag obíhá po velmi protáhlé dráze s periodou 246 let průvodce slabší asi o jednu magnitudu. Zatímco v roce 1971 jste na jejich rozštípnutí potřebovali téměř třiceticentimetrový dalekohled, byly totiž od sebe jen 0,5'' daleko, dnes se jedná o lehký případ pro desítku. Jsou totiž od sebe čtyřikrát dál. Nejvzdálenější, tři úhlové vteřiny, si budou v roce 2123.

Ve skutečnosti je ale 44 Boo trojhvězdou. Slabší složka je totiž zákrytovou dvojhvězdou typu W UMa. S periodou 0,2678 dne se u ní pozorují poklesy z 5,8 na 6,4 magnitudy. Když ale obě vizuální složky nerozlišíte odděleně, budete moci "sledovat" poklesy celkové jasnosti menší než dvě desetiny magnitudy.

Vzdálenost 44 Bootis se odhaduje na 43 světelných let. Primární hvězda a jasnější člen zákrytového systému jsou velmi podobní Slunci.

Zajímavá je i galaxie NGC 5866 v drakovi, která je často nesprávně označována za 102. messierovský objekt. Může za to Angličan Admirál Smyth, který tak učinil roku 1844 ve svém The Bedford Catalogue. Na Méchainův dopis, ve kterém Messierovi vysvětluje svůj omyl, upozornila až roku 1947 Helen S. Hogg. NGC 5866 ale patří mezi jasné objekty a je dost pravděpodobné, že ji P. Méchain mohl vidět. Kdyby se na ni podíval.

V prosinci, kdy už kometa Tabur značně zeslábne, se přesune k hranicím Herkula a Hlavy hada. Tam se s ní také rozloučíme.

V blízkosti S a T UMa najdete ještě jednu miridu - RS Ursae Maioris. Ta se mění v rozmezí 9 až 14 mag. Výřezy vpravo zachycují těsné okolí všech tří proměnných hvězd. Jasnosti srovnávaček jsou podle AAVSO a v decimagnitudách. U všech mapek je sever nahoře, východ vlevo. T UMa a S UMa by měly být téměř v maximu jasnosti, naopak RS UMa zhruba v minimu.

OBSAH tisk Jiří Dušek


Zákryt Aldebaranu Měsíce

Jak už jsme oznámili v minulé zpravodajské síti, v úterý prvního října dojde k poměrně vzácnému astronomickému úkazu. Měsíc zakryje jednu z mála hvězd první velikosti - Aldebaran. Obě tělesa uvidíte v těsném sousedství už při jejich východu po půl desáté večer. Krátce před jedenáctou hodinou pak dojde k zákrytu hvězdy za neosvětlenou stranou Měsíce v první čtvrti. Znovu se Aldebaran objeví na straně osvětlené o tři čtvrtě na dvanáct (občanského času). Sice bude zataženo, ale když tak nám pošlete vaše pozorování. Díky.

OBSAH tisk Jiří Dušek